680

Kázal si platiti. Us. Proč nekážeš potrestati?
Flav. Kázal lékařům raněné léčiti. Let. Ká-
zali mu tři krále napsati (odejíti). Prov. Kaž
se lačnému postiti a sytému sedláku mlá-
titi. Prov. — Pozn. Není-li osoba, které při-
kazujeme, vyjádřena, má infinitiv význam
passivný. Brt. (Vz více příkladu v Km.
1874., 627). Chtě vždy smrť na paměti míti,
kázal sobě hrob učiniti. Pass. Kázal pečeť
přivěsiti. Tov. 4. K. stranám přísahati k pra-
vení pravdy. CJB. Střevíce kázal si dělati
z kůže červené. Háj. — komu o čem. Výb.
I. 6., Rk. — proti komu: proti kacířům k. Us.
— na čem (proč). Na hrdle někoho k.
(trestati). Žer. Záp. I. 267. — aby. Čas toho
káže, aby to před se brali. Akt. Ferd. Kázal
mu, aby posly poslal. Potřeba káže, abys
sám přišel. — se čím (káti se, příklad si
bráti). Zlým se dobrý má k. St. skl. Proč
se druhem nekážeš? Dal. Kaž se lidmi, ne-
budou se tebou kázati (= klevet si nevší-
mej). Lb., Výb. I. 843., Pass. 361. — V.,
Mus., Leg. — Vz Poručiti.

Kazda = gazda.

Kazdina, y, f., světnice, Stube. Dch.

Kázeň, strč. kázň, zně a zni, káznicka,
y, f., od „kajati" (kajazň)= kárati. Jg., Šf.;
od kaz — kázati. Schl., Plk. — K. = kára,
trest, Strafe. K. těžká, mírná, králova (30
ran dubovou metlou na 2 lokte dlouhou).
Jg., Pr. pr. K. podniknouti. V. Těžké kázni
poddán buď. Ben. Pro ten zlý skutek páni
ho v svú kázeň bráti ráčí. Kn. drn. 102. Ale
poněvadž mi Bůh z kázně pomoci ráčil. Půh.
ol. 1475. Častá k. málo působí. Pk. Způso-
bem kázně koho potrestati, im Disciplinar-
wege bestrafen. Nz. Vin svých hotov jsem
snášeti kázeň. Kom. — K. = kázání, Predigt.
V tej faře falář je, pěknú kázeň káže. Mor.
P. 445. — K. = káznice. Ros. — K., ve-
dení, cvičení, cvik, Zucht. K. duchovní, vo-
jenská, služební, církevní, školská, vězniční,
klášterská. Jg., J. tr., Šp. K. skloňuje šíji,
snižuje obočí, uskrovňuje jazyku, skrocuje
lakotu. V. K. v palbě, Feuerdisciplin. Čsk.
Někoho kázni poddati; Své děti v kázni
míti. J. tr. Děti držeti v kázni. D. Vší kázni
se oprnouti (vzdáti). D. K. vojenskou velmi
přísně a tvrdě držel. V. Někoho v kázeň
vzíti. V. Pod bázní a kázní býti. V. Malá
k., malá bázeň. Jaká k., taková bázeň. Kdo
roste bez kázně, sstará se bez bázně. Vz
Dítě. Lb. Škola bez kázně, voda bez mlýna.
Jg. Kde není kázné, tu není bázně. Š. a Ž.
K. a dobrá metlička k dobrému vede Je-
níčka. Sbr. — Předpis, policie kázně. J. tr.
Vz Rb. str. 267. — K. = stud, stydlivosť,
čest, počestnosť, pokora, Züchtigkeit, Be-
scheidenheit. Česť a k. zachovati. V. Člověk
bez kázně (nekázaný). V. Kde bázeň, tu
stud a kázeň. Lb. — K. = nemoc, Krank-
heit. Ležícího v kázni boží navštívila jsem.
Us. u Vorlíka.

Kazič, kazitel, e, m., kdo něco kazí, der
Verderber. U myslivců pes, který při honbě
jiným překáží. Šp.

Kazichléb, a, m. Brodverderber. Zlob.

Kazijed, u, m., vz Antidot.

Kazik, u, m. Fluor.

Kazimír, a, m. Zde není Kazi imperativ

jako v: tluč-huba, dus-pivo, nýbrž kmen
infinit, jako v kazi-tel. Vz Složená jména
podstatná (složená s časoslovy). Ht. — K.,
u, m., lehká polosoukenná látka vlněná. Kasi-
mir. Rk. — K., a, m., Unfriedenstifter. Dch.

Kazimluv, u, m., Sprachfehler. D.

Kazimrav, a, m., Sittenverderber.

Kazín, a, m., ditoma, hmyz. Krok.

Kazinota, y, m., Musikverderber. Jg.

Kaziřeč, e, m., Sprachverderber. D.

Kazirodství, n. Blutschande. Scip.

Kazislov, a, m., Wortverderber.

Kazisvět, a, m. (vz Kazimír), Weltverder-
ber, Frevler, Verwüster. Sych. — K. =kazič. D.

Kazisvětský, stümperhaft. D.

Kazisvětství, n., kažení, hudlařství, Stüm-
perei, Verwüstungssucht. Jg.

Kaziškol, a, m., Schulverderber. Kom.

Kazitel, vz Kazič.

Kazitelnosť, i, f., Verderbbarkeit, Ver-
letztbarkeit. Jg.

Kazitelný, verderbbar, verletzlich. Jg.,
Žalansk.

Kaziti, 3. pl. -zí, kaz (v obec. mluvě:
kaž), kaze (íc), il, zen (žen), zení (žení); ka-
zívati, ničiti, hubiti, verderben, vernichten;
porušiti, verderben, hunzen, verzärteln. Jg.

— co: město, Jel., nůž (tupiti), stavení,
mravy, mládež, dítě, rozum, Us., zápisy. Ferd.
I. zř., Vl. zř. 469. — komu. Ta věc mu
hrubě kazí (překáží). Ros. — co čím. Ple-
nem všecko kaziti (pleniti). Jg. Děti pochle-
bováním. Chč. 383. — co kde. Abychme
sami na sobě napřed i v sobě hříchy rušili
a kazili. Zpr. Žižk. — se. Ovoce, pivo etc.
se kazí. V., Us. To se kazí (hatí, nebude
z toho nic, sejde s toho). Us. — se (čím)
kde. Samou vůní kapustovou víno v sudích
se kazí. Byl. Na tvrdém ostří se kazí. Jd.

— co s kým. Us.

Kazivcový, Flussspath. Rk.

Kazivec, vce, m. (Flussspath, Fluss, fluo-
rid vápenatý, fluorcalium CaF. Šfk. 194. K.
obsahuje kov vápník a zvláštní bezbarvý
plyn (jenž vyjímaje platinu, olovo, všecky
ostatní látky kazí, zvláště sklo). Bř. 27. Vz
Hálovec a S. N.

Kazivíno, a, m., opilec, Weinsüfling. V.

Kazivý, verderblich. Rk.

Kazizemský, zemi záhubný, landverderb-
lich. K. vláda. Mus. XIII.

Kázka, pl., n., stráň polí kazovitých. Us.,
Dch. —

Kázna, y, f. = káznice. Th.

Káznice, c, f. Někoho do káznice dáti.
Do k. se dostati. V káznici žíti. K. vojenská,
pevnostní. Čsk. Korrektionshaus, Zuchthaus.

Káznička, y, f., vz Kázeň; Káznice.

Kázniti koho, züchtigen, in Zucht halten.
Rk. —

Káznivosť, i, f., die Züchtigkeit. Jg.

Káznivý, züchtig. Ctib.

Káznosť, i, f., Zucht. Veleš.

Kázný, kázaný, počestný, züchtig. D.

Kazovati, zastr. = kázati, přikazovati,
befehlen, heissen. Leg., Ráj.

Kazovitosť, i, f, Gebrechlichkeit, Schad-
haftigkeit. D.

Kazovitý, vadný, schadhaft, mangelhaft.
V. K. plátno (mající kazy). Us.