Předchozí (751)  Strana:752  Další (753) |
|
|||
752
|
|||
|
|||
žije. Má se tedy kořen slova ku kmenu jeho,
jako pojem k osamotnělé představě, obsah významu jeho jest v kmenu užší a zároveň určitější. V nauce o tvoření slov učí tedy grammatika z kořenů tvořiti kmeny a udává toho způsoby vnitřní jako jsou seslabováni, stupňování kořenné samohlásky i zevnější, totiž připínání rozličných přípon a předpon; na př. z koř. str. kmeny str, štír + a, roz — stí + ra, pro + stor, str + om, str + m
atd. Avšak ani kmen není ještě hotové slovo, jehož bychom ve skutečné řeči užívati mohli, nýbrž opět jen grammatická abstrakce; ne- užíváme nikdy pouhého kmenu rozestíra, poněvadž pouhého rozestírání není, nýbrž někdo rozestírá něco aneb jest rozestírán od někoho, rozestírá jeden nebo mnozí, ro- zestírání děje se přítomně, nebo se stalo mi- nule nebo se stane budoucně, slovem: roze- stírání pouhého není, nýbrž každé skutečné rozestírání a vůbec všecko, co významem grammatického kmene býti může a jest, jest mnohonásobně podmíněno věcmi jinými, které takřka jeho půdu a okolí tvoří. A teprv, když všecky vztahy tak vyjádříme, až jest význam zcela určitý, individuální a praecisní, máme hotové, živé slovo, na př. rosestírají = oni (mnozí) nyní (v přítomnosti, ne v mi-
nulosti neb budoucnosti) rozestírají (nějaký předmět) atd. Tyto a podobné vztahy na slovích náležitě poznamenati učí nauka o ohý- bání slov či tvarosloví v užším smyslu. Čím jest slovo ohebnější t. j. čím více se pro- měňovati může, berouc na sebe buď tvar jednoduchý buď rozložený, tím zevrubnější a zřetelnější jest jazyk. Při takových však proměnách mění se často zároveň prvky slov čili Hlásky buď v kořeně samém, buď na těch místech, kde se kořen a přípona kme- nová anebo kmen a přípona ohybací aneb části jejich dotýkají; pro tyto proměny jest slovo předmětem třetí nauky grammatické, zvukosloví, která má v řeči týž úkol, jaký lučba v přírodě, učíc, co z kterých prvků ve skutečných případech povstati má a po- vstává. Ale živé slovo žije jen v živé prů- povědi, mimo ni jest článkem od celku od- trženým, a proto jest také předmětem skladby. .... O kořenech dosud dvojí jest domněnka. Dle jedněch jsou kořeny dvojí, zajmenné pro zájmena a jmenné pro ostatní druhy jmen a pro slovesa; všecky ostatní druhy slov z této dílem z oné zásoby kořenů se vyvi- nuly. Podlé domněnky druhé není však v ko- řenech žádného rozdílu funkce, druh jejich jest jeden. Vedle těchto dvou domněnek, není žádná třetí pravdě podobna a podlé nich obou jsou opět kořeny slovesné a jmenné tytéž, čehož ovšem ani dokazovati netřeba. Rozdíl funkce jmenné a slovesné nepočína tedy v kořenu, nýbrž později, totiž v kmenu; pojmový v kořenu slu ležící význam rozdělí se v kmenech slovo a slovi na jmený a slo- vesný. Vztahy těchto kmenových významů vyrážejí se ohýbáním, jež jest u obou kmenu rozdílné, a jmenného totiž sklonení, u slo- vesného časování; kmen slovo znamená vztahy podlé čísla, pádu a rodu, na př. nom. sg. slovo (m. slovo + m), kmen slovi podlé čísla, osoby, času a způsobu, na př. 1. os. |
sg. praes. indik. akt. slovím (=slovi+jem).
Kromě jmen a sloves žádné slovo se neohýbá; neboť všecky ostatní druhy jsou, jak podo- týkáno a jak na větší části jejich patrno jest, hotové tvary jmenné nebo slovesné, ale již zastaralé a takřka zkamenělé. — Vz Tvo- ření, Rozlišování kořenův, Kmen. Kořenáč, e, m.. Wurzelrebe. Šk. Vz násl.
Kořenáček, čku, kořenáč, e, m., hrnec
na květiny, Blumentopf. Kořenačka, y, f. = kořenka, Gewürz-
biichse. Na Slov. Plk. Kořenář, e, m., bylinář, Kräuterkenner,
Kräuterer. V. — K., kramář, kupec, Ge- würzkrämer, Spezereihändler. V. Kořenařiti, il, ení, Würzhandel treiben. D.
Korenářka, y, f., bylinářka, Kräuterweib,
Gewürzkrämerin. Ros. Kořenářský, Kräuter-, Gewürzkrämer.
Ros. Kořenářství, n., Kräutlerei, Kräuterhan-
del. Ros. Kořenatěti, ějí, ěl, ění, kořenatým se
stávati, viele u. starke Wurzel fassen; würz- haft werden. Jg. Kořenatosť, i, f. Vielheit der Wurzeln.
— K., Würzhaftigkeit. K. vína. D. Kořenatý mnoho kořenů mající; voll
Wurzeln; 2. vonný, jako koření silný, würz- haft, stark. K. víno. D., V. Koření, í, n. (strč. kořání). Coll, kořeny.
Die Wurzeln. Ten strom má mnoho koření (mnoho keřenův). Ros. — K. = byliny. K. bělinové (že proti bělmu jest); bílemné, al- bimaria, Aqu.; bradavičné, vz Bradavičník; černé (sv. ducha, ellebor černý, kýchavka, čemeřice, helleborus, Niesswurz, Kom. ); čer- vené, rubea tinctorum; červové, vz Červovy; denně, vz Stračí noha; dětinné, vz Úročník; hadové, vz Hadovka; hromové (hromky), asparagas, Spargel, Kom.; sv. Jana, siler, vz Křížek; kočičí, vz Kocurník; královské, eupatorium; krevné n. krvavé větší, bedrník, pimpinella; krevné (pětilístek, nátržník), pen- taphyllon tormentilla, Reš.; křížové (stare- ček); krtičné, pustularis i. e. scrophularia, Aqu.; nátkové, vz Polej; neštovičné (červec, pětiprst), pontaphyllon; přímětné, vz Stare- ček; postřehlé, vz Křížek; protržné, (roz- chodník), sedum, Wundkraut; roupové, ce- lidonia menší, chelidonium minus, das Schar- bokskraut, Kom.; roupové, krtičník menší, kleines Schellkraut, ranunculusfiearia; ranné, vz Rozchodník; střílové, vz Prostřelenec; střelné, basilica, Aqu.; škrkavičné, Wurm- kraut; tržné, tormentilla arvens, Ja.; sv. Va- lentina (šípové); vonné (skořice bílá), laurus cassia; zájemné (myší ouško), auricula muris, pilosella, Aqu., myosotis, Linn, Mäuseohr, D.; bludné; svaté, vz Koniklec. Jg. Přešel bludné k. = nemohl pravou cestu nalézti. Us. — K. barvířské, božcové, divoké, hlízní, hvězdičkové, kejlové, kravské, májové, ma- teřské, pavi, sv. Petra, pro krávy, průtržné, sedmilístkové, srdečné, šlakové, tisícerové, vlasové, ženské, žílové. Kli. Co ti platno k., neumíš-li jím napravovati? Pk. — K. krámské, drahé. V. K. jmenuje se obecně každá věc, která se dává do jídel a nápojů, pro lepší chuť. Vz více v S. N. K. krmím chuť dává. |
||
|
|||
Předchozí (751)  Strana:752  Další (753) |