702

Klofcovati koho = tlouci, stossen, schla-
gen. — koho kam: do hlavy (= pohlav-
kovati).

Klofec, fce, klof, u, m. = klofnutí, ude-
ření zobem, kotníkem, 'prstom atd., ein Pick,
Picker, Stoss, Hieb. Dala jí k. (vrána vráně).
Er. P. 30. Dal mu k. do hlavy. Kopfstreich.
Ros. — K., moučné jídlo, Sehmam. Us.

Klofník, v obec. mluvě m. knoflík.

Klofniti, pantschen. Plk.

Klogsdorf, Klokočí u Hranice na Mor. —
2. Klokočov u Příbora, na Mor.

Klohejniť, v Krkonoších kloktati. Kb.

Klohniti, 3. pl. hní, il, ěn, ění kochen,
kuchtiti, vařiti, chystati, strojiti. D. — co
kde: Při pekelném ohni hněv a zlé sváry
sobě na pochoutku klohní. MM. — se s čím.
Co se s tím klohníš? Us. Na Slov. klochniti,
klochtiti.

Klochna, y, f., jídlo špatně upravené.
Us., Dch.

Klochtačka, y, f. = klechtačka.

Klochtati, kloktati, klochtám, klochci,
klochtávati, krollen, krolzen. Tetřívek klohce.
— kde. Voda v láhvici neplné klochtá n.
kloktá. Us.

Klok, u, m., hlahol jazykem působený.
Koně klokem říditi, pobízeti. Zlok. K. kře-
sati, den Zungenschlag geben. — K., dlouhý
plášť ženský n. mužský, z franc. cloque, pal-
Huni. Mantel. Vzali k. ženě. Arch. IV. 9G.
Na mužích kloček krátký. Chč. Síť. 157. —
K., krystalek sněhový. Brt.

Kloka, y, f. = kvočna. Na Slov.

Klokadlo, a, n., kloktadlo, Gurgelwasser.
Ros.

Klokan, a, m., ssavec vačnatý s chrupem
zvířat bejložravých. K. velký, halmaturus
giganteus; k. obecný, h. Benetti; k. skalní,
hypsiprymnus murinus: Frč. 372.

Klokati, prudeln, gurgeln. Voda kloká.
D. Klokoč kloká (praská). — kde. V hrdle
klokám. Reš. — čím. Kamencem ve vodě
rozpuštěným. Lk. Storax u víně vařený a
tím kloktati mokrosť jazyka suší. Cern.

Klokoč, e, m., klokoček = klokot, der
Quall, Brudel. Voda klokočkem se vaří (vře;
klokotá). — K. = příval. Proch. Obrátil
v krev k-če jich, abychu nepili. Ž. kap. 77.,
44. — K. = vlna, Welle. — K., klokočka,
rostlina, Pimpernuss. K. trojlistý, dvojrohý,
zpeřený (sraphylea pinnata). Jg. Vz FB. 89.,
Kk. 232.

Klokočina, y, f., Pimpcrnussstaude. Rk.

Klokočiti, il, ení, prýštiti se, sprudeln.
Lex. vet.

Klokočitý, klokočem vroucí, brudelnd.
Iv. moře. Mand.

Klokočka, y, f. klokoč a) Brudel, b)
Pimpernuss. — K., klokočová hůl, Pimper-
nussstock. D.

Klokočkový, klokočový, Pimpernuss-.
K. list, D., jádro, dřevo, Ros., růženec (z oře-
chů klokočových). Us.

1. Klokočky, y, pl., klokočové ořechy.
Pimpernüsse. Plk.

2. Klokočky, adv. = klokočkem, wallend.
Na Slov.

Klokočný =kloktaci, Gurgel-. K. voda.
Ros. — K., Pimpernuss-. K. mandelinka. Krok.

Klokočov, a, m., Glockersdorf, ves v ra-
kouském Slezsku. Vz S. N.

Klokočovitý. K. rostliny. Vz Klokoč.

Klokočská hora u Tábora, Ahornberg. Jg.

Klokot, u, m., klokotání vody, var, der
Sud, Wall, das Gebrudel. Voda se vaří, vře
klokotem, klokočkem, klokočkou, das Wasser
sprudelt. Ros. — K. = zpěv slavíkův.

Klokotadlo, a, n. = klokadlo.

Klokotati, vz Kloktati. Klokotám, klo-
koci; klokotávati, brudeln. — abs. Voda
klokotá. Slavík klokotá. Us. — kde. Voda
v hrdle klokotá. Ros. — čím: kamencem
nepáleným ve vodě rozpuštěným, má-li kdo
zapálení krku.

Klokotina, y, f. Gurgelwasser. Ros. —
K., klokoč, Pimpernuss. Kom.

Klokotský. Všecko bere jako k. panna
Maria. Dch.

Klokoty, dle Dolany, ves v Táborsku.
Vz S. N.

Klokt, u, m. = klokot. — K., das Zun-
genschnalzen.

Kloktačka, y, f., das Gurgeln. — K.
kloktadlo. Rostl.

Kloktadlo, a, n. Gurgelwasser.

Kloktání, n., das Gurgeln. — K. = klok-
tadlo. — K. = kloktání, das Geklapper. K.
čapí. V.

Kloktati (klochtati), kloktám a klokci,
kloktávati = klektati, klappern; vyplacho-
vati, gurgeln. Jg. — abs. Voda, vejce, cívka
kloktá. Us. — co čím: hrdlo, láhvici vodou
k. Us. Kloktá to na voze, není dobře přivá-
záno. Us. (Turn. ). Jakoby kotlu, když vra
klokce, pphasil oheň, an by ihned vřieti
přestal. St.

Klomen, e, m. = suk, větev, Ast. Na
Moravě.

Klon, u, m., ohyb, der Bug; suk, Ast;
klon, klonek, klonka = klec, der Vogelbauer,
Käfig. Ptáky do klonek chytati. Boč. — K.,
košík na slepice; slaměný úl. Jg.

Klona, y, f. == klec. Vz Klon.

Kloněk, ňku, m., kousky těsta, z nichž
housky dělají. Us. K. trhati, aufreissen. Jg.

Kloník, u, m., klon, suk.

Kloniti, 3. pl., -ní, kloň, ně (íc, il, ěn,
ění; klonívati. Sr. řec. /livetv. Schl. = chý-
liti, neigen, biegen. Jg. — co: slova=-ohý-
bati, abwandeln., Kom., stůl, hlavu atd. —
čeho: šíje, šp. m. co. Brt. — co, se kam.
Měsíc k zemi svůj bledý kloní běh. Ráj.
Před někým k zemi se k. Nt. Plný klas
k zemi se kloní. Sych. Kloniti se k pádu.
Kom. Na druhou stranu se kloní (více s ní
drží). Ros. Hlavu na druhou stranu, na levo,
na pravo k. Za srdcem jiní údové se klonili
tam, kam Bůh chtěl. Kom. — se. Toto sta-
vení se kloní. Ros. — se přes co. Kloním
se přes zábradlí. Us. Vícestvie sě nikamo
nekloni. Rkk. 50. — se jak. Kloní se s od-
porem, bez podporu. Us.

Klonkovati, klunkovati = housky plésti,
Semmel flechten. Dch. Vz Kloněk.

Kloňmo jíti, gebückt. Us.

Klonouti, ul, utí = kloniti se, padati,
sinken, fallen. Rokyc.

Klop, u, m., Stürze. Techn.

Klopa, y, f., Lappen beim Rock. Dch.