750

Korček, éčka, m., jm. místní. Tk. I. 408.,
III. 36., 73.

Kořčík, u, m., vz Korec.

1. Korčiti, 3. os. pl. -čí, korči, e (íc), il,
ení. — abs. Obilí korčí (když mandel dává
korec). Us. Vz Korcovati. — 2. K. se =
vaditi se, zanken, hadern. — se o něco.
Hus. — Odkorčiti něco = hádáním-se upříti.
Kts.

Korčuška, y, f.. der Schöpfer aus Baum-
rinde.

Kord, u, m., kordík, kordíček, čku,
kordina. Degen. Plocha k-u, Degenfläche.
Čsk. Kordem se opásati; Naposledy ku kor-
dům přišlo. V. Kordom máchati; na kordy
někoho vyzvati, kordem probodnouti, pro-
mrštiti. D. O ledacos jdou v kordy. Kom.
Jako kordem (jazykem) seká. Us. K. připá-
saný míti. V. Blázni byli, kordy měli (samým
stříbrem pozlacené). Us. U blázna k., u ženy
pláč, u psa moč, u koně lejno: to když chtí,
hned jest hotovo. Prov. Raději by v kordy
šel, nežli slovo zamlčel. Vz stran přísloví:
Tajemství. Č., Ros.

Kordialita, y, f., z lat., srdečnosť. Rk.
Kordialität, Herzlichkeit, Vertraulichkeit.

Kordialni, z lat., srdečný. Rk.

Kordillery (řetězové hory), pohoří v již.
Americe. Rk. Vz S. N. Kordilleras, Ketten-
gebirge.

Kordina, y, f., vz Kord.

Kordon, u, m. Zátah vojenský na hra-
nici, zvláště proti moru. Rk. Gränzbcsetzung,
Wehrlinie.

Kordonek, nku, m., patrová římsa. Us.
u zedníku.

Kordova, y, f., mě. v Španělsku. —Kor-
dovan, a, m. — Kordovský.

Kordovan, kordoban (D. ), kordobon (Plk. ),
u, m., kordovánek, něm. Korduan, kozí kůže
na měkko vydělaná, od města Kordovy. Jg.
Vz S. N.

Kordovaník, a, m. = jirchář. Na Slov.
Plk.

Kordovanský. K. kůže. Korduanleder.

Kordovati se = kordy se bíti, sich auf
Degen schlagen. St. let. 384.

Korduan, u, m., vz Kordovan.

Kordula, y, f., z střlat. cordura, der Schnür-
leib. Gl. 104. (D., Č. ) — K., jméno ženské.
— K., modrý čepec děvčat pod šátek, eine
Haube. Na Mor. Jg. — K. na Mor. také:
vesta mužská i ženská. Brt.

Korduláč, e, m., meč se širokým čepe-
lem (Klinge). V.

Kordule, stran skloňování vz E. K. ze
Sloupna, jméno rytířské rodiny české. Vz
S. N.

Kordyl, a, m., cordylus, ještěr. Krok.

Korec, rce, korček, čku, koreček, čku,
m. Stran odvození vz Mz. 45. — K., míra
na obilí, v obec. mluvě místy: strych =
1-5184 rak. měřice. Strich. V. Korec obilí,
bramborův, vápna, půdy, výsevku (28. 7732
áru). Korec má čtyři věrtele. Us. Obilí na
korce měřiti. Us. K. činí nyní 0. 936098 he-
ktolitru (1 korec as. 1 hektolitr). Vz Hekto-
litr. — K. = nálevka s dlouhým držadlem,
eine Schöpfe am langen Stiele. Ros. — Ko-
rečky = truhlíčky na vodu na mlýnských

kolách, Kasten, Eimer. — K. na Slov. ná-
doba z kůry březové ku př. na jahody. Jg.

Koreček, vz Korec.

Korečník, u, m., kolo mlynské, s korečky
(vz Korec), na které voda shora teče a tedy
celou svou silou působí, ein oberschlüchtiges
Wasserrad; jest-li jen do půl, nebo méně,
slove vlk. U korečníku znamenati: svorce,
přeslice, lopatky. Seydel. — K., korečný
mlýn = mlýn s takovým kolem, die ober-
schlächtige Mühle. Mlynáři, kteří při řekách
nebo na potocích korečníky mají. 1594. Gl.

— K., a, m., mlynár, který takový mlýn
má. Gl. Ein Müller auf einer oberschlächtigen
Mühle.

Korečný, koreční, vz Korečník. K. mlýn,
kolo. — K., korcový, Strich-.
Korejuiti, il, ěn, ční, wühlen. — po kom.
On po mně korejní = utrhá mi pomluvou.

— se kde, v čem (= hrabati se): v jídle.
Us. Svině v blátě se korejní. Us.

Korejši, korýši (Krustenthiere). 1. Raci
desítinozí. a) tllouhoocasí: rak řiční, rak
mořský n. homar, langusta obecná; b) polo-
ocasí: rak poustevnický; c) krátkoocasí neb
krabové: krab obecný, mořský pavouk obecný.

— 2. Jiní kořejši: beruška n. sviňka obecná,
ostrorep molucký, vilejš stvolnatý, mořský
žalud. Jhl.

Korejtko m. korýtko, vz Koryto.

Korek, rku, kork, korka = strom, korko-
dub, quercus suber, der Gork-, Pantoffel-
holzbaum. — K. -- tlustá, houbovitá kůra
dubu korkového, z níž zátky do láhví atd.
se dělají. Čl. Vz Kk. 20., S. N. Korkholz,
Kork. — K. skalní n. skalní kůže, jež se
skládá z tuhých spletených vláken a korku
n. kůži se podobá. Bř. 44.

Kořen, a či e, m. (dříve: koři, gt. kořene,
Mat. verb. ), kořínek, nku, koříneček, čku,
m.; coll, koření, kořání, n. Druhdy: Koreň.
Jir. V pl. má jenom: kořeny (dle, Strom').
Gt. pl. kořenův; ale v průpovědi:, Z kořen
něco vyvrátiti', užívá se starého genitivu,
rovnajícího se nom. sg. Vz násl. a také:
Kořán. Mkl, T. — Kořen rostlin (die Wurzel)
rozděluje se v oddenek a v ocas (vlaseníčko).
Rostl. Kořen je do země zapuštěn, někdy
do vody ponořen, někdy do pně n. kořene
jiných rostlin vrostlý. Podlé tvarů jsou ko-
řeny hlavní n. kůlové a k. mrcasné (u je-
čmene). Kůlové jsou: jednoduché, větevnaté
(u slézu lesního), dužnaté, dřevnaté, válco-
vité, vřetenovité (u mrkve), řepovité (u řepy).
Podlé trvání: jedno- a dvouleté, mnoholeté;
onyno jsou jemné a bylinné, tyto dřevnaté.
Potom je kořen: svazčitý, masitý, kulatý, tenký,
tlustý, hluboko do země vnikající, mrcasatý,
rozvětvený, dlouhomrcasný, útlý, dlouhý,
vytrvalý, tuhý, kořenný, letní, přissavý (pří-
chytný), Čl., nepravý, lživý, plovací, jarý
(letní), ozimý, Us., bedrníkový, bodlákový,
burákový, cibulový, cikorkový, citvarový,
čemeřice, fenyklový, hořcový, hřebíčkový,
chřestový, ibiškový, koprový, kosatcový,
liliový, puškvorcový, rulíkový, růžový, sladký,
vz více v Kh. 337. -343., kolní n. srdeční,
D., hlizovitý, vonný, perný, horký, přihořklý.
Byl. Kořeny pustiti, pouštěti (= chytiti,
ujati se), D., zapouštěti. Dch. Odnože od ko-