641

Ros., krokem, honem, hurtem, cválem, pří-
mým během, stranou j. D. Pojď během. Us.
na Mor. (na Valašsku). Brt. J. světem. J.
úzkou cestou; Sáně nám jdou šnejdrem. Er.
P. 169., 371. Protož radu, kterouž jsou šli
k dobytí florentských, proměnili. Bart. 270.
34. Návodem jíti. Da. Bez pokání valem do
pekla j. Chč. 637. Sklenice jde kolem. Ml.
Rovnou cestou do školy j. Ml. Nehody řadem
chodívají. Č. Z komory rovnou nohou do
kostela jíti mohl. Har. — kam (mezi co,
mezi koho). Mezi lidi, vojíny j. Jg. Šel
jest Franta mezi Franty. Er. P. 589. — v co
(kam atd. ). J. v karty, v kuželky, v kordy,
v meče, v základ s kým j. Jg. Jde to v počet,
v sílu. V. J. v zápas. Cnosť v zapomenutí
jde. Jg. Dolinami v luté boje j. Rkk. 25.
Dojížděli naň ze všech stran nechtíce v žádné
jednání zemské jíti. Bart. I. 4. Za muž
v manželstvie pro rozličné nebezpečenstvie
j. Kat. 465. V skorě voje v řady jdú. Rkk.
17. Ký (vladyka) plezně — dlě (= pro užitek)
v sněmy chodí. Sněm. (Rkk. 69. ) J. ve zvyk,
v léta, v žerty, v posměch (= obrácenu býti),
v uzdu (krotnouti), ve psí j. (na mizinu),
v kázeň (trestánu býti). V. Oči jdou v sloup.
Obilí jde v zrno. V. Statky jeho jdou v ni-
vec. Jg. Mladý kůň jde v peníze, starý z peněz
vychází. Jg. Jedni v týl, druzí v bok šli.
Dal. J. někomu v cestu, s někým v tanec.
Jg. Ve všecko šel, uzdu si pustil. Br. Víno
jde v hlavu. Jg. On jde ze zlého ve zlé. Jg.
On již jde v léta. Ve zvyk to snadno jde
Jg. Což po jeho smrti ostane, má v rozdíl
jíti (rozděleno býti). O. z D. — Vz Jíti po
čem. — před se, vor sich gehen, zum Voll-
zuge gelangen, gelten, fortbestehen; in Wirk-
samkeit, Kraft bleiben, befolgt werden, freien
Lauf haben, zu Stande kommen. Rozsudkové
krále JM. předešlí i potomní, ti mají ve své
mocnosti zůstati a před se jíti; Proto vždy
soud zemský před se jdi a trvaj (gehe vor
sich). Ferd. I. zř. Půhonové mají před se jíti.
VI. zř. 4. A prve by se musilo mnoho zlého
státi než to, což páni jsú nalezli, by před
se nešlo. O. z D. Aby naše ustanovení před
se šlo a držáno bylo; Ať dá panskému ná-
lezu a ustanovenie před se jíti. Pr. Vz Ná-
lez. — komu. Hlava mi jde kolem. Nešel
mu podvod. Jg. Nevím, odkud mu to jde.
Kom. Čekajícímu jdou hodiny zdlouha. Če-
kajícímu jdou dni rokem. L. Jde mu služba
(platí). Jg. Jde mu vše zpět. Br. To když
jim nešlo, o jiné se pokusili. Kom. Komu
ty peníze mají jíti (se vypláceti). V. Jde ti
to jako psovi pastva. Jde mu huba jako
mlýnské kolo. Pk. — místo čeho. Bankové
cedule jdou místo peněz. Jg. M. otce jde
syn. Us. — v čem. V rouše choditi. Chč.
381. Musila bych chodit v bílém čepci. Er.
P. 229. — v čem (kde, kdy, jak). U ve-
selí čas rychle jde. Jg. Pruské peníze jdou
v Polště. Jg. Vlci v stádech chodí. Let.
Práva a řádové zemští v těchto časech ne-
jdu. Arch. I. 156. Na světě v strasti cho-
diti. Kat. 1780. Chodě (lid) v zástupích
s brannou rukou. Chč. 445. V strachu před
někoho jíti. Kat. 2401. — pod čím. Jde
pod velikým břemenem (nesa je). Us. Mohli
jsme chodit oba pod věncem. Er. P. 400.

Mlýn jde pod křížem. Vys. — kde (pod
čím, nad čím, před kým, při čem). Jíti
při voze. Us. Choditi pod stromy, pod stře-
chou, nad potokem, nad břehem. Jg. — kam
(před koho, před co): před oltář. Jg. J.
před krále, Alx., před ciesaře. Kat. 2401.
S pravdou nám před Boha jíti. Jg. Někomu
před oči j. Jg. — Solf. — Vz Jíti s kým.
— na čem. Na koni jíti — jeti. Na Slov.
Chodějí mu koně na hedbávnej šňůře. Er.
P. 164. — kde (na čem, u čeho). Jde ti
to k duhu na venkovském povětří. Ml. Ledva
polovice pecí šla na dřevě. Vys. J. u řeky.
Jg. U nás jinak věci jdou. Us. Jde ti to
jako na kolovrátku. Pk. — kdy (na čem,
o čem, při čem). Krev šla při pouštění.
Lk. Myslivec jde na úsvitě do lesa. Ml. Šel
o páté hodině. Us. O hromnicích vlci v stá-
dech chodili. Let. — o čem: o holi, Us.,
o berli choditi. Jg. — kudy (okolo čeho,
přes co, mimo co, mezi čím). Šel mimo
naši zahradu. J. mezi kamením. Us. Chodí
okolo města. Jg. J. kol oběti. Rkk. 21. Jíti
přes řeku, přes pole. Jg. — proti komu
(kam): proti nepříteli. Jg. Pán jde proti
němu. Er. P. 491. Jde proti němu smutnú
postavú. St. skl. IV. 157. — aby. Šel rychle,
aby ho dohonil. — s infinit, (správněji sloveso
toto pojíme se supinem). Šel spáti. Br. Oslu,
když se dobře vede, jde na led tancovati.
Jg. Co jdou dělati tito? Br. (Šel) měřiti Je-
rusaléma. Br. Šli stavěti domu páně. Br. Vz
Supinum. — Se supinem. Šel spat, hrát.
Jg. Umění jde žebrat chleba. V. — se. Po
této půdě dobře se chodí. Kudy se jde do
města? — s adverb. Jíti, choditi zdlouha,
z čerstva, čerstvě, brzo, přímo, různo, zpět,
nazpátek, vzadu, zrovna, škrobeně, shrbeně,
dále, sem, tam, pryč, poslušně, ostře, po-
malu, stejně, spěšně, skvostně, čistě, otr-
haně, šmithavě, rozkročeně. Jg. Muž jde hat
a žena čehý. Jg. Koupě jde zpět. Smělost'
jeho jde daleko. Jg. Kolo mlýnské jde mělce.
Mlýn jde tiše, nepokojně. Vys. Dále nesmíš
j. Jde to dobře, zle, pomateně. Jg. Jde mu
vše zpět (nedaří se). Br. Hory jdou dobře.
Us. To pomaluj, musí. Kom. Cena jde vzhůru.
L. Cukr jde nahoru (= draží se, šp. m.: cukru
přiskočilo, cukr se zdražil). Jg.

2. Jíti. Vz Jmouti.

Jití, n. Das Gehen. J. cestou, na horu.
V. Mám těžké j. St. skl.

Jitinka, y, f. A jmíti má lán svobodný
se všemi užitky a což jest více, z toho pla-
titi má půl deváta groše a tu jitinku poží-
vati má ve svém. 1502. Nách. 335. (Zb. )

Jitka, y, f., Judith. Gl.

Jitření, í, n., zajitření, podbírání, hno-
jení, das Eitern. V. — J. -= bouření, der
Aufruhr. Jg.

Jitřenka, jitřena, y, f., ranní záře, die
Morgenröthe. — J., dennice. Vz Dennice.

Jitřiny, pl., f., jitřní, sv. mše o půlnoci
o svátcích vánočních. Us. u Stankova. Mor.
Poh. II. 45. (Zb. )

Jitřitel, e, m., der Erbitterer, Aufbringer. Jg.

Jitřitelka, y, jitřitelkyně, ě, f., die Auť-
biingerin. Jg.

1. Jítřiti, jitřiti (V. ), (str. jetřiti), il, en,
ein; jitřívati -hnojiti, eitern, schwären ma-