Předchozí (758)  Strana:759  Další (760) |
|
|||
759
|
|||
|
|||
dokonalých, 2. 5 žeber nedokonalých; c) kosť
hrudní: l. rukověť, 2. tělo, 3. mečík. — C) Končiny: a) horní, paže; každá má 32 kosti: 1 klíč, 1 lopatku, 1 rámě, kosť pra- menovou, kosť loketní, 8 kostí zápěstních, 5 kostí pěstních n. dlaňových, 14 kostí prst- ních; b) dolní, noha. Každá noha má 31 kosť: 1 kyčli, 1 kosť kýtní n. stehenní, 1 kosť lýtkovou, 1 kosť holenní, jablko, 7 kostí za- nártních, 5 kostí nártních, 14 kostí prstních. Celkem má člověk 249 kostí v sobě. Kosti jsou potaženy pevnou blanou: okosticí. Pž. Vz Kostra, Žebro. — Paže skládají se ze 2 lo- patek, od těchto jde po každé straně prsou klíční kosť (klíč) k prsní kosti. U nohy je k. stehenná (kýtní), jež hořejším kloubem s pánvici visí; pak holeň s kostí holenní a lýtkovou; na koleně je holeň se stehnem spojena čečkou (čečelem); konečně chodidlo čili noha. Pt. — K. rybí, vidličná, ruční, týlová, boková, jařmová (Jochk. ), klínovitá, kolková (ve lbi), přednártná (Mittelhand- knochen), nosová, pažní, ramenná, radličná, mezičelistná, stydká, sedací (Sitzb. ), hlez- nová (Springb. ), kostřečná (Streissb. ), kry- chelná (Würfelb. ), kyčelná, pánvičná (pánvice), Nz., boční, člunovitá, loďkovitá, hákovitá, jehlančitá, bodcovitá, zle svalená, zle léčená, Šp., prsní n. hrudní, řitní (zadeční, hák, kostřec), ústní (v ústech), žežulková, hná- tová (holenní, hnát, na Slov. píšťala), navná (navní, vnavná, nátní, nadní, laská, vlaská, D. ), tvrdá, měkká, křehká, rovná, křivá, hrbo- vatá, Jg., pálená, bílá, mletá, sepiová. Kh. K. jsou dlouhé (v nich čís), ploché, krátké; spojení kostí: klouby, švy. Š. a Ž. Pojed kostí (kostijed, kostižer, rak). Šp. Škrabadlo, pilník, kleště, nůžky na kosti. Vz Nástroje k pitvě. Cn. Zánět v kosti. Ja. Kosti polá- mati, Jg., napraviti, srovnati. Lk. Kosti svatých (ostatky). Us. Jen mne kosť a kůže (jest); jsem jen kosť a kůže. Us. Nejsou mne než kosti a kůže. Br., Ler. Holá kosť a kůže. D. Jedno kosti a kůže (churavý). V. Kosti obírati, hlodati. Pes pod stolem kosti hlodá. Jg. Psovi k. hoditi. Us. Tvrdý co kosť. Us. Lotr od kosti. Č. Nemůže-li pes kosti hrýzti, bude ji lízati (o necudných starcích). Srnec. Všecko snědl i s kostmi. L. Ne vždycky dobrý pes dobrou kosť dostává. Jg. Hodil psu kosť (dal nepatrnou almužnu). Č. Ne- házej kostí pod stůl, ať se psi nevadí. Us. Dva psi o jednu k. se hryzou. Ros. Dáti někomu k., aby hryzl (od jeho úmyslu ho odvésti). Na Slov. Hovím mu co svěcené kosti. Vz Důtklivý. Vždycky aby chválil a šetřil co svaté kosti. Č. Mezi psy k. hoditi, vrci. Č. Má kosti v břiše, nemůže se ohnouti (vz Lenoch). Jedva k. oblíznul, a už ten tam (tulák). Č. Tvrdáť jest to k. na jeho zuby. Vz Nesnáze. Č. Pozdě přicházející kosti jídají (Sero vinientibus ossa). Č. Někomu kostí v hrdle býti (silně naň dorážeti). Jg. Jak náleží komu kosti (hřbet) narovnati (= bíti ho). Vz Trest. Č. Okolo k-i ne mnoho masa. Vz Chudý. Lb. Při tučné k-i psi se rádi vadí; Kancovy kly nejsou slonová kosť; Maso pánům, kosti sluhám; Kde dva hovoří, tu třetí (jiný) kosť v hrdle (nepříjemný). Pk. — Kosti = tělo, die Knochen, der Leib. |
Složiti někde kosti (umříti). Kdo ví, kde
své kosti složím. Us. Ještě budem tvými kostmi hrušky srážeti (dříve umřeš). Vz stran přísloví smrť. Č. — Staré kosti = staří lidé. Ten nedožive staré kosti. Vz Staroba. Č. Pochoval tu starou kosť. Lb. — Boží kosti, dušičky, žemle, na dušičky pečené, die Ort- semmel. D. — K. = kostka. Na Slov. — K. hladicí (slonová atd. ), das Falzbein. Us. 2. Kosť, i, f., hrad v Boleslavsku. Vz S. N.
3. Kost, u, m., košt, ochutnání, chuť, šp.
z něm. Kosten. V. 4. Kost, u, m., costus, Kostwurz, Pesti-
lenzwurzel, rostl. Ros. Kostalka, y, f., turpinia, rostl. brsleno-
vitá. Rostl. Kostan, u, m., phosphorsaures Salz.
Kostec, tce, m., mě. v Slezsku, Kosel. D.
Kostečník, a, m., kdo kostky metá. Výb. l.
Würfelspiel er. Sám se vzeklne k. i svú mateř; jest to božím připuštěním na k-ky, že mno- hem viece jich opsie kostkú než vzbytčie. Št. Kostečnosť, i, f., würfelige Beschaffen-
heit. Kostečný, Würfel-. K. hra (v kostky).
Troj. Skrze hru kosteční přišel k chudobě. Brikc. Hry k. jsú zlá kratochvíl. Št. — K., Kubik-. K. obsah, míra, sáh, kořen (v ma- thematice). Sedl. Kostel, a, kostelec, lce, kostélek, lka,
kostelík, a, kostelíček, čka, m.; z lat. castel- lum (vz Gb. Hl. 78. ) = hrad, poněvadž první kostely pro bezpečnosť před pohany v hra- dech se stavěly. D. Vz a v o. — K., chrám Páně, dům boží, modlitebnice, Kirche. Větší kostely slovou basiliky, domy (dómy, z řec- kého fJíTj/ta), Domkirche; menší: kaple. K., při němž sídlí arcibiskup, metropolitní n. hlavní neb dom; kde biskup: kathedralní, Ka- thedralkirche; kde kapitola, nejsouc přidělena biskupu: kollegiatní; kde duchovní správce stále bydlí: farní, Pfarrkirche; klášterní, Klosterkirche. — Části kostela: Kobka (kte- rou se vchází; babinec), loď, prystéř s hlav- ním oltářem od lodi oddělený zábradlím, sa- kristie; někde ambity (ochoz chrámový); oltář, kazatelna či kazatelnice, zpovědlnice, křestitelnice, křtitelnice, tabernakul, věčná lampa, schránka na sv. oleje a sůl, kropenky s kropáčem, kříž, varhany. S. N. Kostel ma- teřský (mateční) a poboční (filialní, filialka k jinému kostelu přikázaná), kaple (kaplice, kaplička, kapelka), kapla v chrámě (průsvi- tilna, průsvit); portal (průčelní hlavní brána); věž; loď chrámová (síň chrámová, nava, z lat. navis) pro lid; presbyterium (kněžiště, oltářiště, prystéř), kde kněží služby boží konají; toto je od lodi mřížovou tyninou (mřížinou, přepletem, bradlím, kancelím, kan- celkami) odděleno. Poboční lodi (přílodi, boky chrámové) posloupím (sloupovím) od- děleny; sakristie (svatnice, posvátnice), kůr (hudbiště, kruchta), síňka chrámová (pří- chrámí, příklet, babinec). V kostele jsou ještě: lavice, korouhvičky (korouhvice), pra- pory atd. — Oblek kněze: alba (říza) z bílého plátna, pás (cingulum), náramník (humerale), štola, příramník (manipulum), ornat. Jahnové nosí místo ornatu dalmatiky n. levitky. Mi- nistranti mají komže a přes ně rochetku. |
||
|
|||
Předchozí (758)  Strana:759  Další (760) |