G38

ti jistí páni rozkázali; Aby se to jisté roz-
kázání stalo. Arch. I. 67. — Pozn. Někteří
brusiči myslí, že slova ´jistý' ve smyslu´jakýs'
špatně užíváme, ale tento význam jest tedy
s dostatek doložen.

Jišel, jišal, e, m., tekutina, jícha, Jauche,
Tunke. Kaž jej tiem jiešelem omyti; ať se
napije toho jiešela. Jád. — Št.

Jíšeti, el, ení, krvavěti, bluten. Aby rána
j. mohla. Ja.

Jíšiti, il, en, ení = krví pomazati, blutig
machen. — co čím: meč krví j. Jg. J. se
krví něčí. L.

Jíška, y, f., mouka s tukem pražená k za-
hušťování omáček, zápražka, die Einbrenn.
J. bílá, červená, černá. Jg. Jížkou zelí za-
pražiti; jížku do polívky zamíchati. Jížku
pražiti, dělati.

Jištění, n., die Behauptung. V. Často při-
hází se, že ty věci... mají býti dovedeny,
jakožto když súpeř neb protivník jeho od-
pírá, neb z jištění a zapírání věc učiněná
bývá mylná. CJB. 401.

1. Jíti (v obec. mluvě vých. Čech. hlavně
ve složených: jdout, vodejdout, přijdout. Šb.,
Jir. ). V přítomných tvarech slovesa jíti če-
ština i mimo složení mění prvý živel kmene
id v j: jdu. Ht. Sr. ml. 310. Vz I. Jdu,
jdeš, jde, jdeme, jdete, jdou; imperat. jdi,
jděme, jděte; přech. jda, jdouc, jdouce. Na
Slov.: idem, ideš atd.; idúc; ale: dojdem,
dojdi, dojdúc. V obec. mluvě: du, deš, de,
deme, dete, dou. Na Mor. říkají: idu, ideš,
ide, ideme atd. Brt. Infinit. jíti vznikl vysutím
hlásky d, zdloužením kořenného i a předsu-
tím tomuto hlásky j: j-í(d)-ti m. jísti; na
Slov. ísť z id-ť. Ht. tamtéž. Přechodník času
minul, šed, šedši, šedše; příčestí času min.
šel, šla, šlo (místo šedl od šed, šъd. Schl.
V češtině se d před l zřídka vysouvá. Vz
Jeti. Ht. ). Na Slov. i s předrážkou i: i-šiel,
i-šla, i-šlo. (Ht. ). Trpné příčestí znělo kdysi
šes-t m. šed-t a š-t žije posud v: pří-št-í.
Ht. tamtéž 311. Čas budoucí: půjdu. Vz toto.
Vz staroč. časování v Kt. str. 88. — Choditi,
vz také Choditi. — J. = místo měniti po-
mocí nohou, gehen, wandeln, schreiten; je-
dnati, postupovati, wornach gehen, verfahren,
handeln; znamená stav, ve kterém kdo se
nalézá n. do kterého přichází; II. neosob.,
gehen; hýbati se; proměnu vzíti, trpěti; ná-
ležeti k čemu, dazu gehören; poddánu býti,
unterworfen sein; platiti, angehen, gelten;
míjeti, verfliessen, dahingehen; obsahovati,
gehen; zníti, schallen; vztahovati se, sich
erstrecken, gehen; stýkati se, gränzen, gehen;
nastupovati, následovati, folgen; cíliti, sehen;
gehen, postupovati, weiter kommen, fort-
schreiten; pocházeti, woher kommen, entste-
hen, erfolgen. Jg. — abs Hodiny jdou. Úřad
jde. Pr. měst. Ta pověst' jde. V. Vítr, mlýn,
huť, stroj, vůz, loď, déšť, sníh, lijavec, moře,
plat, služba, těsto (kyne) jde; hory, doly, to-
várny, peníze, varhany jdou. Us. Řemeslo ne-
jde. Jd. Jdi, zavru. Us. Nejel, toliko šel. Jg.
Mnoho zkusíme, kteří jedeme, a což, kteří
jdou (žertem o trakařnicích). Jg. Jdi, řekni
mu. Jg. Aťjde(pryč)! I jděte, to aby pravda
bylo? Us. Jde bosa, naha, rozhalena. Jg.
Krev jíti nechtěla. Us. Soud jde (vykonává

se). Soudové nešli. Šel rozbroj a hluk. Háj.
Jde to. Us. To tak nejde. To musí jíti. Nech
toho tak jíti. Kom. Ten důvod nejde (ne-
platí); ta výmluva nejde. Jg. Jak jdou nyní
dukáty? Tudy strouha jde. Har. Každého
mysl tam jde. Kom. Kudy jde (na Moravě
lépe říkají: vede cesta, Brt) cesta do města ?
Pořád jdoucí verše. Br. Podívej se, jestli už
jde. Šla sem. Us. Chodí jako zmoklá sle-
pice, jako ze škatulky; kdo chodí, nachází.
Pk. Chodí jako ztrápený oficír (j. mokrá
káně; co modla; jakoby mu z nosu kapalo;
jako bludná ovce; jakoby mu slepice chléb
sežraly. Vz Utrápený); Kde tě lidé rádi mají,
nechoď často; Nemůžem-li tudy, půjdem ji-
nudy. Lb. Dsky jdou (=může se v nevklá-
dati). Arch. I. 155. To tak snadno nejde
(das geht füglich nicht); Inu, nejde to, nejde!
Dch. Aby každý tu lehkou minci, která nyní
tak vysoce jde, odbyti mohl. Ferd. I. Zříz.
A ta úmluva prve jíti nemá, až po dvů ne-
dělí po stáném právě najméně. O. z D. Kterak
který jde, neb jíti má póhon. O. z D. — Vz
Jíti, s adv. (na konci článku). — co. J.
míli, kus cesty, hodinu, dlouhý čas, dlouhou
cestu, kraj světa, konec cesty. Vz Akk. 1. Jg.
— po čem, po kom (jak, kam, kudy
atd. ): po prstech, po rukou; někomu po boku,
po straně; jdi po svých cestách (odháníme-li
koho), po svých (cestách=odehnati koho), j.
po svých věcech, Jg.; po rozkošech, V., po
pití, po stopě, po sledu, po živnosti, Jg.; po
právě. V. Nejde to po jeho hlavě. Jg. Po tvém
slově pójdem v pravo, v levo, u vsie pótky
luté. Rkk. 31. Jdú po jednom. Rkk. 21. Po
horách choditi. Rkk. 25. Po svém rozumu
choditi. Chč. 452. Po nichž(mukách) v věčnu
radosť pojdeš. Kat. 2579. Že mu šlo všecko
po ščestí. Alx. Sbožný nepojde po obecném
hluku ve zlé. Št. N. 264. Po řebříku k bo-
hatci skrze rozkoši do pekla, k Lazarovi
skrze bolesti v odpočinutí. Chč. 626. Vše
opustil a šel po něm. Výb. I. 545. Jdou po
jednom oružie nesúce. J. po stupních. Anth.
I. 19., 123. Po jarmárce nechoď více (k nám).
Er. P. 212. Já po předku půjdu. K. Poh.
676. Poče po potoku j. Dal. 39. Musika po
všech hlasiech umie jíti. Anth. I. 91. J. po
vůni, po hlaholu. Kom. Did. 5. Tolikéž
i k obeslání bude moci každý po škodách
j. (sie geltend machen); Že po živnosti a po-
třebách svých toliko cestou s ručnicí jde
aneb jede. Ferd. I. zř. Když pak s potazem
po paních jde; V tom po větší straně má
jíti (die Majorität entscheidet). O. z D. J.
po právu, gesetzmässig vorgehen. VI. zř.
116. Ktož by po své poctivosti jíti chtěl,
seine Ehre retten. Václ. XII. (Pr. 1861. str.
27. ). Po hře, po cti, po slávě jíti (dychtiti).
V. Nejde to po vůli. V. Po chůdách, po
cestě. D. Jde mu vše jako po šňůře, jako
po líhách. Tolar jde po dvou zlatých. Jg.
Jíti po zboží (kupovati). Jg. Po čem ty časy
zlatý šel? (platil). VI. zříz. zem. A oni ne-
mají toho statku žádnému zapisovati, leč by
po právu šli (gesetzmässig vorgehen). Pr.
Právem se řiď a po něm jdi. Č. Jíti po své
přípovědi (ji plniti). V. J. po škodách (ein-
treiben). Er. Po nemocném jde mráz. Lk. J.
po někom (stíhati ho). Er. Po ňáké příčině