6G6

Saubär, Eber. V., Kom. — Samice: svině,
hrochna; mladé: sele, podsvinče, čunče. Jg.
Dvouletý: kančík. Tříletý: kanec. Pětiletý:
kanec dorostlý. Vepř řezaný, kleštěný (V. ):
řezanec, mišek, vynunvaný kanec. Šp. K. na
staro řezaný, žid křtěný, mnich z kláštera
vypuštěný, z toho trého zřídka bývá co do-
brého. Jg. Kanec divoký zuby seká. Kom.
Z kance na staro řezaného, žida křtěného,
vlka doma chovaného, přítele třikrát smíře-
ného, řídko z toho bývá co dobrého. Jg.
Seká zubama ako divý k. Mt. S. Když si k.
volí boha, dá mu rypák. Hnš. K. blatný.
Žaludek kance: bachor. Šp. — K., necudné
mluvící, der Zotenreisser. D.

Kanečník, a, m., pes chrtovitý. Sau-
li n der. Ssav.

Kanella, y, f., canella. Rostl.

Känguru, n., klokan v Australii, Rk.
Vz S. N.

Kaňha, y, f., žváč, Plaudertasche. D.

Kaňhal, a, m., mazač, Kleckser, Sudler. Jg.

Kanhanina, y, f., Sudelei, Kleckserei.

Kaňhati, kaňhávati, mazati, sudeln, kleck-
sen. — co: papír. Jg. — se v čem: děti
se ve špíně kaňkají. Us.

1. Kání, n., die Busse. Měl k. pro mord
lokaje páně Vchynského. Břez. 188. Vz Káti se.

2. Kání, Geier-. K. noha. Jg. — K. mléko,
prýšť, Wolfsmilch. Na Opav. Pk.

Kanibal, a, m., divoch lidožravý; člověk
hrubý, nevzdělaný, ukrutný. S. N. — Kani-
balství, n. — Kanibalský.

Kanic, e, m. K. mořský, serranus cabrilla,
ryba památná obojetností pohlaví majíc v sobě
jiskry i mlíčí. Frč. 294.

Kanička, lépe: tkanička. Jg.

Kaniti, 3. pl. -ní, il, ěn, ění, kanívati =
slintati, geifern. Us. u Bydž. Nk. Tele kaní.
Us. — 2. Kaňky dělati. To péro kaní (příliš
spouští). Us. — 3. To to kaní — mrholí,
prší, es siefert, regnet. Us. — 4. = žváti,
pleskati, bláboliti, hloupě mluviti, schwätzen.
Us. u Jilem. Kaní, co se mu namate. Prov.

Kanitz, Konice, 2. Kounice na Mor.

Kaňk, u, m., z něm. Gang, pramen, zlatý
pramen, zlatý důl. D. Goldgrube, Stollen.

Kaňka, y, f., kaňha = slina, der Geifer.
— K., skvrna, Klecks, Tintenpatzen. Na
papíru kaňku udělati. Us. — K., rybníček
u Příbrami. Jg.

Kaňkovati se. Liška se kaňkuje = běhá,
ranzt. (O liškách, vlcích a tchořích). Jg.

Kaňkový, Klecks-.

Kanon, u, m., z fr., dělo, Kanone. — 2.
Z řec. = pravidlo, církevní zákon (vše, co
slouží za pravidlo). Regel, Vorschrift, Kir-
chengesetz. Vz více v S. N. IV. str. 527. —
3. K. hudební: konečný, nekonečný, volný,
záhadný, do kola. Hd. Vz více v Mus. 1850.
str. 75. (Počátky hudební).

Kanonada, y, f., střelba z děl. Rk. Ka-
nonade, Kanonenfeuer.

Kanonický (církevní), kanonisch, vor-
schriťtinässig, Kirchen-. K.: zákon, právo, J.
tr., knihy, stáří, trest, visitace, život. S. N.

Kanonisace, e, f., uznání, vyhlášení za
svatého, a vepsání v seznam svatých. Vz S.
N. Kanonisation, Heiligsprechung. — Kano-
nisovati, za svatého vyhlásiti, kanonisiren. Br.

Kanonýr, a, m. — dělostřelec. Kanonier.

Kaňour, a, kaňourek, rka, m., mladý kanec,
junger Eber. — K., hodný vepř. — K., u,
m., inkoustová skvrna na papíře, kaňka,
Tintenklecks.

Kanouti (m. kapnouti, vz Gb. Hl. 111. ),
nul, nutí = kapati, tröpfeln, triefen, träufeln.

— abs. Neteče-li, aspoň kane. Ros. — komu
kam. Pleská, co mu slina na jazyk kane.
Prov. — jak. Potokem (instr. způsobu) mu
slzy k nohám kanou. Ht. Kane v potoku.
Kom. — odkud. Slzy radosti kanuly mu
s očí. Hanka. Z kamene slza nekane. L. —
komu po čem. Slzy kanuly jí po líci. Ml.

— co = v kapkách spouštěti, in Tropfen
fallen lassen. Jg.

Káňov, a, m., rybník u Třeboně. Jg.
Kanovnice, e, f.. Dom-, Stiftsfratt. D.
Kanovnický, kanonisch, Domherr-. D.
Kanovnictví, n., kanovnictvo, das Kano-
nikat, Domherrnstelle. — Kanovnictvo, a, n.

= kanovníci, die Domherrn. Pulk.
Kanovničí, Domherrn-. K. obrok. Pulk.
Kanovník, a, m., místo kanonník (vz

Kanon), z lat. canonicus. Dom-, Stiftsherr.
V. K., duchovní při jistém větším kostele
spolu s jinými stále usazený a k společnému
kanovnickému životu obročím svým zavázaný.
K. kathedralní (ku př. u sv. Víta v Praze),
kollegiatní n. kollegialní (ku př. na Vyše-
hradě). Vz S. N. Stran titulu vz Důstojný,
Důstojnosť.

Kanta, y, f., Verweis. Kantu někomu dáti
(domluvu, poučení). Us. u Jilem.

Kantar, u, m. Železný řetízek u uzdy koni
pod hubu. Halfter. Též celé řemení, které se
koni okolo uší, lící a hrdla dává, D., ohlavek,
uzda. Kopf-, Hauptgestell. D., KB.

Kantařiti, il, en, ení — uzditi, halftern.
Bern.

Kantata, y, f., z lat. cantare, zpívati. Jistý
druh větších vokalních skladeb s průvodem
hudebních nástrojův. Die Kantate. Vz S. N.
K. nábožná, světská. Hd.

Kantharidin, u, m., kafr kantharidový
z kantharidek. Vz S. N.

Kantharidka, y, f., španělská moucha.
Vz Cantharis.

Kantina, y, f., krčma v kasárnách. Čsk.

Kantna, y, f., z něm. Kante, hrana. Us.
u zedníků.

Kantnýř, kantnéř, e, m., z lat. cantha-
rium. Kantnéře = trámy ve sklepě, na nichž
sudy leží, ližiny, das Lagerholz, worauf Fässer
liegen. Rk. K-ře ve sklepě na víno. — 2.
Trám, na němž spodní konec střechy leží,
podkrovice, půzednice, Dachbaum.

Kanton, u, m., z fr. canton = okres (spol-
kový, jichž je ve Švýcarsku 22). S. N. —
2. K., a, m., hlavní mě. provincie čínské
Kuan-tong. Vz S. N.

Kantonovati, bydleti po dědinách, vesni-
cích, městečkách, bydleti rozptýleně (o vojsku),
kantoniren. Rk., Čsk.

Kantor, a, kantůrek, rka, m., lat. =
zpěvák, der Sänger, Vorsänger, V., pěvec
chrámový; ředitel sboru chrám, pěvcův a po-
něvadž býval ředitelem národní školy, tedy
kantor také = první učitel, der Kantor, Schul-
meister. S. N. Míti na sebe kantora (-= učitele,