Předchozí (683)  Strana:684  Další (685) |
|
|||
684
|
|||
|
|||
se na to neobrátili, ale... Háj. — Br. uží-
vají raději: všímati si, dbáti. Brs. 96. Na Mor.: ohlédati se čeho. Brt. — Kehrt — euch! Čelím — v zad! Čsk. Keiner, nullus, žádný (při substantivech);
niemand, nemo, nikdo (substantivne). Žádný muž k nám nepřišel. Nikdo k nám nepřišel. Vz Nikdo. Keiner, ne-. Seit jener Zeit hatte er keine Ruhe mehr. Od té doby neměl po- koje. Mk. Kej= kyj, v Hradecku. Er. P. 379.
Kejda, y, f., obyč. kejdy. Vz toto. — K.,
něco hustého, kaše, huspenina, Brei. Ros. — K., tlustá ženšká, machną. Ros. Kejdař, kejdýř, na Slov.: gajdoš, kejdoš,
e, m. i= dudař, Sackpfeifer; Geiger. V. Kejdařský, Sackpfeifer-. K. píseň. Jg.
Kejdovati, na kejdy pískati, dudeln. Ros.
Kejdy, pl., ť. Na jedny kejdy (dudy) pí-
skati. Vz Stejnost' (stran přísloví). V., Č. Ne- dělej si ze mne kejd (blázna). Ros. — K., Geige. V. Kejkl, u či e, m., pl. obyč. kejkle, z něm.
Gaukel. Kejkle provozovati. Us. Na kejkle (kejkly) nic nedati. Us. Gaukelei, Gaukel- werk. Jel. Kejklati = pohybovati, viklati, bewegen.
— čím: nohama. D. — se. Sem tam se k. Zlob. Kejklík, u, m., zadní konec nejsilnějšího
střeva při dobytku. Us., Dch. Kejklíř, e, m., z něm. Gaukler, au sesla-
bilo se v aj a přehláskou v ej: Gaukler — kajkléř - kejklíř. Gb. Hl. 78. K. člověk, který obzvláštní rychlostí a obratností pro- vozuje kousky na pohled skoro nemožné ku podivu a obveselení diváků. S. N. — V. K. je marnič, činu obratností zrak diváků mámí. Kom. Za kejklíře někoho míti, pokládati. Aesop. Kejklířka, y, f., die Gauklerin. ü.
Kejklířský, Gaukler-. Jel. K. kousky.
Kejklířství, n., die Gauklerei. K. provo-
diti. V. Kejklovati, kejkle dělati, Gaukelei trei-
ben. V. — čím: slovy. Plk. — Již dokej- kloval = umřel. Ros. Kejše, e, kejška, y, f., hrst obilí žatého,
der Schwaden. Us. Kejta, vz Kýta.
Kejvací, í, f., kejbaná, kejváná = čekání
na výsluhu. Kb. Kekrop-s, a, m., nejstarší král v Attice
asi r. 1550. př. Kr., kdežto založil hrad athenský Kekropii, Akropoli. 1. Kel, klu, m., klík, u, kelec, lce, kelče,
ete, n., klíček, čku, m. = zuby špičáky, die Spitz-, Winkel-, Augenzahne. V. V dolejší čelisti slovou kly psí, v hořejší kly oční. L. Kly mrožové, slonové, vepřové, člověčí atd. Kh. Kly u vlků, psů a vepřů: kelčáky, te- sáky, die Hau-, Wehrzähne, Hauer, das Ge- werf. D. Koni když udidlo na kly (die Haken- zähne) zavadí, spravovati se nedá, odtud: bráti, vzíti na kel (na kly) i. e. uzdu (praví se o koni tvrdoústém). O člověku: vzíti na kel = zarputilým, tvrdošíjným býti. Kterýž co sobě na k. vezme, od toho neupustí. V. Na k. vzíti = v jistý úmysl vzíti. V. Kly, Haken, Grüne, dva tupě zuby v tlamě je- lena v hořejší čelisti. Starší jeleni a laně |
mívají kly hnědé a začernalé. Tyto jsou nej-
vzácnější. Šp. — Kly ptačí = pazoury. Zlob. 2. Kel, kli, f., kel, kle n. kla, m., klička,
kélek, klík, klíček, klí, něm. der Keim. Jádro skládá se z bílku, děloh a kle n. kličky; ta má dvě částky: kořínek a pírko. Rostl. 3. Kel, u, m. ? na Mor. a Slov. z něm. Kohl,
olus. Koll. Kelaeny, gt. Kelaen, f., pl., mě. ve Frygii.
Kelčák, u, m. Hauzahn. D. Vz Kel, 1.
Kelec, vz Kel, 1.
Kelímek, mku, m., nádoba chemická,
Tiegel. K. pasovský, platinový, skleněný, tu- hový, z plechu tlučený, železný. Kh. Kelka, y, f., Blume, Wedel, ocas vysoké
zvěři. Šp. Vz Kla. Kelnatka, y, f. K. obecná, dentalium en-
tale, měkkýš. Vz Frč. 22G. — K. obrovská, d. elephantinum. K. rýhovaná, d. Cidaris. Vz Frč. 226. Kelna, y, f., obmítačka, nahazovadlo, lžíce
zednická. Kmp. Keloid, u, m., z řec, nemoc kožní u člo-
věka (nádor). Vz S. N. Kelologie, e, f., z řec, nauka o kýlách
či průtržích. S. N. Kelotomie, e, f., z řec, kylořez. S. N.
Kelp, u, m. či varek= popel ze spále-
ných řas mořských obsahuje hlavně sodu. Vz Šfk. 62. a S. N. Kelrub, keleráb, u, m., v obyč. mluvě:
kedluben, bnu, m., z něm. Kohlrabi, zelná řepa, brukev, brassia gongylodes. Jg. Kelta, keltna, y, f., z něm. Gelte, dĺžka,
Jad., děber. V. Kemle, e, f., lodyha bramborová, Stengel.
Kempen, Kempno v Pozn.
Kenda, vz Hra. Kendy = plácačka. Us.
u Jilem. Kenntniss. Dient zur K., béře se na vě-
domí (a bude pravidlem). Brs. 96. Kenotafi-um, a, n., z řec, hrobka pouze
k upamatování na zemřelého vystavěná ne- chovajíc v sobě jeho těla. Vz Š. N. Kentaurové, v Thessalii, vz Centaurus.
Ke-os, a, m., býv. ostrov v aegaejském
moři. Kep, kpa, m. = člověk nestoudný, a blá-
znivý. — K., něco hustého. To je husté co k. Us. Vz Kec. — K., ženský stydký úd. Poranil ji kyjem v kep. O. z D., Babo stará. ' A ona odpověděla, Polib mě v kep, ať jsem tak mladá jako ty. Mus. 1863. str. 308. O pů- vodu vz Gl. 90. Kepeň, ě, m. = plášť, Mantel, z maď. Plk.
Kepeník, u, m., plášť do deště, Regen-
mantel, z maď. Gl. 90. Vz Kepeň. Képovati, druh tkání, z holland. keep =
vrub. Techn. Kepr, u, m. Látka bavlněná, tažené dílo.
Rk. Tkaniny keprované: serž, kazimír, me- rino, barchent, croisé (kroazé), drill, satin, multon, cvilík. Vz S. N. Kepský = hloupý, dumm, närrisch. Ros.
Kepství, n., kepstvo, a, n., albernes Zeug.
Ros. Keř, kři, f., keř, kře (v obec. mluvě: keře),
keřek, řku, křík, křák, u, kříček, křáček, čku, m., kří, křoví, n., mor. kříb. Frutex, Gestrüpp, Staude, Strauch, Busch, Stock. K. |
||
|
|||
Předchozí (683)  Strana:684  Další (685) |