731

Komořiti, il, ení, Kammerdiener machen,
dienen.

Komorná, é, f. (dle Nová), služka v ko-
moře panské, Kammerfrau, -jungfer.

Komorní, Kammer-, Kammeral-. K. páže,
pán, druh (také komorničí, komorní mlazší
= mladší, junior camerarius, vicecamerarius,
der kleine o. Vice-Kämmerer in Böhmen, jenž
byl nejvyšším komorníkem jmenován a jemu
podřízen, vz více v Gl. 100. ), plat (der Kam-
merzins, die Rente, vz více z Vš. v Gl. 100. ),
soud (královský, das königl. Kammergericht
in Prag, vz více v Gl. 101. ), vůz (der Kam-
ínenvagen, vůz knížecí komory n. pro úřední
osoby, die Staatskarosse; 2. vůz dlouhý,
krytý pro služebníky panské, Gl. 101. ), pan-
ství, úrok, Jg., úřad, správa (okresní), dů-
chodky, moc soudní, statek, věc, příjmy,
výplatná, právo výhradné, J. tr., hudba, kan-
tata, skladatel, hudec, pěvec, virtuos, pěv-
kyně, ton, S. N., okres, úředník, sloh, fond,
pokladnice, účtárna, výkaz, věda věcí ko-
morních. Šp. K. dvéře. BN. Vz S. N.
Komornice, e, f. = komorná. V.

Komornický. Kammerdiener-. K. služba.
Ros. —

Komornictví, n., das Kammer-, Kämme-
reramt. Mus.

Komornictvo, a, n., die Kammerleute. D.

Komorničí starosta (úředník při zemských
deskách). Dokládá se svědomí komorničího.
Vš. Vz Komorní. Kammerdiener-, Beisassen-.

Komorník, a, m., sluha v komoře, při
osobě pána t. j. v panských pokojích. 8. N.
— K. menší, der Kämmerer des kleinen Land-
rechtes. Vz Gl. 101. — K.., nejvyšší soudu
a práva zemského, der Oberstlandkämmerer,
řídil zemské desky. Vz více v Gl. 102. a Tk.
III. 12., 19. — K. stříbrný, der Silberkäm-
merer, který stříbro opatroval. Gl. 102. —
K. dvorský, der Kämmerling des Hoflehen-
gerichtes, vz Gl. 101., Vš. 564. V Čech. totiž
slul za starodávna k-em (camerarius) úředník
župní, který bděl nad důchody komory krá-
lovské. Co k. v župě, to byl nejvyšší k.
v celé zemi. Vz S. N. — K-y sluli též při
soudu a při deskách sluhové čili spíše nižší
úředníci, kteří vykonávali půhony. S. N. Bý-
vali z menších rodu zemanských. Tk. III. 4.
Vz tam více. Komorníci, kteří po půhonech,
úmluvách, panováních, zájmích jedou. Vš.
Vz Půhončí. — K. ženský = kleštěnec, ein
Verschnittener. V. — K. = podruh, der In-
mann. 1584. Gl. 101.

Komorníková, é, f., žena komorníkova. D.

Komorský = komorní.

Komořství, n., komorní úřad, die Käm-
merei. D.

Kompa, y, f. = prám, die Fähre. Na Slov.

Kompagnie, vz Compagnie.

Kompagnon, a, m., kompaňon (kumpán),
společník. Rk. Kompan, Kamerad.

Kompaktata, pl., n. (z lat., úmluvy) sluly
smlouvy učiněné mezi Čechy a konciliem
basilejským o jisté svobody a zvláštnosti
církve české. Vz S. N.

Kompaktatista, y, f., kdo se kompaktat
drží.

Kompaktní; celistvý, srostitý, hustý,
shustlý, z lat. S. N. Kompakt, dicht, gedrängt.

Komparace, e, f., přirovnání, připodobení,
z lat. comparatio, když se věc, ku které se
co připodobuje, jen zkrátka vyznamená. Ne-
věrní přátelé podobají se ptactvu, jež, když
zima se přibližuje, ihned pryč odlétá. Vz Zk.
Ml. II. 177.; Mk. Ml. 302.

Komparativ, u, m., lat., srovnavatel. —
K. tvoří se trojím způsobem: 1. u některých
jmen prídavných na -ký připojením přípony
-ějí neprostředně k samému kmeni positivu
a stáhnutím -ějí v í. Před -ějí souhlásky:
d, t, n, r se obměkčují v ď, t', ň, ř a hrdel-
nice h, k, ch rozlišují v: ž, č, š: hebký —
hebkějí — hebčejí — hebčí (tak: hezký,
horký, hořký, křehký, lehký, měkký, mělký,
prudký, tenký, trpký). — 2. Přistavením
přípony -ější, před kterouž se: d, t, n, r ob-
měkčují, hrdelnice rozlišují a skupeniny ck
a sk v čt a št směžďují: chytrý — chytřejší,
hloupý — hloupější, divoký — divočejší,
vetchý — vetšejší, panský — panštější, otro-
cký— otročtější atd. (Takto tvoří komp. nej-
více jm. přídavná na: b, p, v, m, n, t, I ukon-
čená). — 3. Přistavením přípony -ší, před
níž se předcházející hrdelnice h a ch y š
a š rozlišují: tuhý — tužší, drahý — dražší,
hluchý — hlušší, hustý — hustší. Ukončená
na -ký, -eký, -oký odmítají tyto přípony a při-
rážejí -ší k samému kmeni, při čemž se před-
cházející souhlásky s a z změkčují: blízký

— bližší, úzký — užší, vysoký — vyšší, ši-
roký — širší, daleký — další, krátký —
kratší. — (Strany přípon komperativu vz
Mkl. B. 322. ). — Pozn. 1. Dvouslabicná krátí
dlouhou kmenovou samoldásku: krátký —
kratší, blízký — bližší. — Pozn. 2. Mnohá
tvoří komp. příponou -ší i -ější: slabý — sla-
bější — slabší, tmavý — tmavější — tmavší.

— Pozn. 3. Dobrý, zlý, malý, veliký, dlouhý
mají nepravidelný komp. Vz jednotlivá. —

— Pozn. á. Přídavná jm. v komparativu
skloňují se podlé „Dnešní¹'. — Pozn. 5. Pří-
davná vztahující se k času aneb znamenající
hmoty n. látky, potom přisvojovací a jiná,
při nichž stupně vlastnosti nelze rozeznati,
nepřipouštějí žádného stupňování: dnešní,
zimní, železný, papírový, celý, mrtvý, němý,
slepý, písemní, ústní atd. — Pozn. 6. Jiné
odchylky (jako ku př. u řídký, svatý atd. )
vz u jednotlivých adjektiv. — Kz. 70. —72.
Vz Ht. Sr. ml. 222. a násl. a stran příslovcí
str. 327. — Příslovce od přídavných jmen
tvořená a některá jiná stupňují se jako jm.
přídavná. Komparativ připojením přípony
-ěji ku kmeni positivu: pěkně — pěkněji,
sladce — sladčeji, lidsky — lidštěji. Některá
přijímají příponu -ěje k samému kmeni a sta-
hují -ěje v e n. ě (odvrhují -ko, -eko, -oko,
-no, změkčují r v ř a rozlišují h a z v ž,
ch a s v š, st y št, d y z: blízko — blíže,
hluboko — hloubě, hloub; těžko — tíže, tíž;
vysoko — výše — výš; snadno — snáze —
snáz, záhy — záže, záž atd. — Pozn. 1. Ne-
pravidelně u: dobře, zle, mnoho, málo, dlouho,
brzo. Vz Jednotlivá. Kz. str. 136. — Pozn. 2.
V obec. mluvě vychází na: -ějc: dálejc, krá-
snějc, pěknějc, blížeje. — Pozn. 3. V kom-
parativu: raději a v podobných odsouvá se
v mluvě obecné i častěji než v písmě: raděj.
Toto i bylo až do 16. stol. dlouhé. Vz více