752

žije. Má se tedy kořen slova ku kmenu jeho,
jako pojem k osamotnělé představě, obsah
významu jeho jest v kmenu užší a zároveň
určitější. V nauce o tvoření slov učí tedy
grammatika z kořenů tvořiti kmeny a udává
toho způsoby vnitřní jako jsou seslabováni,
stupňování kořenné samohlásky i zevnější,
totiž připínání rozličných přípon a předpon;
na př. z koř. str. kmeny str, štír + a, roz

— stí + ra, pro + stor, str + om, str + m
atd. Avšak ani kmen není ještě hotové slovo,
jehož bychom ve skutečné řeči užívati mohli,
nýbrž opět jen grammatická abstrakce; ne-
užíváme nikdy pouhého kmenu rozestíra,
poněvadž pouhého rozestírání není, nýbrž
někdo rozestírá něco aneb jest rozestírán
od někoho, rozestírá jeden nebo mnozí, ro-
zestírání děje se přítomně, nebo se stalo mi-
nule nebo se stane budoucně, slovem: roze-
stírání pouhého není, nýbrž každé skutečné
rozestírání a vůbec všecko, co významem
grammatického kmene býti může a jest, jest
mnohonásobně podmíněno věcmi jinými, které
takřka jeho půdu a okolí tvoří. A teprv,
když všecky vztahy tak vyjádříme, až jest
význam zcela určitý, individuální a praecisní,
máme hotové, živé slovo, na př. rosestírají

= oni (mnozí) nyní (v přítomnosti, ne v mi-
nulosti neb budoucnosti) rozestírají (nějaký
předmět) atd. Tyto a podobné vztahy na
slovích náležitě poznamenati učí nauka o ohý-
bání slov či tvarosloví v užším smyslu. Čím
jest slovo ohebnější t. j. čím více se pro-
měňovati může, berouc na sebe buď tvar
jednoduchý buď rozložený, tím zevrubnější
a zřetelnější jest jazyk. Při takových však
proměnách mění se často zároveň prvky slov
čili Hlásky buď v kořeně samém, buď na
těch místech, kde se kořen a přípona kme-
nová anebo kmen a přípona ohybací aneb
části jejich dotýkají; pro tyto proměny jest
slovo předmětem třetí nauky grammatické,
zvukosloví, která má v řeči týž úkol, jaký
lučba v přírodě, učíc, co z kterých prvků
ve skutečných případech povstati má a po-
vstává. Ale živé slovo žije jen v živé prů-
povědi, mimo ni jest článkem od celku od-
trženým, a proto jest také předmětem skladby.
.... O kořenech dosud dvojí jest domněnka.
Dle jedněch jsou kořeny dvojí, zajmenné
pro zájmena a jmenné pro ostatní druhy jmen
a pro slovesa; všecky ostatní druhy slov
z této dílem z oné zásoby kořenů se vyvi-
nuly. Podlé domněnky druhé není však v ko-
řenech žádného rozdílu funkce, druh jejich
jest jeden. Vedle těchto dvou domněnek,
není žádná třetí pravdě podobna a podlé
nich obou jsou opět kořeny slovesné a jmenné
tytéž, čehož ovšem ani dokazovati netřeba.
Rozdíl funkce jmenné a slovesné nepočína
tedy v kořenu, nýbrž později, totiž v kmenu;
pojmový v kořenu slu ležící význam rozdělí
se v kmenech slovo a slovi na jmený a slo-
vesný. Vztahy těchto kmenových významů
vyrážejí se ohýbáním, jež jest u obou kmenu
rozdílné, a jmenného totiž sklonení, u slo-
vesného časování; kmen slovo znamená vztahy
podlé čísla, pádu a rodu, na př. nom. sg.
slovo (m. slovo + m), kmen slovi podlé
čísla, osoby, času a způsobu, na př. 1. os.

sg. praes. indik. akt. slovím (=slovi+jem).
Kromě jmen a sloves žádné slovo se neohýbá;
neboť všecky ostatní druhy jsou, jak podo-
týkáno a jak na větší části jejich patrno
jest, hotové tvary jmenné nebo slovesné, ale
již zastaralé a takřka zkamenělé. — Vz Tvo-
ření, Rozlišování kořenův, Kmen.

Kořenáč, e, m.. Wurzelrebe. Šk. Vz násl.

Kořenáček, čku, kořenáč, e, m., hrnec
na květiny, Blumentopf.

Kořenačka, y, f. = kořenka, Gewürz-
biichse. Na Slov. Plk.

Kořenář, e, m., bylinář, Kräuterkenner,
Kräuterer. V. — K., kramář, kupec, Ge-
würzkrämer, Spezereihändler. V.

Kořenařiti, il, ení, Würzhandel treiben. D.

Korenářka, y, f., bylinářka, Kräuterweib,
Gewürzkrämerin. Ros.

Kořenářský, Kräuter-, Gewürzkrämer.
Ros.

Kořenářství, n., Kräutlerei, Kräuterhan-
del. Ros.

Kořenatěti, ějí, ěl, ění, kořenatým se
stávati, viele u. starke Wurzel fassen; würz-
haft werden. Jg.

Kořenatosť, i, f. Vielheit der Wurzeln.
— K., Würzhaftigkeit. K. vína. D.

Kořenatý mnoho kořenů mající; voll
Wurzeln; 2. vonný, jako koření silný, würz-
haft, stark. K. víno. D., V.

Koření, í, n. (strč. kořání). Coll, kořeny.
Die Wurzeln. Ten strom má mnoho koření
(mnoho keřenův). Ros. — K. = byliny. K.
bělinové (že proti bělmu jest); bílemné, al-
bimaria, Aqu.; bradavičné, vz Bradavičník;
černé (sv. ducha, ellebor černý, kýchavka,
čemeřice, helleborus, Niesswurz, Kom. ); čer-
vené, rubea tinctorum; červové, vz Červovy;
denně, vz Stračí noha; dětinné, vz Úročník;
hadové, vz Hadovka; hromové (hromky),
asparagas, Spargel, Kom.; sv. Jana, siler,
vz Křížek; kočičí, vz Kocurník; královské,
eupatorium; krevné n. krvavé větší, bedrník,
pimpinella; krevné (pětilístek, nátržník), pen-
taphyllon tormentilla, Reš.; křížové (stare-
ček); krtičné, pustularis i. e. scrophularia,
Aqu.; nátkové, vz Polej; neštovičné (červec,
pětiprst), pontaphyllon; přímětné, vz Stare-
ček; postřehlé, vz Křížek; protržné, (roz-
chodník), sedum, Wundkraut; roupové, ce-
lidonia menší, chelidonium minus, das Schar-
bokskraut, Kom.; roupové, krtičník menší,
kleines Schellkraut, ranunculusfiearia; ranné,
vz Rozchodník; střílové, vz Prostřelenec;
střelné, basilica, Aqu.; škrkavičné, Wurm-
kraut; tržné, tormentilla arvens, Ja.; sv. Va-
lentina (šípové); vonné (skořice bílá), laurus
cassia; zájemné (myší ouško), auricula muris,
pilosella, Aqu., myosotis, Linn, Mäuseohr,
D.; bludné; svaté, vz Koniklec. Jg. Přešel
bludné k. = nemohl pravou cestu nalézti.
Us. — K. barvířské, božcové, divoké, hlízní,
hvězdičkové, kejlové, kravské, májové, ma-
teřské, pavi, sv. Petra, pro krávy, průtržné,
sedmilístkové, srdečné, šlakové, tisícerové,
vlasové, ženské, žílové. Kli. Co ti platno k.,
neumíš-li jím napravovati? Pk. — K. krámské,
drahé. V. K. jmenuje se obecně každá věc,
která se dává do jídel a nápojů, pro lepší
chuť. Vz více v S. N. K. krmím chuť dává.