647

b, p, f, v, s, z, l, m; b) většina na měkké
souhlásky: c, č, š, j, r,; c) některá na y
toliko v pl. užívaná (hody, mravy, okovy,
rty, schody atd. ) jsou rodu muž. — Jména
končící se a) na a, e, ě; b) většina jmen
měkkými souhláskami ď, ť, ň, ž zavřených;
c) jména na y, e, ě jen v množném čísle uží-
vaná (dudy, kalhoty, krajky, dvéře, jesle,
kleště; jsou jednotlivěve slovníku jmenována)
jsou rodu ženského. — Jm. končící se 1. v
o a í (kromě některých jako: biblí, paní,
lodí, švadlí, pradlí, kvitancí atd. ); 2. na a
jen v pl. užívaná; 3. cizí na -um; 4. jm.
na -stě, -iště; 5. na e, která nejsou feminina:
Labe, poledne; na e m. es: nebe; na -me:
břímě, dýmě, písmě, plémě, rámě, símě,
témě, vémě; na e, ě m. et, ět z ent: doupě,
hyžle, poupě, vole, tvořená podlé jmen mla-
dých lidí a zvířat též středních. (Ht. Sr. ml.
174. ) jsou rodu středního. — Jm. složená
řídí se rodem posledního slova: zeměpis,
vodotok. Slovo, mysl' jest v slovech slože-
ných rodu muž.: úmysl, smysl, průmysl atd.
Výjimky zaznamenány jsou u jednotlivých
slov. — Některá jména jsou rodu společ-
ného (g. communis) t. j. rodu muž., když
o osobě mužské, rodu žen., když o bytosti
ženské řeč jest, ku př.: hosť, choť, přímluvce,
obhájce atd. Při jménech zvířat rozeznáváme
rod přičiněním samec, samice: vrabec samec.
— Při rodě muž. rozdíl činíme mezi jmény
životnými, jimiž bytosti živé a mezi jmény
bezživotnými, jimiž bytosti neživé zname-
náme: holub, muž — dub, meč. — Zk. 20.
Kz. — Vz Slovo, Rod. — Jméno přídavné,
vz Přídavné jméno. — Jm. číselné, vz Čí-
slovka. — Vz Zájmeno. — Ve jménu Páně,
Boha, božím, im Namen. Ve jménu Boha ko-
rouhve vyzdvihneme. Br. Ve jménu mém
zač byste koli prosili otce. Br. Ve jméno
otce, šp. prý m. ve jménu otce, Knst.; ale
jest to dobré, sr.: Ve me božie jáz tě mažu.
Výb. I. 78. (Brt. ). — Ve jménu čím, na
jméno čí, jménem čím — za něho, in Jemands
Namen, für ihn. V. Ester pak oznámila králi
jménem Mardocheovým. Br. Pozdravte ho
jménem mým. Jg. Řekni mu mým jménem.
D. — Pod jménem, jménem = na pohled, dem
Namen nach. Přítel jménem toliko. Jg. Pod
jménem = pod zástěrou, pod pláštěm, pod
zámyslem. V. — Ze jména, jménem, jmény
(pl. ) =jmenovitě, namentlich. V počet chva-
litebných žen v lidu božím ze jména vložena.
Br. Jmény mnohé krále popisuje. Troj. Ze
jména něco vyčísti, vyjmenovati. Nz. — Na
jme (jmě, na Slov. = obzvláště, besonders,
vorzüglich). Dobrý kožuch na jme v zimě. Šf.

Jmenosloví, n. Nomenklatur.

Jmenovací, Ernennungs-.

Jmenování = jména dání, das Nen nen,
V.; ustanovení, die Ernennung. Jg.

Jmenovaný, der Genannte. V. Svrchu j.
Klat. Den j. A též jestliže by do jmenova-
ného času (zur festgesetzten Frist) list svědčil.
Ferd. I. zř. — J. = slovutný. Dal.

Jmenovatel, e, m., kdo jmenuje; 2. se-
znam jmen, Namenregister; 3. v zlomcích,
něm. Nenner. Stč. J. hlavní, společný (ge-
meinschaftlicher N. ). Zlomek j-le zbaviti. J.
Smolík. J-le z rovnice odkliditi, vyloučiti.

Nz. Vz Činitel. Poněvadž je zde jmenovatel'
neživotné, chtějí někteří, aby se říkalo: Jme-
novatel (m. j-le) odkliditi. Avšak mathema-
tikům se tento návrh právem nelíbí. Abychom
užívali v mathem. slov: jmenovatel, čitatel
atd. jako životných, s tím se srovnává Brt.
a Pch. dodává: Taková slova jsou teprv
v pl. neživotná. Cf. Stavěti berana (stroj),
ale: tam stojí berany; udělal pudla, ale: to
byly krásné pudly; dělali draka, ale: draky
špatně lítaly. Než i v pl. mohli bychom říci:
, Draci špatně lítali', draky' zosobňujíce jako
říkáme:, stromové kvetli. '

Jmenovatelný, nennbar. D.

Jmenovacím, zastr. — jmenovali.

Jmenovati, jmenuji, -nuj, -nuje (íc),
-noval, -ván, -vání; pojmenovati, jmenovávati,
benennen, ernennen, heissen. Jg. — co, koho.
A den k stání k tomu půhonu jemu týž
komorník, kdy a kde státi by měl, bude
jmenovati; A úředníci mají říci jemu (po-
hnanému): Jmenuj očistníky (Entlastungs-
zeugen) a když je bude jmenovati, mají
hned zapsáni býti; A mají soudce hodinu
k soudu j. Ferd. I. Zř. Den, rok (= usta-
noviti). V. J. znalce, soudce. Rk. Kdo Boha
ustavičně jmenuje, nebude od hříchu. Br.
J. svatého nepřivykej. Br. Jmenuj mi jednoho.
D. J. úřadníka. Us. Předseda jmenuje zapi-
sovatele (v stanovách to bývá), správněji:
Předsedovi přísluší n. náleží jmenovati za-
pisovatele. Šb., Š. a Ž. — čeho: chybně
m. co. Vz Spodobení. — co, koho čím.
Nejtenčí díl udělal světlý a horký a jme-
noval ohněm neb světlem. Kom. Porfyrem
ho jmenováchu. Kat. 2466. Kdož co podává,
má to dskami zejména jmenovati. Dsky I.
209. Nebuď jmenován klevetníkem. Br. Vlast-
ním jménem někoho j. V. J. někoho úrad-
níkem, nástupcem, dědicem. Us. Jmenuje to
věrností k vrchnostem. Koc. Rozkázal, aby
ho jmenovali knížetem. Háj. Aby to, což
bíleno černým, což tvrdého měkkým jme-
noval. V. — koho k čemu. A na tom
soudě aby seděl na místě našem nejvyšší
sudí dvoru našeho po Čechách: pak k tomu
páni, kteříž k tomu jmenováni budou, podlé
toho, a s nimi aby seděli čtyři z vládyk
v témž soudě. Ferd. I. Zř. — se čím kde.
V jazyku hebrejském dar jmenuje se pože-
hnáním. Br. — s nom. Jmenují ji Magda-
lena. Svěd. Vz Jméno. — co komu. Ně-
komu hodinu k soudu skrze soudce j. Er.
Purkgrabě má oběma stranám od toho ozná-
mení ke dvěma nedělím den jmenovati. Zříz.
Ferd. — odkud. Rychtář byl z obce jme-
nován. V. — J. s dvěma akkusativy, vz
Akkusativ. — Jmenovánu býti přibírá pří-
sudek jmenný. Vz Podmět, — koho čím
jak. Jmenoval ho správcem mimo obyčejný
pořádek přes všecky námitky něčí proti vůli
svého soudruha a bez svolení otcova dle své
libosti. Jmenuj ho do osmi dní s ostatními
žadateli úředníkem, aby na svůj úřad co
nejdříve nastoupiti mohl. — se (nazývati
se, slouti). S těmito slovesy pojí se instru-
mental toho jména, které si podmět při-
kládá, ano na jisto postaveno není, je-li to
skutečně jeho jméno; pak příjmení, které
si podmět sám přikládá, neb které mu jiní