715

léčka struny klikou tře. Eine Art Leier.
Bur. K. hlava, ves v Čáslavsku); máta, šťa-
vík, Sauerampfer, Jg., bzdinky (houby).

Kobylice (šp. koblnice n. kobylnice), e,
f., u tesařů podpora dřevěná, kozel, Holz-
bock. Us. — K. ve mlýně, břevno dubové,
jímž se prostora mezi běhounem a spodkem
zmenšuje nebo zvětšuje, Jg., der Eisenstock,
der Stock im Mahlgerüste. — K., druh hlíny.
Chm.

Kobylina, y, f., konina, Pferdefleisch. —
K., u tesařů = kobylice, kozel, der Holz-
bock. Na Slov.

Kobylinec, nce, m., koninec, kobylí hnůj,
Pferdemist. — K. = kobylna, Stutenstall. Th.

Kobyliště, ě, n., kobylna, Stutenstall. Th.

Kobylka, y, f., mladá kobyla. — Přijíti,
sednouti, dostati se někomu na kobylku =
na něm jezditi, poroučeti mu, zbíti ho. Us.
— K. polní, koníček travní, robáček čtvero-
křídlý, locusta, das Heupferd, die Heu-
schrecke. Kobylka vřeští, Orb. pict., cechtá
(crká). Jg. K. zelená či koníček, 1. viridis-
sima; k. hnědá, decticus verrucivorus; šedivá,
stěhovací. S. N., Frč. 145. — K. = prsní
kosť u ptákův, das Brustbein. Jg. — K.,
stavídko na houslích, na němž struny leží,
der Steg, Sattel, Us.; u fletny: mostek,
stupníček. Hd.

Kobylkář, e, m., potupně o chudých
šlechticích, Krippenreiter, Landjunker. — K.,
kobylář. Na Slov.

Kobylkařiti, il, ení = kobylkářem býti.
Jg. —

Kobylkářství, n., Krippenreiterei. Vz
Kobylkář.

Kobylna, y, f. = kobylinec. D.

Kobylník, a, m., der Hüter der Stuten.
Kn. rož. čl. 274.

Kobylodojce, e, m., Pferdmelker. Mus.

Kobyly = kobylí. Vz Kobilé.

Kobza, kobzička, y, f. Nástroj hudební
o třech strunách k lautně n. lyře podobný,
die Fiedel. Kom. Vždy na starou kobzu
hraje (= totéž mluví). Prov. Vz stran pří-
sloví: Stejnost', Tlachal. Č., Lb. — K., hrnec
z části vodou naplněný, koží nahoře pota-
žený, v kteréž několik žíní vlhkýma rukama
sem tam se smýká, čímž zvuk basovému
podobný se působí; jinak slove: bandaska,
bukal. Jg. — K., v již. Čech. = něm. Brumm-
eisen. Vz Brumaisl. Kts. — K., potupně
o ženách. Ty stará kobza! Us., Plk.

Kobzař, e, m., kdo umí na kobzu hráti.
Lautenspieler. Jg.

Kobziti se = dováděti, schäckern. Na Slov.

Kobzivý = rozpustilý, ausgelassen. Na
Slov.

Kobzol, u, m. = zemák. Us. v Opav. Pk.
Na Mor.: kobzole, e, f. Erdapfel.

Kocábka, v, f., kocáb, u, m., kocábice;
člunek. Der Kahn, Nachen. Na plavné řece
korábů, člunků, bárek a kocábek užívají, ba
i vorův. Kom. Mlýn na kocábkách. — K.,
v hornictví truhla, v níž se ruda po dolové
uličce vozí. Vz Hontina. Rohn. — Kocáb,
lenivá, neobratná ženská. Us. u Jilemn.

Kocábní, Kahn-, Nachen-. Když jedné
zimy zamrzlo dříví páně Švihovského v Pod-
skalí, míšenice byla k. Svěd. 1569.

Kocanda, y, f., trh, který se držívá někde
před velikým trhem, větším dílem na před-
městí. Us. Odtud jméno hospody předměst-
ské: na kocandě, v kocandě. Sr. Kotec. —
K. = hubená husa. D. — K., šťáva při su-
šení švestek kapající. Us. Kouká jako z ko-
candy (vyjeveně). Us. u Rakovníka. — K.,
příjmení. Jir.

Kocanďák, a, m., kazatel, kdo u všeho
mluví, hubuje. Us. u Jilem.

Kocanditi =kázati, u všeho dlouho mlu-
viti, hubovati. Us. u Jilem.

Kocandovati == bouřiti, hněvati se. Us.
u Turn.

Kocer, kacár, kacour, a, m. = bič, na
Slov.

Kociánek, nku, m., plesnivec, gnapha-
lium dioicum. FB. 44.

Kociánka, y, f., třínohá svíčička o vá-
nocích pálená. Us. Dreifüssiges Kerzlein.

Kocinka, y, f., kocínek, nku, m., druh
mělnického vína. Rohn.

Kocmánek, nku, m., tvrdý prouh na poli
vedlé rozhoru. Us.

Kocmatice, e, f., pečivo z mouky, vajec
a bezového květu. Kts. Holunderstraubeln.

Kocměč, e, m. = kozelec, Burzelbaum.
Na Mor.

Kocmoud, u, m., jméno lesa na Branko-
vicku na Mor. Mřk.

Kocmoudek, dku, m., nardus celtica, die
celtische Narde. Čern.

Kocmouch, u, m., druh pečiva.

Kocmrda, y, f., přezdívka na Mor.

Kocna, y, f., loses Maul. Rk.

Kocolenka, y, f. == kořalka. Na Mor.

Kocour (dříve: kocúr), a, kocourek, rka,
m.; kot, macek; kocouře, kocourče. Der
Kater, Hietz, Mietz. V. Stran původu vz
Mz. 47. K. divoký. Chytil tam kocoura!
(když někdo odcházeje myslí, že něco veli-
kého učinil a zatím vysmán jest). Č. Ko-
coura někomu vítati. Vz Posměch Č. Běhá
jako ohořelý kocour. Vz Spěch. Č. Čím starší
kocour, tím ocas neohebnější. Sbr. Když
není k. doma, mají myši hody (lusum, po-
svícení, pré) = za nepřítomnosti pána na pána
si hráti. Lb. Us., Č. Rád k. ryby jídá, ale
nerad pro ně do vody břede. Vz Lenoch.
Lb., Šp. K. z předu lízá a po zadu drápe.
Šp. Kocour jde, myši v kout. Jg., Šp. Když
k. přijde, myši v kout lezou. C, Lb. I do-
brému kocourovi někdy myš uklouzne; Je-
den k. stáda myší se nebojí. Pk. Dbá o ně
jako k. o koťata. Sk. — Kněz přes bidlo
dře k-ra a ožralci okolo stolu honí kory-
touna (= blijí). Poličanský. — Kocoura
's kým tahati. Vz Hádka daremná. Č. — 2.
Hra, když jedni na jednom konci provazu
provaz k sobě táhnou, druzí na druhém konci
provazu bráníce nohama se příčí. Jg. — Ne-
mocní musejí se s holkou (smrtí) potýkati
a s nemocí a smrtí kocoura přes vodu tá-
hnouti = umříti. — K., u, m., Grundhobel.
Šp. — K., prouh na stěně po špatném bílení.
Streif. Zedník nadělal po zdi kocourův až
hanba. Us. Dch.

Kocourek, rka, m. = malý kocour. — K.,
u, m. = kloub lnu, Kloben. — K. — zhlaví
u pluhu, das Pflugstöckchen. D. — K. =