813

Křesadlo, a, n., na Slov. křesivo, Feuer-
zeug, -stahl. V. K. s troudem. Kom.

Křesák, u, m., der Feuerstein. Berg.

Křesal, a, m., Pfuscher. Dch.

Křesání, n., vz Křesati. — K., jisté hlasy
špačkův. Šp.

Křesár, a, m. = tesař. Na Slov. Plk.

Křesati, křesám a křeši, al, án, ání;
křesnouti, snul a sl, ut, utí, křesávati, Feuer
schlagen. V. — abs. Mlynář právě křeše.
Us. — co: oheň, mlýnský kámen (žernov,
běhoun, spodek), mlýn. Ten to dílo zkřesal
(špatně udělal, hat verpfuscht!). Us. — čím:
kámen kladivem, křesadlem k. (ostřiti). Us.

— co jak. Kámen vytáčenou, rovnou k. Vz
Křes. Vys. K. na rovno. Us. — koho =
láti, domlouvati; také: cvičiti, cepovati;
scharfen Verweis geben, hobeln. Us. Dobře
ho tam křesají. Us. — na co, na koho:
na koně k. = ostruhami silně ho pobádati,
dem Pferde die Zunge geben. Pelzl. — čím
po čem. Šavlí po kamení (n. kamení), po
dlažbě k. (řinkati). L. — co z čeho: z kře-
mene. Baiz.

Křesavec, vce, m., Feuerstein. Krok.

Kresba, y, f., Zeichnung. Rk.

Kresčák, a, m., fr. Crecy, mě. ve Francii,
památné bitvou r. 1346., v které Jan, král
český, padl.

Kresek, sku, m. = karle.

Kreselní zábava, šp. m. zábavné kres-
lení. Km.

Křesitel, e, m., der Aufwecker. Pís. 1529.

Kresiti = kresliti.

Křesiti, zastr. = křísiti.

Křesivec, vce, m., křemen železitý. Bř. 43.

Křesivo, a, n., ocel na křesání, Feuer-
stahl. Na Mor. a Slov.

Křeskati = křesati, billen. D.

Křeskovati = kresliti. Rostl.

Kreslení, n., das Zeichnen, die Zeichnung.
K. střihů, volnou rukou. Dch. K. od ruky.
Šp. Vz Kresliti a S. N.

Kreslicí: pero, tužka, škola. Rk. Reiss-.

Kreslič, e, m., der Zeichner. Rk.

Kresličkář, e, m., škrabák, Kritzler. Mus.

Kreslidlo, a, n., Reisszeug.

Kreslina, y, f., Zeichnung. Světoz.

Kreslíř, e, m. = kreslič.

Kreslírna, y, f., das Zeichnungslokale,
der Zeichnungssaal. Rk.

Kreslitel, e, m., Zeichner.

Kreslitelský, Zeichnen-. — Kreslitelské
umění, Zeichenkunst.

Kreslitelství, n., die Zeichnenkunst. Rk.

Kresliti, kresli, sle (íc), il, en, ení; kres-
lívati, zeichnen. — abs. Poněvadž kreslím,
tedy mlčte. — co: obraz, krajinu, dům, el-
lipsu, hyperbolu. Us. — co kde: obraz ve
škole, v stínu. Us. — co kam: na papír,
do knihy. Čarodějník kreslil divné charak-
tery v kolo. L. — co jak: od ruky, Šp.,
Čsk., dle, podlé kružidla, pravítka, Šp., dle
vzorů, dle předloh, dle přírody. Pt. K. řeč
v několika slovech. Jg. — co čím: tužkou.

— na čem: na papíře. — aby. Kreslil, aby
si něco vydělal. Us.

Křeslo, a, křeselko, a, n., Lehn-, Arm-
stuhl, Fauteuil.
Křesnouti, vz Křesati.

Křesný = křesací. D.

Křesovatěti, ěl, ění, křes dostávati, kah-
mig werden. Víno křesovatí. Us.

Křesovatý, plný křesu, kahmig. D.

Křesový. K. (pokřesná) mouka = po kře-
sání kamene mletá. Us. — K. šťáva, z křesu.
Rostl.

Kresozubka, y, f. K. srstnatá, pectun-
culus pilosus, mlž. Frč. 219.

Křest, gt. dříve křestu, nyní křtu; na
Slov. krst, u, m. Die Taufe. Svátosť křtu
svatého. V. Křtem obmyti. V. K. dítěte; k.
z potřeby. D. Nářadí ke křtu. D. Rukojmě
na křtu (kmotr, křestný otec). V. Sv. křest
přijíti (přijati). Dal. Na křtu ďábla se odří-
kati. L. Dítě při křtu na rukou držeti. D.
Dítěti při křtu zavázati (něco dáti, einbin-
den). D. Abyssini dvojí k. mají, totiž křesť
vodou a k. ohně. Har. II. 254. K. Kristův
jest u vodě i v duchu svatém. Štr. — Vz S. N.

Křesťan, a, m., pl. křesťané, vz é (dlouhé);
dříve také křestěné (gt. křesťan, akk. kře-
sťany. Gb. Hl. 58. ). Z lat. christianus, pří-
vrženec Kristův; i sesílilo se v ě (e), Gb.
Hl. 81., ch měněno v k. Gb. Hl. 108. Christ.
V., Kom. O bojech křesťan s Tatary. Rkk.
Křesťané: katolíci (církev katolická), pravo-
slavní (církev pravoslavná), protestanti (cír-
kev augsburgská, helvetská). Tl. K. lico-
měrný, na oko, Scheinchrist. D. — Vz S. N.

Křesťanka, křesťana, y, f., die Christin. Us.

Křesťanský, Christ-, christlich. K. víra,
církev, V., duše, Har., obyčej, Št., život,
učení, cvičení, láska, letopočet, mravouka,
náboženství. S. N. — K., lidský, menschlich,
christlich. V. S ptákem dítě, kmet s mla-
dicí. Němec s malvazím, cožť nekřesťansky
zachází, když jim do rukou přichází. Prov. D.

Křesťanství, n., náboženství křesťanské,
das Christenthum. Br. V k. někoho vyučo-
vati. Nt.

Křesťanstvo, a, n. = křesťanství. — K.,
křesťané, die Christenheit. V.

Křestěm, partc. pass. = křestěn. Výb. I.

Křestěnín, a, m., zastar., nyní: křesťan.

Křestitel, e, m., zastr., = křtitel, der
Täufer. Koll.

Křestiti, zastar., nyní křtíti, taufen. —
koho (akkus. ). Křestili jeho předkův (gt. )
šp. m. předky. Brt. Vz Křtíti.

Křestnice, e, f., křtitelnice.

Křestný, křestní, Tauf-. K. hody, smlouva,
D., V., otec (kmotr, na Slov. ); matka, syn,
dcera, na Slov.; knihy (matriky), obřad,
roucho, slib, voda, S. N., kniha (kniha křtě-
ných), jméno (jméno křticí), list (list křticí).
J. tr.

Křestovík, a, m., canis decussatus, Kreuz-
fuchs. Ssav.

Kresylový alkohol. Kresylalkohol. Šf. 487.

Křešílky, pl., f., druh hrušek.

Křešně, v obecné mluvě místy (v Kla-
tov. ) m. třešně.

Krešťák = Kresčák.

Kret, a, m. = krt. Na Mor.

Kreta, y, f., nyní ostrov Kandia. — Kre-
ťan, a, m. — Kretský.

Kretečky, pl., gonodium, prostřední vrstva
v stélce lišejníkův. Vz Kk. 84.

Kretin, a, m. (kretén), z fr., zakrnělec;



	813

	Křesadlo, a, n., na Slov. křesivo, Feuer- zeug, -stahl. V. K. s troudem. Kom. Křesák, u, m., der Feuerstein. Berg. Křesal, a, m., Pfuscher. Dch. Křesání, n., vz Křesati. — K., jisté hlasy špačkův. Šp. Křesár, a, m. = tesař. Na Slov. Plk. Křesati, křesám a křeši, al, án, ání; křesnouti, snul a sl, ut, utí, křesávati, Feuer schlagen. V. — abs. Mlynář právě křeše. Us. — co: oheň, mlýnský kámen (žernov, běhoun, spodek), mlýn. Ten to dílo zkřesal (špatně udělal, hat verpfuscht!). Us. — čím: kámen kladivem, křesadlem k. (ostřiti). Us. — co jak. Kámen vytáčenou, rovnou k. Vz Křes. Vys. K. na rovno. Us. — koho = láti, domlouvati; také: cvičiti, cepovati; scharfen Verweis geben, hobeln. Us. Dobře ho tam křesají. Us. — na co, na koho: na koně k. = ostruhami silně ho pobádati, dem Pferde die Zunge geben. Pelzl. — čím po čem. Šavlí po kamení (n. kamení), po dlažbě k. (řinkati). L. — co z čeho: z kře- mene. Baiz. Křesavec, vce, m., Feuerstein. Krok. Kresba, y, f., Zeichnung. Rk. Kresčák, a, m., fr. Crecy, mě. ve Francii, památné bitvou r. 1346., v které Jan, král český, padl. Kresek, sku, m. = karle. Kreselní zábava, šp. m. zábavné kres- lení. Km. Křesitel, e, m., der Aufwecker. Pís. 1529. Kresiti = kresliti. Křesiti, zastr. = křísiti. Křesivec, vce, m., křemen železitý. Bř. 43. Křesivo, a, n., ocel na křesání, Feuer- stahl. Na Mor. a Slov. Křeskati = křesati, billen. D. Křeskovati = kresliti. Rostl. Kreslení, n., das Zeichnen, die Zeichnung. K. střihů, volnou rukou. Dch. K. od ruky. Šp. Vz Kresliti a S. N. Kreslicí: pero, tužka, škola. Rk. Reiss-. Kreslič, e, m., der Zeichner. Rk. Kresličkář, e, m., škrabák, Kritzler. Mus. Kreslidlo, a, n., Reisszeug. Kreslina, y, f., Zeichnung. Světoz. Kreslíř, e, m. = kreslič. Kreslírna, y, f., das Zeichnungslokale, der Zeichnungssaal. Rk. Kreslitel, e, m., Zeichner. Kreslitelský, Zeichnen-. — Kreslitelské umění, Zeichenkunst. Kreslitelství, n., die Zeichnenkunst. Rk. Kresliti, kresli, sle (íc), il, en, ení; kres- lívati, zeichnen. — abs. Poněvadž kreslím, tedy mlčte. — co: obraz, krajinu, dům, el- lipsu, hyperbolu. Us. — co kde: obraz ve škole, v stínu. Us. — co kam: na papír, do knihy. Čarodějník kreslil divné charak- tery v kolo. L. — co jak: od ruky, Šp., Čsk., dle, podlé kružidla, pravítka, Šp., dle vzorů, dle předloh, dle přírody. Pt. K. řeč v několika slovech. Jg. — co čím: tužkou. — na čem: na papíře. — aby. Kreslil, aby si něco vydělal. Us. Křeslo, a, křeselko, a, n., Lehn-, Arm- stuhl, Fauteuil. Křesnouti, vz Křesati.	Křesný = křesací. D. Křesovatěti, ěl, ění, křes dostávati, kah- mig werden. Víno křesovatí. Us. Křesovatý, plný křesu, kahmig. D. Křesový. K. (pokřesná) mouka = po kře- sání kamene mletá. Us. — K. šťáva, z křesu. Rostl. Kresozubka, y, f. K. srstnatá, pectun- culus pilosus, mlž. Frč. 219. Křest, gt. dříve křestu, nyní křtu; na Slov. krst, u, m. Die Taufe. Svátosť křtu svatého. V. Křtem obmyti. V. K. dítěte; k. z potřeby. D. Nářadí ke křtu. D. Rukojmě na křtu (kmotr, křestný otec). V. Sv. křest přijíti (přijati). Dal. Na křtu ďábla se odří- kati. L. Dítě při křtu na rukou držeti. D. Dítěti při křtu zavázati (něco dáti, einbin- den). D. Abyssini dvojí k. mají, totiž křesť vodou a k. ohně. Har. II. 254. K. Kristův jest u vodě i v duchu svatém. Štr. — Vz S. N. Křesťan, a, m., pl. křesťané, vz é (dlouhé); dříve také křestěné (gt. křesťan, akk. kře- sťany. Gb. Hl. 58. ). Z lat. christianus, pří- vrženec Kristův; i sesílilo se v ě (e), Gb. Hl. 81., ch měněno v k. Gb. Hl. 108. Christ. V., Kom. O bojech křesťan s Tatary. Rkk. Křesťané: katolíci (církev katolická), pravo- slavní (církev pravoslavná), protestanti (cír- kev augsburgská, helvetská). Tl. K. lico- měrný, na oko, Scheinchrist. D. — Vz S. N. Křesťanka, křesťana, y, f., die Christin. Us. Křesťanský, Christ-, christlich. K. víra, církev, V., duše, Har., obyčej, Št., život, učení, cvičení, láska, letopočet, mravouka, náboženství. S. N. — K., lidský, menschlich, christlich. V. S ptákem dítě, kmet s mla- dicí. Němec s malvazím, cožť nekřesťansky zachází, když jim do rukou přichází. Prov. D. Křesťanství, n., náboženství křesťanské, das Christenthum. Br. V k. někoho vyučo- vati. Nt. Křesťanstvo, a, n. = křesťanství. — K., křesťané, die Christenheit. V. Křestěm, partc. pass. = křestěn. Výb. I. Křestěnín, a, m., zastar., nyní: křesťan. Křestitel, e, m., zastr., = křtitel, der Täufer. Koll. Křestiti, zastar., nyní křtíti, taufen. — koho (akkus. ). Křestili jeho předkův (gt. ) šp. m. předky. Brt. Vz Křtíti. Křestnice, e, f., křtitelnice. Křestný, křestní, Tauf-. K. hody, smlouva, D., V., otec (kmotr, na Slov. ); matka, syn, dcera, na Slov.; knihy (matriky), obřad, roucho, slib, voda, S. N., kniha (kniha křtě- ných), jméno (jméno křticí), list (list křticí). J. tr. Křestovík, a, m., canis decussatus, Kreuz- fuchs. Ssav. Kresylový alkohol. Kresylalkohol. Šf. 487. Křešílky, pl., f., druh hrušek. Křešně, v obecné mluvě místy (v Kla- tov. ) m. třešně. Krešťák = Kresčák. Kret, a, m. = krt. Na Mor. Kreta, y, f., nyní ostrov Kandia. — Kre- ťan, a, m. — Kretský. Kretečky, pl., gonodium, prostřední vrstva v stélce lišejníkův. Vz Kk. 84. Kretin, a, m. (kretén), z fr., zakrnělec;