759

dokonalých, 2. 5 žeber nedokonalých; c) kosť
hrudní: l. rukověť, 2. tělo, 3. mečík. —
C) Končiny: a) horní, paže; každá má 32
kosti: 1 klíč, 1 lopatku, 1 rámě, kosť pra-
menovou, kosť loketní, 8 kostí zápěstních,
5 kostí pěstních n. dlaňových, 14 kostí prst-
ních; b) dolní, noha. Každá noha má 31 kosť:
1 kyčli, 1 kosť kýtní n. stehenní, 1 kosť
lýtkovou, 1 kosť holenní, jablko, 7 kostí za-
nártních, 5 kostí nártních, 14 kostí prstních.
Celkem má člověk 249 kostí v sobě. Kosti jsou
potaženy pevnou blanou: okosticí. Pž. Vz
Kostra, Žebro. — Paže skládají se ze 2 lo-
patek, od těchto jde po každé straně prsou
klíční kosť (klíč) k prsní kosti. U nohy je
k. stehenná (kýtní), jež hořejším kloubem
s pánvici visí; pak holeň s kostí holenní
a lýtkovou; na koleně je holeň se stehnem
spojena čečkou (čečelem); konečně chodidlo
čili noha. Pt. — K. rybí, vidličná, ruční,
týlová, boková, jařmová (Jochk. ), klínovitá,
kolková (ve lbi), přednártná (Mittelhand-
knochen), nosová, pažní, ramenná, radličná,
mezičelistná, stydká, sedací (Sitzb. ), hlez-
nová (Springb. ), kostřečná (Streissb. ), kry-
chelná (Würfelb. ), kyčelná, pánvičná (pánvice),
Nz., boční, člunovitá, loďkovitá, hákovitá,
jehlančitá, bodcovitá, zle svalená, zle léčená,
Šp., prsní n. hrudní, řitní (zadeční, hák,
kostřec), ústní (v ústech), žežulková, hná-
tová (holenní, hnát, na Slov. píšťala), navná
(navní, vnavná, nátní, nadní, laská, vlaská,
D. ), tvrdá, měkká, křehká, rovná, křivá, hrbo-
vatá, Jg., pálená, bílá, mletá, sepiová. Kh.
K. jsou dlouhé (v nich čís), ploché, krátké;
spojení kostí: klouby, švy. Š. a Ž. Pojed
kostí (kostijed, kostižer, rak). Šp. Škrabadlo,
pilník, kleště, nůžky na kosti. Vz Nástroje
k pitvě. Cn. Zánět v kosti. Ja. Kosti polá-
mati, Jg., napraviti, srovnati. Lk. Kosti
svatých (ostatky). Us. Jen mne kosť a kůže
(jest); jsem jen kosť a kůže. Us. Nejsou mne
než kosti a kůže. Br., Ler. Holá kosť a kůže.
D. Jedno kosti a kůže (churavý). V. Kosti
obírati, hlodati. Pes pod stolem kosti hlodá.
Jg. Psovi k. hoditi. Us. Tvrdý co kosť. Us.
Lotr od kosti. Č. Nemůže-li pes kosti hrýzti,
bude ji lízati (o necudných starcích). Srnec.
Všecko snědl i s kostmi. L. Ne vždycky
dobrý pes dobrou kosť dostává. Jg. Hodil
psu kosť (dal nepatrnou almužnu). Č. Ne-
házej kostí pod stůl, ať se psi nevadí. Us.
Dva psi o jednu k. se hryzou. Ros. Dáti
někomu k., aby hryzl (od jeho úmyslu ho
odvésti). Na Slov. Hovím mu co svěcené kosti.
Vz Důtklivý. Vždycky aby chválil a šetřil co
svaté kosti. Č. Mezi psy k. hoditi, vrci. Č.
Má kosti v břiše, nemůže se ohnouti (vz
Lenoch). Jedva k. oblíznul, a už ten tam
(tulák). Č. Tvrdáť jest to k. na jeho zuby.
Vz Nesnáze. Č. Pozdě přicházející kosti
jídají (Sero vinientibus ossa). Č. Někomu
kostí v hrdle býti (silně naň dorážeti). Jg.
Jak náleží komu kosti (hřbet) narovnati (=
bíti ho). Vz Trest. Č. Okolo k-i ne mnoho
masa. Vz Chudý. Lb. Při tučné k-i psi se
rádi vadí; Kancovy kly nejsou slonová kosť;
Maso pánům, kosti sluhám; Kde dva hovoří,
tu třetí (jiný) kosť v hrdle (nepříjemný). Pk.
— Kosti = tělo, die Knochen, der Leib.

Složiti někde kosti (umříti). Kdo ví, kde
své kosti složím. Us. Ještě budem tvými
kostmi hrušky srážeti (dříve umřeš). Vz stran
přísloví smrť. Č. — Staré kosti = staří lidé.
Ten nedožive staré kosti. Vz Staroba. Č.
Pochoval tu starou kosť. Lb. — Boží kosti,
dušičky, žemle, na dušičky pečené, die Ort-
semmel. D. — K. = kostka. Na Slov. — K.
hladicí (slonová atd. ), das Falzbein. Us.

2. Kosť, i, f., hrad v Boleslavsku. Vz S. N.

3. Kost, u, m., košt, ochutnání, chuť, šp.
z něm. Kosten. V.

4. Kost, u, m., costus, Kostwurz, Pesti-
lenzwurzel, rostl. Ros.

Kostalka, y, f., turpinia, rostl. brsleno-
vitá. Rostl.

Kostan, u, m., phosphorsaures Salz.

Kostec, tce, m., mě. v Slezsku, Kosel. D.

Kostečník, a, m., kdo kostky metá. Výb. l.
Würfelspiel er. Sám se vzeklne k. i svú mateř;
jest to božím připuštěním na k-ky, že mno-
hem viece jich opsie kostkú než vzbytčie. Št.

Kostečnosť, i, f., würfelige Beschaffen-
heit.

Kostečný, Würfel-. K. hra (v kostky).
Troj. Skrze hru kosteční přišel k chudobě.
Brikc. Hry k. jsú zlá kratochvíl. Št. — K.,
Kubik-. K. obsah, míra, sáh, kořen (v ma-
thematice). Sedl.

Kostel, a, kostelec, lce, kostélek, lka,
kostelík, a, kostelíček, čka, m.; z lat. castel-
lum (vz Gb. Hl. 78. ) = hrad, poněvadž první
kostely pro bezpečnosť před pohany v hra-
dech se stavěly. D. Vz a v o. — K., chrám
Páně, dům boží, modlitebnice, Kirche. Větší
kostely slovou basiliky, domy (dómy, z řec-
kého fJíTj/ta), Domkirche; menší: kaple. K.,
při němž sídlí arcibiskup, metropolitní n.
hlavní neb dom; kde biskup: kathedralní, Ka-
thedralkirche; kde kapitola, nejsouc přidělena
biskupu: kollegiatní; kde duchovní správce
stále bydlí: farní, Pfarrkirche; klášterní,
Klosterkirche. — Části kostela: Kobka (kte-
rou se vchází; babinec), loď, prystéř s hlav-
ním oltářem od lodi oddělený zábradlím, sa-
kristie; někde ambity (ochoz chrámový);
oltář, kazatelna či kazatelnice, zpovědlnice,
křestitelnice, křtitelnice, tabernakul, věčná
lampa, schránka na sv. oleje a sůl, kropenky
s kropáčem, kříž, varhany. S. N. Kostel ma-
teřský (mateční) a poboční (filialní, filialka
k jinému kostelu přikázaná), kaple (kaplice,
kaplička, kapelka), kapla v chrámě (průsvi-
tilna, průsvit); portal (průčelní hlavní brána);
věž; loď chrámová (síň chrámová, nava,
z lat. navis) pro lid; presbyterium (kněžiště,
oltářiště, prystéř), kde kněží služby boží
konají; toto je od lodi mřížovou tyninou
(mřížinou, přepletem, bradlím, kancelím, kan-
celkami) odděleno. Poboční lodi (přílodi,
boky chrámové) posloupím (sloupovím) od-
děleny; sakristie (svatnice, posvátnice), kůr
(hudbiště, kruchta), síňka chrámová (pří-
chrámí, příklet, babinec). V kostele jsou
ještě: lavice, korouhvičky (korouhvice), pra-
pory atd. — Oblek kněze: alba (říza) z bílého
plátna, pás (cingulum), náramník (humerale),
štola, příramník (manipulum), ornat. Jahnové
nosí místo ornatu dalmatiky n. levitky. Mi-
nistranti mají komže a přes ně rochetku.