692

Klecanda, y, f., šťáva, která ze švestek
teče, když je sušíme. Šp. — Vz -nda.

Klecati, klecám a kleci = kulhati, klesati,
hinken. — abs. Člověk, kůň klecá. Us. —
čím. Sotva nohama klící. Ros. — 2. šinouti,
odchýliti se, abweichen. — od čeho: od
svých stezek. Ž. kap. 17. (Č. ). — na čem:
na cti. Tkadl. — se. Sotva se ubohý klící
(churavě, kulhavě jde). Ros. Jižť já se tam
doklícím (dojdu). Ros.

Klecavosť, i, f. Schrenkfíissigkcit. Rk.

Klecavý, klécavý, klícavý = kulhavý,
belhavý, hinkend. K. člověk, kůň (který často
klesá), Us., děti. Št.

Klece, vz Klec.

Kleceti, vz Klecati.

Klecí, Bann-.

Klecko, a, n., mě. poznaňské. Vz S. N.

Klecnář, e, m. Käfighändler. Troj.

Klecník, u, m. K. visecí (u zedníků), hän-
gender Fahrstuhl (bei den Maurern). Dch.

Klecnouti, cnul a cl, ut, utí = uhoditi,
schlagen. K. koho rukou přes prdel. Us.

Kleč, e, kleče, e, f. = křivé dřevo: a) kleč,
kosodřevina (Knieholz, pinus pumilio, FB. 5.,
Zwergkiefer. ČI. 164., nízké stromky na ho-
rách). - b) Držadlo u pluhu (klečplužní, sochy,
nohy, nožice, těhle, tíhle; avšak kleče jsou
křivé i. e. u pluhu, socha u rádla je rovná).
Der Rüster, die Pflugsterze, der Sterz, die
Sterze. Jg. — Pravá kleč: náruční n. brázdní,
levá: podsední. D. Klečemi pluh vésti a ří-
diti. Kouble. Dříví na kleče k pluhům. Um.
les. Ne každý oráč, kdo se kleče drží. Pk.

— c) Dřevo, na jehož konci (plazu, plužní
Hlavě) radlice bývá, die Pflugkrümme. V.

— d) Kleče, f., klečí, n., křivá dřeva neb
žebra u lodí, na kterých přibita jsou prkna
poboční. D., V.

Klečatý, pod se křivonohý. D.

Kleče (přechodník, kleče, klečíc). Kleče
pracoval. Chybně: v kleče. Modlila se klečíc
(ne: kleče, v kleče). Vz Transgressiv. —K.
= kleč.

Kleček, čku. m. (zastr. ) =klečení. Klečkem
koho položiti = na kolena. Na klečkách pro-
siti (kleče).

Klečeti, 3. pl. -čí, kleč, kleče (íc; v již.
Cechách: kleča), el, ení; klečívati, knien. Vz
Klekati. — abs. Kleče se modliti (vz Kleče),
někoho prositi. Us. — kde. Mezi druhými
klečeli. Us. Klečeli vedlé lavice proti sobě,
okolo stromu, pod stromem, před oltářem
(s nevěstou) atd. Ve škole na místě hanby,
na hrachu k. — na čem. Pústovník na mod-
litbách klečel. Pass. 163. — proč: pro svou
rozpustilosť ve škole klečel. Us.

Kleči = klečím. Kat.

Klečí. Vz Kleč, d).

Klečka, y, ť. = kudla. Us.

Kledba, y, f. = klatba.

Klech, u, m. = řeč marná. 1620., Mus.

Klecht, u, m. = klokot, Wall, Sud. Klech-
tem se to varí. Us. Bolesl.

Klechtačka, y, f., moutev, der Querl. Jg.

Klechtati = kaňhati; zapěniti, sauen;
moutiti, (querlen. Jg.

Klechtič, e, m., kuchtič, Sudler. D.

Klechtiti, il, ěn, ění, zle vařiti, kuchtiti,
sudeln. Jg.

Kleiden. Er kleidet sich anständig. Chodí
si slušně.

Kleinseit, Stránky u Unčova.

Kleisthen-es, ea (a), m. Atheňan.

Kleit-os, a, m., general Alexandra Veli-
kého.

Klej, e, m., klí (dříve: klé), n. V. Stran
odvození vz Mz. 42. K., klejovatá země, klih
z koží živočichů dělaný, Leim. Vz Klih. Na
k. ssaditi, saditi = klejovati. V. Truhlář
prkna klejem spojuje. Kom. Ptáčníci z mýlí
k. dělají. Kom. — K. z mouky, moučný,
Mehlkleister. — K. rybí, Fischleim, Hausen-
blase. D. — K. zemský n. zemní, Erdpech,
Erdharz. Hlas. — K. židovský, Judenleim.

— K. ohnivý (hořlavý, ohně chopný). Steinöl.
Jg. — K. arabské (Gummi). Us. — Klej,
na Mor. = kel. Keim. Zlob.

Klejch = glejch.

Klejicha, y, f. K. hedvábná, asclepias
syriaca, Seidenpflanze. Kk. 175.

Klejiti, klejovati = klížiti, lepiti klejem,
leimen. V. — co čím: prkna klejem. Kom.

Klejopryskyřice, e, f., směsice pryskyřic
a klí č. slizu rostlinného. Schleimharz, Gummi-
harz. Vz Šfk. 526., 535., Kk. 11.

Klejovati, klijovati, klejiti, leimen, kleben.
V. — co čím. V., Kom. — K., letovati,
löthen. Reš.

Klejovatosť, i, f., klejovitosť, lepkosť,
klebriges Wesen.

Klejovatý, klejovitý, klijovatý, klebrig,
leimig. Plk.

Klejstr, u, m., klajstr, z něm. Kleister,
klej, maz, lep z mouky, V.; škrobová kaše
na klejení rukaviček, Kleister, Papp. Jg.

Klejstrovati = klejovati. V.

Klejt, klét, u, m. = kysličník olovnatý
roztopený a chladnutím v šupinách vykrystalo-
vaný. Bleiglätte, Šfk. 307. K. červený, zlatý,
zelený n. stříbrný, sklovitý. Kh.

Klek, a, m., kamenitá hora v chorvátské
Hranici. — K., záliv moře adrijského v po-
břeží dalmatském. S. N. — K. V klek!
Knie-et! Čsk.

Klekadlo, a, n., klekátko, Betstuhl. Na
k-u klečeti. Us.

Klekání, n., das Niederknien. — Zvoní
k., na k. Modliti se k. Před klekáním. Po
k. Us. Das Morgen-, Mittags-, Abendläuten.
Dch.

Klekánice, e, f. = polednice. Na Mor.
Lpř.

Klekáníček, čku, m. (zvonek, jímž ku
klekání zvoní). K. ranní, večerní. Klekáni-
čkem zvoniti. — K., čka, m., večerní obluda,
která děti straší. Abendgespenst. Jg. Vz Kle-
kánice.

Klekati, klekávám; kleknouti, knul a kl,
utí, niederknien. Jg. — na co: na kolena.
V., Solf., Výb. II. 52., Anth. II. 373. — před
kým: Před pány smeká, před knězi kleká,
přec šelma velká. Us. Před Hospodinem. Br.

— kam. Až já před faráře kleknu. Er. P.
302. Kleká před rytinu svou a klaní se jí.
Br. Pokud k oltáři před božskou tváří ne-
klekneme. Er. P. 289., 300., Us. —jak:
spolkem. Kom. Vz Klečeti.

Klekátko =klekadlo.

Klekavý, klekající, niederknieend. Aqu.