738

přimlouval. Žer. — Pozn. 1. Zájmeno vztažné
se tytýž vypouští a klade se pouhý kondi-
tional. Nižádného v tvém národě nenie, by
byl tiem jmenem nazván. Pass. — Pozn. 2.
Místo konditionalu užívá se též indikativu
času budoucího. Kristus hledá, kto s ním
ponese břiemě jeho utrpenie. Št. — Pozn. 3.
Častý jest v takových větách infinitiv (cf.
Ht. Brus, 279. —280. ); ne zřídka klade se
též přechodník. — 5. Po slovesech: mníti,
domnívati se, kladných i záporných. Nemněte
bych jich želel. Pass. Počal se domnívati,
by byl některaký duch bludný. Pass. — 6.
Po frasích, nemohu minouti, opomenouti'.
Nemohl jsem toho pominouti, abych tě ne-
měl navštíviti. Žer. — 7. Po slovesech: neza-
pírati, neodpírati, nepříti se. Vz tato. Ne-
odpíral Bukovka, aby té summy povinen
nebyl. Žer. Nepřim se o to, aby jiné cesty
býti nemělo. Anth. II., 200. — Pozn. Jsou-li
tato slovesa kladná, následuje že ne, zřídka
aby ne. Zapierají, by to hřiech nebyl. Št.
Odepřel, že otec jeho úředníkem nebyl. Let.

— 8. Po slovese pochybovati. Nemálo o tom
pochybuji, aby je vésti mohl. Žer. — Pozn.
Záporem ruší se pojem pochybnosti, jímž
konditional podmíněn jest; následuje tudíž
po nepochybovati deklarativná částice že.
Nepochybuji, že jste málo toužili.. Žer. —
Brt. Vz více příkladů v Km. 1874. č. 24.
až 26. — Vz také: Věta podmiňovací, ča-
sová, rozkazovací, připouštěcí, vztažná,
účelná, přání, bázně, tázací, sousledná, sub-
stantivna, -li, Jestliže, A (ve větách připou-
štěcích), Jako, Způsob a Mkl. S. 810. a násl.

— O časích konditionalu. K. jazyka če-
ského opisuje se jednak časem minulým,
jednak časem předminulým. — A. Kond.
časů minulých klade se: a) v otázkách
závislých a ve větách předmětných po časo-
slovech uznamenání, domnívání, oznamování
atd. o věcech předchodnýcli, současných a ná-
sledných. O žádném nečteme, aby tak mnoho
kněh shromáždil. Mudr. A to tak jasně mlu-
vila, jakoby nic nemocná nebyla. Pass. A ne-
mni, by kdy odtud vyšel (že kdy odtud
vyjdeš). Pass. — Při následnosti opisuje se
kondit. zhusta pomocí míti s infinitivem. A
naučím vás, co byste měli činiti. Br. — b)
Po časoslovech chtění, milování, rozkazování
atd. ve větách účelných, účinkových a prí-
davných vynáší se konditionalem minulý děj,
který k větě hlavní následný, budoucí jest.
Prosil, abych šla pro sestru. Svěd. Ukládali
o něm, by ho zabili. Br. Postav strážného,
který by to, což uhlédá, oznámil. Br. — c)
Ve větách hlavních a podmiňovacícli, když
sobě žádáme, aby na místě věcí přítomných
n. nastávajících jiné do skutku vstoupily,
předpokládajíce, kdyby se to stalo, že by
za sebou jiný stav věcí nesly. Kdo ho nezná,
koupil by ho. Prov. Proč bych tedy na-
darmo pracoval? Br. Kdyby tam šel, nic by
dobrého nesvedl. Svěd. - B. Konditionalu
časů předminulých užívá se vždy o mi-
nulosti aneb o minulé předchodnosti, a) ve
větách žádacích a podmiňovacích, když sobě
přejeme, aby na místě věcí v skutku sběh-
lých byly jiné nastoupily. O kdybych byl
zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo.

Br. By byl v tu chvíli nepřispěl, mnoho by
byl lidu ztratil. Troj. — b) V otázkách zá-
vislých a větách předmětných po časoslovech
oznamování, domnívání, oznamenání, když
věty tyto k minulým větám hlavním před-
hodné jsou a pominulé. Střelec sám vyznal, že
by se byl nás jistě chybil. Vrat. Ptal se, kdo by
ho byl zabil. Troj. — Pozn. V rodě trpném
užívá se forem konditionalu, které se sklá-
dají pomocí, byl bych, býval bych´, o všech
časích. a) O přítomnosti a současnosti. Kdyby
moudrost' učením docházína byla, ta by mu-
sila v knihách býti. Mudr. — b) O budouc-
nosti a následnosti. Bála se, aby od něho
nebyla úkladně zastřelena. Háj. — c) O mi-
nulosti a předchodnosti. Někteří píší, že by
v té jámě tajný oheň nalezen byl. — Zk.

— Vz T. str. 174 (o tvoření konditionalu).
Konditor, a, m., lat., cukrář. Rk. Zucker-
bäcker.

Kondole, e, f., die Gondel. Rk.

Kondolence, e, f., z lat., soustrast Kon-
dolenz, Beileidbezeugung.

Kondolenční list, dopis. Dopis obsahující
soustrast'. Kondolenzbrief.

Koudoliti, il, en, ení = másti, wirren. —
co: vlasy. Na Slov.

Kondolník, a, m. Gondolier. Rk.

Kondor, a, m. K. americký (sarcorham-
phus gryphus), královský (s. papa). Frč. 364.

— K., Schäferhund. Na Slov.
Kondrab, a, m. =ponrav; dr m. r často

v Opav. jako i v strčeš. Konrad—Kondrat.
Pk.

Kondrače, dle Litoměřice, Neudorf v Bu-
dějovsku.

Kondrát, a, m., m. ponrava, vz P.

Kondrhel, kondryhel, e, kondrlík, u, m.,
šp. z něm. Gundelrebe, poponec. Jg.

Konduita, y, f., chovaní-se. Rk. Konduit,
Aufführung, Betragen; Sitte, Anstand.

Konduitní list, 1. o chování-se úředníkův.
Rk. Konduitenliste, Sittenausweis.

Kondukt, u, m., z lat., průvod, hlavně
pohřební. S. N. Geleit, Begleitung. — K.,
píseň pohřební, Grablied. V.

Konduktér, konduktor, a, m., z fr.
conducteur, a to z lat., poštovský n. želez-
niční průvodce co dohlédač. Rk. Aufseher,
Führer, Begleiter. — Konduktor, u, m.,
mlunovod, K. bei der Elektrik.

Kondvěr, u, m., Kanne. Na Slov.

Koně, vz Kůň.

Koněberky (z kuň a berka), byla lehká
jízda v předvoji, která jezdcům svou řadu
opustivším, koně, střelcům pak střely brala,
které si vojínové později zase vykupovali.
Pakli by kteří z houfů se vytrhli, aby jim
k. koně brali... též i pěším, aby samostříly
brali, jestližeby kam z houfů šli. Mus. 1828.
p. 23., Gl. 102., S. N.

Konec, nce, koneček, čku, m., z kon.
(konati). Schl. Vz Gb. 111. 111. ř., s h. 7.
(poč(b)nu-konec). K. = kraj věci, kde se za-
číná n. přestává, das Ende. V. Od konce, od
předního konce začíti (od počátku). V. Od
konce ke konci. Us. Kyj má dva konce. Jg.
Oběma konci purguje, zhůru i dolů. V. K.
u niti, u sukna. Jg. Všecko má k. svůj a
jitrnice dva. Vz Pominouti. Lb. Paličku za-