Předchozí (717)  Strana:718  Další (719) |
|
|||
718
|
|||
|
|||
smetích smělejší hrdina (vz Bázlivý); Zpívá
kohoutek, těší se živůtek. Pk. Každý chce hrdinou býti a k-a vytancovati. Reš. Uťal mu kohout (a ucho zazpívalo). Prov. K. ře- zaný = kapoun. V. Pojímání-se kohouta; tla- páni, skákání na slepici. Šp. — Někomu čer- veného kohouta na clům posaditi (dům mu za- páliti. Pořekadlo toto je německého původu). Č. Kohút mu na dome zaspieva (z pomsty mu zapálí). Mt. S. — K. koroptví, der Hahn. Kohouta z hejna odstřeliti. Us. Kohoutové mají na prsou podkovy. Šp. — K., u, m. = korouhvička na makovici kostelní, der Wetter- hahn, der Windzeiger. V. — K. = hamba- lečník. Us. Sml. — Vz Kohoutek. Kohoutě, ěte, n., junger Hahn. Ros.
Kohoutek, tka, m., malý, mladý kohout,
das Hähnchen. Ten už kohoutky, pase (= zemřel). Vz stran přísloví: Smrť. C. — Ko- houtek, tku, m. = korouhvička na věži, der Wetterhahn. Zatočil se k. (jiný vítr věje). Us. — K., řápek u sudu, obrtel u pípy, Hahn, Wirbel, Lasszapfen. K. zatočiti. D. Víno čepem neb kohoutkem točiti. Kom. Nemůž vždycky jíti plným kohoutkem n. kohoutem (ne vždycky hody). Ros. Vz Hospodářství. Č. — K. u ručnice ona vnější čásť zámku, která
při spouštění, při zatáhnutí jazýčku, na zá- palní látku sklapne a tak působí, že rána vybouchne. Vz S. N. Der Hahn. Má natažený k. K. natáhnouti, spustiti. Jg. K. na celé kolo, na půl kola spustiti, natáhnouti; k. na přední západ postaviti (n. na celé k. natá- hnouti). Pysk, hlava kohoutku. Šp. Vz Ruč- nice. — K., nejvyšší část hřbetu. Der Rist. Brt. — K., lychnis. K. luční, flos cuculi. FB. 83. Kohoutí. Hahnen-. K. hřeben (chocholka,
V. ), peří, zpěv, pění, pod bradek (lalouček), přirození, pysk (víčko), kámen. Kaphanstein. Vz Kámen. Gl. 98. ). Kohoutíce, e, f. = slepice (směšně). Mus.
Kohoutíce, ete, n. = kohoutek. Us. Dch.
Kohoutiti se, il, cení se; kohoutívati. —
se. Kohoutil se = pýřil se, styděl se, čer- venal se, hněval se, wurde roth, schämte sich. Jg., Č. — se = zlobiti se, zürnen. Jg. — se nad čím. Je prudké krve, hned se
nade vším kohoutí. Us. Kohoutový = kohoutí. K. žluč. Jád.
Kohrcati = kašlati. Na vých. Moravě.
Kohút, zastr. =kohout.
Kohutina, y, f., rostl, povázkovitá, nej-
více okolo lnu se povazující. Us. u Petrovic. Dch. Vz Kokotice. Koch, u, m. -= komín. Na Slov.
Kochan, a, kochánek, nka, m., kdo se
v čem kochá. Hus. — K. = milý, der Liebste. Ros. Má mnoho kochánkův (milých). L. Můj kochánku! Us. Kochání, n. — zalíbení, kratochvíle, roz-
koše požívání, Ergötzung, Lust, Wonne, Ver- gnügung. V. V k. s někým se obírati. Troj. Činiť tvou vůli, mé všecko k. jest. Kom. Kochání-se v rozkošech. V. Míti s kým k. a zalíbení. Žalansk. Bože, tys k. mé. Ros. K. se v žalost' obrátilo. Kom. V hudbě mívám k. Sych. K., milování, láska. Kat. 514. Kocháníčko, a, n., kleine Ergötzung.
Ryt. kř. Kochanka, y, f., milenka, die Liebste. D.
|
Kochanov, a, m., jm. místní. Mus.
Kochati, koehávati=kojiti, těšiti, ergöt-
zen. — co, koho: Tělo je kochá. Ms. Úrody, jenž kochati měly pravý chtíč. Ráj. — koho jak. Boha z celého srdce kochati = milo- vati. L. — se = těšiti se, veseliti se, zalíbiti si. — koho, se čím. K. koho myslí čilú. Kat. 727. K. se vzorem krásy. Koll. 66. Kochá se požíváním jeho. Kom. — se nad čím. Všichni vyvolení boží nad jejich pomstami se kochali. Br. — se v čem (kde). Rozkoší milovníci v místech soukromých a zastíně- ných se kochají. Jel. V nečistých, v nezří- zených rozkošech těla se k. V. K. se v ho- spodářství, v kněhách, v musice atd. Ros. K. se v obžerství. Št. N. 46. V radosti sě s ním kochají. Výb. II. 18. (Pass. ). Své srdce v něčem k. Kat. 1629. — Kom., Kat. 1110., Jir. dh. — co, se s čím, s kým. Aby se vždy s Bohem kochali. Št. Kochal jazyk svój s libostmi. Chč. 633. Sní se kochá, s ní jest. Ctib. — se čemu. Jubal kochaje sě zvuku mosaznému. Hist. schol. 1404. Ms. Cerroni. Kochavý, kochající, ergötzend, angenehm.
Ctib. Kochlatý, na Slov. = chocholatý, schop-
fig. Koll. Kochlovati = vříti, süden. Na Slov.
Kochňar, a, m., kominík. Na Slov. Vz
Koch. Kochtavý =koktavý. Trip. 603.
Koiffe (koaff, fr. ) = čepec.
Koiffure (koaffýr), fr. = očepení n. ozdoba
hlavy ženské. S. N. Koila, gt. Koil, n., pl. (dle Slova), kra-
jina v Euboei. Koilanaglyfy, řec, vyhloubená vypouklá
řezba. Vz S. N. Koil-e, y, f., dědina attická.
Koilometrie, e, f., z řec, nauka o vy-
měřování dutých nádob. S. N. Kojeňátko, a, n. = kojenec. Dch.
Kojenec, nce, m., der Säugling. Zlob., Mus.
Kojení, n., das Säugen, Stillen. K. dětí.
V. — K., tišení. Aqu. Kojetín, a, m., Kojetein, mě. v kraji olo-
mouckém. Vz S. N. — Kojetský (všude na Mor. ), Brt., v Čech. kojetínský. Kojička, y, f. Amme. Ros.
Kojidlo, a, n. Stillmittel. Bech.
Kojieše = kojil.
Kojitel, e, m., kdo koho kojí (nadějí atd. ).
Kojitelka, y, f. -= kojná.
Kojitelnosť, i, f., Versöhnlichkeit. Bern.
Kojitelný, versöhnlich. Bern.
Kojiti, 3. pl. -jí, koj, je (íc), il, en, eni,
kojívati. — koho, co: omyl, Dch., mysl, Kom., ďábla, Eus., dítě. D. = tišiti, chlácho- liti, krotiti, stillen, sänftigen. — se, koho v čem: v jeho hněvě. St. skl. Učení v pro- cházkách se kojí (těší se jim). Kom. — se, koho čím: lahodnými slovy, D., dítě prsy k. (krmiti, säugen, stillen). V., Kom. K. dary někoho a poctami, Kom., penězi, se dlouhým životem. Stelc, Berg. Sliby se blázni kojí a moudří se jimi kají. Prov. Nádějí se k. Kom., V. Marnou nadějí se k. V. K. koho utěšením, lékaři andělskými. Kt. 2562., 2565. Tím se nekoj, že... D. — Br. — co proti komu. Na proti bratru kojil hněv. Puch. |
||
|
|||
Předchozí (717)  Strana:718  Další (719) |