Předchozí (770)  Strana:771  Další (772) |
|
|||
771
|
|||
|
|||
Kovadlinář, e, m., der Ambossschmied. Jg.
Kovadlinářtsví, n., Ambossschmiedhand-
werk. Kovadliště, ě, n., Ambossstock Rk.
Kovadlník, a, m. = kovadlinář. Žid., Tk.
II. 375. Kovadlo = kovadlina.
Koval = kovář. V Opav. Pk. Také na
Mor.: Kovalu, kovalu, popřej mi noclehu. Mor. P. 30. Kovaň, ě, f., jm. místní. Mus.
Kovanda, od kov-ati, vz -nda.
Kování, n., činnosť, das Hämmern, Schmie-
den, Beschlagen. K. koní. — K. = co ko- váno jest, kovanice, der Beschlag. Kůň po- třebuje kování (podkov). Jel. Truhla, šatník, hůl, dýmka, ručnice atd. má pěkné kování. Jg. K. (Garnitur) slove okov a ozdoba na zbrani lovecké, Šp.; k němu patří: čepec předpažbí či botka, Vorderschaftskappe, hlavenní kroužky, Gewehrringe, matice cídičová, Putzstockmut- ter, listec jazýčkový, Züngelblatt, lučík, šrouby, plátek pro řemenní kroužek. Čsk. I. 4. str. 16. a násl. Kování na špičce voje: kačírek; na zadní části voje: vozatajík, formánek. Šp. K. na chomout, hladké, s koníčkem, na okno, na okenici, na válec k záslonám, rohovní. Kh. K. na dvéře, k. nábytku. — K., sno- vání (zlého), das Schmieden, Brüten, Anzet- teln. K. zrad. Syr. Kovanice, e, f., kování. K. truhly. Be-
schlag. Aqu. Kováníčko, a, n. = kování, der Beschlag.
Kovanina, y, f., das Geschmiede. Rk.
Kovaný, naproti: litý, gehämmert, ge-
schmiedet. K. železo, ocel. Us. K. koly: že- lezem pobité. Us. K. vědra, s železnými obruči. Rkk. K. botky, s podkůvkami. Jg. — čím: zlatem. Er. P. 293. Dýmka stříbrem kovaná. Us., Sš. P. 178. Vz Kovati. — K. Němec (pouhý N. ), der Stockdeutsche. — K. člověk = hrubý, litý, massiv. Jg. — K., beschlagen, své věci dobře znalý. Prk. Kovář, e, kovářík, a, kováříček, čka, ku-
jíř, e, m. Na Slov. kováč, na Mor. kuzněc, pol. kovał, der Schmied. K. od ku (kouti, vz U v ov). K. v kovárně vzdýmaje na výhni (ohnisku) měchem (dymadlem) oheň v něm železo rozpaluje. Potom je kleštěmi vytahuje, na kovadlinu klade, kladivem a perlíkem (velikým kladivem) kuje (buší), Pt., pilníkem vystruhuje, ková, kutí. Šp. Vz více v S. N. K. vojenský, při praporci jízdných, usedlý; k. zbraní. D. Jako v Praze studený kovář kladivem na železo tluka zvoní, aby o něm, že tudy jde, v domích věděli. Har. II. 167. (V Plasku a Plz. k. studený, který řemesla neprovozuje; opak: horký. Prk. Zde má slovo to jiný význam, označujíc snad ko- váře bez ohně pracujícího. ) Komu pán Bůh nedal, kovář neukuje. Na Slov., Č., Pk. Ra- ději kováře než kováříka. Č. Lépe kováří- kovi než kováříčkovi. Lb. Najde kovář uhlíře (a uhlíř kováře = kdo koho potřebuje). Č. Od kováře uhlí kupovati = z druhé ruky, draze. Na Slov. Proto má kovář kleště, aby se sám nepálil (= nezžehl. Lb. ). Na Slov. Kováři, když se sejdou, mluví o kleštích. L. Dobře tomu k-ři, jenž na obě ruce kuje; K. provinil a koláře oběsili. Pk. — Vz Tk. |
II. 539., Náraz, Narážka. — K., houba, vz
Koloděj. Jg. Kovářčin, a, o, der Schmiedin gehörig.
Us. — Kováře, dle Budějovice. Tk. III. 72.
Kovariant, u, m., v mathem. Stč.
Kovářík, a, kováříček, čka, m., malý,
nepatrný kovář. — K. = druh síkorek. — K. = jistý brouk. Jg. K. krvavý, elater san- guineus; polní, e. segetum. Vz více v Frč. 187. Schnellkäfer. — K. = druh horních du- chův, Berggeist. Balb. d. mont. s. Kovařiti, il, ení, das Schmiedehandwerk
treiben. Kovářka, y, f., die Schmiedin. Us.
Kovárna, y, f., Schmiede. V. K. polní,
Feldschmiede. Čsk. Kovařovice, dle Budějovice. Tk. I. 397.
III. 58. Schmieding.
Kovářský, Schmiede-. V. K. dílna (ko-
várna), kleště, tovaryš, uhlí, kladivo, bůh (Vulcanus). V., Jg. K. práce, železo (kované), oheň, nářadí, mistr, účet, pilník, řemeslo atd. Šp. Strašiti koho kovářskou zástěrou = prázdný strach naháněti. Prov., Jg. Kovářství, n., das Schmiedehandwerk.
K. je řemeslo, jež vzděláváním prutového železa na hrubší výrobky se zabývá. S. N. Vz Kovář. Kovářstvo, a, n. = kováři, eine Schmiede-
gesellschaft. — K. = kovářství. Veleš. Kovářův, -ova, -ovo, dem Schmiede ge-
hörig. Kovati, kovávati. Vz Kouti, Bušiti; schmie-
den, hämmern, beschlagen. Jg. — abs. Ne- může-li kovati, ale pomáhá dýmati (vždy k něčemu platen). Č. Rovně konáno, brzo zbroušeno. Lb., Šp. Tyto peníze jsú za cie- saře D. kovány. Pass. 587. — co, koho: koně, kolo, koly, vědro, truhlu, dvéře, okna. Us. Železo kovati, dokud horké jest (= užiti času, příležitosti), Jg.; zradu (snovati, ins- geheim schmieden, anzetteln), Br., lesť. Cyr. — co s kým. Poče s ním vše zlé k. Let.
181. — jak: koně na ostro, na hladko. Us. — co kde čím atd. Dnes jsem koval koně
pod kulnou, v konírně, novým kladivem za 50 kr. před mnohými diváky atd. Kovec, vce, m., kujíř, der Zeugschmied.
Th. — Koveleč, lče, m., u Třebenic. Tk. III. 130.
Kovéř, e, m. = havíř. Ros.
Kovíčeti, kovíkati, křičeti, jako sejc,
schreien wie der Kauz. Šp. — K., naříkati. Kovítek, tku, m., druh křemenů, Schiller-
stein. Min. Koviti, il, en, ení, metallisiren. Rk.
Kovitý, metallisch. Rk.
Kovkop, a, m., horník ve kovových ho-
rách. Vys., Háj. Bergmann, -hauer. Kovnatý, metallreich.
Kovní, Metall-. K. lesk. Jg.
Kovno, a, n., mě. v severozápadní Rusi.
— Kovňan, a, m. — Kovenský. Vz více
v S. N. Kovnosť, i. f., Hämmerbarkeit. Us.
Kovný, Ros., dající se rozkovati, hämmer-
bar, Vys.; 2. co kov v sobě má, metallisch. Kovná voda, Zlob.; 3. z kovu, Metall-. Plechy kovné. Presl. |
||
|
|||
Předchozí (770)  Strana:771  Další (772) |