778

— kde. K. před někým. Us. Kráčel jsem
mezi nimi. Kom. Biskup pod nebesy kráčel.
Har. K. při samé zdi. Us. — odkud: z kostela.
Us. — v čem po kom. V ctnostech po nich
kráčeli. V. — s ad verb.: dále, znenáhla,
zdrobna, opatrně. Us. — s kým. Pověsť
s životem kráčí. Us.

Kráčí, n., v Krkonoších = křoví. Kb.

Kráčivec, vce, m., K. červený, oxyporus
rufus, brouk. Frč. 189.

Kráčka, y, f. = krůček. — K., krátké
dřevo mezi dřevěnými okny. Us. u Sem.

Kračouny, pl. m., kračísny, krátké dni,
vánoce. Na kračouny desátek odváděti. —
V hornictví vz Tuřice. Am.

Krad, u, m. Kradem jeli, furtim, verstohlener
Weise. St. skl.

Kradář, e, m. = krádce, Dieb. D.

Kradářka, y, f. = zlodějkyně. D.

Kradářství, n. = zlodějství. Jg.

Kradba = krádež, kradené věci, Diebstahl,
das Gestohlene.; strč. Št.

Krádce, e, m. (zloděj). K. obce, dobytka,
lidí, dne. V., D. Dieb.

Kradě = kradí, verstohlener Weise. Při-
bral se k nám k. Sych.

Krádelík, u, m. Sparbüchse. Reš. Vz
Krádeřík.

Kradení, n., krádež, das Stehlen. V., Kom.

Kradenky, pl., hrušky zelené, eine Art
Birn. Us.

Kradený, gestohlen. K. věc (krádež). V.
Voda kradená sladčí a chléb pokoutně jedený
chutnější (= zapovězené láká). Lb., Br.

Kradeř, e, f., šp. m. krádež.

Krádeřík, krádežík, u, krádeříček, krá-
dežíček, čku, m., die Sparbüchse. D., Plk.
Vz Krádelík.

Krádež, e, f. a m. = kradení. K. jest
odnětí cizí movité věci k svému užitku
z držení něčího bez jeho přivolení. Vz více
v S. N. Das Stehlen, die Bestehlung, der
Diebstahl. V. K. obecných peněz, důchodův.
Us. K. dřevní (dříví). D. K. posvátných
a kostelních věcí (svatokrádež), Kom., zjevná,
V., dobytka, lidí. D. V. Ktož lstí, krádežem
cizieho zadrží. Št. Chytá se toho jako cikán
k-že. Us. Věc krádeží odňatá. Er. K. spisovná,
spisovatelská, odcizek n. přísvojek spisovný.
Vz. Krádeže se dopustiti, V.; k. spáchati,
Us.; krádeží se živiti. Rvač. Věc krádežem
n. loupežem vzatá. Pr. Kut. Kdo se svou
prací živí, o krádeži nic neví. D., Pk. O k-ži,
loupeži a účastenství v nich a jak se dle
strčes. práva trestaly, vz Rb. 245. —248. —
K. = věc kradená, das Gestohlene. Rovně
jako k. zloději přivázaná na hrdlo žaluje
naň. V. — K. = zloděj, zastr., diebisch. Pr.
Kut. — K. Krádeží, krádežem = tajně, ver-
stohlen, Rd. zv., Ctib.

Krádežně = krádeží. Vz Krádež. V. K.
někoho o něco připraviti. Vod.

Krádežnický, diebisch. Baiz.

Krádežník, a, m. = krádce. Ryt. kř. 214.

Krádežnosť, i, f. Dieberei. Jg.

Krádežný, Diebes-, diebisch. K. líbání.
1523., Jg.

Kradí (instr. od kraď, i, f. ) = krádeží,
kradmo, tejně, verstohlener Weise, heimlich.
V. K. přijíti. V. K. něco vzíti, odnésti, od-

nímati, ujímati, ubírati, vydříti, chovati (tajiti),
přinášeti, přivážeti (paschen). V. Měšce lidem
k. řeže. D. Tu je dobře, kde se měšec s rukou
vadí a nedá sobě bráti kradí. Rým. Vz Kradmo.

Kradlář, e, m., žertov. = krádce.

Kradlavý = krádežný, diebisch. Jg.

Kradlovati = krásti. Vz toto.

Kradmo, krádežně, podtají, ukrytě, ver-
stohlen, heimlich, diebisch. V. K něco vzíti,
odnésti, odjímati, V., poslouchati. D. K. do
desk mandat vložen. Čr. K. ujíti, odejíti, za
někým. k. lézti. D. Po kradmo = kradmo.
Vz Kradí.

Kradnouti, vz Krásti.

Křadnouti = chřadnouti.

Kradný, zlodějský, diebisch. MM.

Kradoš, e, m. = krádce. Na Slov.

Kraf, a, m., kdo nerovná ramena (plece)
má. Aqu.

Kraflík, u, m., jisté domácí náčiní. Ko-
lečka, krace, kraflík. Boč.

Kraft, něm. In K. bleiben. Ve své váze
zůstati, trvati. Síla a rychlosť. Někdy dvěma
jmény: mit angestrengter K.: mocí a usilo-
váním. Zk. — Mk.

Kragl, u, m., šp. z něm. Kragen, límec.
Vz Krajek.

Kragujevac, e, m., město v Srbsku. Vz
S. N.

Krah, u, m., obyč. v pl. krahy = kry
(ledu). Voda krahová=ledová. Na Želivsku. Šr.

Krahulec, lce, krahuj, e, krahujec, jce,
krahulík, a, krahuječek, krahuleček, čka, m,
accipiter nisus. Frč. 363. Der Sperber, Tau-
benstösser, Wachtelhabicht, Finkenstösser.
Lépe: krahujec, vz L. Kořen: krag, zvuk
vydávati, křičeti, vz Mz. 49., 50. Tlupy kra-
hujcev (krahujcův). Rkk. I vyhánie z hájev
vsie krahuje. Rkk. 8. Krabuje plašiti. Rkk.
Vydřel krahujec dráhu holubicu. Rkk. —
Krahulík vrabčí, falco, Spatzenfalk. Vz S. N.

Krahujčí, krahulčí, krahulcový, Sperber-.
K. maso. Ros.

Krahulenka, y, f., krahulka = ku-
kačka. Zlob.

Krain = Krajina.

Krainburg, Kraň.

Kraj, e, krajec, krajek, kraječek, čku, m.,
kořen kri. Gb. Hl. 148. — K., konec některé
věci, obruba, krajní strana, der Rand, das
Ende, die Kante. V. Kraj rány: ret rány;
kraj kola: čelo; kraj zubu: vrub. Šp. Od
kraje šíti, štěpovati, v kraji šíti, kraj za-
hnouti. Šp. Na kraji seděti. Ros. Knihy po
krajích znamenati. Kom. Kraj knihy pozla-
titi. K. listu (limbus, Saum), sukně, klobouku,
nádoby, lodí, vody, řeky, skály, lesa atd.
Us. Nádoba picí s širokými kraji. Kom. Po-
tok byl krajem hluboký. Er. P. III. 22. Přes
kraje líti. V. Na kraji propasti státi. D. Při
samém kraji se plaviti. D. Nemá to kraje
ani konce. Reš. Na kraji života. Us. Stachu
po kraj lesa. Rkk. Neví, z kterého kraje za-
číti (v kterou udeřiti). Vz Nesnáze. Č. V je-
den kraj bije (soudce nespravedlivý). Vz Po-
rušený. Č. Kraje v soukenictví jsou a) okraje
sukna z tlustší příze, Tuchende; b) též cvisty
(z angl. ), krajové hrubé niti, též lajsny zvané,
obyč. z cápoviny, Zackelwolle. Ve slovnících
překládá se Tuchende: okraj, ale toho se