Předchozí (679)  Strana:680  Další (681) |
|
|||
680
|
|||
|
|||
Kázal si platiti. Us. Proč nekážeš potrestati?
Flav. Kázal lékařům raněné léčiti. Let. Ká- zali mu tři krále napsati (odejíti). Prov. Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlá- titi. Prov. — Pozn. Není-li osoba, které při- kazujeme, vyjádřena, má infinitiv význam passivný. Brt. (Vz více příkladu v Km. 1874., 627). Chtě vždy smrť na paměti míti, kázal sobě hrob učiniti. Pass. Kázal pečeť přivěsiti. Tov. 4. K. stranám přísahati k pra- vení pravdy. CJB. Střevíce kázal si dělati z kůže červené. Háj. — komu o čem. Výb. I. 6., Rk. — proti komu: proti kacířům k. Us. — na čem (proč). Na hrdle někoho k. (trestati). Žer. Záp. I. 267. — aby. Čas toho káže, aby to před se brali. Akt. Ferd. Kázal mu, aby posly poslal. Potřeba káže, abys sám přišel. — se čím (káti se, příklad si bráti). Zlým se dobrý má k. St. skl. Proč se druhem nekážeš? Dal. Kaž se lidmi, ne- budou se tebou kázati (= klevet si nevší- mej). Lb., Výb. I. 843., Pass. 361. — V., Mus., Leg. — Vz Poručiti. Kazda = gazda.
Kazdina, y, f., světnice, Stube. Dch.
Kázeň, strč. kázň, zně a zni, káznicka,
y, f., od „kajati" (kajazň)= kárati. Jg., Šf.; od kaz — kázati. Schl., Plk. — K. = kára, trest, Strafe. K. těžká, mírná, králova (30 ran dubovou metlou na 2 lokte dlouhou). Jg., Pr. pr. K. podniknouti. V. Těžké kázni poddán buď. Ben. Pro ten zlý skutek páni ho v svú kázeň bráti ráčí. Kn. drn. 102. Ale poněvadž mi Bůh z kázně pomoci ráčil. Půh. ol. 1475. Častá k. málo působí. Pk. Způso- bem kázně koho potrestati, im Disciplinar- wege bestrafen. Nz. Vin svých hotov jsem snášeti kázeň. Kom. — K. = kázání, Predigt. V tej faře falář je, pěknú kázeň káže. Mor. P. 445. — K. = káznice. Ros. — K., ve- dení, cvičení, cvik, Zucht. K. duchovní, vo- jenská, služební, církevní, školská, vězniční, klášterská. Jg., J. tr., Šp. K. skloňuje šíji, snižuje obočí, uskrovňuje jazyku, skrocuje lakotu. V. K. v palbě, Feuerdisciplin. Čsk. Někoho kázni poddati; Své děti v kázni míti. J. tr. Děti držeti v kázni. D. Vší kázni se oprnouti (vzdáti). D. K. vojenskou velmi přísně a tvrdě držel. V. Někoho v kázeň vzíti. V. Pod bázní a kázní býti. V. Malá k., malá bázeň. Jaká k., taková bázeň. Kdo roste bez kázně, sstará se bez bázně. Vz Dítě. Lb. Škola bez kázně, voda bez mlýna. Jg. Kde není kázné, tu není bázně. Š. a Ž. K. a dobrá metlička k dobrému vede Je- níčka. Sbr. — Předpis, policie kázně. J. tr. Vz Rb. str. 267. — K. = stud, stydlivosť, čest, počestnosť, pokora, Züchtigkeit, Be- scheidenheit. Česť a k. zachovati. V. Člověk bez kázně (nekázaný). V. Kde bázeň, tu stud a kázeň. Lb. — K. = nemoc, Krank- heit. Ležícího v kázni boží navštívila jsem. Us. u Vorlíka. Kazič, kazitel, e, m., kdo něco kazí, der
Verderber. U myslivců pes, který při honbě jiným překáží. Šp. Kazichléb, a, m. Brodverderber. Zlob.
Kazijed, u, m., vz Antidot.
Kazik, u, m. Fluor.
Kazimír, a, m. Zde není Kazi imperativ
|
jako v: tluč-huba, dus-pivo, nýbrž kmen
infinit, jako v kazi-tel. Vz Složená jména podstatná (složená s časoslovy). Ht. — K., u, m., lehká polosoukenná látka vlněná. Kasi- mir. Rk. — K., a, m., Unfriedenstifter. Dch. Kazimluv, u, m., Sprachfehler. D.
Kazimrav, a, m., Sittenverderber.
Kazín, a, m., ditoma, hmyz. Krok.
Kazinota, y, m., Musikverderber. Jg.
Kaziřeč, e, m., Sprachverderber. D.
Kazirodství, n. Blutschande. Scip.
Kazislov, a, m., Wortverderber.
Kazisvět, a, m. (vz Kazimír), Weltverder-
ber, Frevler, Verwüster. Sych. — K. =kazič. D. Kazisvětský, stümperhaft. D.
Kazisvětství, n., kažení, hudlařství, Stüm-
perei, Verwüstungssucht. Jg. Kaziškol, a, m., Schulverderber. Kom.
Kazitel, vz Kazič.
Kazitelnosť, i, f., Verderbbarkeit, Ver-
letztbarkeit. Jg. Kazitelný, verderbbar, verletzlich. Jg.,
Žalansk. Kaziti, 3. pl. -zí, kaz (v obec. mluvě:
kaž), kaze (íc), il, zen (žen), zení (žení); ka- zívati, ničiti, hubiti, verderben, vernichten; porušiti, verderben, hunzen, verzärteln. Jg. — co: město, Jel., nůž (tupiti), stavení,
mravy, mládež, dítě, rozum, Us., zápisy. Ferd. I. zř., Vl. zř. 469. — komu. Ta věc mu hrubě kazí (překáží). Ros. — co čím. Ple- nem všecko kaziti (pleniti). Jg. Děti pochle- bováním. Chč. 383. — co kde. Abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy rušili a kazili. Zpr. Žižk. — se. Ovoce, pivo etc. se kazí. V., Us. To se kazí (hatí, nebude z toho nic, sejde s toho). Us. — se (čím) kde. Samou vůní kapustovou víno v sudích se kazí. Byl. Na tvrdém ostří se kazí. Jd. — co s kým. Us.
Kazivcový, Flussspath. Rk.
Kazivec, vce, m. (Flussspath, Fluss, fluo-
rid vápenatý, fluorcalium CaF. Šfk. 194. K. obsahuje kov vápník a zvláštní bezbarvý plyn (jenž vyjímaje platinu, olovo, všecky ostatní látky kazí, zvláště sklo). Bř. 27. Vz Hálovec a S. N. Kazivíno, a, m., opilec, Weinsüfling. V.
Kazivý, verderblich. Rk.
Kazizemský, zemi záhubný, landverderb-
lich. K. vláda. Mus. XIII. Kázka, pl., n., stráň polí kazovitých. Us.,
Dch. — Kázna, y, f. = káznice. Th.
Káznice, c, f. Někoho do káznice dáti.
Do k. se dostati. V káznici žíti. K. vojenská, pevnostní. Čsk. Korrektionshaus, Zuchthaus. Káznička, y, f., vz Kázeň; Káznice.
Kázniti koho, züchtigen, in Zucht halten.
Rk. — Káznivosť, i, f., die Züchtigkeit. Jg.
Káznivý, züchtig. Ctib.
Káznosť, i, f., Zucht. Veleš.
Kázný, kázaný, počestný, züchtig. D.
Kazovati, zastr. = kázati, přikazovati,
befehlen, heissen. Leg., Ráj. Kazovitosť, i, f, Gebrechlichkeit, Schad-
haftigkeit. D. Kazovitý, vadný, schadhaft, mangelhaft.
V. K. plátno (mající kazy). Us. |
||
|
|||
Předchozí (679)  Strana:680  Další (681) |