745

Konvičkář, e, m. = konvář, Kannen-
giesser. 1453.

Konvikt, u, m., z lat., společné bydliště
a straviště studujících. Rk.

Konvoj, e, m., konvoa, convoi, průvod,
průvodící žoldnéři. Jg. Geleit, Begleitung,
Bedeckung; Kriegsgeleit.

Konvokace, e, f., z lat., svolání ku př.
věřitelův. Rk. Konvokation, Zusammenbe-
rufung.

Koňvrza, y, f., sýkora, koňadra. Na Mor.

Konvulse, e, f., z lat., křečovité trhání
n. stahování údův. Konvulsion, Zuckung der
Glieder, Gliederkrampf. — Konvulsivní,
křečovitý, trhavý. Rk. Konvulsivisch, krampf-
haft. —

Konývka, lépe: konévka. Vz Konev.

Konzoch, konzom, a, m. Konsumogefälls-
beamte. Na Mor. na Hané.

Kooperator, a, m., z lat., spolupracovník,
titul nižších kněží, farářových pomocníkův,
kaplanů. Rk. Mitwirker, Mitarbeiter.

Koordinace, e, f., z lat., přiřadění, sou-
řadění, Koordination, Beiordnung. — Koor-
dinata, y, f., čára souřadná, souřadnice. Rk.
S. N. Koordinate.

Koordinovaná věta, vz Věta souřadně
složená. Koordinirt, beigeordnet.

Kop, a, m., šp. z maď. kopó, Spürhund.
Na Slov. — K., u, m. = kopet. Kienruss.
Berg.

Kopa, kůpa, kůpka, kopka, y, f. — K.

= hromada čehokoliv. Haufe. Kopa (na Mor.;
v Čechách spíše: kůpa, V., kopka) sena. Hra-
bati seno v kopky (kopiti je). Us. Kopky,
kůpy dělati. Ros. Dobře je při kopě klasy
sbírati. Prov. — K. = (u Čechů) 60 kusů.
Das Schock. Na kopy, po kopách, kopou,
kopami. D. K. vajec. Us. — K. = jistá summa
peněz, ein Schock. Kopa grošů českých, k.
míšeňská. Sedm kop míšeňských zaplaceno
býti má. Pr. I. 92. Kopa grošův = hřivna
stříbra, z ní 60 (později 64, 70, 80 ovšem
špatnějších) grošův. L. Vz Gl. 103. Schází
mu z kopy groš. Prov. Spadlo mu s kopy
= schudl. Šm. — K. Je dobrá (vybraná) kopa
= ferina (vz Chytrý, Vtipný). Č. — K. =
rána, fláka ferulí na zadnici. Arschstreich,
Schock. Dle Gl. 103. rány, které při stavění
mezníků hoši dostávali, aby si lépe pama-
tovali, kam mezníky zasazeny byly. Mladší
pacholata k tomu vzatá kopy na památku
drželi. Pam. kn. lipnické. Sází mu tři kopy
(bije ho). Vz (stran přísloví) Trest. Č. Dali
mu tři kopy. Ros. Držel tři kopy. Jg.

Kopač a kopáč (Br., Dal. ), e, m., kdo
kopá, der Hauer, Gräber. V. Kopač pokladů.
D. — K., dělník, který v solném dole bal-
vany dělá, Vys. — K., dělník ve vinici, der
Weinbauer. — Kopáč, e, m., motyka, krace,
die Haue, Hacke. V. K. hnojný, Misthaken,
hroznový, D., Traubengabel. Us., Šk.

Kopačka, y, f., ve vinař., kopání na vi-
nici. Das Hauen. V., Us. 1558., Šk. Jak a kdy
se kopá, vz Čk. 184. — K., dělnice, Gräberin.

— K., motyka, rýč, das Grabscheit, die Hacke.
Aqu.

Kopaidské jezero v Boiotii.
Kopal, u, m., druh pryskyřice. K. západo-
indický, brasilský. Šfk. 532., Kk. 11., 257., S. N.

Kopal, u, m. = kopáč, krace. Karst. Na
Slov. a Mor.

Kopaně, ě, f. = kopanina. Neuland. Us.
Bosk.

Kopání vinice první (z tvrda), k. pod
zelenou, k. třetí. K. soli, bramborův, země;
nohou. Jg. Také něco dědin zkaženo hlínu
kopáním. Dsky I. 175.

Kopanica, místo na horách, které se ne-
oře, nýbrž kopá. Na Slov. V Čechách: ko-
panina, das Gereute, Rodland, der Neubruch.
Vz S. N.

Kopanice, e, f., práce kopání, das Graben.

— K., kopanina. Na Slov.

Kopanina, y, f. (n. oulehlí), vz Kopanica.

— K., jm. místní. Tk. III. 137., II. 429., 491.

— K. = práce kopání, das Graben. — K.
= co se kopalo n. nakopati může: ruda, ka-
mení. Ros.

Kopar = Kopr, město.

Kopar, e, m., kdo kopá. Když by k-ři
na mezi seděli a jedli a sousedu ve vinohradu
škodu udělali. 1576. (Lum. 1857. 883. ).

Kopati, kopávati; kopnouti, pnul a pl,
utí, graben; házeti, bíti (nohama), (mit den
Füssen) hauen, ausschlagen, stossen. V., Jg.

— abs. Tento kůň kopá. Us., D. — co: hrob.
V. Kdo komu jámu kopá, sám do ní padá.
Prov. K. vinici, pole, zahradu. Us. Kůň zemi
kopá. Job. K. sůl. Us. Bodejž tě komár kopl
(husa kopla). Us. — co komu: hrob. Us. —
za čím = dále k., za zlatem. D. — co za
kým. Za nimi rudu jiní kopali. — co čím:
motykou. Us. Špendlíkem kopalo. Er. P. 467.
Vinař vinici krací kopá. Kom. K. nohama
= házeti, bíti. V., Vrat. 49. Ještě nedosedl
na koně a již kope nohama. Č. Aby tě hus
kopla zadní nohou! Ros. — co odkud. Aby
lesy ze země kopal (z kořen). Háj. — kam.
Dlouho do tvrdé země kopal, než ji rozkopal.
Každý může na hlubinu kopati. Er. — s kým.
S poustevníky motykou kopal. Dal. — co
kde. Kopali hrobeček v hájku. Er. P. 445.

— co jak. S hřmotem a hněvem kopá kůň
zemi. Br. — se kam. Krt kopá se v zemi.
L. — po čem: po zlatě, po rudě k. (jí hle-
dati). — za koho atd. Kopal za své bratry
od rána do večera, po celý den bez pře-
stání v dolech pod skalou atd.

Kopavosť, i, f. Neigung zum Stossen mit
den Füssen. Jg.

Kopavý: kůň, gern ausschlagend. Jg.

Kopcovatosť, i, f., -ovitosť, Hügeligkeit.
Jg. —

Kopcovatý, hügelig. Kopcovatá krajina.
Ros.

Kopcoví, n., die Gränzerdhaufen. Louky
obmezené a k-vím vyhraničené. 1580.

Kopcovitý = kopcovatý.

Kopček = kopeček.

Kopčina, y, f., gesammelter Unrath; Ge-
birgsland, Hügel. Plk.

Kopčiti, 3. pl. -čí, kopči, če (íc), il, en,
ení, kopčívati = kopky dělati, kopiti, häufen,
anhäufeln, Hügel machen; kopčité dělati, den
Haufen spitzen. — co kde s kým. Na louce
lidé seno již kopčí. Ros. — co čím. Kratcem,
kratečkou v zahradě k. Pt.

Kopčitosť, i, f. Hügelförmigkeit.

Kopčitý, aufgehäuft, hügelförmig.