812

Křen, u, m., vz chřen. K., armoracia. Křen
obecný, a. rusticana, Meerretich. FB. 75., Čl.
17. Slova, Kren' užívají Němci v těch kra-
jinách, kde se Slovany se stýkají. D. Křen
nejtlustší: výstřelek, prostřední: výmětek,
tenký: výražek. Nejpěknější: hradák. Mladý:
novosad. Špatný: černák. (Křenovka, kře-
niště, křenoviště). K. čpí, štípá. Us. Jest
dobrý jako malinský křen. Prov. Vz Šti-
plavý. To víno má křen (hat ein Schneidel).
Sych. K. někomu strouhati. Vz Posměch. Č. Na-
tříti komu křenu pod nos. Vz Domluva. Č.
Jdi k. kopat (vz Odehnati). Lb. Chodí pro
křen (o děvčeti, které chodíc sukně na paty
si nabírá a zdlouhavé jest. Vz Petržel. Us.

Krenda, y, m., nimra, Launler. Jg.

Krendati se, loudati se, langsam thun. Jg.

Křenec, nce, m., rampouch. Mor.

Křenice, e, f., citer, druh obilí. Sal. —
K., Bohnengeschwulst. Ja.

Křeniště, křenoviště, ě, n. Krenfeld.

Křeniti se, il, ění = škarediti se. Co se
křeníš ? Us. (Vorlík. ) Dítě se kření = popla-
kává, weinerlich, sauer sehen. Jen se s dětmi
kření (škádlí). Us.

Křenová, é, f., Krönau. Na Mor.
Křenovka, y, f., nádoba na křen. Jg.

Kreolové, ze špan. criollo, jsou potomci
Europanů v Americe zrození. Vz více v S. N.

Kre-on, -onta, m., král thebský.

Kreosot, u, m., z řec. *£«*? óú'^iv= za-
chovatel masa, poněvadž maso močené ve
vodě kreosotové na vzduchu nehnije, nýbrž
jenom vysychá. S. N. Šf. 487.

Krep, u, m., z fr. crêpe, polohedvábí. S. N.

Křepce, strč. křepko, komp. křepčeji =
mocně, silně, tuze, stark, fest, kräftig. Křepce
máchasta mečema. Rkk. — K. = hbitě,
rychle, behend, schnell. K. s něčím se obí-
rati. V. Ta panna k. tancuje. Ros.

Křepčeti, ejí, el, ení, stark, kräftig wer-
den; schnell, behend werden. Jg.

Křepčík, křepčil, a, m., kejklíř. V. —
K., der Roller. Plk.

Křepčilosť, i, f., křepivosť. Tanzsucht. MM.

Křepčilý, křepčivý, tanzsüchtig. Jg.

Křepčíř, e, m. = křepčík. Kom.
Křepčírna, y, f., tančírna, Tanzsaal. Us.

Křepčířský, Gaukler-.

Křepčiti, křepči, če (íc), il, ení = siliti,
tužiti, pevniti, stärken, fest machen. — co
čím. Tuhé mrazy ukřepčily ledem řeku. L.
— K., křepkosť rychlým hýbáním těla je-
viti, tančiti, sich rasch bewegen, rollen, tan-
zen. D., Br. — kde. Pod jhem chroptě křepčil.
Kom. — kdy. Za mladých let mnoho křep-
čil. Sych. — K. na Slov. =na hlavě státi. Plk.

Křepčivosť, i, f. = křepčilosť. Ja.

Křepčivý = křepčilý. Jg.

1. Křepel, a, křepeláč, e, křepelák, a, m.,
křepelka, křepelice, křepelička, f. Jg. Kře-
pelčík, a, m., pětpenězka; křepelče, křepel-
čátko, křepele, n. Šp. Křepel m. přepel, rus.
perepel, vind. prepeliza atd. Vz K., P. K.,
perdix coturnix, die Wachtel. Frč. 350. Vz
S. N. Křepalák andaluský, ortygis andalu-
sica. Frč. 350. Křepelka tluče, Pt., volá, Šp.,
pěje. MM. K. volá v červenci žence do pole:
Poďte žít, poďte žít, dostanete pět peněz,
pět peněz. Č. Křepelice volají také: pod

pole, pod pole. Tac. Síť, píšťalka, lov, honba,
tenata na křepelky. D., Šp. Křepelky táhnou
Šp., sedají, zapadají. Us. Křepelky chytati,
lapati, stříleti, vyhnati (honicími ptáky, psy).
Šp. Chytrý na umrlé křepelky (o tom, kdo
se staví chytrým, nejsa). Us. — Děti držíce
se za ruce a tancujíce do kola zpívají: Sel
Petr proso i pšeničku, vyvolili jsme si kře-
peličku; křepelici máme, křepela nemáme;
málo nás, málo nás, pojď ty N... mezi nás.
Jg. — K. Křepelka n. cvrček, ořešina, na
kteréž malé dřívko v natažené nitce (prsty)
shýbané vždy pět klepající chřest dělá. Jg.
— Vz Medvěd.

2. Křepel, e, m., píšťala k vábení kře-
pelek, Pfeife die Wachteln zu locken. Ros.

Křepeláč, e, m., křepelák = křepel.

Křepelář, e, m., korotvář, Wachtelhund. D.

Křepelati, o hlase křepelčím. Křepelička
křepelala, drobné děti volávala. Sš. Pís.

Křepelče, ete, n., křepelátko, a, n., junge
Wachtel. Jg.

Křepelčí, křepeličí, Wachtel-. K. král. —
K. jestřáb, Wachtelhabicht. Ros.

Křepele, ete, n., junge Wachtel. Vz Křepel.

Křepelice, e, f., vz Křepel.

Křepeličí, vz Křepelčí.

Křepelka, vz Křepel.

Křepeněti = tuhnouti, křehnouti, steif
werden, gefrieren. — čím: zimou. Na Slov.
Rybay.

Křepenice. Tk. I. 614., III. 88.

Krepitace, e, f., z lat., skřípění, šumot,
lupání, loskot v těle. Vz S. N.

Křepkosť, i, f. = tuhosť, moc, pevnosť,
síla, die Festigkeit, Steife, Stärke. L. — K.
= hbitosť, rychlosť, die Behendigkeit, Rasch-
heit, Schnelligkeit. V., Troj. Vz Křepký,
Křepce.

Křepký; křepek, pka, pko; komp. křep-
čejší. Od křeji, vz okřeji, okřáti, p je vsuto.
Šf. — K. a) = tuhý, pevný, silný, fest,
stark, steif, L.; b) čerstvý, hbitý, rychlý,
behend, rasch, schnell, frisch. V. K. veveřice,
laň, jelen, jonák, zajíc. Jg. Člověk křepkého
chodu. Kom. Mé nohy, jak by laní, k-é činí.
Br., Kom. — k čemu. Zápasníci olejem, se
mazali, aby křepčejší byli k potýkání. Žal.

Krepon, u, m., látka na oděv. Plk.

Krepovati tkaniny. Techn.

Křes, u, m., křesnutí, das Feuerschlagen.
Býti prvním něčeho křesem = Veranlassung,
původem, příčinou. D. — K. n. křesání mlýn-
ského kamene, die Schärfung. K. německý
(hluboký) a český (mělký). (Vz více:, Ně-
mecký křes', v Materialu k slovníku techno-
logickému od Vysokého, str. 172. ). K. rovný,
vytáčený (který běží od prostředka kamene
ku kraji závitkovitě). Vz Vytáčená. Vys. K.
se umlel. Kámen nedrží křesu. Mlýn ku k.
zaraziti. Vys. — K. obecný, sisymbrium so-
phia, der Wollsaamen, rostl. D.

Křesací kámen, Kom., V., pazourek, Feuer-
stein, Flint. Vz S. N., Bř. 44. Dva k. ka-
meny jiskry dělají. Pk.

Křesač, e, m., der Feuerschläger; Schärfer
des Mühlsteines.

Křesačka, y, f., kreslice = sekera tesař-
ská, kterou se kresí = zasekává; toporem
se široké tříštky odsekávají. Na Slov.