764

s vrchu. — se s čím. Ten sud se kutalil
i s pivem. Jg. — se kde: na posteli. Ros.

Kotar, Kotor, a, m., mě. Cattaro v Dal-
macii.

Kotár, u, m., na Mor. a Slov. = chotár,
podkrají. Rybay.

Kotce, vz Kotec.

Kotčár, Kotčí, vz Kočár, Kočí.

Kotě, gt. kotěte, n., koťátko, mládě zví-
řat čtyřnohých, zvláště koček, psů atd., cf.
lat. catulus, das Junge von Katzen, Hunden,
usw. Kočka má koťata. Us. Kac (káč) kotě
od mléka (když někdo na menší krádeži n.
mlsačce postižen). Vz Macek, Rak, Odehnati.
Lb., Č. Lepší dítě nežli kotě. Us. Hledí co
kotě devátého dne (hloupé). Vz Hloupý. Č.
První koťata za plot. Č. Odstrčiti ubohého
co k. od mléka. Vz Odbytí. Č. Tys k. slepé.
Da. — K., vycpanina, která do kulovata
jsouc ustrojena na čepcích ženských vzadu
visí. U Domažl. Us. Dch. — K., hra na
koťata (pračata, kůtky). Vz Jg. — K. Koťata
= kočičky (na stromech), die Kätzchen. D.

— K., kůtě = dům, lože. Haus, Lager. Jdi
na kotě. Us. u Bydž. Vz Kotec.

Kotec, tce, koteček, čku, m. = budka,
Behältniss. K. na telata, na holuby (holubník),
na slepice (kurník), kačí (kačinec), husí (hu-
sinec). — K. bouda kupecká, krám, K. pe-
kařský, soukenický. Gl. 107. Höke, Kram-
stelle, Halle. — Kotce, pl. = řada takových
krámův, bazar. Koupil to v kotcích. Jg. K.
v Praze v Tk. II. 539. Die Kotzen, Tandel-
markt. Vz S. N. — K. na lodi, kajuta, Ka-
jüte. S. N. — K., Kasten beim Wagen. —
K., lože, kůtě, postel, das Lager. Us. Turn.

Kotečník, a, m. Budenkrämer. Troj., Tk.
II. 374.

Kotejcati se, watschen, torkeln. Rk., Dch.

Kotejcany, dle Dolany, jméno místní,
Schmiedgraben. Mus. Lid říká K., ale Pal.
píše: Chotičany (u Č. Budějovic). Bž.

Kotejš, e, m., kotejšice, e, f. Schnecken-
rundung. Rk.

Kotejšovitý, -ový, schneckenartig. Rk.

Kotek, zastr., vz Kůtek.

Kotel, tla či tlu, m. Gt. kotle šp., poně-
vadž se kotel nekončí na -li>, nýbrž na -ta
Mkl. Cf. Brs. 9. Kotel, ahenum, goth. ka-
tils, lit. katilas, lat. catillus, catinus, Schl.,
katvâla, Höhlung, řec. -aótvIoí-, die Schale,
y. orvlrj, jede Höhlung. Fk. 30. Der Kessel,
Küper. Stran původu vz také Mz. 46. V ko-
tlích vařiti. Kom. K. mydlářský, barvířský,
visutý. Jg. K. na vodu, na prádlo, na pivo,
na ryby, na švestky, na povidla, Š. a Ž.,
na pálení kořalky. Hrnec k. kárá, černa sta
oba. Jg. Vz Hlohyně. U sazí a u kotla nikdo
nezbělí. Š. a Ž. — Vytříti komu kotlík (vy-
peskovati). Jg. — K., větší n. menší prostor
prohlubený, kotlina, Kessel, ku př. okolo
pevnosti (prohlubina), okolo stromu. Vz Hora.

— Kotly, hudební nástroj, vlaské bubny.
Vz S. N. Kotly jsou druh bubnů, jichžto se
při slavnostech užívá. Kořínek ad Rkk. 40.
Pauken. Vzezni hlahol trub i kotlóv. Rkk.
40. Buben má 2 stejná dna z koží; kotel, oby-
čejnému kotlu podobný, má jen horní otevře-
nou čásť koží potaženou; o božím těle no-
sívají kotly kostelníci, v červená roucha

odění, na zádech od oltáře k oltáři. Bž. —
K. = kropenka, Weihessel. Na Mor. Boč.
— K. = řiť. Da.

Kotelec, lce, m., v již. Čechách: peleš
zvířat; rozcuchané lože. Kts.

Kotelette, koteletky, žeberky, žeberní
řízky telecí n. vepřové. Rk. Koteletten, ge-
bratene Rippenstückchen von einem Kalbe.

Kotelna, y, f. Kesselhaus.

Kotelnice, e, f., der Heckenschafstall. Na
Slov. Bern.

Kotelník, a, m. = kotlář.

Kotelný, Kessel-. K. oheň. Čas. techn.

Koten, tnu, m., zastr. = kotník. Reš.

Koteň, tně, f., kotníky za prsty, když se
ruka v pěsť sevře. Us.

Kotěna, y, f. = kočka, na Slov.

Kotenec, nce, m., scaurus, hmyz. Krok.

Kotěnec, nce, m. = kotě. Jád.

Kotěrec, rce, m., místo, kde koťata —
nyní drůbež sedá. Hühnerhaus. Jg.

Koterie, e, f., z fr., uzavřená společnosť,
věneček, dychánek, spolek. Rk. Kränzchen,
Klatschgesellschaft.

Kotev, vz Kotva.

Kotevné, ého, n. Ankergeld. Jg.

Kotevní, Anker-. K. provaz, clo, právo,
D., Th., hák. V.

Kotevnice, e, f., rhexia = kotevník.

Kotevník, a, m., Ankerschmied. Troj. Vz
Tk. II. 376., 381. — K., u, m., rhexia, An-
kerblume. D.

Köthen, a, m., mě. v něm. Vz S. N.

Kothurn, u, m., vysoké až po holeň šně-
rované škorně u starých Řekův, později obuv
s vysokými špalíčky v starořeckých diva-
dlech, aby tím herec tragický větším se stal.
Na kothurnu kráčeti (vysoce). Nz.

Kotiljon, u, m., z fr., společenský tanec
v ^¾ taktu. Rk.

Kotík, u, kotíček, čku, m. = kotník u ruky,
Knöchel. Na Mor. Jg.

Kotiti, 3. pl. -tí, il, cen, ení, kotívati,
káceti = převrhovati, převracovati, umwer-
fen, umstürzen. — co: stolici. — co čím:
rukou, nohou. — se odkud. Sien (ten) sě
koti s oře. Rkk. 55., 42. — se po čem.
Vlaslav po zemi sě koti. Rk. 23.

Kotiti se, il, cení, okotiti se = mladé
roditi (o kočkách, kozách, čubkách, ovcích
atd. ), jungen, Junge werfen. — abs. Kočka
se kotí. Koza se kotí (kozlí). Jg. — se komu.
Peníze se mu kotí (množí). Jg. — jak. Hřích
po hříchu se kotí. Plk. — se s kým. Matka
s dítětem se kotí (mazlí). Jg.

Kotkati = koktati. Us. u Berouna.

Kotkavý = koktavý. Us. u Ber.

Kotkodákati = kodkodákati.

Kotlačka, y, f., mačka, bylina, Mannstreu.
Jg. —

Kotlanka, y, f., kamna s kotlem. Jg.

Kotlář, e, m., Kupferschmied, Kessler.
Tk. II 376., V.

Kotlářík, a, m. Kesselflicker.

Kotlařiti, il, ení, Kessler sein.

Koltářka, y, f., die Kupferschmiedin. —
K., vinice u Prahy.

Kotlárna, y, f., Kupferschmiede. D.

Kotlářský, Kessler-. K. řemeslo, D., dláto.
Rohn.