770

Koutkovati, sich verbergen, Winkel
suchen. — se s kým: s děvčetem (do koutů
s ním zalézati). Us. K. se se službou boží.
Br. — se = práci se vyhýbati. Ros., Dač.

Koutkovatý, winkelig. Us.

Koutnatý, hranatý, winkelig. D.

Koutní, -ý, koutečný, Winkel-. K. ulice.

Koutnice, e, f., omladnice, šestinedělka,
Wöchnerin. D. — K., úhelnice, das Winkel-
mass. — K., koutek oční, Augenwinkel. Zlob.
— K., skříně koutní. Us. Bol. — K. u varhan,
Winkelhaken. — K., orithyia, korýš. Krok.

Koutník, u, m., vz Porožník. Ozdobný
hrnec, ve kterém se posýlá do kouta šesti-
nedělkám. Mý. — K., koutnice, úhelnice, das
Winkelmass. — K., a, m., Winkelspinne. D.

Koutný. Úzká a k. rada (bratrská). Jir.
Vz Koutní.

Koutoměr, u, m., der Winkelmesser. Jg.

Koutovic, jm. vymyšlené. S Koutovic
Jankem tančiti (s Lavicovic Honzou) = doma
zůstati. Jg.

Koutový, Winkel-. K. dláto. Viereisen. Us.

Koutra, pl., a koutro, a, n., záslona še-
stinedělek. Strojiti k. Us.

Koutskov, a, m., pekelec.

Koutule, e, f. K. popelavá, psychoda
phaloenoides, členovec dvoukřídlý. Frč. 157.

Kouzelna, y, f., die Magie. Berg.

Kouzelnice, e, f., čarodějnice, die Zau-
berin, Hexe. V.

Kouzelnický, Zauber-, Hexen-, zaube-
risch.

Kouzelnictví, n., die Zauberei, Hexerei.
D. —

Kouzelník, a, m., čarodějník, der Zau-
berer, Hexenmeister. V. K-ci kouzly svými
jiné třeští. Kom.

Kouzelný, Zauber-, zauberhaft. K. baba,
dalekohled, hra (vz S. N. ), koflík, nalévák
(Trichter), opera, pohár, svítilna = čarovná
(laterna magica, jest optický nástroj, jímž se
průsvitavé obrazy na skle malované v temnu
ve zvětšovacích rozměrech na bílou stěnu
metají. Vz více v S. N. ). Nz. K. motouz,
Zauberfaden (hračka k mluvení do dálky).
Dch. —

Kouzelství, n. = kouzelnictví.

Kouzeň, zně, f., podkamní. D.

Kouzlení, n., čáry, das Hexen, Zaubern. V.

Kouzliti, il, en, ení, čarovati, zaubern,
hexen; velmi těšiti, bezaubern, hoch erfreuen.
Jg. — čím: jedem. Reš. — koho čím. Kouzlí
milou lahodností. Chmel. Krásnou hudbou
sluch náš kouzlil. Us.

Kouzlivý = kouzelný. Mus.

Kouzlo (zastr. kúzlo), a, n., pl. kouzly,
ův, m., ale více: kouzla, kouzel, n., Zau-
berei, Hexerei, Zauber, Zauberwerk. V. kouzla
provoditi; s kouzly se obírati; na čáry a
kouzla se oddati. V. Kouzlem všecky svedl.
Lom. Kouzly z někoho vypleniti. Br. Kou-
zlům něco přičítati, Lom., připisovati. Štelc.
Vyučiti někoho v kouzlech a čárách. Štelc.
Kouzla se přidržeti. Lom. — Vz Rb. str. 267.

Kouzloplný, bezaubernd, zauberisch, zau-
bervoll. Č.

Kouzlování, n. = kouzlení. Br.

Kouzlovati = kouzliti. Jg.

Kouzlovec, vce, m., das Amulet. Rk.

Kouzlový = kouzelný. Koll.

Kouzně, ě, f., v již. Čechách = temná
komnata. Původně kovárna. Kts. Místo pod
kamny na dříví. Da. Vz Kouzeň.

Kov, u, m., od ku [kouti, vz u v ov (av)
a Gb. Hl. 145. ], co se kouti, kovati může.
Kovy nazýváme veškeré chemické prvky těl
nerostných, jichž čítáme nyní 50. S. N. Vz Šfk.
14., 26., 130. Das Metall, Erz. Kovy mají
zvláštní vid kovový (zvláštní lesk a barvu)
a neprůhlednosť, jsou velmi hutné ale méně
tvrdé, tažné, jen některé křehké. Jsou dobří
vodičové tepla a električnosti. Bř. 62. Kovy
a) drahé (vyšší, edel): zlato, platina, stříbro,
rtuť; b) obecné (nižší, sprosté, unedel), «a)
tažné: železo, měď, olovo, cín, cinek; ß)
křehké: arsen, vizmut, antimon. Bř. — Kov
drahý, vzácný, lehký, těžký. Nz. K. podlé
vlastností zásaditých kysličníků svých: kovy
žíravin či alkalické, k. zemitých žíravin, k.
zemin, k. těžké či rudokovy. Vz více v S.
N. Šfk. 140. —143. dělí kovy na A) lehké:
I. tř. Kovy žíravin či alkalické, Alkalime-
talle: a) pravé kovy žíravin: kalium, natrium,
lithium; b) kovy zemnitých žíravin, Erdal-
kalimetalle: baryum, Strontium, calcium: II
zeměkovy či kovy zemnin, Erdmetalle: mag-
nesium, yttrium, erbium, terbium, thorium,
cerium, lanthan, didym; alumium, glycium,
zirkonium; kovy: yttrium, erbium, terbium,
thorium, cerium, lanthan a didym patří snad
do násl. třídy. — B. K. těžké. III. mangan,
železo, chrom, kobalt, nikl, uran, zinek, cad-
mium; IV.: arsen, antimon, vizmut, tellur,
vanadin, wolfram, molybden, tantal, niobium;
V. tř.: olovo, měď; VI. tř. drahé kovy: rtuť,
stříbro, zlato, platina, iridium, ruthenium,
rhodium, palladium, osmium. — Vz také Bř.
55. a násl. Poněvadž toto království z daru
a milosti pána Boha nad jiné země horami
a kovy, zvl. od zlata a stříbra obdařeno jest.
Nar. v h. a k. Frd. I. 89. K. zlatý, stříbrný.
Pr. I. 89. Narovnání o hory a kovy v krá-
lovství českém. Pr. 88. K. ryzí (který v pří-
rodě v původní čistotě se nalézá). Pt. K. bla-
horodý (který ani v ohni ani na vzduchu po-
vahy své nemění, zlato, stříbro atd. ). Vys.
Vz Ruda. — O kovích dělati (kovati). V.
Kovy bíti. V. Kovy kouti, legovati, směšo-
vati, mísiti. Nz. Kovů hledati, dobývati. Us.

Kovací kladivo (ku př. ku kování koní),
Hufhammer, Čsk., kleště, nářadí, truhlík,
stolice. Vys.

Kovácký = kovářský. Schmied-. Na Slov.

Kováč = kovář na Slov. V Čech. slove
nyní k. zvl. ten, kdo došlé železo v hamru
kuje, liše se od obyčejného kováře, der Nach-
schmied. Us., Č.

Kovadlina, y, f., kovadlo, nákovadlo, ná-
kovadlí, na Moravě a Slov. nákova, nákov;
malá k.: babka; špalek pod kovadlinu. Am-
boss. Šp. Mezi mlatem a kovadlem býti. D.
(Sr. Vlka za uši držeti). Znova něco na ná-
kovadlo vzíti (znova do práce). Na Slov.
Na jedno kovadlo tlouci (= za jedno býti).
Kovadlo = kovadlina, hlavně v hamřích, na
kterou hamr tluče. Vys. Na kovadlině horké
železo kouti, obraceti, táhnouti, vytloukati.
Vz Nákov. — K. Kovadlo, kosť kovadlová
v uchu, der Amboss.



	770

	Koutkovati, sich verbergen, Winkel suchen. — se s kým: s děvčetem (do koutů s ním zalézati). Us. K. se se službou boží. Br. — se = práci se vyhýbati. Ros., Dač. Koutkovatý, winkelig. Us. Koutnatý, hranatý, winkelig. D. Koutní, -ý, koutečný, Winkel-. K. ulice. Koutnice, e, f., omladnice, šestinedělka, Wöchnerin. D. — K., úhelnice, das Winkel- mass. — K., koutek oční, Augenwinkel. Zlob. — K., skříně koutní. Us. Bol. — K. u varhan, Winkelhaken. — K., orithyia, korýš. Krok. Koutník, u, m., vz Porožník. Ozdobný hrnec, ve kterém se posýlá do kouta šesti- nedělkám. Mý. — K., koutnice, úhelnice, das Winkelmass. — K., a, m., Winkelspinne. D. Koutný. Úzká a k. rada (bratrská). Jir. Vz Koutní. Koutoměr, u, m., der Winkelmesser. Jg. Koutovic, jm. vymyšlené. S Koutovic Jankem tančiti (s Lavicovic Honzou) = doma zůstati. Jg. Koutový, Winkel-. K. dláto. Viereisen. Us. Koutra, pl., a koutro, a, n., záslona še- stinedělek. Strojiti k. Us. Koutskov, a, m., pekelec. Koutule, e, f. K. popelavá, psychoda phaloenoides, členovec dvoukřídlý. Frč. 157. Kouzelna, y, f., die Magie. Berg. Kouzelnice, e, f., čarodějnice, die Zau- berin, Hexe. V. Kouzelnický, Zauber-, Hexen-, zaube- risch. Kouzelnictví, n., die Zauberei, Hexerei. D. — Kouzelník, a, m., čarodějník, der Zau- berer, Hexenmeister. V. K-ci kouzly svými jiné třeští. Kom. Kouzelný, Zauber-, zauberhaft. K. baba, dalekohled, hra (vz S. N. ), koflík, nalévák (Trichter), opera, pohár, svítilna = čarovná (laterna magica, jest optický nástroj, jímž se průsvitavé obrazy na skle malované v temnu ve zvětšovacích rozměrech na bílou stěnu metají. Vz více v S. N. ). Nz. K. motouz, Zauberfaden (hračka k mluvení do dálky). Dch. — Kouzelství, n. = kouzelnictví. Kouzeň, zně, f., podkamní. D. Kouzlení, n., čáry, das Hexen, Zaubern. V. Kouzliti, il, en, ení, čarovati, zaubern, hexen; velmi těšiti, bezaubern, hoch erfreuen. Jg. — čím: jedem. Reš. — koho čím. Kouzlí milou lahodností. Chmel. Krásnou hudbou sluch náš kouzlil. Us. Kouzlivý = kouzelný. Mus. Kouzlo (zastr. kúzlo), a, n., pl. kouzly, ův, m., ale více: kouzla, kouzel, n., Zau- berei, Hexerei, Zauber, Zauberwerk. V. kouzla provoditi; s kouzly se obírati; na čáry a kouzla se oddati. V. Kouzlem všecky svedl. Lom. Kouzly z někoho vypleniti. Br. Kou- zlům něco přičítati, Lom., připisovati. Štelc. Vyučiti někoho v kouzlech a čárách. Štelc. Kouzla se přidržeti. Lom. — Vz Rb. str. 267. Kouzloplný, bezaubernd, zauberisch, zau- bervoll. Č. Kouzlování, n. = kouzlení. Br. Kouzlovati = kouzliti. Jg. Kouzlovec, vce, m., das Amulet. Rk.	Kouzlový = kouzelný. Koll. Kouzně, ě, f., v již. Čechách = temná komnata. Původně kovárna. Kts. Místo pod kamny na dříví. Da. Vz Kouzeň. Kov, u, m., od ku [kouti, vz u v ov (av) a Gb. Hl. 145. ], co se kouti, kovati může. Kovy nazýváme veškeré chemické prvky těl nerostných, jichž čítáme nyní 50. S. N. Vz Šfk. 14., 26., 130. Das Metall, Erz. Kovy mají zvláštní vid kovový (zvláštní lesk a barvu) a neprůhlednosť, jsou velmi hutné ale méně tvrdé, tažné, jen některé křehké. Jsou dobří vodičové tepla a električnosti. Bř. 62. Kovy a) drahé (vyšší, edel): zlato, platina, stříbro, rtuť; b) obecné (nižší, sprosté, unedel), «a) tažné: železo, měď, olovo, cín, cinek; ß) křehké: arsen, vizmut, antimon. Bř. — Kov drahý, vzácný, lehký, těžký. Nz. K. podlé vlastností zásaditých kysličníků svých: kovy žíravin či alkalické, k. zemitých žíravin, k. zemin, k. těžké či rudokovy. Vz více v S. N. Šfk. 140. —143. dělí kovy na A) lehké: I. tř. Kovy žíravin či alkalické, Alkalime- talle: a) pravé kovy žíravin: kalium, natrium, lithium; b) kovy zemnitých žíravin, Erdal- kalimetalle: baryum, Strontium, calcium: II zeměkovy či kovy zemnin, Erdmetalle: mag- nesium, yttrium, erbium, terbium, thorium, cerium, lanthan, didym; alumium, glycium, zirkonium; kovy: yttrium, erbium, terbium, thorium, cerium, lanthan a didym patří snad do násl. třídy. — B. K. těžké. III. mangan, železo, chrom, kobalt, nikl, uran, zinek, cad- mium; IV.: arsen, antimon, vizmut, tellur, vanadin, wolfram, molybden, tantal, niobium; V. tř.: olovo, měď; VI. tř. drahé kovy: rtuť, stříbro, zlato, platina, iridium, ruthenium, rhodium, palladium, osmium. — Vz také Bř. 55. a násl. Poněvadž toto království z daru a milosti pána Boha nad jiné země horami a kovy, zvl. od zlata a stříbra obdařeno jest. Nar. v h. a k. Frd. I. 89. K. zlatý, stříbrný. Pr. I. 89. Narovnání o hory a kovy v krá- lovství českém. Pr. 88. K. ryzí (který v pří- rodě v původní čistotě se nalézá). Pt. K. bla- horodý (který ani v ohni ani na vzduchu po- vahy své nemění, zlato, stříbro atd. ). Vys. Vz Ruda. — O kovích dělati (kovati). V. Kovy bíti. V. Kovy kouti, legovati, směšo- vati, mísiti. Nz. Kovů hledati, dobývati. Us. Kovací kladivo (ku př. ku kování koní), Hufhammer, Čsk., kleště, nářadí, truhlík, stolice. Vys. Kovácký = kovářský. Schmied-. Na Slov. Kováč = kovář na Slov. V Čech. slove nyní k. zvl. ten, kdo došlé železo v hamru kuje, liše se od obyčejného kováře, der Nach- schmied. Us., Č. Kovadlina, y, f., kovadlo, nákovadlo, ná- kovadlí, na Moravě a Slov. nákova, nákov; malá k.: babka; špalek pod kovadlinu. Am- boss. Šp. Mezi mlatem a kovadlem býti. D. (Sr. Vlka za uši držeti). Znova něco na ná- kovadlo vzíti (znova do práce). Na Slov. Na jedno kovadlo tlouci (= za jedno býti). Kovadlo = kovadlina, hlavně v hamřích, na kterou hamr tluče. Vys. Na kovadlině horké železo kouti, obraceti, táhnouti, vytloukati. Vz Nákov. — K. Kovadlo, kosť kovadlová v uchu, der Amboss.