Předchozí (737)  Strana:738  Další (739) |
|
|||
738
|
|||
|
|||
přimlouval. Žer. — Pozn. 1. Zájmeno vztažné
se tytýž vypouští a klade se pouhý kondi- tional. Nižádného v tvém národě nenie, by byl tiem jmenem nazván. Pass. — Pozn. 2. Místo konditionalu užívá se též indikativu času budoucího. Kristus hledá, kto s ním ponese břiemě jeho utrpenie. Št. — Pozn. 3. Častý jest v takových větách infinitiv (cf. Ht. Brus, 279. —280. ); ne zřídka klade se též přechodník. — 5. Po slovesech: mníti, domnívati se, kladných i záporných. Nemněte bych jich želel. Pass. Počal se domnívati, by byl některaký duch bludný. Pass. — 6. Po frasích, nemohu minouti, opomenouti'. Nemohl jsem toho pominouti, abych tě ne- měl navštíviti. Žer. — 7. Po slovesech: neza- pírati, neodpírati, nepříti se. Vz tato. Ne- odpíral Bukovka, aby té summy povinen nebyl. Žer. Nepřim se o to, aby jiné cesty býti nemělo. Anth. II., 200. — Pozn. Jsou-li tato slovesa kladná, následuje že ne, zřídka aby ne. Zapierají, by to hřiech nebyl. Št. Odepřel, že otec jeho úředníkem nebyl. Let. — 8. Po slovese pochybovati. Nemálo o tom
pochybuji, aby je vésti mohl. Žer. — Pozn. Záporem ruší se pojem pochybnosti, jímž konditional podmíněn jest; následuje tudíž po nepochybovati deklarativná částice že. Nepochybuji, že jste málo toužili.. Žer. — Brt. Vz více příkladů v Km. 1874. č. 24. až 26. — Vz také: Věta podmiňovací, ča- sová, rozkazovací, připouštěcí, vztažná, účelná, přání, bázně, tázací, sousledná, sub- stantivna, -li, Jestliže, A (ve větách připou- štěcích), Jako, Způsob a Mkl. S. 810. a násl. — O časích konditionalu. K. jazyka če-
ského opisuje se jednak časem minulým, jednak časem předminulým. — A. Kond. časů minulých klade se: a) v otázkách závislých a ve větách předmětných po časo- slovech uznamenání, domnívání, oznamování atd. o věcech předchodnýcli, současných a ná- sledných. O žádném nečteme, aby tak mnoho kněh shromáždil. Mudr. A to tak jasně mlu- vila, jakoby nic nemocná nebyla. Pass. A ne- mni, by kdy odtud vyšel (že kdy odtud vyjdeš). Pass. — Při následnosti opisuje se kondit. zhusta pomocí míti s infinitivem. A naučím vás, co byste měli činiti. Br. — b) Po časoslovech chtění, milování, rozkazování atd. ve větách účelných, účinkových a prí- davných vynáší se konditionalem minulý děj, který k větě hlavní následný, budoucí jest. Prosil, abych šla pro sestru. Svěd. Ukládali o něm, by ho zabili. Br. Postav strážného, který by to, což uhlédá, oznámil. Br. — c) Ve větách hlavních a podmiňovacícli, když sobě žádáme, aby na místě věcí přítomných n. nastávajících jiné do skutku vstoupily, předpokládajíce, kdyby se to stalo, že by za sebou jiný stav věcí nesly. Kdo ho nezná, koupil by ho. Prov. Proč bych tedy na- darmo pracoval? Br. Kdyby tam šel, nic by dobrého nesvedl. Svěd. - B. Konditionalu časů předminulých užívá se vždy o mi- nulosti aneb o minulé předchodnosti, a) ve větách žádacích a podmiňovacích, když sobě přejeme, aby na místě věcí v skutku sběh- lých byly jiné nastoupily. O kdybych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo. |
Br. By byl v tu chvíli nepřispěl, mnoho by
byl lidu ztratil. Troj. — b) V otázkách zá- vislých a větách předmětných po časoslovech oznamování, domnívání, oznamenání, když věty tyto k minulým větám hlavním před- hodné jsou a pominulé. Střelec sám vyznal, že by se byl nás jistě chybil. Vrat. Ptal se, kdo by ho byl zabil. Troj. — Pozn. V rodě trpném užívá se forem konditionalu, které se sklá- dají pomocí, byl bych, býval bych´, o všech časích. a) O přítomnosti a současnosti. Kdyby moudrost' učením docházína byla, ta by mu- sila v knihách býti. Mudr. — b) O budouc- nosti a následnosti. Bála se, aby od něho nebyla úkladně zastřelena. Háj. — c) O mi- nulosti a předchodnosti. Někteří píší, že by v té jámě tajný oheň nalezen byl. — Zk. — Vz T. str. 174 (o tvoření konditionalu).
Konditor, a, m., lat., cukrář. Rk. Zucker- bäcker. Kondole, e, f., die Gondel. Rk.
Kondolence, e, f., z lat., soustrast Kon-
dolenz, Beileidbezeugung. Kondolenční list, dopis. Dopis obsahující
soustrast'. Kondolenzbrief. Koudoliti, il, en, ení = másti, wirren. —
co: vlasy. Na Slov. Kondolník, a, m. Gondolier. Rk.
Kondor, a, m. K. americký (sarcorham-
phus gryphus), královský (s. papa). Frč. 364. — K., Schäferhund. Na Slov.
Kondrab, a, m. =ponrav; dr m. r často v Opav. jako i v strčeš. Konrad—Kondrat.
Pk. Kondrače, dle Litoměřice, Neudorf v Bu-
dějovsku. Kondrát, a, m., m. ponrava, vz P.
Kondrhel, kondryhel, e, kondrlík, u, m.,
šp. z něm. Gundelrebe, poponec. Jg. Konduita, y, f., chovaní-se. Rk. Konduit,
Aufführung, Betragen; Sitte, Anstand. Konduitní list, 1. o chování-se úředníkův.
Rk. Konduitenliste, Sittenausweis. Kondukt, u, m., z lat., průvod, hlavně
pohřební. S. N. Geleit, Begleitung. — K., píseň pohřební, Grablied. V. Konduktér, konduktor, a, m., z fr.
conducteur, a to z lat., poštovský n. želez- niční průvodce co dohlédač. Rk. Aufseher, Führer, Begleiter. — Konduktor, u, m., mlunovod, K. bei der Elektrik. Kondvěr, u, m., Kanne. Na Slov.
Koně, vz Kůň.
Koněberky (z kuň a berka), byla lehká
jízda v předvoji, která jezdcům svou řadu opustivším, koně, střelcům pak střely brala, které si vojínové později zase vykupovali. Pakli by kteří z houfů se vytrhli, aby jim k. koně brali... též i pěším, aby samostříly brali, jestližeby kam z houfů šli. Mus. 1828. p. 23., Gl. 102., S. N. Konec, nce, koneček, čku, m., z kon.
(konati). Schl. Vz Gb. 111. 111. ř., s h. 7. (poč(b)nu-konec). K. = kraj věci, kde se za- číná n. přestává, das Ende. V. Od konce, od předního konce začíti (od počátku). V. Od konce ke konci. Us. Kyj má dva konce. Jg. Oběma konci purguje, zhůru i dolů. V. K. u niti, u sukna. Jg. Všecko má k. svůj a jitrnice dva. Vz Pominouti. Lb. Paličku za- |
||
|
|||
Předchozí (737)  Strana:738  Další (739) |