686

slovníku ve staré a střed. češtině se spo-
jovalo. Brs. 97. Ale čteme také: Ké by zpří-
mily cesty mé. Ž. kap. 118. 5. (Č. ). — Pozn.
3. Vz ještě: Ať, Nechať, Indikativ a Zk. skl.
620. a násl., Zk. Ml. II. 120. — Vz Kdy. —
Kéž = zdali. Řekl Hospodin k Mojžíšovi:
Pojmi Arona bratra svého. Kéž řekl: pojmi
jiného? Št., Kéž sú mohli židé ji (naši vieru)
potlačiti? St. Kéž kdo pláče, neztrativ nic?
Biancof. Na všaký den jsem mezi vámi kázal:
kéž mě kto jal anebo svázal? St. skl. III.
12. Vz Č. Dodatky.

Kežmarek, rka, m., mě. v Uhřích, Käs-
mark, mad'. Kesmárk. Vz S. N.

Kéžť (ký-ž-ť) = kteréž. Kéžť jsú nejhorší
(lidé), ti je (úřady) zakupují. (Znamenej ženské
ukončení; mužské bylo by: cíš, jehož už za
starých časů nebylo). Výb. I. — Kt.

Kheň, ě, m. K. rudy, mnoho rud do hro-
mady, ein Gestöck, Erzgestöcke. V. Slovo
dle Jg. šp.

Khynk, khyňk, u, m., šp. z něm. Gehäng.
Meč se na k. zavěšuje. Kom.

Kibitka, y, f., v Rusku vozík n. saně
obruči dopola kryté. S. N.

Kieferdörfel, Borové u Třebové na Mor.

Kikinda Velká, maď. Nagy K., měs.
v Uhřích. Vz S. N.

Kiliki-a, e, f., krajina v Malé Asii. —
Kilikijský, Kilický.

Kilogram, u, m., fr., tisíc gramů, asi 2 libry.
Rk. K. činí 1000 gramu, či 100 dekagramů,
či 10 hektogramů, či 1-785523 libry (5 kilo-
gramů as 9 liber; 1/2 kilogramu činí celní
libru či 28 1/2 lotu).

Kilometr, u, m., fr., 1000 metrův, asi
3000 střevícův. Rk. K. činí 10 hektometrů,
či 1000 metrů, asi 0-131823 míle či as čtvrť
hodiny cesty. — IQ kilometr činí 100 Q
hektometrů, či 1, 000000 Q metrů.

Kimon, a, m., otec Miltiadův.

Kinesiskop, u, m., z řec., pohybohled,
náčiní, jímž všeliké pohyby předmětů pří-
rodních i uměleckých zobraziti lze. Vz S.
N. K. Purkyňův. Ck.

Kinetika, y, f., řec, nauka o pohybu;
2. umění něčím pohybovati. S. N.

Kinitz, Knínice, Knihnice u Boskovic na
Mor.

Kino, a, n. (Gummi-K. ) jest látka podobná
katechu, skládající se ze zrn lesklých (ka-
valků), hnědočervených, beztvarých, která
co šťáva z různých stromu luštinatých vy-
téká. Užíváme jí v lékařství, barvírství a ko-
želužství. S. N. Šfk. 575.

Kiosk, u, m., turecky, kulatý n. čtver-
hranný na sloupech ležící stan zahradní; vý-
stupek zamřížovaný a na zdi domu se pod-
pírající. S. N. Besídka zahradní. Rk. —
Kiosky, budky na veřejných ulicích, v nichž
se v letě rozličné vody k občerstvení a časem
i noviny prodávají. Dle Da.

Kirgisové, v záp. Asii. Vz S. N.

Kirithein, Křtiny u Brna.

Kirk-e, y, f, dcera Heliova a Persina,
pověstná kouzelnice.

Kirwein, Skrbení u Olom.

Kissingen, Chyžice, v Bavorsku.

Kithaeron, a, m., pohoří v Boeotii. —
Kithaeronský.

Kivi, pták slukovitý. Vz Frč. 349.

Kj rozlišovalo se před: a, e, u v hustší
sykavku č, jenom u sloves 5. třídy v c:
pekja — péča, péče; ale: naříkjati — naří-
cati. Kt.

Kla, y, kelka, y, f., Schweif, ocas; ocas
krávy; uťatá ruka, der Handstummel. Jg.

Klabati, klabám a klabi= klubati, hacken,
picken; osekávati, hauen. Jg. — co: kládu
(otesávati ji v zimě, když nemá mízy; má-li
mízu, loupá se). Us.

Klábati = klábositi. Us., Dch.

Klábnokvět, u, m., spananthe. Rostl.

Klábnosť, i, f., Wenigkeit. Jg.

Klábný, malý, skrovný, klein, wenig.
Klábně zatopiti. Jg.

Klaboniti, il, ěn, ění = bubleniti, Wasser-
blasen werfen. Us. Bolesl.

Klábos, u, m., klábosení, klevety. Ge-
plausch.

Klábosil, a, m. Plauderer. Us.

Klábositi, 3. pl. -sí, il, ení, klábosívati
= klevetati, plaudern, schwatzen. Vy byste
do půl noci klábosili. Us. — o čem, co. Rk.

Klábosivosť, i, f. Plauderhaftigkeit. Jg.

Klábosivý, žvavý, tlachavý, plauderhaft.
Us. —

Klabouch, u, m., jm. rybníka. Us.

Klabuně, ě, f., blabuně, Wasserblase.

Klácavý, viklavý, wackelig. Reš.

Klacek, cku, m., kyj, Prügel, Schlägel,
Knüttel, Klotz. D. Vzíti na někoho k. Us.
K. psu kousavému přivěsiti. D. — 2. Klacek,
cka, m., kolohnát, hulvát, chlap, Lümmel,
Bengel. To je klacek! Pojď sem klacku! Us.

Kláceti = klátiti.

Klackovatěti, él, ěni = stávati se klac-
kem. Da.

Klackovati čím: rukama (házeti). — se
= potloukati se, herumstreichen. D.

Klackovitý, klotzig, knüttelhaft. Us.

Klacoun, a, m., klacek hrubý, fauler,
starker Kerl. Us., Dch.

Klacprda, y, m., ein Geck. Th.

Klač, e, klačka, y, f., dřevo na konci
ohnuté, na kterém se saně smýkají. Kufe.
Na Mor. a Slov. — K., ohnuté držadlo u pluhu,
kleč. Pflugkrümme. Tamtéž.

Klad, u, m., ve filosofii=myšlénka, pojem.
Vz více v S. N. Klad prstů, applikatura. —
K. == klát, Baumstock. Na Slov.

Kláda, y, f., nekrátí prý v instr. sg., a v gt.,
dat., lok. a instr. pl. á v a, tedy: kládou,
klád atd., ale toto učení jest mylné, vz str.
G. b. ř. s hora 19. V již. Čechách: rejl, e,
Kts., na Mor. a na Slov. klada. — K.
peň, kmen stromu, břevno, dřevo; veliké ne-
tesané dřevo, der Block, Klotz. V. Klády va-
liti, svalovati, řezati, vázati, plaviti. Us. K.
na prkna. Klády pilou na špalky (na prkna)
řežou; klínem a kladnicí (kalháčem, kalačkou)
na polena štípají, po smyku (šmyku, šmy-
kačce, plazu, spušti, šoupaništi) k řece se valí.
Klády houží (houžví, svírkou, slukou, stři-
hovicí) ve vory n. do vorů (v prameny, v plti)
se vážou a plaví. Pt. K. se osekává či klabá,
když se jí kůra v zimě, když mízy nemá,
osekává a loupá se, když mízu má. Us. Leží
jako kláda. Jg. — K. vydlabaný peň, do
něhož u vězení za nohy sázejí, kozel, trlice,



	686

	slovníku ve staré a střed. češtině se spo- jovalo. Brs. 97. Ale čteme také: Ké by zpří- mily cesty mé. Ž. kap. 118. 5. (Č. ). — Pozn. 3. Vz ještě: Ať, Nechať, Indikativ a Zk. skl. 620. a násl., Zk. Ml. II. 120. — Vz Kdy. — Kéž = zdali. Řekl Hospodin k Mojžíšovi: Pojmi Arona bratra svého. Kéž řekl: pojmi jiného? Št., Kéž sú mohli židé ji (naši vieru) potlačiti? St. Kéž kdo pláče, neztrativ nic? Biancof. Na všaký den jsem mezi vámi kázal: kéž mě kto jal anebo svázal? St. skl. III. 12. Vz Č. Dodatky. Kežmarek, rka, m., mě. v Uhřích, Käs- mark, mad'. Kesmárk. Vz S. N. Kéžť (ký-ž-ť) = kteréž. Kéžť jsú nejhorší (lidé), ti je (úřady) zakupují. (Znamenej ženské ukončení; mužské bylo by: cíš, jehož už za starých časů nebylo). Výb. I. — Kt. Kheň, ě, m. K. rudy, mnoho rud do hro- mady, ein Gestöck, Erzgestöcke. V. Slovo dle Jg. šp. Khynk, khyňk, u, m., šp. z něm. Gehäng. Meč se na k. zavěšuje. Kom. Kibitka, y, f., v Rusku vozík n. saně obruči dopola kryté. S. N. Kieferdörfel, Borové u Třebové na Mor. Kikinda Velká, maď. Nagy K., měs. v Uhřích. Vz S. N. Kiliki-a, e, f., krajina v Malé Asii. — Kilikijský, Kilický. Kilogram, u, m., fr., tisíc gramů, asi 2 libry. Rk. K. činí 1000 gramu, či 100 dekagramů, či 10 hektogramů, či 1-785523 libry (5 kilo- gramů as 9 liber; 1/2 kilogramu činí celní libru či 28 1/2 lotu). Kilometr, u, m., fr., 1000 metrův, asi 3000 střevícův. Rk. K. činí 10 hektometrů, či 1000 metrů, asi 0-131823 míle či as čtvrť hodiny cesty. — IQ kilometr činí 100 Q hektometrů, či 1, 000000 Q metrů. Kimon, a, m., otec Miltiadův. Kinesiskop, u, m., z řec., pohybohled, náčiní, jímž všeliké pohyby předmětů pří- rodních i uměleckých zobraziti lze. Vz S. N. K. Purkyňův. Ck. Kinetika, y, f., řec, nauka o pohybu; 2. umění něčím pohybovati. S. N. Kinitz, Knínice, Knihnice u Boskovic na Mor. Kino, a, n. (Gummi-K. ) jest látka podobná katechu, skládající se ze zrn lesklých (ka- valků), hnědočervených, beztvarých, která co šťáva z různých stromu luštinatých vy- téká. Užíváme jí v lékařství, barvírství a ko- želužství. S. N. Šfk. 575. Kiosk, u, m., turecky, kulatý n. čtver- hranný na sloupech ležící stan zahradní; vý- stupek zamřížovaný a na zdi domu se pod- pírající. S. N. Besídka zahradní. Rk. — Kiosky, budky na veřejných ulicích, v nichž se v letě rozličné vody k občerstvení a časem i noviny prodávají. Dle Da. Kirgisové, v záp. Asii. Vz S. N. Kirithein, Křtiny u Brna. Kirk-e, y, f, dcera Heliova a Persina, pověstná kouzelnice. Kirwein, Skrbení u Olom. Kissingen, Chyžice, v Bavorsku. Kithaeron, a, m., pohoří v Boeotii. — Kithaeronský.	Kivi, pták slukovitý. Vz Frč. 349. Kj rozlišovalo se před: a, e, u v hustší sykavku č, jenom u sloves 5. třídy v c: pekja — péča, péče; ale: naříkjati — naří- cati. Kt. Kla, y, kelka, y, f., Schweif, ocas; ocas krávy; uťatá ruka, der Handstummel. Jg. Klabati, klabám a klabi= klubati, hacken, picken; osekávati, hauen. Jg. — co: kládu (otesávati ji v zimě, když nemá mízy; má-li mízu, loupá se). Us. Klábati = klábositi. Us., Dch. Klábnokvět, u, m., spananthe. Rostl. Klábnosť, i, f., Wenigkeit. Jg. Klábný, malý, skrovný, klein, wenig. Klábně zatopiti. Jg. Klaboniti, il, ěn, ění = bubleniti, Wasser- blasen werfen. Us. Bolesl. Klábos, u, m., klábosení, klevety. Ge- plausch. Klábosil, a, m. Plauderer. Us. Klábositi, 3. pl. -sí, il, ení, klábosívati = klevetati, plaudern, schwatzen. Vy byste do půl noci klábosili. Us. — o čem, co. Rk. Klábosivosť, i, f. Plauderhaftigkeit. Jg. Klábosivý, žvavý, tlachavý, plauderhaft. Us. — Klabouch, u, m., jm. rybníka. Us. Klabuně, ě, f., blabuně, Wasserblase. Klácavý, viklavý, wackelig. Reš. Klacek, cku, m., kyj, Prügel, Schlägel, Knüttel, Klotz. D. Vzíti na někoho k. Us. K. psu kousavému přivěsiti. D. — 2. Klacek, cka, m., kolohnát, hulvát, chlap, Lümmel, Bengel. To je klacek! Pojď sem klacku! Us. Kláceti = klátiti. Klackovatěti, él, ěni = stávati se klac- kem. Da. Klackovati čím: rukama (házeti). — se = potloukati se, herumstreichen. D. Klackovitý, klotzig, knüttelhaft. Us. Klacoun, a, m., klacek hrubý, fauler, starker Kerl. Us., Dch. Klacprda, y, m., ein Geck. Th. Klač, e, klačka, y, f., dřevo na konci ohnuté, na kterém se saně smýkají. Kufe. Na Mor. a Slov. — K., ohnuté držadlo u pluhu, kleč. Pflugkrümme. Tamtéž. Klad, u, m., ve filosofii=myšlénka, pojem. Vz více v S. N. Klad prstů, applikatura. — K. == klát, Baumstock. Na Slov. Kláda, y, f., nekrátí prý v instr. sg., a v gt., dat., lok. a instr. pl. á v a, tedy: kládou, klád atd., ale toto učení jest mylné, vz str. G. b. ř. s hora 19. V již. Čechách: rejl, e, Kts., na Mor. a na Slov. klada. — K. peň, kmen stromu, břevno, dřevo; veliké ne- tesané dřevo, der Block, Klotz. V. Klády va- liti, svalovati, řezati, vázati, plaviti. Us. K. na prkna. Klády pilou na špalky (na prkna) řežou; klínem a kladnicí (kalháčem, kalačkou) na polena štípají, po smyku (šmyku, šmy- kačce, plazu, spušti, šoupaništi) k řece se valí. Klády houží (houžví, svírkou, slukou, stři- hovicí) ve vory n. do vorů (v prameny, v plti) se vážou a plaví. Pt. K. se osekává či klabá, když se jí kůra v zimě, když mízy nemá, osekává a loupá se, když mízu má. Us. Leží jako kláda. Jg. — K. vydlabaný peň, do něhož u vězení za nohy sázejí, kozel, trlice,