681

Kazule, kasule, e, f., z lat. casula, menší
ornat. Messgewand. Kom.

Každékrát, každýkrát, každokrát =
vždycky, jedesmal. Ros.

Každičký = každý, gar, jeder, all. Ka-
ždičké chvíle jsem toho čekal. Br.

Každodenní, täglich, alltäglich, tagtäg-
lich. K. zimnice, vyslýchání, Kom., oběť,
Br., zvyklosť. V. Ke každodenní potrebe od-
ložený, zachovaný. V.

Každodenník, u, m., denník, Tagebuch.
Kom., D.

Každodný, obyčejněji: každodenní. Plk.

Každohodiuný, stündlich. Kom.

Každokrát — každékrát. Zlob.

Každoměsíčný, allmonatlich. Jg.

Každonoční, allnächtlich. V.

Každopádně, šp. m. vším způsobem,
všemožně. Brs. 96.

Každoročně úředníky voliti, alljährig. Nt.

Každoroční, alljährig. Korn.

Každotýhodný, -týdný, wöchentlich, wo-
chenweise. D.

Každý, každičký, každinký (všeliký, vše-
likerý, jedenkaždý, všelikteraký, všecek,
všechen, veškeren) ukazují k jednotlivým
částkám celého rodu aneb zahrnují je v celky.
Zk. Jeder, ein jeder. Každý znělo za staro-
dávna ky-ždo, aneb snad lépe ký-ždo; ký
bylo tázací určité a skloňovalo se dle Nový
(kého-ždo); ky bylo tázací neurčité a sklá-
nělo se dle kdo (koho-ždo); ždo je slovesný
tvar, jako v lat. libet, vis, snad i. os. indik.
ždo m. žbdíi od žbdáti — ždáti (čekati).
V nynějším každý stojí určovací ý od ne-
paměti na konci; stran y v ky sr. ni-k-da a
ni-k-dy. Dle Ht. Sr. m. 242. Každý rok,
měsíc, den. Us. Císař svolává sněm zemský
každého roku. RGB. 1850. N. 1. Každého
času, k. hodiny. V. Na každém místě. Us.
Každou hodinu, neděli. Na každý večer Dal.
K. z nás. Us. Každý chce svým bůžkem
býti. Lichá v lidech povaha, nevěr každému.
Každý pták své hnízdo chválí. Každý v svou
troubí. Každý kraj své právo má. V. Každá
liška svůj ocas chválí a blázen cepy. Každému
jest jeho měšec mil a mně můj. Na Slov.
Ty každého drbeš a tebe všickni. O chu-
dého se každý otře. V. Každý o sebe, pán
Bůh o všecky (se stará). Hleď každý svého
a nechej jinému jiného. Každá půjčka s plačky
domů přichází. Potmě každá kráva černá.
Od každé krávy černé mléko (bílé). Ne
každému štěstí dlouho slouží. Každý hřích
svou výmluvu má. Vojna nebývá každému
hojna, ale někomu. (Jg. ) — Po každé =
vždycky. Kdykoliv přijde, pokaždé něco při-
nese. Ros. Jiné šaty na každý (= všední)
den, jiné na neděli. Us. K. zvlášť. Us. —
Místo každý klade se také:, co', vz Co, 9.

Každýkráte = každékráte.

Kažmír, a, m., mě. ve vých. Indii. — Kaž-
mírské šály, z chlupů koz tamějších. Rk.

Kbedí, n., smradlavý bez. Us.

Kbel, vz Gbel.

Kbelnatý, hohl, leer, prázdný. Us.

Kbely, pl., dle Dolany, ves u Prahy.

Kbožný = nábožný, andächtig, strč. Výb.
I. 305.

Kčice, vz Kštice.

Kd skupenina nevyslovitelná, proto se vy-
slovuje gd: Kdo = gdo. Vz Souhlásky. Ht.

Kda, kdy, když. Nemám kda = kdy, ich
habe keine Zeit. Kda sě sněchu lesi i vla-
dyky. L. S. 44. — Kdaž=když, als, wann
da. Kdaž luna bieše. Rkk. — Kdaž =kdys,
einst. St. skl. — Kdažto = kdyžto, als, da,
wann. Ps. ms. — Kdaž, kdažto = jestliže,
wenn. Kdaž chceši potřieti. Rkk.

Kdák, u, m. = kdákání. Das Gacksen,
Gackern. Kut-kut-kut-kdák, snesla jsem va-
jíčko, vzal mně je žák (napodobení kdákání
slepičího). Jg. — K., a, m. = tlučhuba,
Schwätzer. — K. ve vých. Čech =kdo pak?

Kdákání, kdákotání, kdáktání =křik
slepičí, das Gacksen, Gackern. K. bez vajec
= přípravy bez skutku; mnoho křiku málo
vlny. Ros. — K. =koktání, das Stottern. Tham.

Kdákati, kdákám a kdáči, al, ání, kdá-
kávati, gackern, gacksen; mnoho mluviti,
plappern, schnattern; chlubiti se, prahlen; ko-
ktati, stottern. Jg. — abs. Slepice kdáká. Us.
Doma kdáče, jinde nese (o cizoložníku). Jinde
kdáče, doma nese (o cizoložnici). — co. Kat
ví, co kdáče (mnoho mluví, křičí). Ros.
Ten to kdáká (koktá). Us. — na koho. Co
pak na mne kdákáte (křičíte)? Ros.

Kdákavý, gackernd. K. slepice. — K.,
breptavý, stotternd. D.

Kdákot, u, m., kdák, kdákání, Gekacker. Jg.

Kdákotati kdákati.

Kdánsko, vz Gdánsko.

Kdaž, zastr., vz Kda.

Kde, kdež, kdeže, wo. V jižních Čechách:
hde, vz K. Místo na otázku, kde označujeme
I. příslovci místa: zde, tady; 2. instr. Želva
svrchem i spodem skořepinami pokryta jest;
3. predložkami řídícími a) gt.: blíže, neda-
leko, u, vnitř, vně, kromě, podél, podlé,
vedlé, b) lok.: na při, po, v, c) instr.: nad,
pod, před, mezi, za. Mk. — Užívá se ho:
1. o místě, na kterém místě, wo? Kde jsi?
Kde jest tvůj pán? Kdes byl? Kde stál? —
Bez otázky: Buď to kde buď. D. Kdež on
již jest (jižť daleko). Us. Bral, kde co měl.
Us. I kde by se to vzalo! Us. — 2. =kam,
wohin? Ivane, kde jdeš? Háj. Jdi, kdež chceš.
V. Kde se poděje jeho sláva? Vodň. —
Bez ptání. Octneš se, kde by nerad. Kom.
Kde se poděl, nevím. Vím se jinam kde utéci.
V. — Vztažné, a) O místě, ubi, wo. Kde-
tam, kde-tu, tam-kde, tu-kde. Kde zima, držme
tam plášť. Us. Kde péče, tu starosť. V. Kde
maso, tu psi. Jg. Kde tě nesvrbí, (tam) ne-
drbej. Us. Tam jíti máme, kde nás dopro-
vodí. Har. Nestrkej prstu (tam), kde se svírá.
Us. — b) O čase, kdy, an, když, wann ? Ale
kdeže to učinil Job, čímž mu tento utrhá?
Br. Počíná léto, kdež psí hvězda vzbuzuje
vedro. Kom. Od kolíbky přichází se k vo-
zíčku, kdež dítě chod sobě formuje. Kom.
Nyní mnoho čte, kdež před tím jen v karty
hrál. Us. — c) Příčinné=jelikož, poněvadž,
da. Kdež mne psaním svým, abych podíl
svůj položil, žádáte, oznamuji vám, že....
Zer. A kdež na témž zboží mém toliko je-
diný dvůr poplužní mám, protož. Mus., Jg.

Kdejaký, každý, jeder. K. zrnko vzešlo
na poli. Koll.

Kdejší = někdejší, neulich, einstig. Bech.