779

neužívá, ale vždy: to sukno má široké kraje
(šlaky). Kraje pak od sukna odtržené prodá-
vají se pod jménem: okrajky. Dle Rk. Tuch-
ende také: krajna, ale tohoto slova jsem nikdy
neslyšel. Nvk. Pusť to krajem = mimo sebe,
nic si z toho nedělej. Č. Kýž mi to jde
krajem = kýž mne to mine. Us., Č — K.
čeho označuje předmět, v jehož blízkosti něco
jest. Mkl. S. 541. Kdyby šel kraj světa. Us.
Já už kraj hrobu chodím. Na Slov. Ht. Byť
bylo kraj dvora, přiběhne zas (kuře na hlas
kvočny). Puch. — Po kraji = zdaleka. Kat.
758. — K. = krajina, díl země, Bezirk, Land-
schaft, Gau, ein Strich Landes, Gebiet. V.
V jednom kraji rodilí (krajané). Země je roz-
dělena ve více krajův. Us. Kolik krajův, to-
lik obyčejův (krojův). D., Č. Co kraj, to
obyčej. Č. Každý k. má své právo. V. Divné
kraje, divné obyčeje. Šm. Vz Zvyk. Pán
z laciného kraje (kdo lacino koupiti chce n.
nízko cení). Us. Plahočiti se kraj od kraje,
sběhati kraj světa. Us. Z čarovných krajů,
aus der Feenwelt. Dch. Pakli póvod chce
sám komorníka dáti pražskému komorníku,
toho úřadu, v kterémž kraji budeta pohoniti.
Kn. rož. — K. = venkov, protiva města, das
Land. Živobytí, sídlo, zeman v kraji. Us.
D. V kraji se osaditi. Us. — K., protiva:
hory, flaches Land. Obývati, bydleti v kraji.
Us. V kraji, im Tiefland. Dch. — K., Him-
melsgegend, Landstrich. Okruh světa má
čtyři kraje: východ, poledne, západ, půlnoc.
Us. Pět jest krajův n. pásem země. L. Kraj
světa = horizont. L.

Krajácký. K. sukno, zboží, was nach der
Elle verkauft wird. Gl. 107.

Krajáč, e, krajáček, čku, m., okrouhlík
na mléko, Milchtopf. Krajáč na mléko, mlí-
káč, ušák, ucháč, v Jičínsku: okrouhlík; na
Mor. látka. Mřk. Do dížky, do krajáče do-
jiti, mléko nalévati; z krajáče smetanu sbírati.

Krajačka, y, f., selka z kraje, Land-
bäuerin. Opak: horačka. — K., krojidlo, Pflug-
messer. K. ševcovská = kraječka. Jg.

Krajadlo, a, n., krojidlo u pluhu. Pflug-
messer. Us.

Kraják, a, m., sedlák v kraji, Landbauer,
Landmann. V Krkonoš. říkají mu: buchtář.
— K., u, m., náčiní ku krájení. K. ševcovský
(knejp), rovný, ohnutý, na kolíčky, Šp, Schu-
sterkneif; k. u pluhu: krojidlo, čertadlo,
Pflugmesser. Jg. — K. = dvouušní hrnec,
ušák, puclák, Topf mit 2 Henkeln. Jg.

Krajan, a, m., pl. -né; krajánek, nka,
m.: obyvatel téhož kraje, z též vlasti, Lands-
mann. V., D. To je můj k.; jsme krajané.
Us. Vz Cizozemec. — Vršek se ztratil, při-
cházejí krajané (otěhotněla). Vz Hody, Bu-
bínek. Č. — K. Krajánek, nka, m. = van-
drovní mlynářský n. sladovnický tovaryš,
ale tento obyčejněji slove: řemeslo. Ein wan-
dernder Mühl- oder Bräuerbursch, Hamperich.
Vz Řemeslo. Jg., Šp. — K. Krajánek, nku,
krajanec, nce (Mřk. ), m., druh placek. Us.
na Mor.

Krajanka, y, f., Landsmännin. Vz Krajan.

Krajanský, landsmännisch. Ros.

Krajanství, Landsmannschaft. D.

Krajanstvo, a, n. = krajanství; 2. kra-
jané, Landsmannschaft, Landsleute. D.

Krajcpant, u tesařů, šp. z něm. Kreuz-
band, křížová spona. Kmp.

Krajčéřstvo, a, n, zastr. = krejčovství.
Veleš.

Krajčí, ího, krajčenec, nce, krajčíř,
e, m., zastr. = krejčí. Jg.

Krajec, jce, kraječek, čku, m., prouhatý
kraj sukna, v obec. mluvě: šlak, Saum. Na
Slov. Vz Kraj. — K. Krajec = krejčí. Na
Slovensku.

Krájecí n. krajecí, vz -cí. Schneide-. K.
nůž; u ševců: kraječka, kraják, knejp. Jg.
K. prkno, Werkbrett. D.

Kraječ, e, m., kdo krájí: a) krejčí; b)
u stolu kdo hostem předkrajuje, Vorschnei-
der. Ros. K. dědičný království českého.
c) K. suken, kdo sukna na lokte prodává,
Zlob., Tuchhändler, Gl. 108., nebo přistři-
hovač, Zuschneider. — K., krajecí nůž,
Schneide-, Transchiermesser. V.

Kraječka, y, f., Schneiderin, Zuschnei-
derin. — K., nástroj krajecí, Schneidewerk-
zeug, z. B. Schusterkneif.

Krajedlo, a, n. = krojidlo, Pflugmesser;
Schneidewerkzeug. Jg.

Krajek, jku, m., der Kragen, límec. D.
K. kanonický, expositorium canonicale. —
K., das Rändchen; Uferchen. Rk.

Krajenek, nka, m. = soused. Nachbar.
Aqu. —

Krájení, n., das Schneiden. D.

Krajenín, a, m. = krajan. Jel. Krajanové.
V. Vz -enín, -janín.

Krajenina, y, f., mateřština, die Landes-
sprache. D.

Krájený, geschnitten. K. chléb. Kom.

Krajéř, krajíř, e, m., Truchsess, dapifer.
Gl. 108. Vz Krajec.

Krájeti, kořen kri, Gb. Hl. 142. K. jest
vzorcem sloves páté třídy. Kráj-ím, -íš, -í,
-íme, -íte, -ejí; imperat. krájej, krájejme, krá-
jejte; přechod. krájeje, krájejíc, krájejíce;
sup. krájet; krájel, a, o; krájen, a, o; krájev,
-vši, -vše. — Pozn. Podlé tohoto vzorce ča-
sují se časoslova, jichžto prvotní samohláska
příznačná a přehlasila se v e. Zk. Ml. I. 116.
Po měkkých souhláskách totiž uchyluje se
čeština od vzoru volati staženinou í m. á z aja
a přehláskou e m. a. Vyjma stavěti, věšeti, vra-
ceti, klaněti se (Zk. ) a mizeti, z-hrzeti vládnou
všecka časoslova, dle, krájeti' časovaná, dél-
kou kmenové samohlásky, pocházejíce od
sloves prvých 4 tříd vesměs stupňováním a
rozlišováním d a t v z a c, s a z v š a z,
skupenin st, zd a sl v šť, žď a šl a někdy
i hrdelnic v sykavky před ě aneb e místo
prvotného ja, jak násl. 1. Z patřících do I.
třídy od ba: bájeti a od těch, jichž kořen
prvotním i se končí: bíjeti, píjeti (v obecné
mluvě také pívati), s-víjeti. — 2. Z II. a III.
tř. přešla sem: pobízeti (od pobídnouti), zhr-
zeti (od hrdnouti), mizeti (od mhnouti), líceti
n. léceti (od líknouti), dohlížeti (od dohléd-
nouti n. hleděti). — 3. Nejčastěji dostávají
se sem slovesa IV. třídy: obouzeti, vychá-
zeti, klízeti, ostouzeti, káceti, uhášeti, sná-
šeti, věšeti, překážeti, urážeti, svážeti, pou-
štěti, vyjížděti, přemýšleti, zacláněti, skrá-
pěti, potápěti, káleti, kráčeti, máčeti atd. od
buditi, choditi, kliditi, studiti, kotiti, hasiti.