780

nositi, věsiti, kaziti, raziti, voziti, postiti,
jezditi, mysliti, cloniti, kropiti, topiti, kaliti,
kročiti, močiti, Ht. Sr. ml. 292. a násl. Vz
také Bž. Mluvnici jaz. čes. §. 350. a, násl. —
Krojiti, 3. pl. -jí, il, en, ení; krájívati, schnei-
den. — abs. Tak krejčí krájí, jak mu sukno
stačí. Prov. — co: chléb, sukno (prodávati
Boč. 1496. ), obuv atd. Větší řemen krájel,
než mu kůže postačiti mohla. Prov. Žal srdce
krájí. L. — co čím: nožem; zemi pluhem.
Us., L. — se, co komu: hostům pečeni,
maso; kupci kůži. D., Us., Rk. On to sobě
štědře krájí (něčeho zneužívá). Kom. Kdy-
byste se mi krájel, nevěřím vám to. Us. —
co na co: sukno na šaty. Us. — co kam:
chléb do polívky. Us. Chléb pod polívku
(než se naleje). Vus. — se komu od čeho.
Srdce se mi krájí od želu. L. — se. Nevě-
řím ti, i kdybys se krájel. Us. — co jak.
Střela vypuštěná povětří krájí s šibkostí.
L. K. koho bez milosrdenství (dříti). Us.
Kůži dle míry. — co odkud: řemeny z kůže
s tovaryšem krájím. — s adv. Tenčeji krá-
jeti musíš (ne tak zhruba lháti). Č.

Krajíc, e, krajíček, čku, m., Krajic, V.,
tak také v již. Čechách. Kts. K. chleba (die
Brotschnitze der Runde nach, die Flanken;
skyva, skýva, skyvka chleba, ein Schnitt
Brod, die Brodschnitze der Länge nach). Jg.,
Rk. Ukroj mi k. chleba. Tys mi dal malý
k. chleba. Us. Lépe za svým krajícem než
za cizím pecnem. Jg. O svůj k. zavadil (za-
čal své hospodářství). Vz Hospodářství, Sa-
mostatný. Lb., Kom., Č. Jest pánem nad
svým krajícem. Jg. Přibývá ho, jako krajíce
v hrsti (ubývá ho). Vz Malý, Tělo. Č., Lb.

Krajičkovati = svačiti, jausen. Na Slov.
Plk. —

Krajidlo, a, n., lépe: krajedlo. Jg. Vz
Krojidlo.

Krajík, u, m. = kraj, Rand. K. rány. Plk.

Krajín, a, m. = krajan. Th.

Krajina, krajinka, krajinečka, y, f. =
kraj, krajní čásť některé věci, Rand. K-ny
ranné (kraje rány). Ras. K-ny perlami krum-
pované. Ctib. — K. = krajní prkno z kraje
klády, na Mor. odkorek, das Schwartenbrett,
Schalholz. Krajinami něco pobiti, zabedniti,
vyložiti, vypeřiti. Nz. — K. země nějaké,
světa, Gegend. Ze všech krajin země. Rkk.

— K., díl země, kraj, Gegend, Landschaft,
Land, Provinz, Ortschaft. K východní (strana),
bahnitá, bažinatá, slatinná, letná, líbezná,
rozkožná, vinná, polední, zdravá, nezdravá,
Jg., úpatní (podholská, vz Hole). Nz. Malba,
malíř, malířství, kreslení, výkres krajin. Nz.
Obzírá krajiny (s hory). Rkk. V naše kra-
jiny; po vše krajiny. Rkk. Panují nade všemi
krajinami světa. Flav. Nad krajinou vlád-
nouti. V. V cizích krajinách bydleti, V., obý-
vati. V. Mor po vší krajině. V. Město a
okolní krajina. Flav. Drahota krajinami dlouho
trvala. V. Svolal všecku krajinu. Háj. K-nu
vyhubiti. V. — K. na dni = lesy, vrchy,
stavení nad dolem n. na blízku. Vys. — Kra-
jina, y, f., Krain, Vz S. N. 908—934. —
Krajiňan (Slovinec), neb Krajinec, nce, m.

— Krajinský.

Krajiník, a, m. K. pížmový, callosoma
sycophanta, brouk. Frč. 191.

Krajinín, vz Krajenín.

Krajinomalba, y, f. Vz S N.

Krajinomluv, u, m., -mluva, Provinzia-
lismus. Rk.

Krajinorytina, y, f., Landschaft (in Kupfer
gestochen). Rk.

Krajinoznalec, lce, -znatel, e, m., ein
Landkundiger. Rk

Krajinský, Provinzial-, Land-, Landes-.
K. soud; radní soudu krajinského (zem-
ského), J. tr. (od, krajina'; krajský soud od
, kraj', Kreis-), úředník, Nz., biskup, regio-
narius. Šf. K. déšť (když daleko široko prší).
Us. Vz Krajina.

Krajiště, ě, n., kraj. — K., Markgrafschaft,
u starých Slovanů = vojenské pomezí. Vz
S. N.

Krajištník, a, m., správce krajiště, Mark-
graf. Šf.

Krajištný, Mark-. K. vévoda. Šf.

Krájívati, vz Krájeti.

Krajizna, y, f. = ruda, jejíž hlati po-
spolu třpytí se a hrají barvami. Am.

Krajka, y, f., žena z kraje. Kb. Vz Kra-
jačka. — K., obyčejně krajky, jek., pl., f.,
na Slov. čipky, Spitzen, Kanten. K. vyší-
vané, bruselské, nizozemské, belgické (bra-
bantské), francouzské, S. N., hedvábné, kor-
dlové, šenilové, pletené, šité, tkané, Kh.,
drhané, vázané, háčkované, boloňské, an-
glické, černé, bílé, úzké, široké. Šp. Krajky,
mřežky, čipky; krajky drhati (klöppeln), dě-
lati, plésti, Us.; vzor na krajky, Šp.; pa-
lička na krajky. D.

Krajkář, e, m., na Slov. čipkář, Spitzen-
macher, -handler. Us.

Krajkařiti, il, ení, klöppeln. Rk.

Krajkářka, y, f., die Spitzenmacherin,
-Händlerin. Us.

Krajkárna, krajkovna, y, f. Spitzen-
fabrik, Klöppelschule. Rk.

Krajkářský, Spitzenmacher-, Spitzen-
händler-. K. obchod.

Krajkářství, n., Spitzenmacherei, Spitzen-
handel. Ros.

Krajkový, Spitzen-, Klöppel-. K. niti,
půda. D.

Krajn, a, m., Kran, Krainburk, mě. v Kra-
jině.

Krajna, y, f., vz Kraj.

Krajní, Eck-, Rand-. K. úd, sloup, pilíř,
oltář, poznamenání (na kraji, Randglosse,
Dch. ); nejkrajnější, äusserst (Dch. ); k. = ven-
kovský, Land-, ländlich. K. farář, lid, město. D.

Krajnice, e, f., co jest na kraji, tyčka,
Eckpfahl. Us. Ber.

Krajník, u, m., co na kraji jest. K.: zub,
kůl, kámen. Eck-. Jg. — K., a, m., v tělo-
cviku. K. vedoucí (na pravém kraji členu, vz
Člen), dozorný (na levém kraji členu), točný
(levý krajník při zatáčení), osný (pravý k.
při zatáčení). Tš. — K., kdo na kraji či na-
před (prvým) jest při žetí neb sekání. Na
Plaště. Prk.

Krajnosť, i, f., Extrem. Dch. Na k. něco
hnáti, auf die Spitze treiben. Dch. Krajnostem
se vyhýbati. Marek.

Krajova, y, f., Kraljevo, mě. ve Valašsku.

Krajovitec, tce, m., lomaria, rostl., kapra-
ďovitá. Rostl.



	780

	nositi, věsiti, kaziti, raziti, voziti, postiti, jezditi, mysliti, cloniti, kropiti, topiti, kaliti, kročiti, močiti, Ht. Sr. ml. 292. a násl. Vz také Bž. Mluvnici jaz. čes. §. 350. a, násl. — Krojiti, 3. pl. -jí, il, en, ení; krájívati, schnei- den. — abs. Tak krejčí krájí, jak mu sukno stačí. Prov. — co: chléb, sukno (prodávati Boč. 1496. ), obuv atd. Větší řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla. Prov. Žal srdce krájí. L. — co čím: nožem; zemi pluhem. Us., L. — se, co komu: hostům pečeni, maso; kupci kůži. D., Us., Rk. On to sobě štědře krájí (něčeho zneužívá). Kom. Kdy- byste se mi krájel, nevěřím vám to. Us. — co na co: sukno na šaty. Us. — co kam: chléb do polívky. Us. Chléb pod polívku (než se naleje). Vus. — se komu od čeho. Srdce se mi krájí od želu. L. — se. Nevě- řím ti, i kdybys se krájel. Us. — co jak. Střela vypuštěná povětří krájí s šibkostí. L. K. koho bez milosrdenství (dříti). Us. Kůži dle míry. — co odkud: řemeny z kůže s tovaryšem krájím. — s adv. Tenčeji krá- jeti musíš (ne tak zhruba lháti). Č. Krajíc, e, krajíček, čku, m., Krajic, V., tak také v již. Čechách. Kts. K. chleba (die Brotschnitze der Runde nach, die Flanken; skyva, skýva, skyvka chleba, ein Schnitt Brod, die Brodschnitze der Länge nach). Jg., Rk. Ukroj mi k. chleba. Tys mi dal malý k. chleba. Us. Lépe za svým krajícem než za cizím pecnem. Jg. O svůj k. zavadil (za- čal své hospodářství). Vz Hospodářství, Sa- mostatný. Lb., Kom., Č. Jest pánem nad svým krajícem. Jg. Přibývá ho, jako krajíce v hrsti (ubývá ho). Vz Malý, Tělo. Č., Lb. Krajičkovati = svačiti, jausen. Na Slov. Plk. — Krajidlo, a, n., lépe: krajedlo. Jg. Vz Krojidlo. Krajík, u, m. = kraj, Rand. K. rány. Plk. Krajín, a, m. = krajan. Th. Krajina, krajinka, krajinečka, y, f. = kraj, krajní čásť některé věci, Rand. K-ny ranné (kraje rány). Ras. K-ny perlami krum- pované. Ctib. — K. = krajní prkno z kraje klády, na Mor. odkorek, das Schwartenbrett, Schalholz. Krajinami něco pobiti, zabedniti, vyložiti, vypeřiti. Nz. — K. země nějaké, světa, Gegend. Ze všech krajin země. Rkk. — K., díl země, kraj, Gegend, Landschaft, Land, Provinz, Ortschaft. K východní (strana), bahnitá, bažinatá, slatinná, letná, líbezná, rozkožná, vinná, polední, zdravá, nezdravá, Jg., úpatní (podholská, vz Hole). Nz. Malba, malíř, malířství, kreslení, výkres krajin. Nz. Obzírá krajiny (s hory). Rkk. V naše kra- jiny; po vše krajiny. Rkk. Panují nade všemi krajinami světa. Flav. Nad krajinou vlád- nouti. V. V cizích krajinách bydleti, V., obý- vati. V. Mor po vší krajině. V. Město a okolní krajina. Flav. Drahota krajinami dlouho trvala. V. Svolal všecku krajinu. Háj. K-nu vyhubiti. V. — K. na dni = lesy, vrchy, stavení nad dolem n. na blízku. Vys. — Kra- jina, y, f., Krain, Vz S. N. 908—934. — Krajiňan (Slovinec), neb Krajinec, nce, m. — Krajinský. Krajiník, a, m. K. pížmový, callosoma sycophanta, brouk. Frč. 191.	Krajinín, vz Krajenín. Krajinomalba, y, f. Vz S N. Krajinomluv, u, m., -mluva, Provinzia- lismus. Rk. Krajinorytina, y, f., Landschaft (in Kupfer gestochen). Rk. Krajinoznalec, lce, -znatel, e, m., ein Landkundiger. Rk Krajinský, Provinzial-, Land-, Landes-. K. soud; radní soudu krajinského (zem- ského), J. tr. (od, krajina'; krajský soud od , kraj', Kreis-), úředník, Nz., biskup, regio- narius. Šf. K. déšť (když daleko široko prší). Us. Vz Krajina. Krajiště, ě, n., kraj. — K., Markgrafschaft, u starých Slovanů = vojenské pomezí. Vz S. N. Krajištník, a, m., správce krajiště, Mark- graf. Šf. Krajištný, Mark-. K. vévoda. Šf. Krájívati, vz Krájeti. Krajizna, y, f. = ruda, jejíž hlati po- spolu třpytí se a hrají barvami. Am. Krajka, y, f., žena z kraje. Kb. Vz Kra- jačka. — K., obyčejně krajky, jek., pl., f., na Slov. čipky, Spitzen, Kanten. K. vyší- vané, bruselské, nizozemské, belgické (bra- bantské), francouzské, S. N., hedvábné, kor- dlové, šenilové, pletené, šité, tkané, Kh., drhané, vázané, háčkované, boloňské, an- glické, černé, bílé, úzké, široké. Šp. Krajky, mřežky, čipky; krajky drhati (klöppeln), dě- lati, plésti, Us.; vzor na krajky, Šp.; pa- lička na krajky. D. Krajkář, e, m., na Slov. čipkář, Spitzen- macher, -handler. Us. Krajkařiti, il, ení, klöppeln. Rk. Krajkářka, y, f., die Spitzenmacherin, -Händlerin. Us. Krajkárna, krajkovna, y, f. Spitzen- fabrik, Klöppelschule. Rk. Krajkářský, Spitzenmacher-, Spitzen- händler-. K. obchod. Krajkářství, n., Spitzenmacherei, Spitzen- handel. Ros. Krajkový, Spitzen-, Klöppel-. K. niti, půda. D. Krajn, a, m., Kran, Krainburk, mě. v Kra- jině. Krajna, y, f., vz Kraj. Krajní, Eck-, Rand-. K. úd, sloup, pilíř, oltář, poznamenání (na kraji, Randglosse, Dch. ); nejkrajnější, äusserst (Dch. ); k. = ven- kovský, Land-, ländlich. K. farář, lid, město. D. Krajnice, e, f., co jest na kraji, tyčka, Eckpfahl. Us. Ber. Krajník, u, m., co na kraji jest. K.: zub, kůl, kámen. Eck-. Jg. — K., a, m., v tělo- cviku. K. vedoucí (na pravém kraji členu, vz Člen), dozorný (na levém kraji členu), točný (levý krajník při zatáčení), osný (pravý k. při zatáčení). Tš. — K., kdo na kraji či na- před (prvým) jest při žetí neb sekání. Na Plaště. Prk. Krajnosť, i, f., Extrem. Dch. Na k. něco hnáti, auf die Spitze treiben. Dch. Krajnostem se vyhýbati. Marek. Krajova, y, f., Kraljevo, mě. ve Valašsku. Krajovitec, tce, m., lomaria, rostl., kapra- ďovitá. Rostl.