758

Kositi, 3. pl. -sí, kos, kose(íc), il, en,
ení, kosívati = kosou séci, sekati, brousiti,
kasati se, mähen, hauen, sich rüsten, wider-
setzen; na kosu vláčeti, quer eggen; křiviti,
krümmen. Jg. — co: louku. Smrť kosila
Trojany a Řeky. L. K. podšev (die Sohle
abschärfen). — se na koho. Kosil (= kasal)
se na něho (strojil se). Ros. — se ke komu.
On se k ní kosí (lichotí jí, schmeichelt).
Ros. — se v čem. Král se kosí v slávě
(vypíná se, stolzt). Mus.

Kosivec, vce, m. Staurolit. Krok.

Kosle, kůsle, pl., f. = brusle. Schlittschuh.
Kron, mosk., Brt.

Köslin = Kozlín.

Kösling, Kozlůvky v pr. Slez.

Kosmáč, e, kosmák, a, m., kosmatý člo-
věk, kostrbáč, Strobelkopf. D. — K., das
grobe Tuch. 1350. Vz Gl. 107. — K., svítek
(jídlo). Reš. — K., zakrnělý strom. Us., Zb.

Kosmačka, y, f., srstka, agrešt, Stachel-
beere. Na Slov. Plk.

Kosmák, vz Kosmáč. Brt.

Kosmal, u, m. = lůno, kep. Ms. ms.

Kosman, a, m. K. bělovousý, hapale
jacchus, opice. Frč. 398.

Kosm-as, y, m., dle Despota, prvý dě-
jepisec český, 1045. —1125. Vz více v S. N.

Kosmaták, a, m., kůň kosmatý, chlu-
patý, zottiges Pferd. KB.

Kosmatec, tce, m., mesembryanthemum.
Rostl.

Kosmatěnka, y, f., himantia. Rostl.

Kosmatěti, ějí, ěl, ění, chlupatěti, rauh,
zottig werden. Jg.

Kosmatice, e, f., vrcholík květný, Strau-
bel; na másle smažený květ bezový, zadě-
lávaný moukou a vejci, Da.; žemlová bába.

Jg —

Kosmatina, y, f, kosmy. Vs Kosmek,
Zottigkeit, Rauheit.

Kosmatiti, il, cen, ení, rauh, zottig
machen. Jg.

Kosmatka, y. f. = kosmačka.
Kosmatosť, i, f. Zottigkeit, Rauhigkeit. D.

Kosmatý, kostrbatý, zottig, rauh. Lev
plecí kosmatých. Kom. Ocas k. Krok. Ka-
mení mchem (mechem) kosmaté. L. — K.
= smělý. Jád. — K. = zdrchaný. K. hlava
= nečesaná. Ros.

Kosmek, mku, m., kosma, y, f., chomáč
vlasů, cáp, Zotte. — K., chloupek vlny,
sukna atd. Klunker.

Kosmetika slove umění tělo si okrášliti
buď rozumným živobytím buď nahrazením
některých částí těla: vlasů, zubů, rukou
atd., aneb strojným oděvem, mastičkami,
oleji, líčidlem a p. Kosmetické prostředky
jsou právě ty, jimiž se chce docíliti hezkosti.
S. N.

Kosmický, z řec., světový, kosmisch. Rk.
K. tělesa (nebeská). S. N.

Kosmo = na příč, na kosu, kosou, kosem,
schief, schräg. Jg. K. stříhati.

Kosmogonie, e, f., nauka o stvoření světa.
S. N.

Kosmografie, e, f., z řec., popis světa.
Rk. Kosmographie.

Kosmologie, e, f., nauka o světě čili
vesmíru. Vz S. N. Lehre von der Welt.

Kosmonosy, pl., dle Dolany, mě. v Če-
chách. Kosmonos. Vz S. N. — Kosmonoský
kartoun. Us.

Kosmopolit, a, m., z řec., světoobčan.
Rk. Weltbürger.

Kosmopolitism-us, u, m., řec., světo-
občanství. Vz S. N. Weltbürgersinn.

Kosmoram-a, ata, n., dle Slovo. Welt-
gemälde.

Kosm-os, u, m., řec., svět, vesmír. Rk.
Vz S. N. Die Welt.

Kosnař, e, m. Sensenschmied. Lex. vet.

Kosnatý, sensenförmig. Plk.

Kosné, ého, n., plat za kosení (sekání
n. sečení luk, které vrchnosť sama svými
správci si obstarala. Pr. (Fux).

Kosní, Sensen-. K. nůž. D. Vz Kosatý.

Kosný. K. kladívko (na tlučení kosy).
Boč. — K., sečný, mähdig. Na Slov.

Kosočtverec, rce, m., rhombus, čtyr-
úhelník rovnostranný, jehož vnitřní úhly jsou
kosé. V něm jsou protější strany rovno-
běžné a úhlopříčky stojí na sobě kolmo.
S. N.

Kosodélník, u, m., Rhomboid.

Kosodřevina, y, f., kleč. Krumm-, Knie-
holz. Vz S. N. Pinus pumilio. Vz Čl. 164.,
FB. 5., Kk. 99., 101.

Kosodřeviště, ě, n. Krumholzwald. Rostl.

Kosohran, u, m. Rhombus.

Kosolusk, u, m., pterocarpus, rostl. vikvo-
vitá. Rostl.

Kosonohý, krummbeinig. L.

Kosorohý, trapezisch. Us.

Kosoúhelný, schiefwinkelig. K. trojhran.
Sedl.

Kosovaný, kosatý, kosý, schräg geschnit-
ten. K. šindel. Us.

Kosovati, co: šindel (na kosu, kosem,
kosmo) řezati, schräg schneiden; pole (šikmo
vláčeti), schräg eggen. Us.

Kosovatý, -ovitý, sensenförmig. D. —
K., schräg. K. plachta. Pref.

Kosovo pole, hrbolovitá planina v Starém
Srbsku, kde 15. června 1389. nešťastnou
bitvou zničeno carství srbské. Vz více v S. N.

Kosový, Amsel-. K. hora, Amschelberg,
v Berounsku. — K. pole. Vz Kosovo.

Kosozobák, a, m., brauner Ibis, Sichler,
ibis falcinellus. (Palliardi). Mý.

1. Kosť, i, f., kůstka, kůstečka, ků-
stička, kostka, kostečka, kostička, y f.
Sr. lat. os., řec. oötovv, skr. asthi. Schl.,
Fk. 18. Das Bein, der Knochen. Kosti
jsou nejtěžší a nejtvrdší částky těla obrat-
lovců. Vz více v S. N. Soujem všech kostí,
dle určitého pořádku spojených, sluje kostra.
Kostra skládá se z kostí lebních, trupových
a okončinných. Pt. Kosti těla lidského: A)
Hlava, a) lebka či kosti lbové (lební): kosť
čelní, 2 kosti temenní, k. týlní, 2 kosti skrá-
ňové, k. klínová, k. sítová = 8 kostí; b)
obličej či tvář či kosti lícní (14 kostí): če-
lisť dolní n. saně, sáňky, 2 čelisti horní,
2 kosti lícní, 2 podnební, 2 slzní, 2 nosové,
1 radličná, 2 skořápky nosové. — B) Trup
(60 kostí): a) páteř: 1. 7 obratlů šíjových,
2. 12 obratlů hřbetových, 3. 5 obratlů be-
derních, 4. 5 obratlů křížových, 5. 4 obratle
kostrčné n. konečné; b) žebra: 1. 7 žeber