756

stečně srostlé). U srostloplátečné koruny
slove dolejší čásť: trubka, hořejší čásť:
kraj n. límec; vchod do trubky slove jícen.
Koruna srostloplátečná: 1. K. kulovatá (ma-
jící tvar koule nahoře otevřené), baňkovitá
(více-li se prodloužila); 2. trubkovitá (po-
dobná dutému válci n. rouře); 3. zvonkovitá
(jako zvonek); 4. nálevkovitá (s úzkou a
poznenáhla se rozšiřující trubkou); 5. kolo-
vitá (s krátkou trubkou a krajem na plocho
rozloženým); 6. řepicovitá (s podobným
krajem a dlouhou trubkou). Srostloplátečné
nepravidelné koruny: 1. pyskatá, dvojpyská;

2. tlamatá; jazykovitá. Prostoplátečné a)
pravidelné koruny. 1. křížovitá, 2. růžovitá,

3. slézovitá, 4. karafiátová; b) nepravidelné:
1. motýlovitá, 2. fijalkovitá. Jinak jsou ko-
runy ještě: husto-, pěti-, atd. listá, hustá,
listnatá atd. Čl. Vz Kk. 45. — 58. — K.,
die Infel, infula. Opatové v korunách. Lumír
1858. 763. — K. Koruna jelena = parohy
jelení, Geweih. D. K. slovou haluze (výsady)
čili větve na tenkém konci parohu rostoucí,
které mají stejnou délku a dohromady k-nu
činí. Šp. Ten jelen má pěknou korunu. Ml.
Korunu nositi = rohy od ženy. Novější. —
K. zubu, Krone; vz Kořen, Zub. — K.
nehtová = okolek kůže okolo nehtu. Sal. —
K. na noze koňské = hořejší obruba ko-
pyta. Us. Dch. — K. na nebi, jisté sou-
hvězdí, die Krone der Ariadne. L. K. se-
verní, jižní. Nz. — K. = shromáždění lidu,
sbor, Zirkel, Kreis. V. — K. = jistý peníz,
Krone. Kom., V., S. N. — K. u tiskaře, die
Krone an der Buchdruckerpresse. Jg. — K.,
město v Sedmihradsku, Kronstadt. V. — K.
s pyramidou pošinovací, vz Nástroje trepa-
nační. Cn. — K., druh hradby, das Kronen-
werk. S. N.

Korunáč, e, m., grua coronata, holub.
Frč. 352.

Korunář, e, m. Kronenfreund. Rk.

Korunatka, y, f., coronella, býložilec. Krok.

Korunatý, kronentragend. K. rostliny. Rk.

Koruncovati, v Krkonoších (a v již. Čech.
Bž. ) = trápiti, pronásledovati. Kb. Jinde a na
Mor. kurancovati. Mřk.

Korund, vz Korunt.

Korunice, e, f., hedychium, rostl. Rostl.

Koruník, u, m., lustr, Kronleuchter. D.

Korunitý, petaloideus. K. rostliny. Rostl.
Korunka, y, f., kravička, sluníčko, v již.
Čech. mandelinka (Bž. ), bedruňka na Slov.;
kakalinka, na Moravě. — Ostatně vz Koruna.

Korunní, Kron-. K. kníže, princ, Us.,
zlato, L., statek, úřadníci, skvost (Dch. ),
právo, výsada, země, Us., sklo, u odkvětí:
k. trubka, okraj. Nz.

Korunovace, e, f. Krönung. Dch. Vz
Korunování.

Korunovací, í, f. = korunovace. — K.,
Krönungs-. Jg.

Korunovační, Krönungs-.

Korunovanec, nce, m. = korunovaný.
Martim.

Korunování, n., die Krönung, slove
slavný obřad, kterým na vládu nastupujícím
panovníkům staví se na hlavu koruna na
znamení, že se uvazují ve všecka práva a
povinnosti panovické. Vz více v S. N.

Korunovaný, gekrönt. K. hlava, král,
V., císař, kníže.

Korunovati. — koho, krönen. Us. —
koho na co. Na císařství. Žer. Záp. II. 77.
K. koho na království uherské. Br., V. —
čemu. Karel korunován království českému.
Scr. II. 450. — k čemu. Korunován k témuž
království českému. Scr. 454. II, Mus. —
čím, kým. Svobodou korunován bude (ob-
darován). Plk. K. někoho králem. Výb. I.
575., Troj. 511. Bobkovým věncem. Kom.
— koho za co: za krále. Let. 147.

Korunovatka, y, f., stephanomia, slimýš.
Krok.

Korunovitý, kronenförmig. K. kalich.
Rostl.

Korunový, Kron-, Kronen-. K. sklo, vz
S. N., zlato, Ros., nebozez. Světz.

Korunt, u, m. K. jest nerost zvláštní
tvrdostí se vyznamenávající, neb jest po di-
amantu nejtvrdší. Obsahuje pouze kysličník
hlinitý, často rozličnými kovy zbarvený.
Průhledné krystaly a zrnka pěkných barev
slovou drahý k., čistě modré: safír, červené:
rubín. Neprůhledné n. kalné odrůdy špina-
vých barev slovou k. obecný, jemnozrné n.
celistvé modrošedé kusy: šmirgl, smyrek,
Schmirgel (z řec. ) Vz Drahokam. Bř. 49.
Vz S. N. a Šfk. I. 202.

Koruška, y, f., osmerus, ryba kaprovitá.
Krok.

Korutany, Korytany, dle Dolany; sloven.
Koroško, lat. Carantania, Carinthia, Carnia,
něm. Kärnten. V. - - Korutansko, a, n. —
Korutan, a, Korutanec, nce, m. — Koru-
tanka, y, f. — Korutanský. K. hory (Alpy),
země, kozel (kamzík). D. Vz více v S. N.

Korveta, y, f., válečná loď mající méně
než 26 děl, jest po fregatě a nad brigou;
mívá tři stožáry. S. N. Vz Loď. Korvette.

Korý, tuhý, steif, na Mor., na Slov. ko-
ravý. K. plátno (ještě neseprané). Chm.

Koryandr = koriandr.

Koryba-s, nta, m. Korybantové = kněží
Kybelini ve Frygii. Vz více v S. N.

Korycany, vz Kořicany. Vz Tk. II. 425.,
445. —

Korycany, dle Dolany, mě. na Mor.
v kraji hradišťském. Vz S. N.

Korydon, a, m., nezdvořilý sedlák. V.

Koryfeové, z řec., čelní mužové, přední
výtečníci ve vědě n. umění nějakém. S. N.

Korýš, vz Korejši.

Korytan, vz Korutany.

Korytář, e, m. = korytník. Na Slov.

Korýtce, e, n. = malé koryto.

Korytnačka, y, f., korytnáč, e, m. =
želva. Na Slov.

Korytnatka, y, f., licmosia, želva. Krok.

Korýtnice, e, f., co v pivováře na ko-
rytě zůstává, patoky, das Grandbier. D.

Korytník, a, m., Trogmacher. Tk. II. 374.,
381., Troj.

Koryto, korýtko, a, korýtce, e, n., žlab,
Trog, Grand, Rinne, Nachen, Barn. V. K.
pro svině, Sautrog, D.; studničné n. vodní,
Wassertrog; pekařské n. stěrací (díže, Back-
trog), kamenné, Wasserstein, včelní (úl), V.,
řeky (řečiště, Bett). L. K. někomu podnésti
(méně jídla dáti). L. — K., v geografii,