746

Kopec, pce, kopeček, čku, m. = hromada,
ein Haufen. K. hnoje, Us., písku, D., země,
hlíny (znamení hranic; positis acervis, qui
kopci dicuntur. V z Gl. 103. ), krtčí, Šm., mra-
vencový. Čern. Krtice kopce dělá. Kom. —
K., vršek, pahrbek, Hügel, Anhöhe. V. Na
k. vystoupiti. Flav. S kopce (s vrchu) míti
na někoho (zlosť). Jg., Č. Jeli jsme do kopce,
s kopce. — K. = hrouda, hruda, Erdscholle.
V. — K. = hromada živočichův. K. lidí.
Trupp. Us. Kopci, po kopcích. D. Sháněti,
srážeti ovce do kopce (do hromady). Us. —
Kopeček svatý, poutnické místo u Olomouce.

Kopecké právo, v listinách přerovských
znamená práva propůjčená osadníkům pře-
rovského, zámeckého vrchu (kopce). Lidé
na tom dvoře osazení mají ve všem kopeckém
právě seděti a jeho užívati podlé měšťanů
kopeckých. Priv. Tov. f. 171. Gl.

Kopečkovati, anhäufeln. — co čím:
brambory motykou = okopávati. Us.

Kopečnatina, y, f., kopečnatá krajina,
Hügelland. Krok.

Kopečnatý, hügelig. Kopečnaté krajiny.
Krok.

Kopeční byliny. Hügelpflanzen.

Kopejka, y, f., rus. měděný peníz, ^l/₁₀₀ruble. Die Kopeke.

Kopenec, nce, m., kopka; mandel obilí
na způsob kužele sestavený. Us.

Kopenhagen, Kodaň.

Kopení, n. K. sena, Us. Vz Kopiti.

Kopeník, Kopník v Bran.

Kopert, u, m., na Slov. koperta, y, f., z fr.
couverte, obálka na psaní. V obec. mluvě.

Kopet, ptu, kop, u, m., V., Kom. Na Mor.
kopt. Brt. — K. = saze, Russ. Smolní k.
(na černou barvu). Malovati na zeleno koptem.
Prov. — K., dým, kouř, Rauch, Kienrauch. V.

Kopfschmerzen haben. Bolí mne (mě;
ne: mi) hlava. Bolí ho hlava.

Kopí (strč. kopie), kopíčko, a, n. K., m, tiU,
culter, gladius, hasta, lancea, der Spiess, die
Lanze. K. byl široký, zašpičatělý, ostře brou-
šený tesák a byl na dřevišti asi 18 stop
dlouhém dobře jsa upevněn. Sloužil k bo-
dání a sekání. Km. II. n. b. 119. K. celé 8½
lokte, polovičné 5½., lokte dlouhé. Gl. 104.
Dle Jg. = ostří u oštípu n. dřevce; hrot,
dřevo u dřevce; ostří s násadou, oštíp. Rachet
kopí bystrých. Rkk. Nositi hlavy na kopích.
Rkk. K. založiti (proti někomu). Vrat. Pra-
porečky na kopích. Us. Kopím někoho pro-
raziti, Kom., probodnouti, St. skl, prokláti.
Troj. Lubor kopie přetie. Rkk. Kopí lámati
(bojovati). Vrat. Kopím někoho s koně sho-
diti. Dal. Jest pravé k. (vysoký a hubený.
Vz Tělo, stran přísloví). D., Č. Sluší mu co
svini sedlo n. kopí. Jg. Kdož se stříbrnými
(zlatými) kopími potýká, ten vyhrává, Prov.
Milý jest mi jako hřebík v oku a kopí v boku.
Vz (stran přísloví) Nenávisť. Č. K. dlouhé,
krátké, házecí, na velryby. Us., D. — K.
Svátek božího kopí, festum lanceae salva-
toris. Gl.

Kopiář, e, m., copiarium, das Kopirbuch,
do něhož listiny zapisovány byly. Gl. 104.

Kopice, e, f. = kopa, kopka (sena), Haufen.
Puch. — K., e, n., malé kopí, die kleine
Lanze. Jg. — K. menší. Wegerich. V.

Kopíček, čku, m., z rodu denivek, aspho-
delus, Affodile. Kk. 126.

Kopíčko, a, n., malé kopí. K. špičaté. V.
K. patrové. Vz Nástroj k operacím v ústech.
Cn. K. k pouštění (Lanzette), prosekávací,
očkovací. Vz Nástroj ranlékařský. Cn. —

— K. královské, Goldwurz. Rostl.
Kopíčkovatosť, i, f. Lanzenförmigkeit.

Jg. —

Kopíčkovatý, -ovitý, lanzenförmig.

Kopičník = kopinník. Žid.

Kopidlen, u, m., Haselwurzel, Mausohr. Us.

Kopidlník, a, m. = kopinník.

Kopidlno, a, n., mě. v Čechách, u Jičína.
Do Libáně (blízko Kopidlna) pro rozum, na
Kopidlno pro vousy (chodí se). Č. Dle Pch.
říká se naopak: V Kopidlně mají rozum
v krámech a v Libáni vousy. — Vz S. N.

— Kopidlenský. — Kopidlňan, a, m. (pl. -né).
Kopidol, a, m. = hrobař, na vých. Mo-
ravě a v Opav. Pk.

Kopie, e, f., z lat., přepis, překres, odlika,
Rk. Abschrift, Nachzeichnung, Nachdruck.
Z kopie psáti. V.

Kopilistý, lanzenblätterig. Rostl.

Kopinatec, tce, m. K. plžovitý, amphioxus
lanceolatus, ryba, Vz Frč. 280.

Kopinatý, lanzenförmig.

Kopinictví, n., Knappschaft.

Kopinník, kopiník, kopenník, kopeník,
kopidník, kopidlník, kopitník (pol. kopijnik,
rus. kopejnik), voják s dlouhým dřevcem, Jg.,
der Lanzknecht, Spiessträger, Pikenier. V.

Kopinný, Spies-, Lanzen-. Troj. Úkaz k.
(od kopí). Pulk.

Kopiovati, kopirovati, co: přepsati, pře-
kresliti něco, odliku podlé něčeho učiniti,
kopiren, abschreiben, nachbilden.

Kopisť, i, kopiště, ě, kopistka, y, f. =
nástroj, jímž se těsto misí. V již. Čechách:
měsidlo. Kts. Ein Spatel, Rührscheit, Knet-
scheit. Ros. Kopistí dřevěnou těsto v díži
hněte (mísí, míchá). Kom. Kopistí něco obra-
ceti, klektati. Alch., Ras.

Kopista, y, m., přepisovač. Kopist, Ab-
schreiber. Vz Kopiovati.

Kopisťovitý, knetscheitförmig. Rostl.

Kopisty, dle Dolany, jm. místní. Tk. III.
70., 114,

Kopiště, ě, n., vz Oštěpisko. Spiessstange.
V. — K., okoliště, červiště, ochrd, steliště
= seno zavadlé, v kolo shrabané na kůpu.
Schoberfleck. Puch.

Kopištný. K. hry. Rennspiele. Vz Kopiště.
Kom.

Kopiti, 3. pl. -pí, kop, ě, (íc), il, en, ení,
kopívati: kopky dělati, schobern. — co čím:
seno hráběmi. Us. — se v co. Hřbety vrchů
v chmurné oblaky se kopily (vstávaly vzhůru).
Ráj. — K. == nohou kopnouti. Na Slov.

Kopka, y, f. Häuflein. Hra pod kopky
(hromádky). Hráti pod kopky. Häufelspiel.

— K. sena, vz Okoliště. Ostatně vz Kopa.

— K. m. kobka, pokojík. A okna křivolaká
v k-ách i v průčelích. Mel. Ezech. 40. B. (Zk. ).

— K. (kůpka) = prkénko uprostřed pode-
přené o kámen; na jednu jeho stranu položí
se míč, na druhou palestrou (cukačkou) se
uhodí (dětská hra). Us. u Bydž. Mý. — K.,
vrch kamen, lépe: kobka.