725

stele sídlících, k pravidelnému choru a du-
chovní správě patřících. Vz S. N. Kollegiat-.
K. kostel, nad nímž jest ne biskup, nýbrž
kanovníci s proboštem n. děkanem. Jg. Před-
stavený kollegiatních kapitol. Stran tilulu vz
Důstojný n. Důstojnost', Milosť.

Kollegi-um, a, n., lat., sbor, shromáždění,
společenstvo. Kollegium, Versammlung, Amts-
gesellschaft; spolnosť v úřadě, Amtsgenos-
senschaft; místo nadané společného učených
bydlení buď scházení-se, Ort der Versamm-
lung, Sitzungsort, Fakultätsgebäude; Pražské
vysoké školy, vysoké učení, veliká kollej.
Hochschule, Śchulanstalt. Vz Tk. II. 539.,
III. 650.; přednáška, Schulvortrag.

Köllein, Cholín u Litovle na Mor.

Kollekta, y, f. Vz Collecta.

Kollektivní, z lat, hromadní, kollektiv;
k. jméno, vz Jméno; k. sklo = na obou n.
aspoň na jedné straně vyduté, každá spojná
čočka. K. nota, kterou více vlád společně
podá v nějaké věci vládě jiné dávajíce
tím na jevo, že u věci té i společně
jednati budou. Rozdílna jest nota identická,
nota stejně znějící, kterou v podobném pří-
padě podá některé vládě více vlad jiných,
ale každá o sobě, čím sice dávají na jevo
stejné smýšlení, avšak zůstavují si svobodu
budoucího jednání. S. N.

Kollidovati, z lat., odporovati si. To kol-
liduje s něčím: na odpor se mu to staví,
neshoduje, nesrovnává se s ním. Kollidiren,
zusammentreffen; streiten.

Kollise, e, f., z lat, spor, sepření-se, ve-
spolný odpor, Rk., Kollision, Zusammenstoss,
Widerstreit.

Kollodi-on, a, n. = hustý roztok nitro-
cellulosy v bezvodném etheru n. v etheru
octovém. Užíváme ho místo obvazku na rány
menší. Vz Šfk. 558.

Kolmaha = kolimaha.

Kolmice, e, f., čára kolmá, senkrechte
Linie. Nz.

Kolmina, y, f. Steile Fesenwand. Rk.

Kolmo, senkrecht. Kámen k. v zemi stojí.
Ms. 1604. Slunce paprslky svými dolů na ně
kolmo bije. V. Vedro sluneční tam ustavičně
k. lidem nad hlavami stojí. Cyr. K. státi,
vésti něco. Šp. Vz Kolmý.

Kolmosť, i, f., Perpendikularität. Ros.

Kolmý. K. = příkrý, steil. K. meze, Us.,
stezka, stráně, Us., skalí. Č. — K. Kolmá
čára, kolmá, kolmice zove se přímka, která
s jinou tvoří stejné úhly t. j. úhly po 90°;
společný bod obou přímek slove pata kolmé.
S. N. Senkrecht. Kolmou vytýčiti, postaviti
v bodu a. Šp., Nz. Kolmou (kolmici) spustiti.
Nz. K. kruh, promítka, hodiny sluneční. Nz.
Přímka je na ploše kolmo postavena, stojí
(n. je) na ploše kolmo; AB vésti kolmo
k CD. Nz.

Köln, Kolín nad Rýnem.

Kolna, kůlna, kolničká, kůlnička, y, f.,
kolnice, e, f., ein Schuppen, Schoppen, die
Schupfe, Wagenschuppen, Heuboden, Stroh-
boden, Remise. Jg. Seno v kopy a na kůlny
(do senníků) se snáší. Kom. K. pro krmení
zvěři. D.

Kolní (od kola), Rad-. K.: lopatky, ne-
bozez, zavíračka, stroj, stolice. Jg. — K. =

kolmý. D. — K., od kolu, Pfahl-. K. kořen,
Pfahlwurzel, ve vinařství.

Kolnice, e, f., ve mlýně, die Radstube. Rk.

Kolník, u, m., sladká řepa, brassica, napus,
die Steckrübe.

Kolníkový, Steckrüben-.

Kolný, co se kláti dá, spaltig, kliebig. K.
dřevo. Um. les. — K. = ku klání sloužící,
Spalt-. K. palice, klín. D. — K. = kolmý.
Výška kolná. Děvín I. 7.

Kolo, a, kolko, kolečko, čka, n., das Rad.
Kolo má v lok. pl.: kolách, pro rozdíl od
lok.: na kolech, na kolích od, kůľ. Č. Cf. Vůz
o dvou kolách. V. Duch zvířat byl v kolách.
Br. — K. vůbec obvod okrouhlé věci, kruh;
odtud vše, co takovou podobu má, Scheibe,
Rad, Kreis. — Kola u vozu zastrkují se zákol-
níky (lony, záosky, loníky) a lišněmi (lišni-
cemi). Základem kola je píst' (pista, náboj, vý-
točka, houf, hlava), z něhož vychází 12 špicí
(paprslků); kolem těch jde věnec (obloh) slo-
žený z šesti loukotí; loukoti jsou železným pá-
sem (kruhem, železným věncem, ráfem, šínem)
pobity. Vz Vůz. Kolo závěrkou (zavěradlem)
n. valovcem (kudlou, šupkou, prasátkem,
podtahovákem, korýtkem, nákolníkem) se za-
vírá n. vampulou přitahuje na místě (sjezu)
náhlém, příkrém. Pt. 89. Když jsou kola zlá-
maná, není nic po voze. Hnš. Loukoť v kole.
Kola k vozům dělá kolář. Kola u vozu ma-
zati. V. Vůz o dvou kolách (kára). V. Páté
kolo (u vozu nepotřebné; tak něčí někde
přítomnost'). Bude tam platen co páté kolo
u vozu. Ros. Lb. Vz Zbytečný. Co pátého
kola k vozu potřebí. V. Třeba ho co pátého
kola u vozu. Pk. Nevím, proč mu tak drží
za kolo = nadržuje mu, begünstigt ihn. Us.
Bělohr. Kolesy nemalými v Židech zavadil
(zadlužil se). BP. 288. Na zadní kola (kolesa)
mysliti, pamatovati, se ohlížeti (na konec).
Č. Dej (měj) pozor na zadní kola (na konec).
Č., Lb. Vz Šetrnost Nekoukej na přední, ale
na zadní kola. Lb. Víc chci čtyrem kolám
věřiti než čtyrem koňským nohám. Pk. Čím
kolo u káry horší, tím více vrzá. Č. Leda
se kola míjela (prostřední živnosť), vz Ho-
spodářství. Č., Mus. Kola dobře namazati.
Us. — Kolo šlapací, řeřabí, samotížné (ktere
se žene šlapáním lidí n. zvířat). V., Vys. K.
ležaté, valečné. D. V kole choditi. Dal. K.
šlapati, hnáti, kroužiti. — Kolo mlýnské, vodní,
které voda žene. V. Zvláště pak slove mlýnské
k. to, které vnitř jest, na rozdíl od vodního.
Jg. Kola dřevěná skládají se z ramen hří-
delem protažených a klíny upevněných; k ra-
menům je přičiněn okolek, z okrouhlých částí
(skruží) se skládající. S. N. Paprslkové u voz-
ního kola špice, v mlýnském ramena slovou.
Kom. Kolo vodní na stojatém, na ležatém
hřídeli (ležaté); na vrchní, střední, zpodní
vodu, S. N., hlavní (na které síla ku př. voda
bezprostředně působí; ku př. v mlýně vodní
k. ), Vys., paleční (hřebenové, lícník, kolo
s nabitými palci, Vys., palcové, hřebenáč,
Pt. ), cévní. Koreční (korečné, s korečky, kor-
čák, korečník = na jehož svrch voda padá),
Nz., Vys., poloukorečné, s korbeli, Nz., spo-
dovodné (spodák, hřebenáč = které voda
spodem táhne), Nz., Vys.; s lopatkami, lo-
patkové, lopatečné, Nz.; loďnácké, Schiffs-