7S3

pro daleké bližších zbývá. Dal. Dal by i po-
slední k-li s těla. Č. Staví se co škrobená
(zmrzlá) k. = pyšný. Č. — K., obal něčeho.
Kadlub za formování kovu záleží (skládá
se) z jádra, košile a pláště. Techn.
Košilka, y, f., malá košile, das Hemdchen.

— K. = ovčí kožka, rouško (dítěte), das
Schafhäutchen. V košilce se narodil. Vz
Košilátko a stran přísloví: Štěstí. Č.

Košilný rukáv, Hemdärmel. Dch.

Košina, košatina, košinka, košatinka, y,
f. — K. vozní (loubková aneb z proutí).
Wagenkorb. Us. — K. = koš ohradní, Schauz-
korb. — K. = koš na chléb. Brodkorb. Aqu.

Košinář, e, m., košatinář, Korbmacher. D.

Košiník, a, m. Korbmacher. Veleš.

Košinový vůz. Korbwagen. D.

Košíř, e, m. Korbmacher. Tk. II. 374.

Košíře, dle Budějovice, ves u Prahy.

Košlák, u, m., Steinnuss. Plk.

Košnice, e, f., koš včelní, Bienenkorb.
Na Slov. — K., pl., dva trámce na místě žebřin
vozních, mezi něž položené prkno činí dno
k nakládání hnoje. Seitenbalken am Mist-
wagen. Dch.

Košov, a, m., vesnice a hora u Jičína.

Košový, Korb-.

Košt, u, m., z něm. Kost = okus, okusení,
das Kosten, der Versuch. Víno na košt. —
K. = chutnání, chuť, der Geschmack. V.,
Kom. — K. = útraty, náklad, die Kosten.
Na svůj vlastní náklad a k. válku vedl. V.

— K. = tuřín, řepa, die Rübe. Us. k Ba-
vorům.

Košťál, u, m., košťálek, lku, coll, ko-
šťálí. — K. na Slov. = kosť; brk. — K.
sloupek n. hloub, na němé zelí n. bylina roste,
der Stengel, Stürzel. Bylina na hloubku neb
košťálu stojí. Kom. Do košťálu vyrůstati.
Rohn. K. u zelí. Us. Lacino v Čechách, tři
košťály za groš. Vz Nuzný. Lb. Leží mezi
košťály, pometly (od nikoho není vážen). Č.
Sprostý jako kapustový k. Vz Hloupý. Č.
Tlam tlam, po zelí, domiali (dostrouhali) ko-
šťály. Vz Tlachal. Č. — K. u palce (ve mlýně)
dolejní čásť palce kola palečného, kozlík, der
Stängel. Jg., Vys. — K. Starý k., ein Geck,
eine Vettel. Rk.

Košťáliště, ě, n., místo, kde zelí sázeno
bylo. Us.

Košťálník, a, m., zahradník, jenž zele-
niny pěstuje. Kohlgärtner. Us. Dch.

Košťálov, a, m., hrad v Litoměřicku. Vz
S. N.

Košťálový, Stengel-.

Košťář, košťatář, e, m., der Besenbinder. Us.

Koště, ěte, Č. (ač neživot., skloňuje se
výjimkou podlé Kníže. Brs. 9. ); koštiště,
chvoštiště, ě, košťátko, a, n. V Jičíně a na
Mor. (Bž. ): prometlo. Besen. Cf. slov. kust
= Strauch Šf. K. k metení plev: sháněčka.
Šp. Nové k. dobře mete. D., Č. Každé koště
jest hezké, když se ustrojí. Vz Chlubný. Č.
Přijdeť také na místo, kde k. stává. Vz Pro-
dělání. Č.

Koštěj, e, m., Skelet, kostěnec. D.

Koštěnec, lépe: kostěnec, vz toto.

Koštěný, lépe: kostěný, knöchern.

Koštěr, u, m., strom, dřevo, Baum, Holz.
Us. Mark.

Koštěř, koštýř, kostíř, e, m., z něm.
Koster. K. vína. Tk. II. 371. — K., nádoba
k nabírání vína, krokvice. Vus.

Koštištář, e, m. = košťář. D.

Koštování, n. Vz Koštovati. V.

Koštovati, z něm. kosten = okoušeti,
chutnati, ochutnávati. — co: víno, pivo. Us.
— K. = zkoušeti, versuchen. V. — čeho.
K. meče o mrtvého. D., V. — čím. Někdy
i bitím koštoval. Klat. — se na čem. Na
kterémž kolu se každého dne museli k. (cvi-
čiti). V. — se s kým. Aby se s křesťany
koštoval. Kron. Tur. — K. = státi, kosten.
Co to koštuje (v obec. mluvě m. stojí) ?

Koštovka, y, f., košt, okus, das Kosten.
Na Slov. Dejte mi na k-u. Bern.

Koštový, Kost-. K. víno. Zlob.

Koštúr, u, m., železný bodec na voly,
Stängel, Griffel. Bern.

Košumberk, a, m., hrad v Chrudimsku.
Vz S. N.

Košut, a, m. = kozel, Bock. Řezaný kozel
je kleštěný k. Kom. — K. = člověk nepo-
vážlivý, nerozumný. Na Slov.

1. Kot, a, m. = kocour, der Kater. Odtud:
kotě, kocour, kočka; cf. lat. catus. Kota na
myši, na zajíce chrta. L. — K., phoca ursina,
der Seebär. — Na Mor.: Honiti kota (jistý
tanec).

2. Kot, kůt, u, kůtek, kotek (zastr. ), tku,
kotíček, čku, m. = vydutosť, Höhlung; odtud:
kot, kotec, tce = bouda, budka. Psí kot. Jg.
O psí kot se hádati (o věc nepatrnou). V.
Vz Hádka (daremná). Č. Cf. dolnoněm. Kott
= posada; Kapunenkott. Č. — K. = nadu-
tosť, odtud: kotník. — K. = vysedlá a ku-
latá kosť ku př. patní k., kotník, das Fer-
senbein, der Kot, der Knöchel, die Köthe.
Dáti se v koty n. v nohy. Koty vzíti. Bráti
na se koty. Natahovati koty (= pospíchati).
Vz (stran přísloví) Spěch. Č. — K. = paz-
nehty, nohy, k. hovězí, telecí. Klauen; Ochsen-,
Kälberfüsse. Boč., v Přerov. Kd. Také rosol
z prasečích nožiček. V Přerov. Kd. — Rozlož
koty (= nohy = rozvaluj se na loži). Us. Budeš
držeti koty (budeš lán, trestán). Ros., Č.
Vz Domluva. — K. (kůty, kostky, kůtky),
Würfel von den Thierknöcheln. V. Vyhráš
co Vavrda v kůty. D. — K., kotva. Kat. 2799.

3. Kot, u, m., překot, kácení, padání, das
Umhauen, Fällen, Fallen, der Sturz, Fall.
Rozléhá sě po úvalech kot vetchých dřev.
Rkk. 37.

Kotáceti, 3. pl. -cejí, el, en, ení = váleti,
kotáleti, rollen, wälzen. — se po čem: po
poli. Jg. — čím. Ten svět se divně obrací,
když žena mužem kotácí. Č.

Kotáčka, y, f., mačka, eryngium campe-
stre, Mannstreu, Brachdistel. Jád.

Kotálec, lce, m. = kotrlec. Burzelbaum. Jg.

Kotálení, n. K. obroučku, das Reifen-
schlagen (Spiel). Dch.

Kotaliti, kutaliti, kotouliti, kutouliti, 3.
pl. -li, il, en, ení; kotáleti, kotouleti, kutá-
leti, kutouleti, 3. pl. -lejí, el, en, ení; kotá-
lívati, kotoulívati, kutalívati, kutulívati =
váleti, kouleti, wälzen, rollen. — co kudy:
soudek po pokoji. Us. — kam: soudek do
domu. K. v kuželky. Da. - - čím, s čím. Kutalil
tím sudem, s tím sudem. Jg. — se odkud: