718

smetích smělejší hrdina (vz Bázlivý); Zpívá
kohoutek, těší se živůtek. Pk. Každý chce
hrdinou býti a k-a vytancovati. Reš. Uťal
mu kohout (a ucho zazpívalo). Prov. K. ře-
zaný = kapoun. V. Pojímání-se kohouta; tla-
páni, skákání na slepici. Šp. — Někomu čer-
veného kohouta na clům posaditi (dům mu za-
páliti. Pořekadlo toto je německého původu).
Č. Kohút mu na dome zaspieva (z pomsty
mu zapálí). Mt. S. — K. koroptví, der Hahn.
Kohouta z hejna odstřeliti. Us. Kohoutové
mají na prsou podkovy. Šp. — K., u, m. =
korouhvička na makovici kostelní, der Wetter-
hahn, der Windzeiger. V. — K. = hamba-
lečník. Us. Sml. — Vz Kohoutek.

Kohoutě, ěte, n., junger Hahn. Ros.

Kohoutek, tka, m., malý, mladý kohout,
das Hähnchen. Ten už kohoutky, pase (=
zemřel). Vz stran přísloví: Smrť. C. — Ko-
houtek, tku, m. = korouhvička na věži, der
Wetterhahn. Zatočil se k. (jiný vítr věje).
Us. — K., řápek u sudu, obrtel u pípy, Hahn,
Wirbel, Lasszapfen. K. zatočiti. D. Víno čepem
neb kohoutkem točiti. Kom. Nemůž vždycky
jíti plným kohoutkem n. kohoutem (ne
vždycky hody). Ros. Vz Hospodářství. Č.

— K. u ručnice ona vnější čásť zámku, která
při spouštění, při zatáhnutí jazýčku, na zá-
palní látku sklapne a tak působí, že rána
vybouchne. Vz S. N. Der Hahn. Má natažený
k. K. natáhnouti, spustiti. Jg. K. na celé
kolo, na půl kola spustiti, natáhnouti; k. na
přední západ postaviti (n. na celé k. natá-
hnouti). Pysk, hlava kohoutku. Šp. Vz Ruč-
nice. — K., nejvyšší část hřbetu. Der Rist.
Brt. — K., lychnis. K. luční, flos cuculi. FB. 83.

Kohoutí. Hahnen-. K. hřeben (chocholka,
V. ), peří, zpěv, pění, pod bradek (lalouček),
přirození, pysk (víčko), kámen. Kaphanstein.
Vz Kámen. Gl. 98. ).

Kohoutíce, e, f. = slepice (směšně). Mus.

Kohoutíce, ete, n. = kohoutek. Us. Dch.

Kohoutiti se, il, cení se; kohoutívati. —
se. Kohoutil se = pýřil se, styděl se, čer-
venal se, hněval se, wurde roth, schämte
sich. Jg., Č. — se = zlobiti se, zürnen. Jg.

— se nad čím. Je prudké krve, hned se
nade vším kohoutí. Us.

Kohoutový = kohoutí. K. žluč. Jád.

Kohrcati = kašlati. Na vých. Moravě.

Kohút, zastr. =kohout.

Kohutina, y, f., rostl, povázkovitá, nej-
více okolo lnu se povazující. Us. u Petrovic.
Dch. Vz Kokotice.

Koch, u, m. -= komín. Na Slov.

Kochan, a, kochánek, nka, m., kdo se
v čem kochá. Hus. — K. = milý, der Liebste.
Ros. Má mnoho kochánkův (milých). L. Můj
kochánku! Us.

Kochání, n. — zalíbení, kratochvíle, roz-
koše požívání, Ergötzung, Lust, Wonne, Ver-
gnügung. V. V k. s někým se obírati. Troj.
Činiť tvou vůli, mé všecko k. jest. Kom.
Kochání-se v rozkošech. V. Míti s kým k.
a zalíbení. Žalansk. Bože, tys k. mé. Ros.
K. se v žalost' obrátilo. Kom. V hudbě mívám
k. Sych. K., milování, láska. Kat. 514.

Kocháníčko, a, n., kleine Ergötzung.
Ryt. kř.

Kochanka, y, f., milenka, die Liebste. D.

Kochanov, a, m., jm. místní. Mus.

Kochati, koehávati=kojiti, těšiti, ergöt-
zen. — co, koho: Tělo je kochá. Ms. Úrody,
jenž kochati měly pravý chtíč. Ráj. — koho
jak. Boha z celého srdce kochati = milo-
vati. L. — se = těšiti se, veseliti se, zalíbiti
si. — koho, se čím. K. koho myslí čilú.
Kat. 727. K. se vzorem krásy. Koll. 66. Kochá
se požíváním jeho. Kom. — se nad čím.
Všichni vyvolení boží nad jejich pomstami
se kochali. Br. — se v čem (kde). Rozkoší
milovníci v místech soukromých a zastíně-
ných se kochají. Jel. V nečistých, v nezří-
zených rozkošech těla se k. V. K. se v ho-
spodářství, v kněhách, v musice atd. Ros.
K. se v obžerství. Št. N. 46. V radosti sě
s ním kochají. Výb. II. 18. (Pass. ). Své srdce
v něčem k. Kat. 1629. — Kom., Kat. 1110.,
Jir. dh. — co, se s čím, s kým. Aby se
vždy s Bohem kochali. Št. Kochal jazyk svój
s libostmi. Chč. 633. Sní se kochá, s ní jest.
Ctib. — se čemu. Jubal kochaje sě zvuku
mosaznému. Hist. schol. 1404. Ms. Cerroni.

Kochavý, kochající, ergötzend, angenehm.
Ctib.

Kochlatý, na Slov. = chocholatý, schop-
fig. Koll.

Kochlovati = vříti, süden. Na Slov.

Kochňar, a, m., kominík. Na Slov. Vz
Koch.

Kochtavý =koktavý. Trip. 603.

Koiffe (koaff, fr. ) = čepec.

Koiffure (koaffýr), fr. = očepení n. ozdoba
hlavy ženské. S. N.

Koila, gt. Koil, n., pl. (dle Slova), kra-
jina v Euboei.

Koilanaglyfy, řec, vyhloubená vypouklá
řezba. Vz S. N.

Koil-e, y, f., dědina attická.

Koilometrie, e, f., z řec, nauka o vy-
měřování dutých nádob. S. N.

Kojeňátko, a, n. = kojenec. Dch.

Kojenec, nce, m., der Säugling. Zlob., Mus.

Kojení, n., das Säugen, Stillen. K. dětí.
V. — K., tišení. Aqu.

Kojetín, a, m., Kojetein, mě. v kraji olo-
mouckém. Vz S. N. — Kojetský (všude na
Mor. ), Brt., v Čech. kojetínský.

Kojička, y, f. Amme. Ros.

Kojidlo, a, n. Stillmittel. Bech.

Kojieše = kojil.

Kojitel, e, m., kdo koho kojí (nadějí atd. ).

Kojitelka, y, f. -= kojná.

Kojitelnosť, i, f., Versöhnlichkeit. Bern.

Kojitelný, versöhnlich. Bern.

Kojiti, 3. pl. -jí, koj, je (íc), il, en, eni,
kojívati. — koho, co: omyl, Dch., mysl,
Kom., ďábla, Eus., dítě. D. = tišiti, chlácho-
liti, krotiti, stillen, sänftigen. — se, koho
v čem: v jeho hněvě. St. skl. Učení v pro-
cházkách se kojí (těší se jim). Kom. — se,
koho čím: lahodnými slovy, D., dítě prsy
k. (krmiti, säugen, stillen). V., Kom. K. dary
někoho a poctami, Kom., penězi, se dlouhým
životem. Stelc, Berg. Sliby se blázni kojí
a moudří se jimi kají. Prov. Nádějí se k.
Kom., V. Marnou nadějí se k. V. K. koho
utěšením, lékaři andělskými. Kt. 2562., 2565.
Tím se nekoj, že... D. — Br. — co proti
komu. Na proti bratru kojil hněv. Puch.



	718

	smetích smělejší hrdina (vz Bázlivý); Zpívá kohoutek, těší se živůtek. Pk. Každý chce hrdinou býti a k-a vytancovati. Reš. Uťal mu kohout (a ucho zazpívalo). Prov. K. ře- zaný = kapoun. V. Pojímání-se kohouta; tla- páni, skákání na slepici. Šp. — Někomu čer- veného kohouta na clům posaditi (dům mu za- páliti. Pořekadlo toto je německého původu). Č. Kohút mu na dome zaspieva (z pomsty mu zapálí). Mt. S. — K. koroptví, der Hahn. Kohouta z hejna odstřeliti. Us. Kohoutové mají na prsou podkovy. Šp. — K., u, m. = korouhvička na makovici kostelní, der Wetter- hahn, der Windzeiger. V. — K. = hamba- lečník. Us. Sml. — Vz Kohoutek. Kohoutě, ěte, n., junger Hahn. Ros. Kohoutek, tka, m., malý, mladý kohout, das Hähnchen. Ten už kohoutky, pase (= zemřel). Vz stran přísloví: Smrť. C. — Ko- houtek, tku, m. = korouhvička na věži, der Wetterhahn. Zatočil se k. (jiný vítr věje). Us. — K., řápek u sudu, obrtel u pípy, Hahn, Wirbel, Lasszapfen. K. zatočiti. D. Víno čepem neb kohoutkem točiti. Kom. Nemůž vždycky jíti plným kohoutkem n. kohoutem (ne vždycky hody). Ros. Vz Hospodářství. Č. — K. u ručnice ona vnější čásť zámku, která při spouštění, při zatáhnutí jazýčku, na zá- palní látku sklapne a tak působí, že rána vybouchne. Vz S. N. Der Hahn. Má natažený k. K. natáhnouti, spustiti. Jg. K. na celé kolo, na půl kola spustiti, natáhnouti; k. na přední západ postaviti (n. na celé k. natá- hnouti). Pysk, hlava kohoutku. Šp. Vz Ruč- nice. — K., nejvyšší část hřbetu. Der Rist. Brt. — K., lychnis. K. luční, flos cuculi. FB. 83. Kohoutí. Hahnen-. K. hřeben (chocholka, V. ), peří, zpěv, pění, pod bradek (lalouček), přirození, pysk (víčko), kámen. Kaphanstein. Vz Kámen. Gl. 98. ). Kohoutíce, e, f. = slepice (směšně). Mus. Kohoutíce, ete, n. = kohoutek. Us. Dch. Kohoutiti se, il, cení se; kohoutívati. — se. Kohoutil se = pýřil se, styděl se, čer- venal se, hněval se, wurde roth, schämte sich. Jg., Č. — se = zlobiti se, zürnen. Jg. — se nad čím. Je prudké krve, hned se nade vším kohoutí. Us. Kohoutový = kohoutí. K. žluč. Jád. Kohrcati = kašlati. Na vých. Moravě. Kohút, zastr. =kohout. Kohutina, y, f., rostl, povázkovitá, nej- více okolo lnu se povazující. Us. u Petrovic. Dch. Vz Kokotice. Koch, u, m. -= komín. Na Slov. Kochan, a, kochánek, nka, m., kdo se v čem kochá. Hus. — K. = milý, der Liebste. Ros. Má mnoho kochánkův (milých). L. Můj kochánku! Us. Kochání, n. — zalíbení, kratochvíle, roz- koše požívání, Ergötzung, Lust, Wonne, Ver- gnügung. V. V k. s někým se obírati. Troj. Činiť tvou vůli, mé všecko k. jest. Kom. Kochání-se v rozkošech. V. Míti s kým k. a zalíbení. Žalansk. Bože, tys k. mé. Ros. K. se v žalost' obrátilo. Kom. V hudbě mívám k. Sych. K., milování, láska. Kat. 514. Kocháníčko, a, n., kleine Ergötzung. Ryt. kř. Kochanka, y, f., milenka, die Liebste. D.	Kochanov, a, m., jm. místní. Mus. Kochati, koehávati=kojiti, těšiti, ergöt- zen. — co, koho: Tělo je kochá. Ms. Úrody, jenž kochati měly pravý chtíč. Ráj. — koho jak. Boha z celého srdce kochati = milo- vati. L. — se = těšiti se, veseliti se, zalíbiti si. — koho, se čím. K. koho myslí čilú. Kat. 727. K. se vzorem krásy. Koll. 66. Kochá se požíváním jeho. Kom. — se nad čím. Všichni vyvolení boží nad jejich pomstami se kochali. Br. — se v čem (kde). Rozkoší milovníci v místech soukromých a zastíně- ných se kochají. Jel. V nečistých, v nezří- zených rozkošech těla se k. V. K. se v ho- spodářství, v kněhách, v musice atd. Ros. K. se v obžerství. Št. N. 46. V radosti sě s ním kochají. Výb. II. 18. (Pass. ). Své srdce v něčem k. Kat. 1629. — Kom., Kat. 1110., Jir. dh. — co, se s čím, s kým. Aby se vždy s Bohem kochali. Št. Kochal jazyk svój s libostmi. Chč. 633. Sní se kochá, s ní jest. Ctib. — se čemu. Jubal kochaje sě zvuku mosaznému. Hist. schol. 1404. Ms. Cerroni. Kochavý, kochající, ergötzend, angenehm. Ctib. Kochlatý, na Slov. = chocholatý, schop- fig. Koll. Kochlovati = vříti, süden. Na Slov. Kochňar, a, m., kominík. Na Slov. Vz Koch. Kochtavý =koktavý. Trip. 603. Koiffe (koaff, fr. ) = čepec. Koiffure (koaffýr), fr. = očepení n. ozdoba hlavy ženské. S. N. Koila, gt. Koil, n., pl. (dle Slova), kra- jina v Euboei. Koilanaglyfy, řec, vyhloubená vypouklá řezba. Vz S. N. Koil-e, y, f., dědina attická. Koilometrie, e, f., z řec, nauka o vy- měřování dutých nádob. S. N. Kojeňátko, a, n. = kojenec. Dch. Kojenec, nce, m., der Säugling. Zlob., Mus. Kojení, n., das Säugen, Stillen. K. dětí. V. — K., tišení. Aqu. Kojetín, a, m., Kojetein, mě. v kraji olo- mouckém. Vz S. N. — Kojetský (všude na Mor. ), Brt., v Čech. kojetínský. Kojička, y, f. Amme. Ros. Kojidlo, a, n. Stillmittel. Bech. Kojieše = kojil. Kojitel, e, m., kdo koho kojí (nadějí atd. ). Kojitelka, y, f. -= kojná. Kojitelnosť, i, f., Versöhnlichkeit. Bern. Kojitelný, versöhnlich. Bern. Kojiti, 3. pl. -jí, koj, je (íc), il, en, eni, kojívati. — koho, co: omyl, Dch., mysl, Kom., ďábla, Eus., dítě. D. = tišiti, chlácho- liti, krotiti, stillen, sänftigen. — se, koho v čem: v jeho hněvě. St. skl. Učení v pro- cházkách se kojí (těší se jim). Kom. — se, koho čím: lahodnými slovy, D., dítě prsy k. (krmiti, säugen, stillen). V., Kom. K. dary někoho a poctami, Kom., penězi, se dlouhým životem. Stelc, Berg. Sliby se blázni kojí a moudří se jimi kají. Prov. Nádějí se k. Kom., V. Marnou nadějí se k. V. K. koho utěšením, lékaři andělskými. Kt. 2562., 2565. Tím se nekoj, že... D. — Br. — co proti komu. Na proti bratru kojil hněv. Puch.