739

pichol do hrobu, koniec hlavy mrtvého.
Na Slov. Ht. Mkl. S. 540. K. u sukna není
Leiste, nýbrž k. osnovy od ludnu uříznutý,
který se nemůže více dotkati. Nvk. Pošla-
pali nám ječmen z konce do konce všechen.
Er. P. 413. Na všech všudy koncích. Dch.
— K. = v co věc vychodí, na čem přestane,
ustane, das Ende. Utíkati na k. světa. Jg.
Šel konec světa. Vz Kraj. Us. Až noc temná
k. bojem zdieše (učinila). Rkk. 52. Kteraký
by k. boj jměl vzieti. Rkk. 46. Jelení rohy
o dvou koncích. Jg. Na konci jazyka dráha
(kdo má jazyk, všude dojde). L. Až do konce
dočísti. V. Není tak dlouhá píseň, aby jí
konce nebylo. Kl. K. řeky. Us. Konec mostu
(na konci mostu). - K. času, jednání, das
Ende, der Ausgang, Erfolg. K. bytu. Jg.
Učiniti s někým k. Br. Něco ku konci a
k místu přivésti. Solf., V., Arch. I. 92. Vzíti
k. a místo, zur endlichen Erledigung gelangen.
Ferd. zř. Ar. XVI. Aby jim k. o to udělali.
Vl. zr. 74. Pře k. vzala. Kn. rož. 87. Aby
smlouvy konal a držel, jinak že z toho zlý
k. půjde. V. Něčemu k. udělati. Vš. Učiň
tomu (reči) k. V., Kom. S pilností něco ku
konci vésti, dovésti. Berg. Brzy-li tomu
k. bude? Kom. Není, nebude konce. Us. Již
je tomu (všemu) k. D. Jinak tomu konce
nebude. Kom. Ztratiti k. (řeči n. jiné věci;
neuměti se vyplésti). Prov. To je k. řeči.
Ros. Jeho vladařství je k. D. K. své věci
(pře) vzíti; k. o svou při vzíti, bráti, Břez.
22., Vš., učiniti. Er., Vš. Soudcové k. o to
učiniti mají. Zříz. Ferd. K. o něco (=ně-
čemu) bez meškání učiniti (1531). Pr. K za-
vírce a konci své řeči přistoupiti, přikročiti.
V. K. řeči. V. Na samý k. Na samém konci
býti. Jg. To nemá žádného konce. Vš., V.
Konec života. V. K. života vzal. Háj. V kon-
cích býti (v nesnázích). Jg., Dch. Někoho
v koncích nechati. D. Král Jeho Milosť má
jim v tom konec ve třech měsících po tom
vznešení pořád zběhlých učiniti. Vác. XXI.
Již je s ním v koncích (již je na mizině).
Zlob. S tím je u mne konec. D. Na konci
postaviti. V. Ke konci dobíhati. V. Nepři-
jíti k žádnému konci. V. Nevím, kde mu je
k. (kam se děl, kde je). Č., Us. Milé zlého
počátky, leč k. žalostný. Jg. Všecko dobře,
jestli k. dobrý. Jg. K. počátku horší. Ještě
ne k. Jg. V každé věci patř konce. Jg. Juž
k., bez konce. Us. Ku konci, ke konci, na
konci, na konec, koncem = konečně. Na
konec pravím = naposled. Ros. Na k. tomu
nechci = do konce, naprosto nechci. Ros.
Koncem v zkázu přijde. Zlob. Konec koncem,
konec koncův = konečně, jedním slovem.
L. Nemohu s ním ku konci přijíti. T. Jaká
jest věc, dává znáti konec. Pk. Všecko k.
bere a jednou porušeno bude. Lb. To ne-
vezme dobrý k., lépe: To na dobré ne-
vyjde. Rs. K. vše napraví. Šm. Když se to
konec koncem vezme. Šm. Ku konci ještě
pravím, že. Ml. K. dílo chválí. Konce kraje
tomu není. Č. Stran přísloví vz: Amen,
Deska, Hra, Karty, Kolek, Kukla, Pata, Po-
vříslo, Třetice, Železo. Konec před, vz Hy-
steron proteron. — Do konce = dokonale,
docela. Nedals jim do konce zahynouti. D.
Dokonce uvěřiti. V. Dokonce nechci. Do-

konce chci vědět, kdo to udělal. Us. — Do
konce = zvláště. Nepracuje ničeho, dokonce
v neděli. Us. — K. = konec života, smrť,
das Ende, Lebensende. Dobrý, nešťastný k.
vzíti; na nešťastný k. přijíti. V. Zlý k. míti.
V. Aby tomu drábu konec učinili (= po-
pravili). Žer. Záp. L 264. Stůj dokud stůj,
přece vezmeš k. svůj. Lb., Pk. — K. = zá-
měr, úmysl, účel, der Endzweck. K tomu
cíli a konci. D. Svého konce dojíti. Us.
Chtěli loviti rybník a k tomu konci vytáhli
stavidla. Ml.

Konecchlum, u, m., jm. místní. Mus.

Konecchlumí, n., jm. místní. Tk. III. 58.

Koneček, čku, m., das Endchen. V. Pláč
na konečku míti. Šm. — Vz Konec.

Konečkovitý, plný konečků, voll Enden,
Spitzen. K. příze. Us.

Konečně = na konec, k zavírce, endlich,
schiesslich. K. to věz, že... Jel. — K. = cele,
do konce, gänzlich, völlig, durchaus, ganz
u. gar, entschieden, vollends. Jg. Státi sluší
k smlouvám a zámluvám k. Kom. — K. =
jistě, zajisté, gewiss, wahrlich, wahrhaftig.
Ros. Ncpřijme-li něco, konečně umříti musí.
Har. — Konečně, endlich einmal!

Konečník, u, m., řitní střevo, odřiták,
ochod, pastelín, der Mastdarm, Fettdarm.
Čípky do konečníku vstrčiti. Byl. Vz Ná-
stroje k operaci na konečníku. Cn.

Konečniti, il, ěn, ění, konečné činiti,
endlich, völlig machen. Jg.

Konečnosť, i, f., die Endlichkeit. Neko-
nečnosť pří. Jel. — K. = jistotnosť, pravda,
Gewissheit, Wahrheit. V konečnosti se to
stalo. Ros. Zavázal se mu v konečnosti za-
platiti. Ros.

Konečný, závěrečný, Schluss-, Haupt-.
K. rozhodnutí, výpadek trestního řízení, vy-
řízení, zpráva, nález, ustanovení, snesení,
zkouška (hlavní), řeč, počet, účet, spis, obrana
obviněného, doložení, J. tr., spočítání, roz-
vaha, list, protokol, summa, porovnání, lí-
čení pře, výslech, jmění, tah, Šp., výsledek.
Dch. K-ou odpověď dáti, endgiltig. BP. Než
se na něho k. rozsudek stal. Ferd. zř. Nález
k. jestiť ten, ještoť koná při, vedle sprave-
dlnosti přisuzuje neb odsuzuje požádání. CJB.
425. — K. = co konec má, míti bude; sko-
nalý, endlich. V. Svět konečný. Jg. Rychlosť
nekonečná. Petr. — K. = úplný, gänzlich.
V jisté nebezpečenství a konečnou záhubu
je vydali. V. — K. = jistý, pravdivý, ge-
wiss, wahrhaftig, entscheidend, entschieden,
endlich. Jg. Jest konečná pravda. Ros. Za
konečnou a nepochybnou věc míti. V. Člověk
k. (na něhož spolehnouti můžeš). Jg. S tím
člověkem nelze jednati, je nekonečný (ne-.
pořádný, nestálý, vrtkavý). Us.

Konuědojec, jce, m. Stuttenmelker. Šf.

Konědra, y, m., ras. Schinder. — K., y,
f., rasovna, Schinderhaus. — K. = koňadra.

Konejšitel, e, m. Einschläferer, Besänf-
tiger. Rk.

Konejšitelka, y, f., Besänftigerin. Rk.

Konejšiti, konoušiti, konejšívati, koho
čím: zpěvem. Us. Besänftigen.

Konejška, y, f., kondejška, houpačka,
Schaukel, Wiege, Hängebett. Jest to jako
na k-šce. Us. u Semil.