Předchozí (691)  Strana:692  Další (693) |
|
|||
692
|
|||
|
|||
Klecanda, y, f., šťáva, která ze švestek
teče, když je sušíme. Šp. — Vz -nda. Klecati, klecám a kleci = kulhati, klesati,
hinken. — abs. Člověk, kůň klecá. Us. — čím. Sotva nohama klící. Ros. — 2. šinouti, odchýliti se, abweichen. — od čeho: od svých stezek. Ž. kap. 17. (Č. ). — na čem: na cti. Tkadl. — se. Sotva se ubohý klící (churavě, kulhavě jde). Ros. Jižť já se tam doklícím (dojdu). Ros. Klecavosť, i, f. Schrenkfíissigkcit. Rk.
Klecavý, klécavý, klícavý = kulhavý,
belhavý, hinkend. K. člověk, kůň (který často klesá), Us., děti. Št. Klece, vz Klec.
Kleceti, vz Klecati.
Klecí, Bann-.
Klecko, a, n., mě. poznaňské. Vz S. N.
Klecnář, e, m. Käfighändler. Troj.
Klecník, u, m. K. visecí (u zedníků), hän-
gender Fahrstuhl (bei den Maurern). Dch. Klecnouti, cnul a cl, ut, utí = uhoditi,
schlagen. K. koho rukou přes prdel. Us. Kleč, e, kleče, e, f. = křivé dřevo: a) kleč,
kosodřevina (Knieholz, pinus pumilio, FB. 5., Zwergkiefer. ČI. 164., nízké stromky na ho- rách). - b) Držadlo u pluhu (klečplužní, sochy, nohy, nožice, těhle, tíhle; avšak kleče jsou křivé i. e. u pluhu, socha u rádla je rovná). Der Rüster, die Pflugsterze, der Sterz, die Sterze. Jg. — Pravá kleč: náruční n. brázdní, levá: podsední. D. Klečemi pluh vésti a ří- diti. Kouble. Dříví na kleče k pluhům. Um. les. Ne každý oráč, kdo se kleče drží. Pk. — c) Dřevo, na jehož konci (plazu, plužní
Hlavě) radlice bývá, die Pflugkrümme. V. — d) Kleče, f., klečí, n., křivá dřeva neb
žebra u lodí, na kterých přibita jsou prkna poboční. D., V. Klečatý, pod se křivonohý. D.
Kleče (přechodník, kleče, klečíc). Kleče
pracoval. Chybně: v kleče. Modlila se klečíc (ne: kleče, v kleče). Vz Transgressiv. —K. = kleč. Kleček, čku. m. (zastr. ) =klečení. Klečkem
koho položiti = na kolena. Na klečkách pro- siti (kleče). Klečeti, 3. pl. -čí, kleč, kleče (íc; v již.
Cechách: kleča), el, ení; klečívati, knien. Vz Klekati. — abs. Kleče se modliti (vz Kleče), někoho prositi. Us. — kde. Mezi druhými klečeli. Us. Klečeli vedlé lavice proti sobě, okolo stromu, pod stromem, před oltářem (s nevěstou) atd. Ve škole na místě hanby, na hrachu k. — na čem. Pústovník na mod- litbách klečel. Pass. 163. — proč: pro svou rozpustilosť ve škole klečel. Us. Kleči = klečím. Kat.
Klečí. Vz Kleč, d).
Klečka, y, ť. = kudla. Us.
Kledba, y, f. = klatba.
Klech, u, m. = řeč marná. 1620., Mus.
Klecht, u, m. = klokot, Wall, Sud. Klech-
tem se to varí. Us. Bolesl. Klechtačka, y, f., moutev, der Querl. Jg.
Klechtati = kaňhati; zapěniti, sauen;
moutiti, (querlen. Jg. Klechtič, e, m., kuchtič, Sudler. D.
Klechtiti, il, ěn, ění, zle vařiti, kuchtiti,
sudeln. Jg. |
Kleiden. Er kleidet sich anständig. Chodí
si slušně. Kleinseit, Stránky u Unčova.
Kleisthen-es, ea (a), m. Atheňan.
Kleit-os, a, m., general Alexandra Veli-
kého. Klej, e, m., klí (dříve: klé), n. V. Stran
odvození vz Mz. 42. K., klejovatá země, klih z koží živočichů dělaný, Leim. Vz Klih. Na k. ssaditi, saditi = klejovati. V. Truhlář prkna klejem spojuje. Kom. Ptáčníci z mýlí k. dělají. Kom. — K. z mouky, moučný, Mehlkleister. — K. rybí, Fischleim, Hausen- blase. D. — K. zemský n. zemní, Erdpech, Erdharz. Hlas. — K. židovský, Judenleim. — K. ohnivý (hořlavý, ohně chopný). Steinöl.
Jg. — K. arabské (Gummi). Us. — Klej, na Mor. = kel. Keim. Zlob. Klejch = glejch.
Klejicha, y, f. K. hedvábná, asclepias
syriaca, Seidenpflanze. Kk. 175. Klejiti, klejovati = klížiti, lepiti klejem,
leimen. V. — co čím: prkna klejem. Kom. Klejopryskyřice, e, f., směsice pryskyřic
a klí č. slizu rostlinného. Schleimharz, Gummi- harz. Vz Šfk. 526., 535., Kk. 11. Klejovati, klijovati, klejiti, leimen, kleben.
V. — co čím. V., Kom. — K., letovati, löthen. Reš. Klejovatosť, i, f., klejovitosť, lepkosť,
klebriges Wesen. Klejovatý, klejovitý, klijovatý, klebrig,
leimig. Plk. Klejstr, u, m., klajstr, z něm. Kleister,
klej, maz, lep z mouky, V.; škrobová kaše na klejení rukaviček, Kleister, Papp. Jg. Klejstrovati = klejovati. V.
Klejt, klét, u, m. = kysličník olovnatý
roztopený a chladnutím v šupinách vykrystalo- vaný. Bleiglätte, Šfk. 307. K. červený, zlatý, zelený n. stříbrný, sklovitý. Kh. Klek, a, m., kamenitá hora v chorvátské
Hranici. — K., záliv moře adrijského v po- břeží dalmatském. S. N. — K. V klek! Knie-et! Čsk. Klekadlo, a, n., klekátko, Betstuhl. Na
k-u klečeti. Us. Klekání, n., das Niederknien. — Zvoní
k., na k. Modliti se k. Před klekáním. Po k. Us. Das Morgen-, Mittags-, Abendläuten. Dch. Klekánice, e, f. = polednice. Na Mor.
Lpř. Klekáníček, čku, m. (zvonek, jímž ku
klekání zvoní). K. ranní, večerní. Klekáni- čkem zvoniti. — K., čka, m., večerní obluda, která děti straší. Abendgespenst. Jg. Vz Kle- kánice. Klekati, klekávám; kleknouti, knul a kl,
utí, niederknien. Jg. — na co: na kolena. V., Solf., Výb. II. 52., Anth. II. 373. — před kým: Před pány smeká, před knězi kleká, přec šelma velká. Us. Před Hospodinem. Br. — kam. Až já před faráře kleknu. Er. P.
302. Kleká před rytinu svou a klaní se jí. Br. Pokud k oltáři před božskou tváří ne- klekneme. Er. P. 289., 300., Us. —jak: spolkem. Kom. Vz Klečeti. Klekátko =klekadlo.
Klekavý, klekající, niederknieend. Aqu.
|
||
|
|||
Předchozí (691)  Strana:692  Další (693) |