684

se na to neobrátili, ale... Háj. — Br. uží-
vají raději: všímati si, dbáti. Brs. 96. Na Mor.:
ohlédati se čeho. Brt. — Kehrt — euch!
Čelím — v zad! Čsk.

Keiner, nullus, žádný (při substantivech);
niemand, nemo, nikdo (substantivne). Žádný
muž k nám nepřišel. Nikdo k nám nepřišel.
Vz Nikdo. Keiner, ne-. Seit jener Zeit hatte
er keine Ruhe mehr. Od té doby neměl po-
koje. Mk.

Kej= kyj, v Hradecku. Er. P. 379.

Kejda, y, f., obyč. kejdy. Vz toto. — K.,
něco hustého, kaše, huspenina, Brei. Ros. —
K., tlustá ženšká, machną. Ros.

Kejdař, kejdýř, na Slov.: gajdoš, kejdoš,
e, m. i= dudař, Sackpfeifer; Geiger. V.

Kejdařský, Sackpfeifer-. K. píseň. Jg.

Kejdovati, na kejdy pískati, dudeln. Ros.

Kejdy, pl., ť. Na jedny kejdy (dudy) pí-
skati. Vz Stejnost' (stran přísloví). V., Č. Ne-
dělej si ze mne kejd (blázna). Ros. — K.,
Geige. V.

Kejkl, u či e, m., pl. obyč. kejkle, z něm.
Gaukel. Kejkle provozovati. Us. Na kejkle
(kejkly) nic nedati. Us. Gaukelei, Gaukel-
werk. Jel.

Kejklati = pohybovati, viklati, bewegen.
— čím: nohama. D. — se. Sem tam se k. Zlob.

Kejklík, u, m., zadní konec nejsilnějšího
střeva při dobytku. Us., Dch.

Kejklíř, e, m., z něm. Gaukler, au sesla-
bilo se v aj a přehláskou v ej: Gaukler —
kajkléř - kejklíř. Gb. Hl. 78. K. člověk,
který obzvláštní rychlostí a obratností pro-
vozuje kousky na pohled skoro nemožné ku
podivu a obveselení diváků. S. N. — V. K.
je marnič, činu obratností zrak diváků mámí.
Kom. Za kejklíře někoho míti, pokládati.
Aesop.

Kejklířka, y, f., die Gauklerin. ü.

Kejklířský, Gaukler-. Jel. K. kousky.

Kejklířství, n., die Gauklerei. K. provo-
diti. V.

Kejklovati, kejkle dělati, Gaukelei trei-
ben. V. — čím: slovy. Plk. — Již dokej-
kloval = umřel. Ros.

Kejše, e, kejška, y, f., hrst obilí žatého,
der Schwaden. Us.

Kejta, vz Kýta.

Kejvací, í, f., kejbaná, kejváná = čekání
na výsluhu. Kb.

Kekrop-s, a, m., nejstarší král v Attice
asi r. 1550. př. Kr., kdežto založil hrad
athenský Kekropii, Akropoli.

1. Kel, klu, m., klík, u, kelec, lce, kelče,
ete, n., klíček, čku, m. = zuby špičáky, die
Spitz-, Winkel-, Augenzahne. V. V dolejší
čelisti slovou kly psí, v hořejší kly oční. L.
Kly mrožové, slonové, vepřové, člověčí atd.
Kh. Kly u vlků, psů a vepřů: kelčáky, te-
sáky, die Hau-, Wehrzähne, Hauer, das Ge-
werf. D. Koni když udidlo na kly (die Haken-
zähne) zavadí, spravovati se nedá, odtud:
bráti, vzíti na kel (na kly) i. e. uzdu (praví
se o koni tvrdoústém). O člověku: vzíti na
kel = zarputilým, tvrdošíjným býti. Kterýž
co sobě na k. vezme, od toho neupustí. V.
Na k. vzíti = v jistý úmysl vzíti. V. Kly,
Haken, Grüne, dva tupě zuby v tlamě je-
lena v hořejší čelisti. Starší jeleni a laně

mívají kly hnědé a začernalé. Tyto jsou nej-
vzácnější. Šp. — Kly ptačí = pazoury. Zlob.

2. Kel, kli, f., kel, kle n. kla, m., klička,
kélek, klík, klíček, klí, něm. der Keim. Jádro
skládá se z bílku, děloh a kle n. kličky; ta
má dvě částky: kořínek a pírko. Rostl.

3. Kel, u, m. _? na Mor. a Slov. z něm. Kohl,
olus. Koll.

Kelaeny, gt. Kelaen, f., pl., mě. ve Frygii.

Kelčák, u, m. Hauzahn. D. Vz Kel, 1.

Kelec, vz Kel, 1.

Kelímek, mku, m., nádoba chemická,
Tiegel. K. pasovský, platinový, skleněný, tu-
hový, z plechu tlučený, železný. Kh.

Kelka, y, f., Blume, Wedel, ocas vysoké
zvěři. Šp. Vz Kla.

Kelnatka, y, f. K. obecná, dentalium en-
tale, měkkýš. Vz Frč. 22G. — K. obrovská,
d. elephantinum. K. rýhovaná, d. Cidaris. Vz
Frč. 226.

Kelna, y, f., obmítačka, nahazovadlo, lžíce
zednická. Kmp.

Keloid, u, m., z řec, nemoc kožní u člo-
věka (nádor). Vz S. N.

Kelologie, e, f., z řec, nauka o kýlách
či průtržích. S. N.

Kelotomie, e, f., z řec, kylořez. S. N.

Kelp, u, m. či varek= popel ze spále-
ných řas mořských obsahuje hlavně sodu.
Vz Šfk. 62. a S. N.

Kelrub, keleráb, u, m., v obyč. mluvě:
kedluben, bnu, m., z něm. Kohlrabi, zelná
řepa, brukev, brassia gongylodes. Jg.

Kelta, keltna, y, f., z něm. Gelte, dĺžka,
Jad., děber. V.

Kemle, e, f., lodyha bramborová, Stengel.

Kempen, Kempno v Pozn.

Kenda, vz Hra. Kendy = plácačka. Us.
u Jilem.

Kenntniss. Dient zur K., béře se na vě-
domí (a bude pravidlem). Brs. 96.

Kenotafi-um, a, n., z řec, hrobka pouze
k upamatování na zemřelého vystavěná ne-
chovajíc v sobě jeho těla. Vz Š. N.

Kentaurové, v Thessalii, vz Centaurus.

Ke-os, a, m., býv. ostrov v aegaejském
moři.

Kep, kpa, m. = člověk nestoudný, a blá-
znivý. — K., něco hustého. To je husté co
k. Us. Vz Kec. — K., ženský stydký úd.
Poranil ji kyjem v kep. O. z D., Babo stará. '
A ona odpověděla, Polib mě v kep, ať jsem
tak mladá jako ty. Mus. 1863. str. 308. O pů-
vodu vz Gl. 90.

Kepeň, ě, m. = plášť, Mantel, z maď. Plk.

Kepeník, u, m., plášť do deště, Regen-
mantel, z maď. Gl. 90. Vz Kepeň.

Képovati, druh tkání, z holland. keep =
vrub. Techn.

Kepr, u, m. Látka bavlněná, tažené dílo.
Rk. Tkaniny keprované: serž, kazimír, me-
rino, barchent, croisé (kroazé), drill, satin,
multon, cvilík. Vz S. N.

Kepský = hloupý, dumm, närrisch. Ros.

Kepství, n., kepstvo, a, n., albernes Zeug.
Ros.

Keř, kři, f., keř, kře (v obec. mluvě: keře),
keřek, řku, křík, křák, u, kříček, křáček,
čku, m., kří, křoví, n., mor. kříb. Frutex,
Gestrüpp, Staude, Strauch, Busch, Stock. K.