712

Knihtiskařka, y, f., choť knihtiskařova.
K., Buchdruckerin.

Knihtiskárna, y, f. BuchdruckeRei.

Knihtiskařová, é, f., choť knihtiskařova.

Knihtiskařský, Buchdrucker-. Jg.

Knihtiskařství, n., knihtisk, knihotisk,
u, m. Buchdruckerei. K. jest umění rozmno-
žovati spisy otiskováním forem z jednotlivých
písmen složených. Obsahuje tedy: skládání
forem z liter a otiskování jich, ono jest
uměni sazečské, toto tiskařské. Vz více v S. N.

Knihtlačitel, e, m. = knihtiskař. Kom.

Knihvazač, e, m., šp. m. knihař, ač to
má Kom., neb jest to dle něm. přeloženo.
Os. Nemáme: vazač sudů (bednář), kovář
nožů (nožíř) atd. Kom. užil snad tohoto slova
proto, že knihař' rozličné významy mělo.
Vz Knihař.

Knihvedoucí, ího, m. Buchhalter. Us.

Kníkač, e, m., skuhrač, der Winseler. D.

Kníkal, a, m., dráždič, Necker. Ros. —
K. = kníkač.

Kníkati, kníkávati = kňourati, wimmern,
winseln; drážditi, šiditi, popuzovati, necken,
reizen; vaditi se, zanken; pohrávati, tändeln.
Jg. — abs. Proč kníkáš ? (kňouráš; o dětech. )
D. Proč se tam kníkáte (hádáte)? Ros. —
koho = drážditi. Nekníkej toho pacholete.
Jg. — se s kým. Co se s ním kníkáš (dráždíš,
šidíš)? Ros. Kníká se s ním (= vadí). Ros.
Kníká se s ní (zahrává, pohrává si). Ros.
Když se mládenec s pannou kníkají, nevěř
jim (dráždí, k hněvu popuzují). Ros.

Kníkava, y, m. = kníkač. Ros.

Kníkavec, vce, m. = kníkal. Ros.

Kníkavý, neckend; winselnd. Ros.

Knikel, e, m., ouvin u saní sedlských,
jímž se houž okolo slupice k jednomu ramenu
oje přitužuje. Us. Dch. Vz Úvin.

Knín, a, m., mě. v Berounsku. Vz S. N.

Kníně, vz Kněně.

Knínice, dle Budějovice, Kninitz. Jg.

Kníratý, schnurbärtig. Rk.

Kníry, kňoury, ův, pl., m., Schnurbart.
K. si kroutiti. Čsk.

Knísati, knísám a kníši = houpati, klá-
titi, schaukeln. — (se) kde. Nech strašný
mihotem na hlavě kníše chochol. Hol. Kalina
nad vodou se kníše. Hol.

Knísavý, kolébavý, schaukelnd. Bern.

Knížátko, a, n., mladé kníže. Vz Kníže.

Knížatstvo (knížectvo, Ros. ), a, m. =
knížata. D. — K = knížectví, das Fürsten-
thum, zastr.

Kníže, gt. knížete, n. — K. od, kněz'
(kbnęgb, vz Gb. Hl. 109. ), vlastně = mladý
kněz (a proto je slovo toto rodu středního),
Prinz; později tolik co staré, kněz´ = pán,
vladař zemský, mocnář vůbec. Fürst. Slovo
kníže bývá vzorcem třetího středního sklo-
nění a skloňuje se: 1. kníže, 2. knížete, 3. kní-
žeti, 4. kníže, 5. kníže, 6. knížeti, 7. knížetem;
pl. 1. knížata, 2. knížat, 3. knížatům, 4. kní-
žata, 5. knížata, 6. knížatech, 7. knížaty.
Poněvadž kníže znamená nyní muže, tedy
se toto slovo i o muž. rodě klade a má
v akkus.: knížete; i můžeme tedy říci: jasné
kníže přišlo n. jasný kníže přišel. Vz Hrabě.
— Knížetem býti. V. Ne tak knížete drabanti
hájí, jako poddaných milosť. Kom. K. voliti.

Háj. Zak. ho vyzdvihli; za k. voliti, vyhlá-
siti. Háj. K. země. D. K. korunované. Jg.
Dobré k. dobré boky (rady) má. Rb. — Ve-
liký k. jest titul údů panujícího rodu ruského;
údové panujícího domu rakouského mají titul
arcikníže. S. N. — Stran titulu vz Jasnosť,
Urozenosť, Milosť. — K. = hlava, das Haupt.
K. kněžské. D. K. ďábelské. V. K. toho světa
(pekelný bůh). V. Hippokrates kníže lékařův.
Zlob.

Knížebiskup, a, m., Fürstbischof. Rk.

Knížecí, fürstlich, Fürsten-. K. stav, list,
Us., dům, dvůr, sídlo, V., klobouk, čepice,
Har., komora (V. ), milosť, statky, slovo, Jg.,
dar, V., hudba (vz Hudba). Šp. Neklan káže
knížecími slovy. Rkk. Vstachu na k. slova.
Rkk. K. lesy, K. slova, nemají nikdy zpět
jíti. Výb. II. 56.

Knížecky, knížetský, fürstlich. K. šaty.
Ros. — K. = knížecí, Fürsten-. Z k. lesov.
Rkk. —

Knížectví, knížetství, n., moc, Fürsten-
würde, Gewalt. V. — K., knížecí statky, das
Fürstenthum. K. držeti. V. Nápad ke k. míti.
Háj. K. obdržeti, dosáhnouti; k. se vzdáti;
k. se zmocniti; k. spravovati. Us.

Knížek, žka, m., das Pfäffchen. Kom.

Knížetin, a, o = knížete, das Fürsten-.
K-ni služebníci. 1432.

Knížetstvo, knížectvo, a, n. = knížata,
die Fürsten. Ros. — K. = knížectví, Fürsten-
würde.

Knížka, y, f. (malá kniha), Büchlein. K.
ruční, pamětní, V.; knížky, pl. = modlicí
kniha, Jg.; cestovní, vandrovní, Rk., pra-
covní, Šp., dostavní (Einbringbüchel der Ge-
sellen für die Arbeit). Er. K. na krasopis.

Knižný, knižní, Buch-, Bücher-. K. svazek.
1410. — K., učený, gelehrt. Mat, verb.

Knoclík, u, m. Schwabengift. D.

Knoflíček, čku, m. Vz Knoflík.

Knoflíčkovati, smyčkovati, knöpfein. D.
— co čím: sukno šoustačkou, mit der Scheibe
aufreiben. Rohn.

Knoflík, u, knoflíček, čku, kneflínek, nku,
m., z něm. Knopf; v obec. mluvě: klofník
(přesmyknutím), na Slov. gombik, pol. guz,
guzík. K. jest prostředek k zapínání, spojo-
vání dvou částí obleku. S. N. K. ku kabátu,
knoflíček ke košili. Us. K. prolomený, vy-
bitý, kroucený, mřížovaný, hrbovatý, plochý,
plochoklenutý, mnohohranný, s přilitým n.
přiletovaným ouškem, k. na hůl (na Slov.
kokus), k. u sedla (přední vrch sedla), Jg.,
D., postříbřený, pozlacený, lisovaný, tlačený,
cínový, litý, francouzský, anglický, veliký
(zapínák), kulatý, vejčitý, Šp., přitahovací
ke dveřím, přitahovací na okno, dřevěný po-
tažený nitmi n. plátnem (plátěný) n. hedvábím
n. vlnou atd., kostěný, nitěný, platovaný,
rohový, skleněný, perleťový, kovový, por-
culánový, lisovaný, vypouklý, vejčitý, ku-
latý, hranatý. Š. a Ž., Kh. Vz S. N. Přita-
hovák na knoflíky při kamaších. Cn. — K.
přišiti, odpárati, utrhnouti, něco na k. zapíti,
zapiati. — K. rostoucí na kloboučí (hořkém
lupenu). Vz Čumbrk. — K. (Hülse) slove na
konci nabijáku přidělaný kousek kovový neb
rohový. Šp.

Knoflíkář, e, m., Knopfmacher, -händler. Jg.