653

čelo. — se = kaliti se, trüb werden; hně-
vati se, mračiti se, škaredě hleděti, sauer
sehen. Jg., Sych., D. Voda, nebe, děti se
kaboni. Us. Kaboní se, bude pršeti. Když
voda se kaboní, pršívá rádo dlouho. Us. —
se na koho. Plk., Us.

Kabousiti se, kavousiti se, il, ení = ška-
rediti se, mračiti se. — se na koho. Dch.

Kabřina, y, f., obruba, Umfassung. Dlabač.

Kabřinec, nce, m., 1. oblouk zděný, na
kterém zeď stavějí, ein Mauerbogen. — 2.
Veliká cihla, za tři jiné, Doppelziegel. —
3. Cihla velmi vypálená, jako škvár, Schlak-
kenziegel. — 4. Štít na stavení, der Giebel.
— 5. Přístřešek. — 7. Police na talíře atd.
Topfbrettt. — Jg.

Kabriolet, u, m., dvoukolesý vozík s je-
dním koněm. Rk. Das Kabriolet.

Kabrňák, vz Kaberňák.

Kabrnice, pl., f., u pekařů cihly, které
v peci zadržují uhlí, aby na pečivo nepa-
dalo. Dch.

Kabuně, ě, f., phycis, ryba. Krok.

Kabušiti se = kabousiti se.

Kabylové, obyvatelé Alžírska v Africe.
Rk. Vz S. N.

Kabyžon, vz Capuchon.

Kac (slovo, kterými kočky odhánějí). Kac
kotě od mléka. Srnec, Db.

Kacafírek, kazafírek, rku, m. = krátký
kabát mužský bez šosů, ein kurzer Manns-
rock. — K., rka, m. = mladý, fintivý člo-
věk, ein junger Geck. — Kacafírky, druh
třešní. Us. u Prahy.

Kácati=stříkati, cákati, šplichati, sprit-
zen. — na koho čím: vodou. — se kde:
ve škopku (šplichati se). Us.

Kácení, n. Kácení lesa, Stockung des
Waldes, Holzschlag. Dch. Vz Káceti.

Kacéř = kacíř.

Kacéřka, y, f. = kacírka, zastr.

Kaceřovatel, e, m., Verketzerer.

Kaceřovati, verketzern. — co, koho:
pravdu. Jg. Lid pod obojí způsobou přijí-
mající na svých kázáních kaceřovali. Dvě
kron. české. — koho pro co. Chč. 624.

Kaceřovník, a, m., der Verketzerer.

Kacéřový = kacéřský, ketzerisch. Ms. ze
14. stol.

Kacéřský, zast. = kacířský.

Kacéřství, n., zastr. = kacířství.

Káceti (mor. kátěti), 3. os. pl. -cejí, ej,
eje (íc), el, ení; kácívati = porážeti, pře-
vraceti, umwerfen, stürzen; stříkati, spritzen.
Jg. — co, koho: dřeva, Rkk. 11., strom,
D., nepřítele. Plk. — co kde: vše před
sebou poráží, kácí. D. — na koho: nekácej
na mne (nestříkej). Ros. — se = padati, um-
fallen, niederstürzen. Strom se kácí (padá).
Us. — se kde: v blátě. Ros. Den po dni
u víně se kácel. V. K. se v ohavnostech
hříchův a nepravostí. V. Nic se strašiti ne-
budeme, byť se kácelo všecko pod námi
a na nás. Kom. — se odkud: voda se
skály se kácí (valí). D. Krev se kácí z rány.
D. — čím, strč. = třásti, schütteln. Rk.

Kacibovité rostliny, zygophylleae, dop-
pelblattartige: gvajak obecný, guajacum offi-
cinale, Guajakbaum. Vz Kk. 239.

Kacíř, kacéř, e, m., od jména, Katharové'

(řec. = čistí, sekta křesťanův v 11. stol. ).
Rk. Der Ketzer. Někoho za kacíře Rozhla-
šovati. D. — K., divoký kůň, ein wildes
Pferd. Reš.

Kacířka, y, f., die Ketzerin. Jg.

Kacířský, ketzerisch. Jg.

Kacířství, n., kacířstvo, a, n., die Ketzerei.
V., Kom. Vz S. N.

Kackovati se, rousati te, mazati. Us. Ptr.
Sich schlampern.

Kácov, a, m., mě. v Čechách. Vz S. N.

Káč, káč, hlas k zahánění neb volání
kachen. Us.

Káča, gt., dat., lok. Káči, ostatní pády
pravidelně dle „Žena". Má milá paní, roz-
pomeň se na tu Káču, křivdy jí nedělej.
Svěd. 1568. Na takové tinti vanti naši Káču
nevdají (= na to nic nedám. ). Us. v Dobříš-
sku. Káčo, Káčo, Kačenko! Kdo chce Káču
milovati, musí na ni odprodati. Er. P. 252. b.
Cf. Ht. Brus. 113. 114. Käthe, Kathel. Na Mor.
Kača. Vz Holý, Káčin. — K. = basa, (při
svatbách zástěrou a čepcem směšně vystro-
jená). Jg. Die Bassgeige. Vz Káčin. — K.,
Kreisel. Káču honiti, mrskati. Us. Mrk.

Kačar = kačer.

Kačátko, a, n., mladá kachna. — Ká-
čatka, pl., n., lýhy ve mlýně, die Rumpf-
leiter. Us.

Kaččí, Enten-.

Káče, ete, n., kačátko, kachně, líče, das
Entlein. Chtě káče lapiti, uhonil lysku. Prov.

— H.

1. Kačena, y, f. = Káča.

2. Kačena, y, f. = kachna, die Ente, anas.

— K. (divoká), roháč, křeháč, mergus. Tau-
cher. — K., čírka, querquedula, Kriechente.

Kačenář, e, m., kdo kačeny střílí. Enten-
jäger.

Kačení, Enten-. — K. mýdlo n- bílé
oblázky v potoce. Na vých. Mor.

Kačenka, y, f., vz Kačena.

Kačenky, pl., f., druh hrušek. — K.,
smrže, Morcheln. — K., dva sloupky na
strojku u kolovratu, do kterých se klobu-
činy zasazují. U stroje tkadlcovského v ka-
čenkách leží vratidla a jsou horní, prsní a
dolní k-ky. Krok. Vz Tkalcovství. — K.,
měděný peníz, nazvaný také šart, malý peníz.
Gl. 85. — Upomína jej Kačenka. Vz Hla-
dový. Lb.

Kačer, a, kačírek, rka, m., der Enterich,
anas mas. V. Divoké k. K. káchá, kváchá.
Kom. K. tlapl divokou kachnu (begatten).
Šp. Vz Kačery.

Kačerec, rce, m., kadeř, kučera, die Haar-
locke. Veleš.

Kačerek, kačírek, rku, m., formánek,
ozubec, kování na kraji voje vyčnívající,
das Fuhrmannel. Us. Bolesl.

Kačeří, kačení, kachněčí, kačerový, En-
terich-. Peří k. Jg.

Kačery, kačírky podrážeti — házeti po
vodě třepinami, plochými kamínky = mi-
stičky, podlísky dělati.

Kačetník, u, m., Vergissmeinnicht, rnyo-
sotis. Us.

Kačí, kačičí, Enten-. V. K. vejce, sádlo,
maso, orel. Jg.

Kačice, kačička = kachna.