Předchozí (724)  Strana:725  Další (726) |
|
|||
725
|
|||
|
|||
stele sídlících, k pravidelnému choru a du-
chovní správě patřících. Vz S. N. Kollegiat-. K. kostel, nad nímž jest ne biskup, nýbrž kanovníci s proboštem n. děkanem. Jg. Před- stavený kollegiatních kapitol. Stran tilulu vz Důstojný n. Důstojnost', Milosť. Kollegi-um, a, n., lat., sbor, shromáždění,
společenstvo. Kollegium, Versammlung, Amts- gesellschaft; spolnosť v úřadě, Amtsgenos- senschaft; místo nadané společného učených bydlení buď scházení-se, Ort der Versamm- lung, Sitzungsort, Fakultätsgebäude; Pražské vysoké školy, vysoké učení, veliká kollej. Hochschule, Śchulanstalt. Vz Tk. II. 539., III. 650.; přednáška, Schulvortrag. Köllein, Cholín u Litovle na Mor.
Kollekta, y, f. Vz Collecta.
Kollektivní, z lat, hromadní, kollektiv;
k. jméno, vz Jméno; k. sklo = na obou n. aspoň na jedné straně vyduté, každá spojná čočka. K. nota, kterou více vlád společně podá v nějaké věci vládě jiné dávajíce tím na jevo, že u věci té i společně jednati budou. Rozdílna jest nota identická, nota stejně znějící, kterou v podobném pří- padě podá některé vládě více vlad jiných, ale každá o sobě, čím sice dávají na jevo stejné smýšlení, avšak zůstavují si svobodu budoucího jednání. S. N. Kollidovati, z lat., odporovati si. To kol-
liduje s něčím: na odpor se mu to staví, neshoduje, nesrovnává se s ním. Kollidiren, zusammentreffen; streiten. Kollise, e, f., z lat, spor, sepření-se, ve-
spolný odpor, Rk., Kollision, Zusammenstoss, Widerstreit. Kollodi-on, a, n. = hustý roztok nitro-
cellulosy v bezvodném etheru n. v etheru octovém. Užíváme ho místo obvazku na rány menší. Vz Šfk. 558. Kolmaha = kolimaha.
Kolmice, e, f., čára kolmá, senkrechte
Linie. Nz. Kolmina, y, f. Steile Fesenwand. Rk.
Kolmo, senkrecht. Kámen k. v zemi stojí.
Ms. 1604. Slunce paprslky svými dolů na ně kolmo bije. V. Vedro sluneční tam ustavičně k. lidem nad hlavami stojí. Cyr. K. státi, vésti něco. Šp. Vz Kolmý. Kolmosť, i, f., Perpendikularität. Ros.
Kolmý. K. = příkrý, steil. K. meze, Us.,
stezka, stráně, Us., skalí. Č. — K. Kolmá čára, kolmá, kolmice zove se přímka, která s jinou tvoří stejné úhly t. j. úhly po 90°; společný bod obou přímek slove pata kolmé. S. N. Senkrecht. Kolmou vytýčiti, postaviti v bodu a. Šp., Nz. Kolmou (kolmici) spustiti. Nz. K. kruh, promítka, hodiny sluneční. Nz. Přímka je na ploše kolmo postavena, stojí (n. je) na ploše kolmo; AB vésti kolmo k CD. Nz. Köln, Kolín nad Rýnem.
Kolna, kůlna, kolničká, kůlnička, y, f.,
kolnice, e, f., ein Schuppen, Schoppen, die Schupfe, Wagenschuppen, Heuboden, Stroh- boden, Remise. Jg. Seno v kopy a na kůlny (do senníků) se snáší. Kom. K. pro krmení zvěři. D. Kolní (od kola), Rad-. K.: lopatky, ne-
bozez, zavíračka, stroj, stolice. Jg. — K. = |
kolmý. D. — K., od kolu, Pfahl-. K. kořen,
Pfahlwurzel, ve vinařství. Kolnice, e, f., ve mlýně, die Radstube. Rk.
Kolník, u, m., sladká řepa, brassica, napus,
die Steckrübe. Kolníkový, Steckrüben-.
Kolný, co se kláti dá, spaltig, kliebig. K.
dřevo. Um. les. — K. = ku klání sloužící, Spalt-. K. palice, klín. D. — K. = kolmý. Výška kolná. Děvín I. 7. Kolo, a, kolko, kolečko, čka, n., das Rad.
Kolo má v lok. pl.: kolách, pro rozdíl od lok.: na kolech, na kolích od, kůľ. Č. Cf. Vůz o dvou kolách. V. Duch zvířat byl v kolách. Br. — K. vůbec obvod okrouhlé věci, kruh; odtud vše, co takovou podobu má, Scheibe, Rad, Kreis. — Kola u vozu zastrkují se zákol- níky (lony, záosky, loníky) a lišněmi (lišni- cemi). Základem kola je píst' (pista, náboj, vý- točka, houf, hlava), z něhož vychází 12 špicí (paprslků); kolem těch jde věnec (obloh) slo- žený z šesti loukotí; loukoti jsou železným pá- sem (kruhem, železným věncem, ráfem, šínem) pobity. Vz Vůz. Kolo závěrkou (zavěradlem) n. valovcem (kudlou, šupkou, prasátkem, podtahovákem, korýtkem, nákolníkem) se za- vírá n. vampulou přitahuje na místě (sjezu) náhlém, příkrém. Pt. 89. Když jsou kola zlá- maná, není nic po voze. Hnš. Loukoť v kole. Kola k vozům dělá kolář. Kola u vozu ma- zati. V. Vůz o dvou kolách (kára). V. Páté kolo (u vozu nepotřebné; tak něčí někde přítomnost'). Bude tam platen co páté kolo u vozu. Ros. Lb. Vz Zbytečný. Co pátého kola k vozu potřebí. V. Třeba ho co pátého kola u vozu. Pk. Nevím, proč mu tak drží za kolo = nadržuje mu, begünstigt ihn. Us. Bělohr. Kolesy nemalými v Židech zavadil (zadlužil se). BP. 288. Na zadní kola (kolesa) mysliti, pamatovati, se ohlížeti (na konec). Č. Dej (měj) pozor na zadní kola (na konec). Č., Lb. Vz Šetrnost Nekoukej na přední, ale na zadní kola. Lb. Víc chci čtyrem kolám věřiti než čtyrem koňským nohám. Pk. Čím kolo u káry horší, tím více vrzá. Č. Leda se kola míjela (prostřední živnosť), vz Ho- spodářství. Č., Mus. Kola dobře namazati. Us. — Kolo šlapací, řeřabí, samotížné (ktere se žene šlapáním lidí n. zvířat). V., Vys. K. ležaté, valečné. D. V kole choditi. Dal. K. šlapati, hnáti, kroužiti. — Kolo mlýnské, vodní, které voda žene. V. Zvláště pak slove mlýnské k. to, které vnitř jest, na rozdíl od vodního. Jg. Kola dřevěná skládají se z ramen hří- delem protažených a klíny upevněných; k ra- menům je přičiněn okolek, z okrouhlých částí (skruží) se skládající. S. N. Paprslkové u voz- ního kola špice, v mlýnském ramena slovou. Kom. Kolo vodní na stojatém, na ležatém hřídeli (ležaté); na vrchní, střední, zpodní vodu, S. N., hlavní (na které síla ku př. voda bezprostředně působí; ku př. v mlýně vodní k. ), Vys., paleční (hřebenové, lícník, kolo s nabitými palci, Vys., palcové, hřebenáč, Pt. ), cévní. Koreční (korečné, s korečky, kor- čák, korečník = na jehož svrch voda padá), Nz., Vys., poloukorečné, s korbeli, Nz., spo- dovodné (spodák, hřebenáč = které voda spodem táhne), Nz., Vys.; s lopatkami, lo- patkové, lopatečné, Nz.; loďnácké, Schiffs- |
||
|
|||
Předchozí (724)  Strana:725  Další (726) |