679

Kaviar, u, m., jikry samice jesetra a vyzy
n. běluhy, a sice nasolené. Rk., S. N.

Kavias, u, kaviáš, e, m., hlaváč, klizník,
scabiosa columbaria, Grundkraut. D., Kom.

Kavík, a, m., vlastní jm. v Opavsku.

Kavil, u, m., stipa. K. peřitý (vousy sv.
Ivana; s. pennata, Federgrass); k. vláskovitý
(s. capillata). FB. 8., Čl. 155.

Kavirovati, za koho, lépe: ručiti. Rk.

Kavka, y, f., pták z čeledi havranovitých,
Dohle, corvus monedula. Frč. 356. Na Slov.
také: čavka. K. kváká, kráká, kváče. Bílá
k. (něco řídkého). K., kamkoli letí, černá
vždy jest (býti chce). Ros., Č., Lb. Vz Zvyk.
Kavka,, by se na bílém sněhu válela, nezbělí.
Ros., C. K. leť kam leť, vždy jest kavkou.
Č. Vždy ještě nerozuměl, by na kavce při-tržen byl (že ho za blázna máji. Jir. ) B.
N. — K. v psaní kaňka, kanec, ein Klecks.
Ros.

Kavkaz, a, m., z Caucasus, pohoří na
úžině mezi Černým a Kaspickým mořem. Vz
S. N. — Karkazské plémě.

Kavkovec, vce, m., graucallus, pták. Presl.

Kavna, y, ť. Havířská bouda nad dolem
zbudovaná, kde kovkopové se scházívají, své
náčiní mají a před prací modlitbu vykoná-
vají. S. N. Vz Hütte. — K., cech u hor-
níkův. Vys.

Kavovar, u, m. = kavárna. Na Slov.
Bern.

Kávovina, y, f., Kaffein. Presl.

Kávovník, u, m., coffea arabica; semena
jeho dužniny zbavená slují kávou. Kávo-
vník obecný, maurický, bengalsky, mozam-
bický, zangebarský. S. N. Vz Kk. 171., Čl. 95.

Kávový, Kaffee-. K. barva, lžička, miska,
list, náhrady (surrogaty). Vz S. N.

Kaystr-os, a, m., řeka v Lydii, v Malé
Asii. — Kaysterská rovina.

Kaz, u, m., vada, zvl. slove tak místo
v nějaké tkanině, kde niť jest nastavena a
tedy uzel. S. N. Fehler, Mangel, Schade. To
sukno má kaz. Us. To od kazu zachovává.
V. Každý učenník od kazu se učí. Prov.,
Ros. K. v plátně, v sukně. D. K. obilí (Un-
kraut). V. — K., místo špatně zorané, Sau-
nest, Rainbalken. Jg.

Kaza, y, f., kaz, skvrna, Fleck. K. slunce
(zatmění). Alx.

Kaza= kázal; kázachu = kázali, přiká-
zali. Kat.

Kazajka, y, f., kazabajka, kamizola, krátký
kabátek s rukávy bez šosův. Rk. Die Jacke,
das Wamms.

Kazák, u, m., kabátek bez šosů. Jacke.
Dch.

Kazaň, ě, f., něm. Kasan, mě. v severo-
východním Rusku. Vz S. N.

Kázaně, s kázní, stoudně, züchtig. St. skl.

Kázání, jelikož děj lépe než: kázaní, n.
Pozoruj rozdíl mezi snídaní (věc k jídlu,
místy: snídaně) a snídání (jedění), psaní (list)
a psáni (činnosť píšícího). V již. Čechách:
kázaní. Kts. — K. = poručení, příkaz, Ge-
bot, Befehl. Kat, 373., 2495. Kázáním jeho
vybili domy. Půh. brn. 1406. — K., duchovní
řeč, Kanzelrede. Krásné, pěkné, ozdobné k.
udělati, V., učiniti. K. držeti, vz Držeti. Na
k. něco provolati. V. Je k. Kdo měl dnes

k. ? Býti na k.; slyšeti k. Po k. Us. Seděti
na německém k. (ničemu nerozuměti). L.
Pěknéť jest to bylo k., jako nemastné zelí.
Č. Na k. svobodné proti pýše mluvili. Štr.

— K., káráni, trestání, kázeň, die Bestra-
ng. fu V. Kázání bez bázně, pokrm bez soli.
Sbr. Z k. jeden pohon. Arch. I. 475.

Kázanosť, i, f., cudnosť, Züchtigkeit.
Aesop.

Kázaný = poručený, befohlen; ohlášený,
gepredigt, V.; trestaný, gestraft; cudný,
stydlivý, zvedený, pokorný, poslušný, be-
scheiden, verschämt, züchtig, wohlerzogen. V.

Kázar, a, m., přísný člověk, velitel, Zucht-
meister. Na Slov.

Kazatel, e, m., pl. -lé. Prediger. K. evan-
gelia, nedělní, sváteční, božíhodový (Hoch-
feiertagsprediger), Dch., vojenský n. polní,
D., dobrý, výmluvný, špatný. Us. Byl přísný
k. na hříchy. Háj. Žádný k. dvakrát nekáže.
Odpověď: Ale opakuje. Vz Kněz, Zvědavý.
Lb. Kazatelé bratři dominikani. Arch. VI.
547. Gl.

Kazatelka, y, f., kazatelkyně, ě, f., ka-
zatelnice (Pass), die Predigerin. D.

Kazatelna, y, f., kazatelnice, die Kanzel.

V. S k-ny něco ohlásiti. Vz Kathedra. —
K., vyšší stanovisko na stromě neb dřevěné
lešení (Da. ), odkud vrchnosti zvěř střílejí.
Sp. — K., hluboký les obce třeboňské. Da.

Kazatelský. K. úřad, způsob, přednášení.
Nz. Prediger-.

Kazatelství, n., das Predigeramt, Kom.

Kázati, káži, eš atd., kaž, káže (íc), zán,
zání, kázávati, ukazovati, zeigen; přikazo-
vati, poroučeti, veleti, befehlen, anordnen,
heissen; zvěstovati, sagen, ankündigen; v ko-
stele k lidu mluviti, predigen; kárati, strafen,
züchtigen; se =káti se. Jg. — absol. Kněz
káže. Hezky se to pane pater káže, ale těžce
trpí. Vz Neštěstí. Lb. Takový aby každý
kázán (= trestán) byl a pomstu trpěl. Zř.
Ferd. Kázal (poroučel) pán a musel sám. L.

— kam (nač). I káže kněz na Střebora (=
ukáže naň). Rkk. 41. Kaže na osoby (dotýká
se jich v kázání). Kom. Na hříchy horlivě
kázal. — co: pravdu, Ps. mus., evange-
lium, Kom., slovo boží. Us. To sám rozum
káže. D. — koho (=kárati, trestati): dítě.
Tkad. — čeho. Čeho káže (poroučí) král,
šp. m. co. Brt. — koho čím (= trestati).
Rod můj bude vás železnou metlou k. Dal.
Světské právo má jej ranami k. Pr. pr. K.
metlou. J. tr. — co komu: zemanóm, poslu
(== poručiti). Rkk. Já ti káži. Ros. Kaž čert
děvce, když nechce (marné napomínání).
Dch. Kublaj káže všem svým čarodějem atd.
Rkk. 4G. Židům k. = dřímati. V. — komu
odkud: od města=z. města vypověděti.
Bart. I. 34. — koho k čemu. A ten vedlé
svého provinční kázán býti má k hrdlu, cti n.
statku (=potrestán). Tov. 73. — v co. V hrdlo
káže. V. — jak. Ten (přestupník) má vedlé
zdání panského kázán (trestán býti). Vš. Ne-
klan káže (poroučí) knížecími slovy vstáti
k vojně. Rkk. Ciesař pod hróží (hrozbou) ry-
tierom káza; pod hrozú i při milosti. Kat. 2413.,
1451. Ten aby bez milosti kázán (trestán) byl.

Vl. zř. 549. Evangelium svaté z peněz ká-
zali. Štr. — s inft. Za to kaž si dáti. Us.