Předchozí (666)  Strana:667  Další (668) |
|
|||
667
|
|||
|
|||
ostrého dohlížitele). Jg. Nás malé žáky trescí,
ale kantorů nechají (Dat veniam corvis, ve- xat censura columbas). Ms. Kr. trub. Kan- tora rváti neb s kantorem se rváti (práti) = dáviti se, sich erbrechen, nach Speier appel- liren. Vz Dávení. V., Č., Lb. Kantorák, u, m. V Krkonoších = knedlík
se švestkami. Kb. Kantorka, y, f., pěvkyně. V. — K., uči-
telka, Lehrerin. Kantorování, n. Meisterung. Dch. Mám
tvého k. již dost'. Us. Kantorovati, kantorem býti, Schulmeister
sein. — koho (zbůhdarma kárati a mistro- vati). Jg. Kantorský, Sänger-, Schulmeister-. K.
úřad. Jg. Kantorství, n., Sängeramt, Schulmeister-
anit. K. zpravovati, Br., provozovati. Kantry, ter, pl., f., z Quatcmber, suché
dni. Na Slov. Kanutí, n., kapnuti, das Tröpfeln. Reš.
Kanzona, y, f. K. jest báseň elegická.
Skládá se ze sloh po 13 verších; rým jest uměle splítaný. Každá sloha dělí se ve 3 části: první 2 k sobě náležejí a jsou rýmem spo- jeny (abc, abc); čásť poslední skládá se ze 7 veršů, z nichž první rýmuje se s veršem předcházejícím. Každá čásť obsahovati má v sobě myšlénku logicky ukončenou. Závěrek celé básně tvoří kratší sloha, která se lou- čení (comiato) nazývá, v které se básník s básní svou loučí. Bž. Spůs. básn. 27. (vz tam příklad z Vocela) a Zk. Ml. II. 212., Sš. 45., v Lumíru 1861. č. 5. (Dch. ). Kanzonetta, y, f., it. canzonetta, drobná
píseň, písnička; potom druh umělé básně stručné obsahu lyrického, která co do povahy se blíží k písni lidu či k písni národní; brává na se také ráz malé ody. Forma její bývá rozmanita: někdy 3 slohy po 5 řádcích či verších, někdy 2 slohy nebo toliko jedna po 9 n. 10 verších; rozměr trochejský i iambský; rýmy počtu volného, avšak ve slohách dů- sledně provedené. Dch. Příklady od Dch. v Koledě (časop. olom., Věnování') 1877; v České včele 1877. č. 3. str. 36. (Tvá útěcha). Kaolin, u, m., hlinka porcelánová; nej-
čistší hlína drolivá, která se s vodou na těsto rozdělává a na bělo vypaluje. Techn. Vz více v S. N. a Bř. 36. Kap, u, m. 1. Jedno kapnuti, ein Tropfen.
— 2. = okap, Dachtraufe. Právo kapu. Rk. Služebnosť kapu se střechy n. ze žlabu. Er. Plechy pro kap. Rohn. — 3. K., z fr. cap, předhoří. Vz Čap, Moře. Kapací: lázeň, koupel. Tropfbad. D.
Kapacita, y, f., z lat., chápavost', schopnosť
duševní, schopná hlava, důmyslná osoba, osoba vzděláním vynikající. Rk., S. N. Ka- pacität, Fähigkeit, Tüchtigkeit, Geschicklich- keit, Fassungskraft, ein tüchtiger Kopf. Kapačka, y, f., der Tripper. Rk.
Kapalec, lce, kapalin, u, m., die Sturm-
haube, V., přílbice, železný klobouk, lebka, galea, zastr. z střlat. capelina. Gl. 87., V. — K., široký poutnicky klobouk. Reisehut. Kom. Kapalice, e, f. — 1. Kapáni se střech,
kap vody, Dachtraufe. — 2. Polívka ze švestek a vůbec z ovoce, Obstsuppe. Jg. — 3. Líná |
ženská. Bern. — 4. Kalová kaše (z másla).
Buttersatz. Na Mor. Kapalična, y, f., lázeň kapaličná. Tropí-
bad. D. Kapaličný, kapalný. Tropf-. K. voda (ka-
pající), V., koupel, víno (zvětralé, počepky), nádoba (do které něco kape). Reš. Kapalin, vz Kapalec.
Kapaliny jsou nerosty kapalné, nekovové,
nehořlavé; mnohé z nich (voda) jsou ve. způ- sobě par vzdušinám přimíšeny. Vz Voda. Bř. Kapalka, y, f., voda dešťová, Regenwasser.
K., syrovátka, die Molke. D. — K., popelavý okřín ke shánění (u zlatníka), Kappel. V. — Kapalky, druh hrušek. — Jg.
Kapalnosť, i, f., die Tropfbarkeit. Rostl. Kapalný, tropfbar. K. voda. Rostl. Vz S. N. —
Kapání, das Tropfen. K.: vody, moče,
se střech. — 2. K. do polévky (kapaná po- lívka). — 3. K. = mření. Us. Kapanina, y, f., co nakapalo, Tropfstein.
Us. - Kapanka, kapaná polívka. Jd.
Kapaný. K. polívka.
Kapar, kappar, u, m., kapara, y, f., ka-
párek, rku, m., kapárka, y, f., kaprie, e, n., rostlina, capparis, Kappern; 2. její ovoce (které do omáček se dává), Kapper. Us., Jg. Kaparovitý. K. rostliny, capparideae,
kappernstrauchartige Pflanzen. Kapara trnitá, capparis spinosa. Vz Kapar, Kk. 215. Kaparový, Kappern-. K. omáčka. Vz
Kk. 215. Kapati, kapám a kapu, al, ání; kapnouti,
pnul a pl, utí, kapávati = krápěti, träufeln, sickern, triefen, tropfen; hynouti, mříti, ein- gehen, sterben. Jg. — abs. Déšť hustě kape, příval bouřlivě. Kom. Keď neprší, aspoň kvapká. Mt. S. Neprší-li, aspoň kape. Č. Do- bytek kapá (mře). Us. — kam (co). Kapalo do domu. Zk. Syrovatečnosť od ledvin do měchýře kapá. Kom. Kape naň. Nakapej léku na cukr. Ml. Lék do vody, v nádobu k. Us. Kape mi za krk. — odkud. Krev z rány kape. Jg. Až jí krev z očí kapala. Er. P. 505. Z rukou mých kapala mirra. Pis. Šal. 5. 5. Kap mi (jdi mi) s očí. Na Slov. Kape se střechy. D. — jak: po kapkách, bez přestání. — po čem. Po jedu mouchy kapají (mrou). Us. — kudy. Kape skrze střechu, Jg., střechou. — proč. Křídla tvá kapají blažeností. Sš. 75. Kapavka, y, f., kapovka = kapka, krůpě,
Tropfen. Ž. kap. 41. (Č. ). Kapavý. K. chřípě. Hlas., moč, močení.
V. Tropf-, tropfend. Kapce, ů, pl., m., onuce, Fusslappen. Na
Slov. Kápě, ě, kápí, n., kapice, e, kapička, y,
f., z lat. capitium (od caput), kukla, přikrytí hlavy, z něhož jen obličej vyhledá, die Kappe, Kapuze. V., Kom., S. N. K. španělská, ha- vířská, jezdcův. Bláznovskou kápi na nás strčili. Reš. — K. u mnichů: kapuce, sukně mnišská, die Kutte, Mönchskappe. V., Kom. Snědl mnicha a k. mu v hrdle zůstala. Prov. — K., kapice u bot. Stiefelkappe. Plk.
Kapečka, y, f., vz Kapka. Kápěj, e, f., okap, die Traufe. Us. Vorlík.
|
||
|
|||
Předchozí (666)  Strana:667  Další (668) |