707

ukončené v -ova. -- a) Denominativní: bědova,
bojova, darova, dušova, hodova, kamenova,
kralova, křižova, putova, rokova, škodova.
— b) Deverbativní: shrnova, rozvinova; po-
hrožova, nakloňova, kupova, oblomova, opo-
jova, uvozová; rozdmychova, vyhazova, vzka-
zova, zapisova, vyskakova, postrkova, sva-
zova. Pozoruj áva v: zpytováva — zpytova,
vyučováva — vyučova, obracováva — obra-
cova. Mkl. B. 485. — Mkl. B. 418. —485. —
K. vojska, vz Cadre. Čsk. — K., vrchol,
Gipfel. Z vod kmenové (nom. pl. ) hor vy-
stupovachu. Ms. 14. stol. — K. = hlupák,
ein Stock, Klotz. Ctib.

Kmenatosť, i, f., die Stämmigkeit.

Kmenatý, stämmig. K. strom. Zlob.

Kmének, nku, m., malý kmen. D.

Kmeni, n., das Gestämm, Geäst. K. stro-
mové. Hank.

Kmenný, Stamm-. K. peníze (kmen, ka-
pital, základní kapital, základ), statek, dům
(původní), dědic, les (vysoký), hospodářství
(Hochwaídwirthschaft, naproti h. pařeznému),
Jg. (Šp. ), hláska, slabika, forma, slovo, Nz.,
číslo, Primzahl. Stč. Kmenná ovce = každá
osmá, které ovčák sám užívá. Vz Kmen. Vz
Gl. 93.

Kmenovati. S ovčákem na osmou ovci
kmenovati = ho najati pod tou výminkou,
že dostane kmenovou ovci. Gl. Vz Kmen.

Kmenovčí, Stammgenossen-. Č.

Kmenovec, vce, m., der Stammgenosse. Č.

Kmenoví, n., kmeni = kmeny, Stämme,
Stammholz. K. vinné. Res. — Plk.

Kmenovina, y, f., vysoký les, der Hoch-
wald. Um. les.

Kmenovitosť, i, f. Stämmigkeit. K. a sta-
robylosť Slovanstva. Mus.

Kmenovní, Stamm-. K. dobytek, kmen,
das Stammvieh. D.

Kmenový, Stamm-, stämmig. K. dřevo,
dříví; rodičové (první, původní), Jg., D., po-
leno (z kmene). K. slova, kterých z jiných
slov odvoditi nelze. Bn.

Kment, u, m., tenké, drahé (vlaské) plátno,
V., batist, feine Leinwand, Battist, Kammer-
tuch, snad od města, Genť, kde se ho mnoho
dělalo. Má pánu dáti štuk k-u. Kn. drn. 97.
Tkadlec kment a plátno dělá. Kom. Vz více
v Gl. 93. Oděný kmentem a šarlatem. Kom.
Hlava jeho kmentem přikryta byla. V. —
Kmentem ven choditi = cele, ganz, na Mor.

Kmentník, a, m. Battistweber. Žid.

Kmentový, Battist-. D. K. šaty. Jád.

Kméř, kméří, Zasern, Fasern, vz Chmeří.

Kmet, a, kmet', ě, m. (vz Hosť; na Slov.
kmeťo, a, m. ); pl. kmetové (obyč. než: kmeti).
Slovo, kmeť příbuzné řeckému nw^r?/? (ve-
sničan, xw/it] = ves). S tímto slovem a ni-
koli s latinským comes. (Brandl v Gl. 93.
i toto spojení s latinsk. comes připouští)
spojiti sluší naše slovo. Stran původu vz
ještě Mz. 42. Znamenalo původně v češtině
samostatného hospodáře, hlavu rodiny, vlá-
dyku, Grundbesitzer. Kat. 117. V 14. a 15.
století znamenalo i sedláka i přísedícího n.
přísežného soudce velikého soudu zemského
i soudu městského. Mus. IX. 431. V 16. stol.
význam sedláka se již také v Čechách vy-
trácí. Vz více v Pr. 1869. str. 596. a násl.

a Jg.. (Slovník). Že sedláci Čeští sluli k-y,
vysvítá ze zákonu knížete Konrada Oty
(z konce 12. stol. ), jenž ustanovuje, že k pů-
honu mají býti přibráni dva k-i počestní
z okolních vesnic (duos kmetones de circum-
sedentibus villis). V Rkk. 36.:, Netužte kme-
tie! netužte, juž vám travička vstává tako
dlúho stúpaná cuziem kopytem'. Některý pán,
jmaje svého čstného kmetě bohatého —i die:
Chlape! proč jsi to směl učiniti, žes viece
jměl dědiny, než jiný mój kmet. St. skl.
Žádného neváží (lid sedlský a obecný) leč
ty pány, jichž kmeté jsou a to pro hrůzu
jich. Bls. O kmetech jelikož přísežných (ju-
ratus, Schöppe) praví Rkp. lit.:, Kmetů při
naší rychtě šest býti má, rychtář sedmý´. —
Kmeti (na Mor. páni hospodáři, Tov. ) byli
rádcové knížat ve věcech zemských. Libuše
káže vypraviti posly po vše kmety, lechy
a vládyky. L. S. Králu, rač svých kmetóv
slově slyšeti. Dal. Vz více v S. N. a v Gl.
93. -97.; Kn. drnovské 132., Jg. Slov. —
K,. = stařec, Greis (snad proto, že hlavami
rodin starší lidé bývali. Jg. ), V.; tento vý-
znam teprv v 15. stol. v obyčej vešel a v obec.
mluvě jediný se zachoval. S. N. Kmet shr-
bený bývá. Kom. S ptákem dítě, kmet s mla-
dicí. Němec s malvazím v láhvici, cožť ne-
křesťansky zachází. Prov. Ořech tvrdý —
zub červivý, mladá žena — kmet šedivý:
toho spolku radím se střež, věc nejlepší jest
rovná spřež. Reš. Vz Vš. 564.

Kmetcí, Bauern-. K. dvůr n. statek (se-
dlský stalek). Th., V. Byli bychom podma-
něnější nežli sedláci, lidé kmetcí. Z Apol.
str. 257. — K. senatorský, soudní, Rath-.
Nejináč než jakoby na soudné aneb kmetcí
stolici seděli. V. K. úřad. S. N.

Kmetice, e, f., žena kmetova, Bauersfrau;
stařice. Výb. I.

Kmetictvo, a, n. = staroba. Ctib.

Kmetična, y, f., die unterthänige Bäuerin;
die Männin, die einen Erbherrn hat; Bauern-
wittwe. Kn. drn. 97. — Reš., Faukn., Brikc.

Kmetičný, poddaný, unterthänig, grund-
erblich. Ros. K. dvůr (= kmetcí), povinnosť.
Zlob.

Kmetík, a, m., Greis. Rokyc.

Kmetiti, co: půhon = učiniti o púhonu,
aby sšel, neplatným byl (strč. ). Výb. I. Kn.
dr. 132. — Pozn. Brandl v Gl. 97. o tom
píše:, Póhon kmět´ v rukopisech Kn. rož.
a jinde chybně m., póhon změť', což i ve
vydání jejím v Arch. I. 462. zůstalo. Cf.
vydání Brandlovo p. 54. Akg. 5.

Kmetka, y, f. = kmetice.

Kmetosť, i, f., starosť, das hohe Alter.
Bel. ms.

Kmetovstvo, a, n. =. kmetové zemští,
kmetstvo, die Landrechtsbeisitzer, Räthe,
1395., Výb. I. 1032.

Kmetský, kmetcí, sedlský, Bauern-. Kmet-
ští ludé. Rkk. 36. — K. stav, úřad, který
z kmetů se skládal, Raths-. K. rada. Jel.

Kmetství, n., kmetstvo, a, n., stav kmet-
ský, rolnictví, der Bauernstand, Ackerbau.
Jg. — K., kmetě zemského stav, Landrechts-
besitzerstand o. Würde. — K. stav n. řád
kmetský, Rathswürde. Pont. o. stat. — K.,
starost, věk, das Alter, Greisenalter. Aqu.