Předchozí (706)  Strana:707  Další (708) |
|
|||
707
|
|||
|
|||
ukončené v -ova. -- a) Denominativní: bědova,
bojova, darova, dušova, hodova, kamenova, kralova, křižova, putova, rokova, škodova. — b) Deverbativní: shrnova, rozvinova; po- hrožova, nakloňova, kupova, oblomova, opo- jova, uvozová; rozdmychova, vyhazova, vzka- zova, zapisova, vyskakova, postrkova, sva- zova. Pozoruj áva v: zpytováva — zpytova, vyučováva — vyučova, obracováva — obra- cova. Mkl. B. 485. — Mkl. B. 418. —485. — K. vojska, vz Cadre. Čsk. — K., vrchol, Gipfel. Z vod kmenové (nom. pl. ) hor vy- stupovachu. Ms. 14. stol. — K. = hlupák, ein Stock, Klotz. Ctib. Kmenatosť, i, f., die Stämmigkeit.
Kmenatý, stämmig. K. strom. Zlob.
Kmének, nku, m., malý kmen. D.
Kmeni, n., das Gestämm, Geäst. K. stro-
mové. Hank. Kmenný, Stamm-. K. peníze (kmen, ka-
pital, základní kapital, základ), statek, dům (původní), dědic, les (vysoký), hospodářství (Hochwaídwirthschaft, naproti h. pařeznému), Jg. (Šp. ), hláska, slabika, forma, slovo, Nz., číslo, Primzahl. Stč. Kmenná ovce = každá osmá, které ovčák sám užívá. Vz Kmen. Vz Gl. 93. Kmenovati. S ovčákem na osmou ovci
kmenovati = ho najati pod tou výminkou, že dostane kmenovou ovci. Gl. Vz Kmen. Kmenovčí, Stammgenossen-. Č.
Kmenovec, vce, m., der Stammgenosse. Č.
Kmenoví, n., kmeni = kmeny, Stämme,
Stammholz. K. vinné. Res. — Plk. Kmenovina, y, f., vysoký les, der Hoch-
wald. Um. les. Kmenovitosť, i, f. Stämmigkeit. K. a sta-
robylosť Slovanstva. Mus. Kmenovní, Stamm-. K. dobytek, kmen,
das Stammvieh. D. Kmenový, Stamm-, stämmig. K. dřevo,
dříví; rodičové (první, původní), Jg., D., po- leno (z kmene). K. slova, kterých z jiných slov odvoditi nelze. Bn. Kment, u, m., tenké, drahé (vlaské) plátno,
V., batist, feine Leinwand, Battist, Kammer- tuch, snad od města, Genť, kde se ho mnoho dělalo. Má pánu dáti štuk k-u. Kn. drn. 97. Tkadlec kment a plátno dělá. Kom. Vz více v Gl. 93. Oděný kmentem a šarlatem. Kom. Hlava jeho kmentem přikryta byla. V. — Kmentem ven choditi = cele, ganz, na Mor. Kmentník, a, m. Battistweber. Žid.
Kmentový, Battist-. D. K. šaty. Jád.
Kméř, kméří, Zasern, Fasern, vz Chmeří.
Kmet, a, kmet', ě, m. (vz Hosť; na Slov.
kmeťo, a, m. ); pl. kmetové (obyč. než: kmeti). Slovo, kmeť příbuzné řeckému nw^r?/? (ve- sničan, xw/it] = ves). S tímto slovem a ni- koli s latinským comes. (Brandl v Gl. 93. i toto spojení s latinsk. comes připouští) spojiti sluší naše slovo. Stran původu vz ještě Mz. 42. Znamenalo původně v češtině samostatného hospodáře, hlavu rodiny, vlá- dyku, Grundbesitzer. Kat. 117. V 14. a 15. století znamenalo i sedláka i přísedícího n. přísežného soudce velikého soudu zemského i soudu městského. Mus. IX. 431. V 16. stol. význam sedláka se již také v Čechách vy- trácí. Vz více v Pr. 1869. str. 596. a násl. |
a Jg.. (Slovník). Že sedláci Čeští sluli k-y,
vysvítá ze zákonu knížete Konrada Oty (z konce 12. stol. ), jenž ustanovuje, že k pů- honu mají býti přibráni dva k-i počestní z okolních vesnic (duos kmetones de circum- sedentibus villis). V Rkk. 36.:, Netužte kme- tie! netužte, juž vám travička vstává tako dlúho stúpaná cuziem kopytem'. Některý pán, jmaje svého čstného kmetě bohatého —i die: Chlape! proč jsi to směl učiniti, žes viece jměl dědiny, než jiný mój kmet. St. skl. Žádného neváží (lid sedlský a obecný) leč ty pány, jichž kmeté jsou a to pro hrůzu jich. Bls. O kmetech jelikož přísežných (ju- ratus, Schöppe) praví Rkp. lit.:, Kmetů při naší rychtě šest býti má, rychtář sedmý´. — Kmeti (na Mor. páni hospodáři, Tov. ) byli rádcové knížat ve věcech zemských. Libuše káže vypraviti posly po vše kmety, lechy a vládyky. L. S. Králu, rač svých kmetóv slově slyšeti. Dal. Vz více v S. N. a v Gl. 93. -97.; Kn. drnovské 132., Jg. Slov. — K,. = stařec, Greis (snad proto, že hlavami rodin starší lidé bývali. Jg. ), V.; tento vý- znam teprv v 15. stol. v obyčej vešel a v obec. mluvě jediný se zachoval. S. N. Kmet shr- bený bývá. Kom. S ptákem dítě, kmet s mla- dicí. Němec s malvazím v láhvici, cožť ne- křesťansky zachází. Prov. Ořech tvrdý — zub červivý, mladá žena — kmet šedivý: toho spolku radím se střež, věc nejlepší jest rovná spřež. Reš. Vz Vš. 564. Kmetcí, Bauern-. K. dvůr n. statek (se-
dlský stalek). Th., V. Byli bychom podma- něnější nežli sedláci, lidé kmetcí. Z Apol. str. 257. — K. senatorský, soudní, Rath-. Nejináč než jakoby na soudné aneb kmetcí stolici seděli. V. K. úřad. S. N. Kmetice, e, f., žena kmetova, Bauersfrau;
stařice. Výb. I. Kmetictvo, a, n. = staroba. Ctib.
Kmetična, y, f., die unterthänige Bäuerin;
die Männin, die einen Erbherrn hat; Bauern- wittwe. Kn. drn. 97. — Reš., Faukn., Brikc. Kmetičný, poddaný, unterthänig, grund-
erblich. Ros. K. dvůr (= kmetcí), povinnosť. Zlob. Kmetík, a, m., Greis. Rokyc.
Kmetiti, co: půhon = učiniti o púhonu,
aby sšel, neplatným byl (strč. ). Výb. I. Kn. dr. 132. — Pozn. Brandl v Gl. 97. o tom píše:, Póhon kmět´ v rukopisech Kn. rož. a jinde chybně m., póhon změť', což i ve vydání jejím v Arch. I. 462. zůstalo. Cf. vydání Brandlovo p. 54. Akg. 5. Kmetka, y, f. = kmetice.
Kmetosť, i, f., starosť, das hohe Alter.
Bel. ms. Kmetovstvo, a, n. =. kmetové zemští,
kmetstvo, die Landrechtsbeisitzer, Räthe, 1395., Výb. I. 1032. Kmetský, kmetcí, sedlský, Bauern-. Kmet-
ští ludé. Rkk. 36. — K. stav, úřad, který z kmetů se skládal, Raths-. K. rada. Jel. Kmetství, n., kmetstvo, a, n., stav kmet-
ský, rolnictví, der Bauernstand, Ackerbau. Jg. — K., kmetě zemského stav, Landrechts- besitzerstand o. Würde. — K. stav n. řád kmetský, Rathswürde. Pont. o. stat. — K., starost, věk, das Alter, Greisenalter. Aqu. |
||
|
|||
Předchozí (706)  Strana:707  Další (708) |