Předchozí (711)  Strana:712  Další (713) |
|
|||
712
|
|||
|
|||
Knihtiskařka, y, f., choť knihtiskařova.
K., Buchdruckerin. Knihtiskárna, y, f. BuchdruckeRei.
Knihtiskařová, é, f., choť knihtiskařova.
Knihtiskařský, Buchdrucker-. Jg.
Knihtiskařství, n., knihtisk, knihotisk,
u, m. Buchdruckerei. K. jest umění rozmno- žovati spisy otiskováním forem z jednotlivých písmen složených. Obsahuje tedy: skládání forem z liter a otiskování jich, ono jest uměni sazečské, toto tiskařské. Vz více v S. N. Knihtlačitel, e, m. = knihtiskař. Kom.
Knihvazač, e, m., šp. m. knihař, ač to
má Kom., neb jest to dle něm. přeloženo. Os. Nemáme: vazač sudů (bednář), kovář nožů (nožíř) atd. Kom. užil snad tohoto slova proto, že knihař' rozličné významy mělo. Vz Knihař. Knihvedoucí, ího, m. Buchhalter. Us.
Kníkač, e, m., skuhrač, der Winseler. D.
Kníkal, a, m., dráždič, Necker. Ros. —
K. = kníkač. Kníkati, kníkávati = kňourati, wimmern,
winseln; drážditi, šiditi, popuzovati, necken, reizen; vaditi se, zanken; pohrávati, tändeln. Jg. — abs. Proč kníkáš ? (kňouráš; o dětech. ) D. Proč se tam kníkáte (hádáte)? Ros. — koho = drážditi. Nekníkej toho pacholete. Jg. — se s kým. Co se s ním kníkáš (dráždíš, šidíš)? Ros. Kníká se s ním (= vadí). Ros. Kníká se s ní (zahrává, pohrává si). Ros. Když se mládenec s pannou kníkají, nevěř jim (dráždí, k hněvu popuzují). Ros. Kníkava, y, m. = kníkač. Ros.
Kníkavec, vce, m. = kníkal. Ros.
Kníkavý, neckend; winselnd. Ros.
Knikel, e, m., ouvin u saní sedlských,
jímž se houž okolo slupice k jednomu ramenu oje přitužuje. Us. Dch. Vz Úvin. Knín, a, m., mě. v Berounsku. Vz S. N.
Kníně, vz Kněně.
Knínice, dle Budějovice, Kninitz. Jg.
Kníratý, schnurbärtig. Rk.
Kníry, kňoury, ův, pl., m., Schnurbart.
K. si kroutiti. Čsk. Knísati, knísám a kníši = houpati, klá-
titi, schaukeln. — (se) kde. Nech strašný mihotem na hlavě kníše chochol. Hol. Kalina nad vodou se kníše. Hol. Knísavý, kolébavý, schaukelnd. Bern.
Knížátko, a, n., mladé kníže. Vz Kníže.
Knížatstvo (knížectvo, Ros. ), a, m. =
knížata. D. — K = knížectví, das Fürsten- thum, zastr. Kníže, gt. knížete, n. — K. od, kněz'
(kbnęgb, vz Gb. Hl. 109. ), vlastně = mladý kněz (a proto je slovo toto rodu středního), Prinz; později tolik co staré, kněz´ = pán, vladař zemský, mocnář vůbec. Fürst. Slovo kníže bývá vzorcem třetího středního sklo- nění a skloňuje se: 1. kníže, 2. knížete, 3. kní- žeti, 4. kníže, 5. kníže, 6. knížeti, 7. knížetem; pl. 1. knížata, 2. knížat, 3. knížatům, 4. kní- žata, 5. knížata, 6. knížatech, 7. knížaty. Poněvadž kníže znamená nyní muže, tedy se toto slovo i o muž. rodě klade a má v akkus.: knížete; i můžeme tedy říci: jasné kníže přišlo n. jasný kníže přišel. Vz Hrabě. — Knížetem býti. V. Ne tak knížete drabanti hájí, jako poddaných milosť. Kom. K. voliti. |
Háj. Zak. ho vyzdvihli; za k. voliti, vyhlá-
siti. Háj. K. země. D. K. korunované. Jg. Dobré k. dobré boky (rady) má. Rb. — Ve- liký k. jest titul údů panujícího rodu ruského; údové panujícího domu rakouského mají titul arcikníže. S. N. — Stran titulu vz Jasnosť, Urozenosť, Milosť. — K. = hlava, das Haupt. K. kněžské. D. K. ďábelské. V. K. toho světa (pekelný bůh). V. Hippokrates kníže lékařův. Zlob. Knížebiskup, a, m., Fürstbischof. Rk.
Knížecí, fürstlich, Fürsten-. K. stav, list,
Us., dům, dvůr, sídlo, V., klobouk, čepice, Har., komora (V. ), milosť, statky, slovo, Jg., dar, V., hudba (vz Hudba). Šp. Neklan káže knížecími slovy. Rkk. Vstachu na k. slova. Rkk. K. lesy, K. slova, nemají nikdy zpět jíti. Výb. II. 56. Knížecky, knížetský, fürstlich. K. šaty.
Ros. — K. = knížecí, Fürsten-. Z k. lesov. Rkk. — Knížectví, knížetství, n., moc, Fürsten-
würde, Gewalt. V. — K., knížecí statky, das Fürstenthum. K. držeti. V. Nápad ke k. míti. Háj. K. obdržeti, dosáhnouti; k. se vzdáti; k. se zmocniti; k. spravovati. Us. Knížek, žka, m., das Pfäffchen. Kom.
Knížetin, a, o = knížete, das Fürsten-.
K-ni služebníci. 1432. Knížetstvo, knížectvo, a, n. = knížata,
die Fürsten. Ros. — K. = knížectví, Fürsten- würde. Knížka, y, f. (malá kniha), Büchlein. K.
ruční, pamětní, V.; knížky, pl. = modlicí kniha, Jg.; cestovní, vandrovní, Rk., pra- covní, Šp., dostavní (Einbringbüchel der Ge- sellen für die Arbeit). Er. K. na krasopis. Knižný, knižní, Buch-, Bücher-. K. svazek.
1410. — K., učený, gelehrt. Mat, verb. Knoclík, u, m. Schwabengift. D.
Knoflíček, čku, m. Vz Knoflík.
Knoflíčkovati, smyčkovati, knöpfein. D.
— co čím: sukno šoustačkou, mit der Scheibe aufreiben. Rohn. Knoflík, u, knoflíček, čku, kneflínek, nku,
m., z něm. Knopf; v obec. mluvě: klofník (přesmyknutím), na Slov. gombik, pol. guz, guzík. K. jest prostředek k zapínání, spojo- vání dvou částí obleku. S. N. K. ku kabátu, knoflíček ke košili. Us. K. prolomený, vy- bitý, kroucený, mřížovaný, hrbovatý, plochý, plochoklenutý, mnohohranný, s přilitým n. přiletovaným ouškem, k. na hůl (na Slov. kokus), k. u sedla (přední vrch sedla), Jg., D., postříbřený, pozlacený, lisovaný, tlačený, cínový, litý, francouzský, anglický, veliký (zapínák), kulatý, vejčitý, Šp., přitahovací ke dveřím, přitahovací na okno, dřevěný po- tažený nitmi n. plátnem (plátěný) n. hedvábím n. vlnou atd., kostěný, nitěný, platovaný, rohový, skleněný, perleťový, kovový, por- culánový, lisovaný, vypouklý, vejčitý, ku- latý, hranatý. Š. a Ž., Kh. Vz S. N. Přita- hovák na knoflíky při kamaších. Cn. — K. přišiti, odpárati, utrhnouti, něco na k. zapíti, zapiati. — K. rostoucí na kloboučí (hořkém lupenu). Vz Čumbrk. — K. (Hülse) slove na konci nabijáku přidělaný kousek kovový neb rohový. Šp. Knoflíkář, e, m., Knopfmacher, -händler. Jg.
|
||
|
|||
Předchozí (711)  Strana:712  Další (713) |