644

Jmenáček, čka, m., vz Jměcek.

Jmenec vz Jměcek.

Jmění, í, n., jměníčko, a, n., od míti, vz
I. V obec. mluvě: mění, vz J. J., statek,
majetnost', mohovitosť, bohactví, die Habe,
das Vermögen, der Besitz, das Eigenthum,
die Habschaft. Jg. J. obecné, soukromé, ho-
tové, základní, Us., církevní (kostelní, zá-
dušní, záduší = k zaopatřování kostelních
potřeb; duchovní obročí = k vydržování
duchovních při jistém kostele usazených),
S. N., čisté, zadlužené, státní, městské, na pro-
vozování něčeho (Betriebsvermögen), Šp.,
v nedoplatcích; movité, nemovité. S. N. Vz
Poletný, Majetek. Daň z jmění. D. J. i život
vsaditi, vynaložiti; jmění své zachovati, D.,
prohýřiti, promrhati, utratiti, provondati, Jg.,
obstaviti (anhalten), Řd., věřitelům postoupiti.
Řd., Er. O j. přijíti, V., někoho připraviti.
D. Chatrničké jměníčko přinesla věnem. Sych.
Na svém jmění přestávati. V. Statek k mému
vlastnímu jmění, držení a užívání koupený.
Ms. Jest svého jmění mocen, pánem., Šm. Ně-
komu správu jmění jeho odňati. Čekati na
rozvrh jmění. Někoho od j. odvrhnouti. Rd.
Jmění se po nitkách sbírá a provazem vy-
vleče. Č. Nespravedlivé j. je prach. Km. J.
zle nabyté nepožehnané. Stran pořekadel vz:
Nabyti, Přijíti, Užiti, Zažiti. — J. = vlastnost,
způsob, die Beschaffenheit. Podlé j. vnitřního
někteří jsou čilí neb neduživí, silní a mocní
n. nemocní a útlí. Kom.

Jmeniti koho pod čím: pod světem (ška-
redě plísniti). Us. na Mor., Brt.

Jmeniny, jmenoviny, pl., f., slavnost'jména.
D. Der Namenstag, das Namensfest.

Jméno, a, n. (zastr. imě, imene, jmě, jmene,
n.; imę, imene, skr. náman, tedy náslovné
n odpadlo a á se skrátilo v i: imę. Schl.
Stran změny i v j vz I a Gb. Hl. 80., 87., 113.,
117. V obecné mluvě: meno. Jméno lépe než
jmeno. Stane-li se slovo tréslabičné (imeno)
splynutím dvou prvních slabik dvojslabičným,
mívá slabiku prvou dlouhou: iměti —jmieti —
míti, kr-sti-ti = křtíti, čes-ti-ti = ctíti, ly-
ži-ce = lžíce, mo-je-ho = mého. Ostatně uka-
zuje Jg. slov., že tvar jméno u dobrých spi-
sovatelů mnohem obyčejnější jest nežli jmeno.
Brs. 90. Cf. Ht. Obr. 13., 14.; Sr. ml. 133.,
191. Gt. pl. jmen, cf. Léto. (Br. jmen i jmén).
— J. = nazvání některé věci; slovo, jímž co
slove, jak čemu říkají. Der Name, die Benen-
nung. J. mé jest Všezvěd. Kom. Země, jížto
Charváti jest imě. Dal. Jméno míti, jménem
nazvánu býti. V. Zapomenul mu na j. (když
kdo druhému nadává). Ros. Nemohl mu na
j. přijíti (buď z nepaměti, buď ze zlolajicnosti).
Jg. Něčí j. nésti. Br. Něco jménem pojme-
novati. J. dáti, jménem nazvati, říkati, okřtíti,
zavolati, Jmenovati. V. Kterýž nazván jest
od jména mého. Br. Město jménem Benátka
nazvali. Har. Vzalo to odtud jméno. Jg. Kostel
ve jméno sv. Petra zakládal. Háj. Podlé jmen.
Br. Jméno podepsati, poznamenati, zapsati.
Šp. J. vésti šp. m. j. míti, jmenovati se. Kmp.
Míti j. po dědovi. Us. Od svého jména ně-
čemu j. dáti. Háj. J. něčí k něčemu přiložiti.
Er. Ve stejná j., v též j. uvésti něco. Nz.
Kdyby pochybeno bylo ve jméně. Šp. Pod-
pisovatel jména. Seznam jmen. Podpis jména.

Doložiti podpis jména. Sp. Téhož jména býti;
J. změniti; Doložiti podpisu jména; volati
někoho ze jména; ze jména jmenovati, polo-
žiti svědky, svrchky. J. tr. Pod cizím jménem;
na něčí j. se dlužiti; ve jménu něčím jednati;
ve j. státu, jmenem obce a svým; přítel
jménem toliko. Nt. Volati na někoho jménem.
Ml. Jm. odněkud vzíti. Dítě jménem Václav.
Rk. Jménem převzděti. Us. J. křestně n. křticí.
Na křtu dávají jména dětem od svatých.
Jméno mé jest (mi jest) Pavel. Jg. Jména
dobrého vyprázdnění, jména nepravého uží-
vání, vz Rb. str. 266. — Jmény vlastními
vyslovují se 1. jména věcí n. osob jednotlivých:
Krok, Praha; 2. jména jednotlivých rodův
(jména rodinná): Kolovrat; jména jednotlivých
národů, kmenův: Čech, Polák. — Zk. —
Pozn. Jméno (a příjmení) pojí se s genitivem
(určovacím) názvu zvláštního; avšak i poměr
souřadnosti zde místo má, když jméno osoby
stálé, s ní jako totožné jest. Dobychme hradu
jménem Hory sv. Lamberta. Výb. I., 354.
Jméno Krista Ježíše když uslyšel. Har. He-
rodes král, jemuž jméno Velikého přezděli.
Suš. Jos. Levita příjmení Barnaby obdržel.
Suš. Jednomu Faustinus, druhému Faustus
jmě bieše. Pass. Sv. Jakub měl jest příjme
spravedlivý. Pass. (Brt. ). Měl Machomet otce
Araba jménem Abdela. Har. I. 241. Tu naji-
dechme sestru naši starší jménem Margaretu.
Výb. I. 527. Diechu jemu Kostus jménem.
Kat. 23. Václav druhý tím jménem. Výb. I.
461. Vz Genitiv určovací a Podstatný. —
Jmen vlastních užíváme v pluralu, když
muže podobné povahy míníme; při jménech
míst, když potomstvo zakladatelovo nebo
polohu místa znamenáme aneb když obyva-
telstvo místo země samé klademe: Ciceronové,
Vergiliové = muži, jako byli Cicero a Ver-
gilius. Toho roku Prachatice (m. Prachatici,
potomci Prachaty) shořely. Háj. Vz Budějo-
vice, Litoměřice. Byl s ním v Němcích. Svěd.,
Zk. — Jméno vlastní má u sebe pří-
vlastek, ale v latině ne. V lat. se musí
ku jménu vlastnímu přidružiti jméno obecné
jakožto apposice a k tomu teprva připojiti
přívlastek. Moudrý Plato = Plato, homo sa-
pientissimus. Udatný Cato = Cato, vir for-
tissimus. Ale adjektivum přistupuje v lat.
přímo k jménu vlastnímu na rozlišenou více
osob téhož jména. Cato major, Alexander
magnus. Kos. — Pozn. Podstatně j. nahra-
zuje j. přídavné přívlastkové: ptáček bez-
perák; stromek bezlisták. Er. Syn jedináček.
Mkl. — Psává se špatně: Smlouva mezi
Josef Novákem a Václav Malým m. mezi
Josefem a Václavem. Šr — Dům Jana a Marie
Koldovských manželův. Je to pan Koldovský,
Kolda či Kold ? Lépe: Dům Jana Koldovského
(Koldy, Kolda) a manželky jeho. Šr. Tomáš
a Anna Novák, šp. m. T. Novák a Anna,
manželka jeho. Statek manželů Čeňka a An-
tonie Mrzkošových šp. m. statek Čeňka Mrz-
koše a Antonie, manželky jeho. Cf. Pomo-
dleme se za Jana Dlouhého a Marii manželku
jeho. — Marie Tichý, Anna Čížek šp. m.
Tichá, Čížková. — V titulech, v nichž vy-
jadřuje se i původ jejich od nějakého místa,
klade se genitiv téhož místa s předložkou z
(Brs. 10. ): Václ. hrabě z Kounic, Aleš z Ko-



	644

	Jmenáček, čka, m., vz Jměcek. Jmenec vz Jměcek. Jmění, í, n., jměníčko, a, n., od míti, vz I. V obec. mluvě: mění, vz J. J., statek, majetnost', mohovitosť, bohactví, die Habe, das Vermögen, der Besitz, das Eigenthum, die Habschaft. Jg. J. obecné, soukromé, ho- tové, základní, Us., církevní (kostelní, zá- dušní, záduší = k zaopatřování kostelních potřeb; duchovní obročí = k vydržování duchovních při jistém kostele usazených), S. N., čisté, zadlužené, státní, městské, na pro- vozování něčeho (Betriebsvermögen), Šp., v nedoplatcích; movité, nemovité. S. N. Vz Poletný, Majetek. Daň z jmění. D. J. i život vsaditi, vynaložiti; jmění své zachovati, D., prohýřiti, promrhati, utratiti, provondati, Jg., obstaviti (anhalten), Řd., věřitelům postoupiti. Řd., Er. O j. přijíti, V., někoho připraviti. D. Chatrničké jměníčko přinesla věnem. Sych. Na svém jmění přestávati. V. Statek k mému vlastnímu jmění, držení a užívání koupený. Ms. Jest svého jmění mocen, pánem., Šm. Ně- komu správu jmění jeho odňati. Čekati na rozvrh jmění. Někoho od j. odvrhnouti. Rd. Jmění se po nitkách sbírá a provazem vy- vleče. Č. Nespravedlivé j. je prach. Km. J. zle nabyté nepožehnané. Stran pořekadel vz: Nabyti, Přijíti, Užiti, Zažiti. — J. = vlastnost, způsob, die Beschaffenheit. Podlé j. vnitřního někteří jsou čilí neb neduživí, silní a mocní n. nemocní a útlí. Kom. Jmeniti koho pod čím: pod světem (ška- redě plísniti). Us. na Mor., Brt. Jmeniny, jmenoviny, pl., f., slavnost'jména. D. Der Namenstag, das Namensfest. Jméno, a, n. (zastr. imě, imene, jmě, jmene, n.; imę, imene, skr. náman, tedy náslovné n odpadlo a á se skrátilo v i: imę. Schl. Stran změny i v j vz I a Gb. Hl. 80., 87., 113., 117. V obecné mluvě: meno. Jméno lépe než jmeno. Stane-li se slovo tréslabičné (imeno) splynutím dvou prvních slabik dvojslabičným, mívá slabiku prvou dlouhou: iměti —jmieti — míti, kr-sti-ti = křtíti, čes-ti-ti = ctíti, ly- ži-ce = lžíce, mo-je-ho = mého. Ostatně uka- zuje Jg. slov., že tvar jméno u dobrých spi- sovatelů mnohem obyčejnější jest nežli jmeno. Brs. 90. Cf. Ht. Obr. 13., 14.; Sr. ml. 133., 191. Gt. pl. jmen, cf. Léto. (Br. jmen i jmén). — J. = nazvání některé věci; slovo, jímž co slove, jak čemu říkají. Der Name, die Benen- nung. J. mé jest Všezvěd. Kom. Země, jížto Charváti jest imě. Dal. Jméno míti, jménem nazvánu býti. V. Zapomenul mu na j. (když kdo druhému nadává). Ros. Nemohl mu na j. přijíti (buď z nepaměti, buď ze zlolajicnosti). Jg. Něčí j. nésti. Br. Něco jménem pojme- novati. J. dáti, jménem nazvati, říkati, okřtíti, zavolati, Jmenovati. V. Kterýž nazván jest od jména mého. Br. Město jménem Benátka nazvali. Har. Vzalo to odtud jméno. Jg. Kostel ve jméno sv. Petra zakládal. Háj. Podlé jmen. Br. Jméno podepsati, poznamenati, zapsati. Šp. J. vésti šp. m. j. míti, jmenovati se. Kmp. Míti j. po dědovi. Us. Od svého jména ně- čemu j. dáti. Háj. J. něčí k něčemu přiložiti. Er. Ve stejná j., v též j. uvésti něco. Nz. Kdyby pochybeno bylo ve jméně. Šp. Pod- pisovatel jména. Seznam jmen. Podpis jména.	Doložiti podpis jména. Sp. Téhož jména býti; J. změniti; Doložiti podpisu jména; volati někoho ze jména; ze jména jmenovati, polo- žiti svědky, svrchky. J. tr. Pod cizím jménem; na něčí j. se dlužiti; ve jménu něčím jednati; ve j. státu, jmenem obce a svým; přítel jménem toliko. Nt. Volati na někoho jménem. Ml. Jm. odněkud vzíti. Dítě jménem Václav. Rk. Jménem převzděti. Us. J. křestně n. křticí. Na křtu dávají jména dětem od svatých. Jméno mé jest (mi jest) Pavel. Jg. Jména dobrého vyprázdnění, jména nepravého uží- vání, vz Rb. str. 266. — Jmény vlastními vyslovují se 1. jména věcí n. osob jednotlivých: Krok, Praha; 2. jména jednotlivých rodův (jména rodinná): Kolovrat; jména jednotlivých národů, kmenův: Čech, Polák. — Zk. — Pozn. Jméno (a příjmení) pojí se s genitivem (určovacím) názvu zvláštního; avšak i poměr souřadnosti zde místo má, když jméno osoby stálé, s ní jako totožné jest. Dobychme hradu jménem Hory sv. Lamberta. Výb. I., 354. Jméno Krista Ježíše když uslyšel. Har. He- rodes král, jemuž jméno Velikého přezděli. Suš. Jos. Levita příjmení Barnaby obdržel. Suš. Jednomu Faustinus, druhému Faustus jmě bieše. Pass. Sv. Jakub měl jest příjme spravedlivý. Pass. (Brt. ). Měl Machomet otce Araba jménem Abdela. Har. I. 241. Tu naji- dechme sestru naši starší jménem Margaretu. Výb. I. 527. Diechu jemu Kostus jménem. Kat. 23. Václav druhý tím jménem. Výb. I. 461. Vz Genitiv určovací a Podstatný. — Jmen vlastních užíváme v pluralu, když muže podobné povahy míníme; při jménech míst, když potomstvo zakladatelovo nebo polohu místa znamenáme aneb když obyva- telstvo místo země samé klademe: Ciceronové, Vergiliové = muži, jako byli Cicero a Ver- gilius. Toho roku Prachatice (m. Prachatici, potomci Prachaty) shořely. Háj. Vz Budějo- vice, Litoměřice. Byl s ním v Němcích. Svěd., Zk. — Jméno vlastní má u sebe pří- vlastek, ale v latině ne. V lat. se musí ku jménu vlastnímu přidružiti jméno obecné jakožto apposice a k tomu teprva připojiti přívlastek. Moudrý Plato = Plato, homo sa- pientissimus. Udatný Cato = Cato, vir for- tissimus. Ale adjektivum přistupuje v lat. přímo k jménu vlastnímu na rozlišenou více osob téhož jména. Cato major, Alexander magnus. Kos. — Pozn. Podstatně j. nahra- zuje j. přídavné přívlastkové: ptáček bez- perák; stromek bezlisták. Er. Syn jedináček. Mkl. — Psává se špatně: Smlouva mezi Josef Novákem a Václav Malým m. mezi Josefem a Václavem. Šr — Dům Jana a Marie Koldovských manželův. Je to pan Koldovský, Kolda či Kold ? Lépe: Dům Jana Koldovského (Koldy, Kolda) a manželky jeho. Šr. Tomáš a Anna Novák, šp. m. T. Novák a Anna, manželka jeho. Statek manželů Čeňka a An- tonie Mrzkošových šp. m. statek Čeňka Mrz- koše a Antonie, manželky jeho. Cf. Pomo- dleme se za Jana Dlouhého a Marii manželku jeho. — Marie Tichý, Anna Čížek šp. m. Tichá, Čížková. — V titulech, v nichž vy- jadřuje se i původ jejich od nějakého místa, klade se genitiv téhož místa s předložkou z (Brs. 10. ): Václ. hrabě z Kounic, Aleš z Ko-