Předchozí (646)  Strana:647  Další (648) |
|
|||
647
|
|||
|
|||
b, p, f, v, s, z, l, m; b) většina na měkké
souhlásky: c, č, š, j, r,; c) některá na y toliko v pl. užívaná (hody, mravy, okovy, rty, schody atd. ) jsou rodu muž. — Jména končící se a) na a, e, ě; b) většina jmen měkkými souhláskami ď, ť, ň, ž zavřených; c) jména na y, e, ě jen v množném čísle uží- vaná (dudy, kalhoty, krajky, dvéře, jesle, kleště; jsou jednotlivěve slovníku jmenována) jsou rodu ženského. — Jm. končící se 1. v o a í (kromě některých jako: biblí, paní, lodí, švadlí, pradlí, kvitancí atd. ); 2. na a jen v pl. užívaná; 3. cizí na -um; 4. jm. na -stě, -iště; 5. na e, která nejsou feminina: Labe, poledne; na e m. es: nebe; na -me: břímě, dýmě, písmě, plémě, rámě, símě, témě, vémě; na e, ě m. et, ět z ent: doupě, hyžle, poupě, vole, tvořená podlé jmen mla- dých lidí a zvířat též středních. (Ht. Sr. ml. 174. ) jsou rodu středního. — Jm. složená řídí se rodem posledního slova: zeměpis, vodotok. Slovo, mysl' jest v slovech slože- ných rodu muž.: úmysl, smysl, průmysl atd. Výjimky zaznamenány jsou u jednotlivých slov. — Některá jména jsou rodu společ- ného (g. communis) t. j. rodu muž., když o osobě mužské, rodu žen., když o bytosti ženské řeč jest, ku př.: hosť, choť, přímluvce, obhájce atd. Při jménech zvířat rozeznáváme rod přičiněním samec, samice: vrabec samec. — Při rodě muž. rozdíl činíme mezi jmény životnými, jimiž bytosti živé a mezi jmény bezživotnými, jimiž bytosti neživé zname- náme: holub, muž — dub, meč. — Zk. 20. Kz. — Vz Slovo, Rod. — Jméno přídavné, vz Přídavné jméno. — Jm. číselné, vz Čí- slovka. — Vz Zájmeno. — Ve jménu Páně, Boha, božím, im Namen. Ve jménu Boha ko- rouhve vyzdvihneme. Br. Ve jménu mém zač byste koli prosili otce. Br. Ve jméno otce, šp. prý m. ve jménu otce, Knst.; ale jest to dobré, sr.: Ve me božie jáz tě mažu. Výb. I. 78. (Brt. ). — Ve jménu čím, na jméno čí, jménem čím — za něho, in Jemands Namen, für ihn. V. Ester pak oznámila králi jménem Mardocheovým. Br. Pozdravte ho jménem mým. Jg. Řekni mu mým jménem. D. — Pod jménem, jménem = na pohled, dem Namen nach. Přítel jménem toliko. Jg. Pod jménem = pod zástěrou, pod pláštěm, pod zámyslem. V. — Ze jména, jménem, jmény (pl. ) =jmenovitě, namentlich. V počet chva- litebných žen v lidu božím ze jména vložena. Br. Jmény mnohé krále popisuje. Troj. Ze jména něco vyčísti, vyjmenovati. Nz. — Na jme (jmě, na Slov. = obzvláště, besonders, vorzüglich). Dobrý kožuch na jme v zimě. Šf. Jmenosloví, n. Nomenklatur.
Jmenovací, Ernennungs-.
Jmenování = jména dání, das Nen nen,
V.; ustanovení, die Ernennung. Jg. Jmenovaný, der Genannte. V. Svrchu j.
Klat. Den j. A též jestliže by do jmenova- ného času (zur festgesetzten Frist) list svědčil. Ferd. I. zř. — J. = slovutný. Dal. Jmenovatel, e, m., kdo jmenuje; 2. se-
znam jmen, Namenregister; 3. v zlomcích, něm. Nenner. Stč. J. hlavní, společný (ge- meinschaftlicher N. ). Zlomek j-le zbaviti. J. Smolík. J-le z rovnice odkliditi, vyloučiti. |
Nz. Vz Činitel. Poněvadž je zde jmenovatel'
neživotné, chtějí někteří, aby se říkalo: Jme- novatel (m. j-le) odkliditi. Avšak mathema- tikům se tento návrh právem nelíbí. Abychom užívali v mathem. slov: jmenovatel, čitatel atd. jako životných, s tím se srovnává Brt. a Pch. dodává: Taková slova jsou teprv v pl. neživotná. Cf. Stavěti berana (stroj), ale: tam stojí berany; udělal pudla, ale: to byly krásné pudly; dělali draka, ale: draky špatně lítaly. Než i v pl. mohli bychom říci: , Draci špatně lítali', draky' zosobňujíce jako říkáme:, stromové kvetli. ' Jmenovatelný, nennbar. D.
Jmenovacím, zastr. — jmenovali.
Jmenovati, jmenuji, -nuj, -nuje (íc),
-noval, -ván, -vání; pojmenovati, jmenovávati, benennen, ernennen, heissen. Jg. — co, koho. A den k stání k tomu půhonu jemu týž komorník, kdy a kde státi by měl, bude jmenovati; A úředníci mají říci jemu (po- hnanému): Jmenuj očistníky (Entlastungs- zeugen) a když je bude jmenovati, mají hned zapsáni býti; A mají soudce hodinu k soudu j. Ferd. I. Zř. Den, rok (= usta- noviti). V. J. znalce, soudce. Rk. Kdo Boha ustavičně jmenuje, nebude od hříchu. Br. J. svatého nepřivykej. Br. Jmenuj mi jednoho. D. J. úřadníka. Us. Předseda jmenuje zapi- sovatele (v stanovách to bývá), správněji: Předsedovi přísluší n. náleží jmenovati za- pisovatele. Šb., Š. a Ž. — čeho: chybně m. co. Vz Spodobení. — co, koho čím. Nejtenčí díl udělal světlý a horký a jme- noval ohněm neb světlem. Kom. Porfyrem ho jmenováchu. Kat. 2466. Kdož co podává, má to dskami zejména jmenovati. Dsky I. 209. Nebuď jmenován klevetníkem. Br. Vlast- ním jménem někoho j. V. J. někoho úrad- níkem, nástupcem, dědicem. Us. Jmenuje to věrností k vrchnostem. Koc. Rozkázal, aby ho jmenovali knížetem. Háj. Aby to, což bíleno černým, což tvrdého měkkým jme- noval. V. — koho k čemu. A na tom soudě aby seděl na místě našem nejvyšší sudí dvoru našeho po Čechách: pak k tomu páni, kteříž k tomu jmenováni budou, podlé toho, a s nimi aby seděli čtyři z vládyk v témž soudě. Ferd. I. Zř. — se čím kde. V jazyku hebrejském dar jmenuje se pože- hnáním. Br. — s nom. Jmenují ji Magda- lena. Svěd. Vz Jméno. — co komu. Ně- komu hodinu k soudu skrze soudce j. Er. Purkgrabě má oběma stranám od toho ozná- mení ke dvěma nedělím den jmenovati. Zříz. Ferd. — odkud. Rychtář byl z obce jme- nován. V. — J. s dvěma akkusativy, vz Akkusativ. — Jmenovánu býti přibírá pří- sudek jmenný. Vz Podmět, — koho čím jak. Jmenoval ho správcem mimo obyčejný pořádek přes všecky námitky něčí proti vůli svého soudruha a bez svolení otcova dle své libosti. Jmenuj ho do osmi dní s ostatními žadateli úředníkem, aby na svůj úřad co nejdříve nastoupiti mohl. — se (nazývati se, slouti). S těmito slovesy pojí se instru- mental toho jména, které si podmět při- kládá, ano na jisto postaveno není, je-li to skutečně jeho jméno; pak příjmení, které si podmět sám přikládá, neb které mu jiní |
||
|
|||
Předchozí (646)  Strana:647  Další (648) |