771

Kovadlinář, e, m., der Ambossschmied. Jg.

Kovadlinářtsví, n., Ambossschmiedhand-
werk.

Kovadliště, ě, n., Ambossstock Rk.

Kovadlník, a, m. = kovadlinář. Žid., Tk.
II. 375.

Kovadlo = kovadlina.

Koval = kovář. V Opav. Pk. Také na
Mor.: Kovalu, kovalu, popřej mi noclehu.
Mor. P. 30.

Kovaň, ě, f., jm. místní. Mus.

Kovanda, od kov-ati, vz -nda.

Kování, n., činnosť, das Hämmern, Schmie-
den, Beschlagen. K. koní. — K. = co ko-
váno jest, kovanice, der Beschlag. Kůň po-
třebuje kování (podkov). Jel. Truhla, šatník,
hůl, dýmka, ručnice atd. má pěkné kování. Jg.
K. (Garnitur) slove okov a ozdoba na zbrani
lovecké, Šp.; k němu patří: čepec předpažbí či
botka, Vorderschaftskappe, hlavenní kroužky,
Gewehrringe, matice cídičová, Putzstockmut-
ter, listec jazýčkový, Züngelblatt, lučík, šrouby,
plátek pro řemenní kroužek. Čsk. I. 4. str.
16. a násl. Kování na špičce voje: kačírek;
na zadní části voje: vozatajík, formánek. Šp.
K. na chomout, hladké, s koníčkem, na okno,
na okenici, na válec k záslonám, rohovní.
Kh. K. na dvéře, k. nábytku. — K., sno-
vání (zlého), das Schmieden, Brüten, Anzet-
teln. K. zrad. Syr.

Kovanice, e, f., kování. K. truhly. Be-
schlag. Aqu.

Kováníčko, a, n. = kování, der Beschlag.

Kovanina, y, f., das Geschmiede. Rk.

Kovaný, naproti: litý, gehämmert, ge-
schmiedet. K. železo, ocel. Us. K. koly: že-
lezem pobité. Us. K. vědra, s železnými obruči.
Rkk. K. botky, s podkůvkami. Jg. — čím:
zlatem. Er. P. 293. Dýmka stříbrem kovaná.
Us., Sš. P. 178. Vz Kovati. — K. Němec
(pouhý N. ), der Stockdeutsche. — K. člověk
= hrubý, litý, massiv. Jg. — K., beschlagen,
své věci dobře znalý. Prk.

Kovář, e, kovářík, a, kováříček, čka, ku-
jíř, e, m. Na Slov. kováč, na Mor. kuzněc,
pol. kovał, der Schmied. K. od ku (kouti,
vz U v ov). K. v kovárně vzdýmaje na výhni
(ohnisku) měchem (dymadlem) oheň v něm
železo rozpaluje. Potom je kleštěmi vytahuje,
na kovadlinu klade, kladivem a perlíkem
(velikým kladivem) kuje (buší), Pt., pilníkem
vystruhuje, ková, kutí. Šp. Vz více v S.
N. K. vojenský, při praporci jízdných, usedlý;
k. zbraní. D. Jako v Praze studený kovář
kladivem na železo tluka zvoní, aby o něm,
že tudy jde, v domích věděli. Har. II. 167.
(V Plasku a Plz. k. studený, který řemesla
neprovozuje; opak: horký. Prk. Zde má
slovo to jiný význam, označujíc snad ko-
váře bez ohně pracujícího. ) Komu pán Bůh
nedal, kovář neukuje. Na Slov., Č., Pk. Ra-
ději kováře než kováříka. Č. Lépe kováří-
kovi než kováříčkovi. Lb. Najde kovář uhlíře
(a uhlíř kováře = kdo koho potřebuje). Č.
Od kováře uhlí kupovati = z druhé ruky,
draze. Na Slov. Proto má kovář kleště, aby
se sám nepálil (= nezžehl. Lb. ). Na Slov.
Kováři, když se sejdou, mluví o kleštích.
L. Dobře tomu k-ři, jenž na obě ruce kuje;
K. provinil a koláře oběsili. Pk. — Vz Tk.

II. 539., Náraz, Narážka. — K., houba, vz
Koloděj. Jg.

Kovářčin, a, o, der Schmiedin gehörig.
Us. —

Kováře, dle Budějovice. Tk. III. 72.

Kovariant, u, m., v mathem. Stč.

Kovářík, a, kováříček, čka, m., malý,
nepatrný kovář. — K. = druh síkorek. —
K. = jistý brouk. Jg. K. krvavý, elater san-
guineus; polní, e. segetum. Vz více v Frč.
187. Schnellkäfer. — K. = druh horních du-
chův, Berggeist. Balb. d. mont. s.

Kovařiti, il, ení, das Schmiedehandwerk
treiben.

Kovářka, y, f., die Schmiedin. Us.

Kovárna, y, f., Schmiede. V. K. polní,
Feldschmiede. Čsk.

Kovařovice, dle Budějovice. Tk. I. 397.

III. 58. Schmieding.

Kovářský, Schmiede-. V. K. dílna (ko-
várna), kleště, tovaryš, uhlí, kladivo, bůh
(Vulcanus). V., Jg. K. práce, železo (kované),
oheň, nářadí, mistr, účet, pilník, řemeslo atd.
Šp. Strašiti koho kovářskou zástěrou =
prázdný strach naháněti. Prov., Jg.

Kovářství, n., das Schmiedehandwerk.
K. je řemeslo, jež vzděláváním prutového
železa na hrubší výrobky se zabývá. S. N.
Vz Kovář.

Kovářstvo, a, n. = kováři, eine Schmiede-
gesellschaft. — K. = kovářství. Veleš.

Kovářův, -ova, -ovo, dem Schmiede ge-
hörig.

Kovati, kovávati. Vz Kouti, Bušiti; schmie-
den, hämmern, beschlagen. Jg. — abs. Ne-
může-li kovati, ale pomáhá dýmati (vždy
k něčemu platen). Č. Rovně konáno, brzo
zbroušeno. Lb., Šp. Tyto peníze jsú za cie-
saře D. kovány. Pass. 587. — co, koho:
koně, kolo, koly, vědro, truhlu, dvéře, okna.
Us. Železo kovati, dokud horké jest (= užiti
času, příležitosti), Jg.; zradu (snovati, ins-
geheim schmieden, anzetteln), Br., lesť. Cyr.

— co s kým. Poče s ním vše zlé k. Let.
181. — jak: koně na ostro, na hladko. Us.

— co kde čím atd. Dnes jsem koval koně
pod kulnou, v konírně, novým kladivem za
50 kr. před mnohými diváky atd.

Kovec, vce, m., kujíř, der Zeugschmied.
Th. —

Koveleč, lče, m., u Třebenic. Tk. III. 130.

Kovéř, e, m. = havíř. Ros.

Kovíčeti, kovíkati, křičeti, jako sejc,
schreien wie der Kauz. Šp. — K., naříkati.

Kovítek, tku, m., druh křemenů, Schiller-
stein. Min.

Koviti, il, en, ení, metallisiren. Rk.

Kovitý, metallisch. Rk.

Kovkop, a, m., horník ve kovových ho-
rách. Vys., Háj. Bergmann, -hauer.

Kovnatý, metallreich.

Kovní, Metall-. K. lesk. Jg.

Kovno, a, n., mě. v severozápadní Rusi.

— Kovňan, a, m. — Kovenský. Vz více
v S. N.

Kovnosť, i. f., Hämmerbarkeit. Us.

Kovný, Ros., dající se rozkovati, hämmer-
bar, Vys.; 2. co kov v sobě má, metallisch.
Kovná voda, Zlob.; 3. z kovu, Metall-. Plechy
kovné. Presl.